Několik desítek více či méně významných osobností z celého světa se sjelo do Prahy na desátý ročník konference Forum 2000, kterou v neděli 8. října v odsvěceném kostele na Anenském náměstí zahájil exprezident Václav Havel.
„Domnívám se, že úspěch této tradice spočívá v tom, že pražské konference Fora 2000 nejsou mohutnými odbornými ani politickými shromážděními, která by se věnovala jednotlivým problémům současného světa. Nejsou to žádné monotematické kongresy, ale spíše svobodomyslná setkání, umožňující velkorysou a tolerantní výměnu názorů předních světových osobností dobré vůle, nositelů Nobelovy ceny, politiků, kteří se zasloužili o mírové řešení konfliktů a válek, předních akademiků, byznysmenů, ekonomů, ale i spisovatelů a umělců,“ řekl mimo jiné Václav Havel v úvodním projevu.
Inu, dobře se to poslouchá, ale mám za to, že jde o pouhé teoretizování. Žijeme v neklidné době. Od roku 1997, kdy proběhla první konference Fora 2000, se svět podstatně změnil, bohužel se nezměnil k lepšímu. Žijeme v politicky, ekonomicky i nábožensky rozděleném světě. Ani Česká republika se nevyhnula zvýšeným bezpečnostním opatřením pod hrozbou možné teroristické agrese. Před několika týdny jsme si připomněli 5. výročí jednoho z největších teroristických útoků v dějinách lidstva (New York 11. září 2001).
Dilemata globálního soužití – to bylo hlavním tématem letošního setkání. Do úterý 11. října se diskutovalo o rozmanitosti kultur, ideologií, náboženství, o demokracii, o globálním podnikání, globální odpovědnosti, o vnímání lidských práv v rozvojovém světě. Nebylo toho zrovna málo a lze předpokládat, že témat je každým rokem víc, stejně jako problémů dnešního světa. S východisky to asi bude horší.
Vůbec poprvé v historii konání Fora 2000 se účastnili konference významní a úspěšní podnikatelé. Vždyť zejména byznys z globalizace profituje nejvíce. Velké nadnárodní koncerny ovlivňují často život v rozvojových zemích zásadním způsobem a mnohé z nich se nevyznačují zrovna demokratickými pořádky. Podle bývalé kanadské premiérky Kim Campbellové by to měli být vyslanci nejen materiálních, ale i duchovních hodnot.
„Není to jenom jejich povinnost, je to v jejich vlastním zájmu,“ poznamenal k problému Sir Frank Lampl z Velké Británie, prezident mezinárodní stavební společnosti Bovis Lend Lease, působící ve čtyřiceti převážně rozvojových zemích.
Podle Jana Mühlfeita z vrcholového vedení koncernu Microsoft není posláním firem tlačit na vlády hostitelských zemí, aby posouvaly vývoj společnosti směrem k demokracii. „To je úkol pro mezinárodní společenství, reprezentované opět vládami. Působením podle etických standardů firmy vytvářejí příklady odpovědného jednání. Péčí o vzdělávání, která je ostatně v jejich zájmu, protože potřebují kvalifikované síly, zase přispívají k tvorbě střední třídy. A ta je všude základním pilířem demokracie…“ Zdá se tedy, že vše je v pořádku. Proč jen má ale člověk pocit, že zůstává jen u vzletných slov?
Už poněkud unaven opouštím v úterý Palác Žofín, kde se odehrávalo několik panelových diskusí. Jakási starší žena s vnoučkem přistupuje k civilní ochrance a ptá se, kde se tady vypouštějí pstruzi do Vltavy. „Tady je Forum, žádní pstruzi,“ dostane se jí odpovědi. Ženu nasměrují k nedalekému přístavišti, kde jsem zaregistroval shluk lidí.
„Stejně je to nějaké divné. Jaké Forum? A k čemu to je?“ Už nečeká na odpověď a kvapem odchází.
Autor je fotograf.