Dne 22. listopadu 2005 byla s definitivní platností ustavena nová německá vláda pod vedením Angely Merkelové. Sociálnědemokratický exkancléř Gerhard Schröder se ocitl bez práce a spekulace o jeho další činnosti mohly začít. Zdánlivé rozuzlení na sebe nedalo dlouho čekat: Už 9. prosince 2005 oznamoval šéf ruského Gazpromu Miller, že se Schröder stane předsedou dozorčí rady ve Švýcarsku registrované firmy North European Gas Pipeline
(NEGP), která má provozovat přes Baltské moře vedený rusko-německý plynovod.
Staronová ministryně spravedlnosti Brigitte Zypries (SPD) se v reakci na tyto zprávy nechala slyšet, že je třeba zavést pro politiky, kteří právě odešli z funkce, jakýsi morální kodex, který bude upravovat jejich činnost bezprostředně po ukončení funkčního období. V Bundestagu se ozývala slovní spojení jako „zcela bez instinktu“ či „je to oslovské jednání“. Schrödera se zastali jen ti nejvěrnější z řad SPD.
V médiích byla diskuse ještě živější. I Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) se připojily ke kritice, i když umírněně. Redaktor deníku Volker Zastrow považuje jednání bývalého kancléře za škodlivé jak pro vnitropolitické poměry, tak pro obraz Německa v zahraničí (FAZ 13. 12. 2005). Liberální periodikum Die Zeit zařadilo Schröderovo angažmá do širšího kontextu a vyčítá mu, že se se svým krokem dostal do „špatné společnosti“, čímž má na mysli celý koncern Gazprom. (Die Zeit 15. 12. 2005).
Do jisté míry smířlivěji se vyjadřuje komentář ve Frankfurter Rundschau. To je pochopitelné, jelikož majoritním vlastníkem tohoto listu je sama SPD (prostřednictvím holdingu DDVG, který této straně patří). Ačkoliv je chování Gerharda Schrödera označeno jako politicko-morálně neslušné, komentátora nezaráží, že se bývalý kancléř pouští do onoho dobrodružství, ale spíš kdy se do něj pouští. Podobná věc by se prý neměla dít tři týdny po opuštění funkce (Frankfurter Rundschau 12. 12. 2005).
Na druhé straně bylo možné zaslechnout několik hlasů, které Schröderovo angažmá zcela schvalovaly. Tak například bývalý starosta města Hamburgu Henning Voscherau (SPD). V Die Welt požadoval „konec bigotnosti“, myšlení v historických souvislostech a pochvaloval si, jak celý rusko-německý projekt přispěje k větší bezpečnosti a světovému míru. V prvé řadě je podle něj nutné myslet na to, že je v SRN prakticky „každé pracovní místo závislé na importované energii“. (Die Welt 13. 12. 2005).
V nové roli spolkové kancléřky se na scéně objevila Angela Merkelová z Křesťansko-demokratické unie (CDU). Od „první dámy“ Německa je očekáváno mnohé, především ale stabilita a „rozběhnutí“ podřimující německé ekonomiky. S napětím byl proto sledován její první novoroční projev.
Merkelová překvapila především vzhledem, protože vystoupila poprvé na veřejnosti s brýlemi. Kritickému rozboru podrobila projev kancléřky spisovatelka Ines Geipelová, a to v deníku Die Welt. Podle ní Merkelová ukázala naprostou ztrátu smyslu pro realitu a koncentrovala v malém prostoru neuvěřitelné množství myšlenkové prázdnoty (Die Welt 3. 1. 2005). V „socialistických novinách“, jak sám sebe nazývá deník Neues Deutschland, bývalé východoněmecké Rudé právo, si přejí, aby v Merkelové vězelo ve skutečnosti více než v jejím novoročním projevu (Neues Deutschland 2. 1. 2005).
To bude moci dokázat například na sporu, jak vyřešit problém se zásobováním Německa energií. Poté, co Rusové utáhli kohoutek s plynem Ukrajině, začali si Němci klást oprávněné otázky, co by se stalo, kdyby je potkalo něco podobného. V současné době získává Německo největší čast energie (36,2 %) z nerostných olejů, následuje plyn, uhlí a jaderná energie. Právě jaderná energie, tvořící 12,7 % všech energetických zdrojů Německa, se stala v poslední době kamenem úrazu. Do roku 2021 má Německo přerušit provoz veškerých jaderných elektráren v zemi. Toto předsevzetí vzniklo již za Schröderovy „rudozelené“ vlády a je také součástí současné koaliční smlouvy mezi CDU/CSU a SPD. Nyní se ale proti původním deklaracím postavila nejmenší strana koalice, bavorská CSU, která má v Berlíně ministra hospodářství Michaela Glose. Ten se nechal slyšet, že by se přece jen o jaderné energii v Německu mělo přemýšlet a ne ji striktně odmítat. Franfurter Allgemeine Zeitung zaplesaly, že aspoň někdo v Berlíně má ještě rozum. Prý se během ukrajinsko-ruského sporu jasně ukázalo, „jak nebezpečné by bylo se v budoucnosti spoléhat v dodávkách plynu na Rusko“ (FAZ 5. 1. 2005). Celá věc vyzněla víceméně do prázdna, jelikož byly „vzpurné CSU“ připomenuty její povinnosti a to, že koaliční smlouva z 11. listopadu 2005 není cár papíru. Potvrdilo se ovšem, že otázka energetiky bude vedle reformy zdravotnictví a trhu práce jedním z hlavních témat, kterým se bude koalice v SRN zabývat.
Němečtí představitelé se však nevyhnou ani ožehavé otázce „svobody slova“ a kontroly médií. Zástupci Německého svazu novinářů probírali na svém setkání 17. ledna 2006 kauzu „Cicero“. Redakce tohoto „magazínu politické kultury“, jak sám sebe označuje, byla minulý rok prohledána německou policií. Navíc někteří z novinářů zjistili, že jsou odposloucháváni, čímž jsou ovšem postižení nejen oni, ale i ti, kteří jim dodávají informace. Svaz začal bít na poplach a vyzval německý parlament k několika změnám zákonů, které by jejich informátorům měly zajistit větší ochranu proti odposlechům a upravit také právní rámec vztahů mezi žurnalisty a jejich zdroji (Spiegel-online 17. 1. 2006).
Z německojazyčného tisku vybíral Martin Teplý.