literatura
Toussaint
V pravidelném sezení 60 minut ve Francouzské kavárně bude 19. 10. hostem belgický spisovatel Jean-Philippe Toussaint, jemuž jsme věnovali minulé číslo A2. Autor se proslavil stylově strohým debutem Koupelna. Od té doby se jeho sloh značně proměnil. V posledních knihách je složitější, melancholický, soustředěný na plastický popis detailu. Jak píše Jovanka Šotolová, „Toussaint se jako jeden z mála současných spisovatelů snaží zachytit absolutní přítomnost – v námětu, obsahu, ale i stylu a lexiku svých textů“. Setkání s autorem bude proloženo tlumočeným autorským čtením ukázek z románu Utíkat. Styl hudebního doprovodu je zatím tajný. (18.30, kavárna Francouzského institutu, Štěpánská 35, Praha 1).
Ibsen a Fröhlich
Městská knihovna v Praze pořádá od října cyklus přednášek nazvaný Světová literatura očima překladatelů. 19. 10. bude od 19.00 přednášet František Frőhlich, překladatel prózy a dramat z dánštiny, norštiny, švédštiny a angličtiny, který se věnuje zejména dílu Henrika Ibsena. (Malý sál Městské knihovny v Praze, Mariánské nám. 1.) Frőhlich mj. pracoval v Československém rozhlasu v Praze, v Institutu překladatelství a tlumočnictví při Univerzitě 17. listopadu v Praze a současně v Činoherním klubu v Praze jako lektor--dramaturg. Od roku 1972 se věnuje překladatelské činnosti ve svobodném povolání a v posledních patnácti letech vyučuje na FF UK. Po přednášce je možné se našeho předního překladatele pozeptat například na zvláštní způsob, jak některá česká nakladatelství zacházejí s texty překladů Hanse Christiana Andersena.
Slam poetry
Regionální kola letošní soutěže v dramatickém autorském přednesu vlastních textů se uskuteční: 19. 10. v Olomouci (Klub 15 minut, Biskupské nám. 1, 19.30, přihlášky na adrese [email protected]) a 24. 10. v Brně ve Skleněné louce (Galerie Střepy – Skleněná louka, Kounicova 23, 20.00, přihlášky na [email protected] nebo [email protected]).
20. 10. od 18.00 do 21.00 pořádá Dům knihy Kanzelsberger v Praze (Václavské náměstí 42) Aukci hudebnin v srdci Evropy. Dražit se budou staré tisky, první a vzácná vydání a podpisy významných osobností. Nabízené položky budou vystaveny v centrále firmy Kanzelsberger už od 18. 10.
V literární kavárně Obratník začíná 20. 10. a 25. 10. v 19.00 další Listování, tentokrát z knihy Václava Havla Prosím stručně. Hrát budou Lukáš Hejlík, Věra Hollá a Pavel Oubram. (Jindřicha Plachty 28, Praha 5.)
23. 10. přednese ve vinohradském klubu Rybanaruby Mirek Kovařík pásmo sestavené z poezie Václava Hraběte: Blues pro bláznivou holku; hudební doprovod duo Jiří Pertl a Václav Prejzek. (20.00, Mánesova 87, Praha 2.)
–pa–
divadlo
Hamlet
Příběh pocházející ze staré dánské kroniky, soudobá krize humanismu a renesančního optimismu, otázky, na něž nejsou jednoznačné odpovědi, podněty a inspirace budoucím staletím. Tato hra je z hlediska dramatické struktury spíše nekompaktní. Oproti pozdějšímu Othellovi či Macbethovi má volnější stavbu, je více filosofickou hrou než tragédií. Tento fakt i ony nadčasové otazníky inspirují nejen ke zpracování dramaticko-divadelnímu, ale i k rozsáhlé reflexi napříč uměleckými obory. Co divák očekává? Jaké asociace u něj Hamlet vyvolává? Lebka, hrobníci, souboj, „být či nebýt“… Jsem si jista, že tuto inscenaci Dejvického divadla nečekal – už jenom proto, že z výše zmíněných atributů zůstává jen jediný, a to se ještě jeden z nejznámějších monologů vůbec stává dialogem. Z Krobotovy inscenace, která vychází z překladu Jiřího Joska v radikální úpravě Karla Františka Tománka, nesálá skepse či zklamání, ale především svěžest. Svěžest z toho, že Duch není duch, ale unavený starý pán v županu, že Ofélie není ztělesněná prerafaelistická nevinnost, ale pragmatická žena, která ví, co dělá. A především: Hamlet není uvzdychaný mladík, čekající na svoji pomstu, ale milý, vcelku obyčejný kluk, shodou okolností dánský kralevic, trošičku pozér, balancující mezi cynismem a jízlivostí. Žádná lebka, žádný souboj. Komickou dvojicí se nestávají proslulí hrobníci, ale spolužáci Rosencrantz a Guildenstern.
–ah–
hudba
Music on Film – Film on Music
Již potřetí nabídne tato přehlídka pět dnů plných hudebních filmů, dokumentů a videoklipů, koncertů, projekcí filmů s živým hudebním doprovodem, workshopů a diskusí se zahraničními umělci. Jako hlavní objekt zájmu zvolili letos organizátoři Jižní Afriku a různorodé snímky, které ukazují kulturní rozmanitost této země. Mezi hlavní lákadla festivalu bude dále patřit – v rámci Roku s židovskou kulturou – projekce němého německého filmu Golem s živou hudbou, kterou složil kanadský hiphopový producent Socalled (nedávno byl k vidění na festivalu Respekt) a kde kromě něj zahrají židovští muzikanti, romský houslista Vojta Lavička a další. Návštěvníci se mohou těšit také na diskuse se zahraničními hosty, k nimž bude patřit britský filmař Julien Temple, který režíroval videoklipy Rolling Stones, Davida Bowieho a dalších. Hostem bude i „guru world music“ Simon Broughton, hlavní postava festivalu Womex, šéfredaktor časopisu Songlines a autor dokumentů. Další blok filmů nabídne pohledy do hudby střední Asie. Následující sekce bude věnovaná Ladislavu Rychmanovi, kde uvidíme nejen populární muzikály Dáma na kolejích a Starci na chmelu, ale také jeho neznámé snímky o českém folkloru z 50. let. Jiným „poctěným“ bude průkopnický filmař Horace Ove z Trinidadu. Nebudeme ušetřeni ani všudypřítomného Mozarta (třeba v podání Ingmara Bergmana) a budeme si moci doplnit vzdělání snímkem American Graffiti George Lucase (1973). To vše bude proloženo dávkami videoklipů ze světa a po projekcích budou každý večer následovat koncerty v kině Lucerna.
18.–22. 10., Kina Lucerna, Světozor, Ponrepo, Francouzský institut, Španělská synagoga v Praze. Více informací najdete na moffom.org.
Eugene Chadbourne / Martin Klapper
V rámci průběžného festivalu jiné hudby STIMUL se v Praze zjeví kytarový mág Eugene Chadbourne, který se nonšalantně pohybuje mezi volnou improvizací a peprným country. Vedle kytary ovládá i banjo a dobro a je proslulý jako svérázný kulturní terorista, znesvěcující všechno, co jen trochu zavání konvencí. V hudební historii se etabloval jako geniální improvizátor (spolupracoval například s Johnem Zornem, Thurstonem Moorem, Tomem Corou nebo Derekem Baileym), ale také jako tvůrce radikálního a podvratného country, strefujícího se texty i přístupem k hudebnímu klišé téměř do všeho – politiky, náboženství, terorismu, umění a obecně do lidské blbosti. V současnosti je vedle Jima O‘Rourka, Lee Ranalda, Keitha Rowea nebo Elliota Sharpa nejznámějším kytarovým improvizátorem. V Praze vystoupí spolu s českým hráčem na ozvučené objekty Martinem Klapperem (1963), který od roku 1984 žije v Dánsku a zabývá se experimentální hudbou; spolupracoval například s Mikolášem Chadimou. Dnes je ve světě známý především jako improvizátor, performer a multimediální umělec. Ve své tvorbě využívá zejména nekonvenční zdroje zvuku – mechanické hračky, dětské hudební nástroje, elektroniku každodenního použití a nástroje vlastní výroby. Neočekávaná spolupráce zaručuje večer plný překvapení. V jeho rámci zahraje také polská skupina Karbido, která se etablovala především svou postrockovou tvorbou. Tentokrát ovšem předvede v experimentálním projektu Stolik střídmou hudební performanci, jejímž jediným hudebním nástrojem bude speciálně upravený stůl obložený citlivými mikrofony, za nímž sedí čtyři hudebníci, kteří tento zdánlivě obyčejný kus nábytku rozeznívají pohyby svých rukou. Výsledkem není chaos, ale promyšlený psychedelický trans, plný rytmu a melodií, dráždící posluchačovu imaginaci. 20. 10., 19.30 Roxy/NoD, Praha.
LaRéplik
V hudbě kapely LaRéplik z Bordeaux (ve složení zpěv, kytara, akordeon, bicí, kontrabas, banjo, tenorsaxofon, trubka, altsaxofon, housle) najdete dozvuky francouzského hospodského šramlu okořeněného punkem (punk-guinguette). V jejich skladbách se odrážejí také vlivy varieté-popu, street-folku i rapu. Realistické texty LaRéplik se věnují zejména každodenním problémům a politice. LaRéplik rádi dělají dlouhý nos na politicky korektní témata a různá tabu. Vše předkládají publiku nekompromisně, otevřeně, bez obalu a se svérázným černým humorem. Dokladem je aktuální album skupiny La Folie des Glandeurs (název desky je parafrází titulu filmu s Louisem de Funés La Folie de Grandeurs. Těžiště LaRéplik je ale především v živých koncertech. V minulosti skupina spolupracovala s podobně zaměřenými francouzskými kapelami, jako např. Les Hurlements D’Léo nebo Skunk. 18. 10., 20.00, Divadlo 29, Svaté Anežky České 29, Pardubice, a 19. 10., 20.30, klub Templ, Stodolní ulice, Ostrava.
–mk–
film
Zimní víla
Společnost Atypfilm se soustřeďuje na vydávání starších snímků na DVD a ty posléze distribuuje v rámci DVD projekcí do kin. Šest let po svém vzniku to je tento týden pohádka Kryštofa Hanzlíka. Patrně má v podzimních měsících přivodit vánoční náladu. Příběh těžící z málo známé látky Boženy Němcové o krásné Kateřině, které macecha nepřeje životní štěstí, je obohacen o zasněžené scenerie Jizerských hor a hradu Křivoklátu, ale fakt, že snímek a vůbec Hanzlíkova režie jsou vhodnější na televizní obrazovky, v sobě Zimní víla nezapře.
Stormbreaker
Čtrnáctiletý Alex Rider (Alex Pettyfer) přijde při letecké katastrofě o rodiče a do opatrovnictví jej dostane strýček Ian (Ewan McGregor). Jenže ten také brzy zemře – a to za poněkud záhadných okolností. Alex se dozví, že Ian byl nejen bankovní úředník, ale také špion MI6. Alex je poté speciální jednotkou MI6 vyzván, aby za svého strýce dokončil úkol – musí předstírat, že je počítačový maniak, aby vyslídil podstatu a cíl počítačové herní konzole Stormbreaker, kterou se chystá vrhnout na trh jakýsi Darrius Sayle (Mickey Rourke). Geoffrey Sax udělal film, který má rozhodně čím oslovit mladé – vždyť James Bond je už přece jen trochu veterán, zatímco teenager Alex toho má ještě hodně před sebou (tvůrci prý počítají s 5 díly). Když připočteme Saxovu řemeslnou zručnost, může být Stormbreaker dalším úspěšným filmovým cyklem (alespoň pro náctileté).
Film a architektura
Tak zní název přehlídky, kterou prodlouženému víkendu (20.–22. 10.) zasvětilo pražské kino Aero. V blízkosti se tak mohou potkat snímky z opačných konců filmové historie (Berlín, symfonie velkoměsta; Lola běží o život), žánrů (Playtime, Skleněné peklo) či země (nizozemské Lagos/Koolhas, česká Panelstory). Projekce probíhají po celý den, proto je třídenní program vskutku nabitý. Během sobotního odpoledne se uskuteční i přednáška pedagoga FF UK a FAMU Vladimíra Czumala, jenž se tématu vztahu architektury a filmu dlouhodobě věnuje, a program doplní výstava fotografií architektury Andrey Lhotákové v předsálí kina. Více informací najdete na kruh.info.
Jihlava podesáté
Svůj jubilejní ročník zažije v posledních dnech měsíce října (24.–29. 10.) Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Těžištěm akce jsou dvě soutěžní sekce, ta první (Mezi moři) zajišťuje výběr nejkvalitnějších středoevropských dokumentů uplynulého roku, druhá (Česká radost) dává prostor nejnovější tvorbě vzniklé u nás. Dohromady bude uvedeno kolem 90 celovečerních a 40 krátkometrážních snímků, kterými se bude dramaturgie festivalu snažit nejen zmapovat „pouhé“ dění v oblasti dokumentárního filmu, ale vůbec i jeho směřování, vlny, zásadní témata a estetiku. Mezi hosty se na festivalu objeví Manoel de Oliveira, který tu získá Cenu za přínos světové kinematografii. Důležitou součástí doprovodného programu jsou dokumentární dílny, letos na témata: překvapivé i drsné reality show ve světě, jak vznikaly propagandistické dokumenty za socialismu a kanadský experimentální film. Na sobotu 21. 10. připravili organizátoři festivalu pražskou předzvěst letošního ročníku. Na motivy hry Karla Steigerwalda, pod režijním vedením Vladimíra Morávka a za účasti herců Divadla Husa na provázku se „zrodí mrazivě veselý spektákl na téma nesmiřitelných střetů a náhledů na „dobře“ a „líp“ v české společnosti 17 let po revoluci“. Tento „intelektuální happening“ se odehraje v pražské kavárně Slavia od 18.00 hod. Vše důležité lze najít na dokument-festival.cz. V rámci projektu DOC.AIR (doc-air.cz) pak můžete za mírný peníz některé z filmů zhlédnout nebo i stáhnout na webu.
Ponrepo
Úterý 24. 10. je mezinárodním dnem animovaného filmu, proto si pražské kino Ponrepo připravilo útlou přehlídku, jež začíná první projekcí v 17.30 a končí ve 20.00. Program je sice kvantitativně nevelký, avšak skýtá klenoty světové animované tvorby – díla Vladislava Stareviče či Jurije Norštejna. Českou produkci bude reprezentovat Ferda v Africe. V rámci Dne česko-slovenské vzájemnosti, který připadá na středu 25. 10., bude v Ponrepu uvedena přehlídka studentských filmů ateliéru animované tvorby VŠMU v Bratislavě.
–lg–
výtvarné umění
Přemalby Freuda
Jeden z nejznámějších rakouských umělců Arnulf Rainer (1929) byl zapojen do aktuálních oslav 150. výročí narození Sigmunda Freuda, ovšem velmi diverzním způsobem. Autor je známý svými akčními kresbami a malbami založenými na expresivním gestu, bezprostřednosti a spontaneitě. Je vyznavačem malby bez štětce, přímo rukama či prsty na podkladový materiál. Proslavil se přemalbami různých fotografických a jiných předloh (např. cykly Vlastní vypodobnění, 1971–76; Řeč žen, 1997; Posmrtné masky, 1978; nebo kontroverzní série Mrtvoly, 1979–80; a Hirošima, 1982). V rámci rakouského umění sehrál důležitou roli, když společně s katolickým knězem Otto Mauerem založil roku 1955 ve Vídni Galerii sv. Štěpána, jednu z nejvlivnějších avantgardních galerií v Rakousku. S tvorbou Arnulfa Rainera jsme se mohli setkat v Praze roku 1998, kdy byla představena v rámci výstavní koncepce Veletržního paláce pod kurátorským dohledem Gerwalda Sonnbergera. V Rakouském kulturním fóru nyní vystavil Rainer sérii přemalovaných fotografií zakladatele psychoanalýzy pod názvem Freudovi tváří v tvář. Jde o typický radikální projev, přesně v linii Arnulfa Rainera – paralelní akt zneuctění i pocty. Výstavu lze spatřit do 17. 11. (Rakouské kulturní fórum, Jungmannovo nám. 18), poté se prezentace stěhuje do Vídně.
Eugenio Percossi
Karlín Studios pořádají výstavu Itala Eugenia Percossiho (1974), který pracuje střídavě v Římě a v Praze. Ústředním tématem mladého umělce je systematicky vyvíjená kritika uměle pěstovaných a šířených lidských iluzí. Svou tvorbou se především vymezuje vůči fenoménu smrti. Výstavě vévodí objekt-vrak automobilu zdeformovaného havárií. Dále jsou tu snímky krajin v různých ročních obdobích, které autor sám pojmenovává „obsesivní krajiny“. Zaostřeno je tu nikoliv na celek krajinného motivu, ale na detail – stopu po nehodě, na lidskou paměť, jež se vyrovnává se ztrátou blízkého jedince (kříž, pomníček, zapálená svíčka u silnice apod.). Do třetice jsou tu nápisové „kresby“ se slovem Forever, kryjící se s názvem celé prezentace. Důležitý je fakt, že kresby jsou vytvořeny z nestabilních, dočasně trvajících materiálů, které podléhají poměrně brzy zkáze a zanikají. Výstavu, dobře a efektně načasovanou na podzimní období, lze vidět v Karlín Studios, Křižíkova 34, Praha 8, do 5. 11.
Výlet
Na výstavu Výlet si můžete zajet do Loun. Tamní Galerie XXL (Říční 756) připravila výběr prací dvou starších absolventů malířského ateliéru Jiřího Sopka pražské Akademie výtvarných umění. Julia Hansen-Löve, rozená Vídeňanka, studovala malířství v Praze, nyní žije a působí několik let v Berlíně. Jaroslav Valečka Prahu nikdy neopustil. Oba se zabývají figurativní malbou se silným obsahovým sdělením. Výstavu pod kurátorskou taktovkou Miroslava Pesche lze zhlédnout do 8. 11.
–pev–
televize
Zápisník jedné lásky
Romantické příběhy se obvykle neubrání opakování vyzkoušených vzorců, které za rovnítkem dají divákům přesně to, co na jejich cit zapůsobí. Většinou se pak dostáváme do bodu, kdy filmy tohoto žánru přijímají pouze ti (resp. ty), co ony vzorce milují, a fakt, že přesně vědí, kudy (a jak) příběh půjde, jim nevadí. Nick Cassavetes se svým příspěvkem fanoušky zmiňovaného žánru nezklame, ale dokonce neznechutí ani ty, které věta „a vtom spatřila muže svého života“ nechává chladnými. Zápisník je plný nasládlých obrazů a slzy ždímající hudby, jenže s nimi dokáže pracovat lépe. Velkou zásluhu na tom má ústřední dvojice zamilovaných, kterým by jejich vášeň mohlo závidět i shakespearovo tragické duo. Láska z nich vskutku vyzařuje, a to i při absenci velkých vyznání (a tedy i filmového patosu). Snad je to jakousi potrhlostí Rachel McAdamsové, či naopak bezprostřední ležérností Ryana Goslinga. Tomu zvláště jeho cit věříme a životní lásku přejeme, bez ohledu na vykukující růžky sentimentu. Jezero plné hus (které při západu slunce ve zpomaleném záběru vzlétají) a společný odchod ze světa může být kýč, ale u Cassavetese funguje. Jestliže je tedy Zápisník jedné lásky příběhem o opravdu silném lidském citu a jestliže využívá k jeho sdělení nějakého toho klišé, budiž mu to odpuštěno. 19. 10., 21.00, HBO 2.
Slez ze stromu
Často se hovoří o tom, že Charlie Kaufman musel prodat duši ďáblu, neboť filmy, které podle jeho scénářů vznikly, nemohou být špatné už jen z toho důvodu, že tolik originálních nápadů dokáže málokterý režisér vyloženě pokazit. Michel Gondry využil Kaufmanova talentu hned dvakrát, Slez ze stromu je jeho první exkurzí do podivného světa, kde máme pochybnosti o tom, zda je to, nač se díváme, ještě normální. Vždyť hlavním hrdinou tu je Dr. Nathan (Tim Robbins), jenž se svým IQ 170 se snaží naučit stolovat bílé myšky a také přetvořit divočinou vychovaného Puffa (Rys Ifans) v nóbl gentlemana. Trojúhelník doplňuje Lila (Patricia Arquettová), která do divočiny naopak utekla, neboť má problémy s nadměrným ochlupením celého těla. Tento problém by sice Dr. Nathan mohl vyřešit, jenže ne vždy musí být vzdělanec normální… Gondrymu se po režijní stránce více povedl jeho další snímek, který vyšel ze spolupráce s Kaufmanem (Věčný svit neposkvrněné mysli). V tomto případě přece jen nedokáže vytěžit ze situací maximum a bohužel občas dostává příležitost i nuda. Naštěstí vše zachraňují herečtí představitelé, na něž je radost se dívat. Film je poněkud rozdrobený do jednotlivých vtipných epizod a škodí mu překombinovaný závěr. 23. 10., 21.55, Nonstop Kino.
Krvavý román
Režijním debutem Jaroslava Brabce se stala adaptace knihy Josefa Váchala, typografa, výtvarníka a spisovatele, jenž svou pozornost zaměřil na brakové čtení 19. století. Z filmového zpracování je cítit podobné okouzlení sešity, v nichž piráti, krásné děvy, krev a láska byli na každé stránce. Brabec si uvědomuje, že jde o pokleslé umění, ale nebrání se jej nejen parodovat, ale de facto mu vzdávat hold. Důležitá je tu forma. Ta, kterou zvolil, se v průběhu filmu proměňuje – stejně jako se proměňovala kinematografie v průběhu své existence. Na Krvavý román se tak můžeme dívat zároveň jako na němý film, ale také jako na film z doby, kdy se začal rozšiřovat zvuk. Mísí se tu expresionistické herectví s estetikou 60. let. Brabcův snímek je tedy především formální exhibicí, hříčkou na kouzlo kinematografie, je stejně neškolený a naivní jako parodovaný brak. Časem trochu ztrácí na tempu, ale ti, co mají kinematografii rádi, se pobaví. 25. 10., 18.00, CS Film.
–lg–
rozhlas
Edgar Allan Poe: Příběhy Artura Gordona Pyma
Námořnický román je nejdelší prózou (a vlastně jediným románem) amerického mistra děsu. Zachycuje strastiplnou cestu na palubě velrybářské brigy. Námořníci trpí nedostatkem jídla a pití, samozřejmě se dočkáme vzpoury i velké bouře, která z nich udělá trosečníky a později kanibaly. Strašlivé přežívání na troskách lodi je na textu snad nejpřitažlivější – Augustus, Peters, Parker a Artur jsou v boji o život důmyslní a neštítí se téměř ničeho. Rozhlasové zpracování nabízí možnost znovu si připomenout ojedinělou kombinaci hororových obrazů a fascinujícího groteskna, ale bohužel tu nechybí anii zdlouhavost a nadbytečné popisy. Poe je nepřekonatelný autor kratších útvarů, v nichž dokáže vytvořit ponurou, strašidelnou atmosféru, vylíčit hrůzu svých hrdinů a vše zahalit do lehounké pavučiny tajemna. V Příbězích Artura Gordona Pyma všechno toto najdeme, ale zaobalené do přílišného množství slov. Od 23. 10., 0.05, Vltava.
–lds–
ah – Anna Hejmová / lds – Lenka Dombrovská / Slívová / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous