Erik Bulatov / komunální volby

přeleželá divadelní sezona se konečně vztyčila na lůžku (viz s. 5, 8–9), a to už znovu (A2 č. 20/2006) nepíšeme o bulharském mezigenderovém herci, tanečníku a pěvci Ivo Dimčevovi (hlasu srovnatelného s Anthonym Hegartym), který o minulém víkendu poprvé vystoupil v Praze, v Divadle Nablízko. – Minuty před vyhlášením letošního laureáta Nobelovy ceny za literaturu jsme v redakci hleděli na internet s podobným napětím jako babička na titulní straně A2, sledující zprávy v televizi. Favoritu Orhanu Pamukovi nahrálo mnohé; jednak je rok 2007 v EU vyhlášen rokem zájmu o kulturu kandidátské země Turecko a jednak se o Pamuka letos i loni živě zajímali čtenáři A2, což má ve Stockholmu váhu. Kromě nevydaného eseje malíře Erika Bulatova tedy s radostí nabízíme překlad věhlasného rozhovoru s Pamukem z doby před Nobelem (14–15). Mistr v něm odpovídá tak nafoukaně, že mám nyní, po vší té slávě, strach o jeho zdraví. Snad to překoná a bude dál psát.

Slavnostní čtení!

Libuše Bělunková