V Rusku se rozbíhá činnost opoziční platformy Jiné Rusko, která vznikla z popudu řady opozičních stran a lidskoprávních organizací v týdnu před letním petrohradským summitem G8. Již na druhém, zářijovém setkání opozičníků se ukázalo, že jednotliví účastníci Jiného Ruska dokážou zkrotit úzké politické ambice a spolupracovat na strategii, která by mohla vyvést ruskou společnost z područí Putinova režimu. A někteří z nich musí leccos překousnout: není to tak dávno, co straníci Nacionál-bolševické strany Eduarda Limonova napadli vajíčky tehdejšího premiéra Kasjanova se slovy „volby jsou fraška“. Dnes se oba pánové spolu s jinými – například slavným šachistou Garrym Kasparovem nebo bývalým Putinovým poradcem Andrejem Illarionovem sešli na jedné lodi. Prvním plodem tohoto „sňatku z rozumu“ je dohoda o vytvoření Programu národní dohody – jakéhosi základního dokumentu, v němž má být rozpracována reforma jednotlivých oblastí veřejného života a fungování státu. Práce na jednotlivých „balíčcích“ – sociálním, ekonomickém atd. – se účastní skupiny expertů pro danou oblast, zároveň se však zástupci Jiného Ruska obracejí na ruskou veřejnost, aby sama zformulovala nejpalčivější problémy, které ji trápí. V těchto dnech se práce na Programu rozbíhá na plné obrátky. A pokud by si Jiné Rusko dokázalo v brzké době vydobýt autoritu a získat dostatečnou podporu veřejnosti, mohl by se z něj stát i program volební – ať už pro parlamentní volby 2007 nebo pro pozdější volby prezidentské. Mezi „Jinorusy“ už se začíná debatovat o společném kandidátovi.
Jan Machonin
„Greenpeace zabíjí víc lidí než Usáma“, příspěvek Ivana Breziny s takovým titulkem otiskla 19. září 2006 na titulní straně Mladá fronta DNES. Brezina, který jinak působí jako redaktor časopisu „pro pány“ Maxim, v textu tvrdí, že je ekologická organizace svým odmítáním geneticky manipulovaných plodin pro svět větším nebezpečím než globální terorismus. Nemá cenu s Brezinou polemizovat a ani to už nechci dělat. Toho jsem si užil dost ještě v době, kdy jsem pracoval jako mluvčí Greenpeace. První, kdo v počátcích jeho působení před Brezinou a jeho zhoubnou demagogií varoval, byl filosof Václav Bělohradský. Tehdy Brezinu nikdo valně neznal. Od té doby si dokázal získat jméno. Uplynulo už více než deset let, a já se domníval, že už všichni víme, kdo je. Očekával jsem proto, že v následujících dnech najdu v MF DNES tiskovou omluvu, nebo že bude následovat žaloba na deník ze strany Greenpeace. Nic takového se bohužel nestalo. Greenpeace by si měli v tomto případě vzít příklad ze sociálně-ekologického sdružení Nesehnutí, bojujícího za lidská práva. To právě v minulých dnech vyhrálo žalobu proti ministerstvu vnitra, které je v roce 1999 svévolně zařadilo mezi takzvané extremistické organizace. Nesehnutí vedli soudní při za očistu svého jména dlouhých pět let. Rozsudek nařizující, že ministerstvo vnitra se jim musí omluvit, však nakonec potvrdil i Vrchní soud. „Nejsou zločiny, za které by se mělo střílet. Pouze za lež, která se pravdě podobá,“ zpívá Jaroslav Hutka v jedné ze svých písní. Postmoderní směšování pravdy a lži a vyprazdňování hodnot je skutečně jedním z největších hříchů naší doby. Měli bychom se tomu zmatení bránit, seč nám síly stačí.
Václav Vašků
Pražský magistrát se rozhodl, že před nadcházející zimou zakoupí menší motorovou loď a po úpravách ji nabídne jako azylové středisko pro bezdomovce. Na lodi má být zhruba 250 lůžek, což by kapacitu ubytování pro lidi bez přístřeší v hlavním městě zvýšilo skoro o polovinu. Dlouhodobě neřešený problém s bezdomovci, jichž je v Praze podle oficiálních odhadů radních asi pět až šest tisíc, získal novou naléhavost na začátku letošního září. Tehdy středisko Naděje muselo kvůli restituci domu, kde léta sídlilo, radikálně omezit svou činnost v Bolzanově ulici u Hlavního nádraží. Že dojde k nucenému stěhování, se tušilo už dřív, a magistrát proto nejprve navrhl pro bezdomovce nainstalovat mobilní buňky u pražské magistrály. Jenomže to se nesetkalo s velkým nadšením – a nejen u těch, kterým připadalo toto řešení poněkud nehumánní; nápad se nakonec znelíbil i vedení první městské části. Proto nyní magistrát přišel s myšlenkou botelu. Oproti minulé zimě, kdy až po umrznutí několika bezdomovců vyrostly na Letné namísto cirkusových šapitó na pár dnů stany pro lidi bez domova (které byly okamžitě plné), je jistým pokrokem, že se podobnými otázkami zabývá radnice už v říjnu, když se začalo trochu ochlazovat. Zatím však okolo nápadu zůstává mnoho nejasného. Neví se například, kde by měla vlastně loď kotvit. Neví se také, jak vůbec radní na svůj nápad přišli. Je přece známá nechuť města problém bezdomovectví koncepčněji řešit. Nezbývá proto než doufat, že se neinspirovali příkladem středověké Narrenschiff (lodi bláznů) a neplánují, že nakonec problém pražských bezdomovců odplave i s lodí až do Hamburku.
Martina Křížková