Na zákrok proti svým rozvědčíkům v Gruzii se Moskva rozhodla reagovat tvrdou odvetou. I vůči etnickým Gruzíncům uvnitř Ruska.
Sehnat dobré „chačapuri“, smažené sýrové placky, je v tyto dny v Moskvě velmi těžké. Restaurace Gagra, jen pár metrů od Velké Gruzínské ulice, je zavřená, za okny tma. Přede dveřmi postává veterán druhé světové války Georgij. „Nechápu, co se děje,“ rozhazuje rukama muž, který si v Gagře přivydělává jako šatnář, „celé dny teď sedím u televize. Je hrůza, co se to děje, taková nenávist.“ Majitelé restaurace jsou Gruzínci, kteří do ruského hlavního města kdysi přijeli z Abcházie, v níž město Gagra leží. Vyhnala je tehdy válka bez vítěze, jejíž následky už přes deset let otravují vztahy mezi Gruzií a Ruskem. Bitevní linie se teď přestěhovala přímo na barový pult v přední ze dvou místností podniku. Restaurace Gagra není zdaleka jediná, která má v tyto dny v ruském hlavním městě problémy. Cedulka „Sanitární den“ visí také například na dveřích zařízení Gogieli na Marxistické třídě, zavřené zůstaly i další podniky. „Neustále nám kontrolují doklady. Policie tu je několikrát denně,“ stěžuje si spolumajitelka Gogieli Tamara. „Začalo to v úterý. Prověřují pracovní povolení, víza. Úplatky zatím naštěstí nechtěli.“
Předminulý týden, krátce po zatčení čtyř důstojníků ruské vojenské rozvědky v Gruzii, si zřejmě jen málokdo dovedl představit rozsah a agresivitu ruské reakce. Gruzínské bezpečnostní síly dělají vojákům ze dvou ruských základen v Gruzii systematicky problémy už delší dobu, většinou okolo víz a povolení na nošení zbraně. Několik ruských vojáků bylo v minulosti zatčeno a obviněno například z pašování. V posledních měsících se stupňovaly i konflikty na gruzínských hranicích s neuznanými republikami Abcházie a Jižní Osetie. Za bezpečnost těchto separatistických režimů fakticky odpovídají ruské jednotky „mírových sil“. „Oranžový“ gruzínský prezident Michail Saakašvili, kterému armádu cvičí poradci ze Spojených států a zbraně a náboje dodávala i Česká republika, se netají snahou obnovit jednotu Gruzie, tedy odstranit proruské režimy v obou odbojných částech země. Jižní Osetie k tomu vyhlásila úmysl uspořádat další referendum o samostatnosti a následném vstoupení přímo do svazku Ruské federace, na hranicích po sobě celkem běžně střílejí policisté obou stran. Americký senát navíc nedávno rozhodl o urychlené proceduře vstupu Gruzie do NATO, což četné ruské protizápadní politiky rozhodně nepotěšilo. Na napětí v oblasti, silná slova i provokace jsou tedy místní zvyklí. Se zatčením pracovníků rozvědky, které ruská média bůhvíproč zásadně titulují jako „takzvané špiony“, ale Moskvě definitivně došla trpělivost.
Víno si nechte
Majitelé a zaměstnanci malých restaurací s gruzínskou kuchyní v Moskvě už letos jeden šok prožili.
Rusko na jaře zakázalo dovoz oblíbeného gruzínského vína a minerálních vod, údajně pro jejich špatnou kvalitu. Ze zdůvodnění si dělali legraci i sami ruští úředníci. Všeobecně se pokládalo za jasné, že tímto krokem se Moskva snažila přinutit Saakašviliho k větší poddajnosti vůči „velkému severnímu bratru“. Největší ztráty utrpěli gruzínští vinaři a ruští zákazníci, kteří si mohli vybrat mezi nepříliš kvalitním ruským a drahým západním vínem; na gruzínskou vládu to zřejmě velký dojem neudělalo.
Gruzie zatčené vojáky po několika dnech vězení předala Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), která je následně dopravila do Moskvy. „Bylo to vězení, ne sanatorium,“ nechal se pro jistotu slyšet jeden ze zatčených důstojníků v rozhovoru pro deník Izvestija. Na letišti přivítal hrdiny ministr obrany Sergej Ivanov, který už věděl, že ruská odpověď nebude mít podobu slov díků. Ačkoliv Rusko ze špionáže celkem běžně obviňuje cizince i diplomaty jiných zemí, naposledy Velké Británie, reakce na gruzínská tvrzení byla nečekaně rozsáhlá. Prezident Vladimir Putin označil postup Saakašviliho vlády za „státní terorismus“ a Rusko se rozhodlo přerušit veškeré dopravní a poštovní spojení s Gruzií. A doma začalo se šikanou Gruzínců, z nichž mnozí v Rusku žijí už více než deset let.
Podle odhadů pracuje v Ruské federaci asi milion občanů Gruzie, kteří každoročně domů posílají velké peníze. Podle údajů ruské Centrální banky bylo ve druhém čtvrtletí letošního roku do Gruzie odesláno v přepočtu skoro 81 milionů dolarů, za celý loňský rok to bylo na 350 milionů. A to jsou jen oficiální čísla; odhady, které počítají i s „černým“ převozem peněz, hovoří až o miliardě dolarů. To všechno teď zřejmě končí, Rusko zvažuje i zákaz bankovních převodů k nepohodlnému sousedovi. Gruzínští národohospodáři už spočetli, že uzavření hranice bude pro zemi znamenat snížení HDP o 1,5 procenta.
Těžkopádná ruka ruského zákona dopadla nejprve na dvě moskevská kasina, která údajně neplatila daně, podnikala načerno a hlavně patřila Gruzíncům. Obě byla zavřena a prezident Putin využil situace k oznámení, že veškerý hazardní byznys by se měl v budoucnu sestěhovat do čtyř neobydlených zón, protože hráčská vášeň přináší Rusům morální i materiální škody srovnatelné s „alkoholizací obyvatelstva“. Ihned po zavedení sankcí začaly prověrky gruzínských podniků nejrůznějšího druhu. Podle deníku Kommersant existuje ústní nařízení ruského ministra vnitra nesmiřitelně trestat všechny nalezené nesrovnalosti.
Víza přestanou platit
Provládní ruská média každý den přinášejí zprávy o kriminálních aktivitách „gruzínského podsvětí v Rusku“, které prý pomáhá financovat Saakašviliho vládu. Gruzínci jsou podle těchto zpráv hlavními zločinci v rozlehlé zemi, jejich klany prorostly všemi ruskými mafiemi. Několik zatčených už bylo vyhoštěno z Ruska. Do Gruzie zřejmě budou muset cestovat přes třetí zemi, letecké spojení do Tbilisi je přerušené.
Kromě chvályhodného zatýkání skutečných kriminálníků se ale ruské úřady odhodlaly ke krokům, které libovolnému občanovi Gruzie v podstatě znemožní legálně pracovat v Rusku. Vízový režim mezi oběma zeměmi platí už šest let, ruská ambasáda v Tbilisi ale víza delší dobu nevydává. Federální migrační služba teď oznámila, že platnost vícenásobných víz se Gruzíncům zkracuje na polovinu, že občané Gruzie nebudou mít nárok na dočasné bydliště ani pracovní povolení. „Zjistili jsme, že v našich oblastech nejsou gruzínští odborníci potřeba,“ zdůvodnil to Michail Tjurkin, náměstek ředitele migrační služby. „Proti Gruzíncům nic nemáme, jen krmit se nám je už nechce,“ píší ruské noviny. Milicionáři v Moskvě už tradičně přísně kontrolují doklady každého člověka, který by mohl být z Kavkazu. Dříve byli hlavním cílem „začistek“ Čečenci, nyní jsou na ráně lidé původem z Gruzie. Jeden policista dokonce přivedl na služebnu všechny nájemníky moskevského domu, o němž se ví, že v něm žijí lidé původem z Abcházie. „Je to národní ostuda,“ komentovala to v rozhlasové stanici Echo Moskvy někdejší disidentka Ljudmila Alexejevová, šéfka ruského Helsinského výboru.
„Všechny sankce ještě nejsou ani zavedeny,“ pohrozil Gruzii šéf ruského parlamentu Michail Gryzlov, když se ho novináři zeptali, zda by Rusko nechtělo vrátit situaci k normálu. Válčit však podle něj ruský medvěd nezačne: „Jsme civilizovaní lidé.“ Kremelská diplomacie se rozhodla přednést věc v Radě bezpečnosti OSN, kde ale Saakašviliho americký spojenec ostrou rezoluci zablokoval. Přes hlasitá – a nikterak nápaditá – slova ruských politických šíbrů o tom, že celou krizi vyvolaly právě USA a především CIA, je velmi nepravděpodobné, že by měl Washington na podobné eskalaci zájem. „Je to Saakašviliho hra,“ poznamenal Ivan Safrančuk z moskevského Střediska obranných informací.
Kdo vyhrává
To nejspíš vskutku je; těžkopádná moskevská reakce totiž dosáhla toho, oč se gruzínský prezident delší dobu snaží: vystupňovat mezinárodní zájem o situaci v Gruzii a na jižním Kavkaze jako takovém. Separatistická Abcházie a Jižní Osetie spolu s Ruskem doufaly, že připravované evropské rozhodnutí o samostatnosti Kosova bude argumentem pro podobný postup i v jejich případě. Nezávislost Kosova se ale nyní odkládá. Vleklý spor Gruzie s Ruskem se Saakašvilimu zřejmě podaří prezentovat jako konflikt malého a chudého státu s obrovským a v penězích z drahé ropy se koupajícím agresorem. Současné politické reprezentaci v Tbilisi to rozhodně dodá politické body. Rusko možná dokonce urychleně stáhne své vojáky ze dvou gruzínských základen, jejich malý počet a nevýhodná poloha z nich v případném konfliktu dělají spíše než okupační sílu především snadný terč. Stažení těchto sil navíc Gruzii zbaví důležité „public relation zbraně“: přítomnosti ruských vojsk na svém suverénním území.
Zda ale současná eskalace pomůže nějakým způsobem definitivně vyřešit zmrazenou situaci kolem Jižní Osetie a Abcházie, není tak jasné. Gruzie se dlouhodobě snaží ruské mírové jednotky, které vystupují na podporu separatistických regionů, nahradit mezinárodními silami, například pod patronátem OSN nebo OBSE. Západ se svými problémy v Afghánistánu i jinde se, přes verbální a materiální podporu současného gruzínského režimu, jen velmi nepravděpodobně pustí do dobrodružství, kterým by si Moskvu výrazně znepřátelil. A samotná Gruzie na případný otevřený konflikt s ruskými jednotkami nemá. „Válku řeší tvrdost a rozhodnost. V Čečensku jsme dokázali, že ani jedno nám nechybí,“ pohrozil v redakčním komentáři otevřeně provládní deník Izvestija.
Georgij, šatnář z restaurace Gagra, hrdě ukazuje na dvě rudozlatá vyznamenání na klopě zašlého saka. „Ty jsem dostal za obranu Sovětského svazu. A podívejte, co nám teď Rusové dělají,“ mává směrem k zavřeným dveřím restaurace, kde pracuje. Rusko se už nyní potýká s kritikou za rostoucí xenofobní a rasistické nálady. Rozhodně by si proto nemělo přát, aby je zahraničí obvinilo z cílené diskriminace celého etnika.
Autor je dopisovatel ČTK v Moskvě.