Minulý týden byl americký prezident George W. Bush donucen zveřejnit části zprávy všech šestnácti zpravodajských služeb USA, která hodnotí dosavadní úspěchy v boji proti terorismu. Ze zprávy se stalo asi hlavní téma mediálních komentářů v USA. V týdeníku The Nation komentátor Rober Scheer uvedl: „Takže ani odhady zprávy 2006 National Intelligence Estimate, že hrozba terorismu proti Spojeným státům 9. září vzrostla především kvůli jeho iracionání invazi do Iráku, nenarušily Bushovu duševní rovnováhu. Namísto toho, jak se dalo předpokládat, vláda zareagovala na závěry zprávy vypracované civilními i vojenskými zpravodajskými službami, které unikly na veřejnost, zase těmi starými, historicky ignorantskými žvásty…“ Článek dále cituje části zprávy tajných služeb USA, v níž se mimo jiné hovoří o tom, že „odhadujeme, že džihád v Iráku vytváří novou generaci teroristických vůdců a operativců. Tamní zdánlivý úspěch džihadistů by mohl inspirovat více bojovníků, kteří by pokračovali v boji jinde… Konflikt v Iráku se pro džihádisty stal ,slavným precedentem‘, vytvořil v muslimském světě hluboký odpor vůči zásahům USA a vychoval stoupence globálního džihadistického hnutí.“ Na toto hodnocení však podle Scheera není schopna řada politiků v USA adekvátně reagovat. Výjimku tvoří například republikánský senátor Arlen Specter, který prohlásil, že ho zpráva velmi znepokojila: „Mám pocit, že válka v Iráku zesílila islámský fundamentalismus a radikalismus.“
Větší diskuse naopak vyvolalo vystoupení generálmajora ve výslužbě Johna Batisteho. Ten velel v 1. pěchotní divizi v Iráku v letech 2004–05 a byl také poradcem tehdejšího náměstka ministra obrany Paula Wolfowitze. „Pokud bychom si vážně rozvrhli a rozmysleli celé spektrum požadavků, které válka v Iráku přinese, pravděpodobně bychom se rozhodli pro jiný směr aktivit, který by udržel jasné zaměření na naše hlavní snahy v Afghánistánu, nevyvolával islámský fundamentalismus po celé zeměkouli a nevytvářel více nepřátel…“ prohlásil Batiste a připojil se tak k několika dalšími generálům ve výslužbě, kteří požadují rezignaci ministra obrany Donalda Rumsfelda.
Abychom se však nezaměřovali jen na geograficky vzdálené oblasti. List The Economist se ve svém rozsáhlém materiálu z 28. září věnuje rozhodnutí Evropské komise, která schválila přijetí Rumunska a Bulharska do Evropské unie. Jak však podotýká článek s názvem “Vyrazili jsme na evropskou odyseu”, musí rozhodnutí ještě schválit summit EU a národní parlamenty čtyř zemí. K rozhodnutí Evropské komise došlo podle textu přesto, že tyto země nejsou na vstup doopravdy připraveny. Jejich hospodářství sice rychle roste, ale nadále jsou velmi chudé. Především se ale potýkají se špatně fungující státní správou a korupcí. V Rumunsku se prý alespoň pokoušejí některé zkorumpované politiky potrestat – především díky nestranické ministryni spravedlnosti Monice Macoveiové. V Bulharsku však boj s korupcí ani pořádně nezačal. Korupce zde podle listu The Economist kvete nejen mezi politiky, ale i mezi soudci. Bulharský generální prokurátor Boris Velčev se snaží napravit reputaci svého úřadu tím, že přijal jako poradce vysloužilého holandského prokurátora, který mu má v boji s korupcí v jeho úřadě pomáhat. Nejvíce jsou ale podle listu v obou zemích zkorumpovaní celníci. To by se však
po lednu mohlo změnit, odhaduje článek v The Economist optimisticky a poukazuje na to, že podobnou pověst měli i celníci polští, ovšem přijetí do EU je přes noc vyřadilo ze hry. Korupci považuje za vážný problém i Brusel, a proto stanovil pro nové členy několik podmínek. Za prvé podle něj musí vláda správně vést své účty, jinak budou zastaveny evropské dotace. Za druhé, pokud nebude Bulharsko pokračovat v soudních reformách, nebude EU uznávat rozsudky jejich soudů. Obě země musí navíc každého půl roku podávat zprávy o korupci. Ani osm zemí, které vstoupily do EU v roce 2004, však nebylo na členství doopravdy připraveno. Dodnes podle The Economistu jejich veřejná zpráva není schopna řádně spravovat fondy plynoucí z EU – přesto se však díky jejich členství v oblasti šíří stabilita a prosperita, což je nejlepším argumentem i pro přijetí dvou nových balkánských členů.
Evropy jsou zatím nejméně dvě, mohli si pomyslet čtenáři dvou balkánských zemí, kteří se těší na své začlenění do Evropské unie. Alespoň pokud se jim dostaly do ruky britské noviny. Pod titulkem Stížnost bohatých se 28. září ekonomický komentátor listu The Guardian Victor Keegan rozčílil nad drzostí přeplácených manažerů, s níž vystupují proti vzrůstu minimálních mezd. „V Británii varovala tento týden hlavní lobbistická organizace zaměstnavatelů Confederation of British Industry (CBI), že další zvyšování minimální mzdy (která má stoupnout z 5,05 liber na hodinu na 5,35 liber – cca 226 Kč na hodinu), což je jedna z nejvyšších hladin na celém světě, poškodí obchod a posílí šedou ekonomiku.“ Platy a odměny hlavních manažerů britského průmyslu přitom už několik let rostou rychlostí přes deset procent ročně. „Ve skutečnosti dostávají mnozí z těchto vrcholných ředitelů tak veliké odměny, že by si mohli dovolit dávat část stranou a financovat tak neinflační nárůst nízkých platů,“ uvádí Keenan. Nárůsty platů ředitelů přitom navíc mnohdy nemají žádný vztah ke skutečným hospodářským výsledkům podniků, které řídí. Keenan přiznává, že „zacházet s minimální mzdou není nic jednoduchého“, a upozorňuje na důsledky, které mohou její změny mít. Velká Británie se však v současnosti, mimo jiné i díky dosavadnímu postoji tripartity, stává „laboratoří pro monitorování procesu pokrokové minimální mzdy“. S nárůsty minimální mzdy, které předbíhají růst průměrného výdělku, by se podle něj mělo pokračovat až do té doby, dokud nebude jasně dokázáno, že začíná přibývat nezaměstnaných.
Z anglickojazyčného tisku vybíral Filip Pospíšil.