literatura
Bratislava: Ars Litera
Na slovenském mezinárodním literárním festivalu Ars Litera vystoupí například finalisté ceny za původní slovenskou prózu Anasoft litera (seznam finalistů viz Zkrátka, s. 5). Jedním z nich je prozaik Balla (narozený 1967; jako autor nepoužívá křestní jméno). Balla pracuje na Okresním úřadě v Nových Zámcích a povídky uveřejňuje časopisecky od roku 1992. Jednu jsme otiskli v A2 č. 24/2006. Knižně debutoval sbírkou povídek Leptokarie (1996), za debut mu byla udělena cena Ivana Kraska. V roce 1997 získal hlavní cenu v soutěži Poviedka. Základním a prakticky neměnným stavem postav Ballových próz je osamělost, která se neztrácí ani ve vztahu muže a ženy, mění se jen na „dvojosamělost“. Ve své druhé knize Outsiderie (1997) se pokusil spojit původní samostatné povídky do románového celku. Následovaly další sbírky povídek: Gravidita (2000), Tichý kout (2001), Unglik (2003), De la Cruz (2005) – za tu je nominován na Anasoft litera.
V Slovinsku mu vydali výbor povídek Dvosamljenost (Društvo Apokalipsa, Ľubľana 2005). V Polsku připravuje překlad výboru z jeho tvorby Jacek Bukowski pro Wydawnictwo Czarne. V Česku vyšla jedna povídka v Gutenbergově čítance současné slovenské prózy 14 OSTRÝCH (Labyrint, Praha 2005). Na bratislavském festivalu vystoupí také Jaroslav Rudiš, Jiří Hájíček, polský autor Stefan Chwin (česky Hanemann, 2005), Finka Anje Snellmanová, Maďar Gabor Nemeth (slovensky Jsi Žid?, 2004) nebo Ante Tomić z Chorvatska. V doprovodném programu jsou zařazeny i současné filmové adaptace literárních děl: Karaula Ante Tomiće, Žurek Olgy Tokarczukové, Láska, zvědavost, Prozak a pochybnosti držitelky španělské knižní ceny Lucie Etxebarrie, Člověk bez osudu Imre Kertésze (kniha česky 2003), divadelní představení Doda Gombára, jehož předloha se dostala do finále ceny Thalia: Třetí věk, koncerty skupin Lavagance, Triton a Tóna Popoviče. Bratislava, 7. až 15.
11.,
www.arslitera.sk.
–lb–
2. 11. se v Městské knihovně v Praze uskuteční další přednáška z cyklu Světová literatura očima překladatelů; vystoupí Olga Krijtová, překladatelka světových děl z holandštiny, držitelka Litery 2006 za překlad knihy Fámy vlámského autora Hugo Clause. (Mariánské nám. 1, 19.00)
Téhož dne bude Pavel Dušek ve vinohradském klubu Rybanaruby přednášet o vztahu těla a psychiky v psychiatrii, přednášku doprovodí ukázkami z literatury, hudby a výtvarného umění. (Mánesova 87, Praha 2, 20.00 až 22.00).
Do 4. 11. je otevřena výstava Básnické slovo – inspirace grafiky, kterou pořádá Národní knihovna ČR ve spolupráci se Slovanskou knihovnou a Velvyslanectvím Chorvatské republiky v ČR. Jedná se o tři soubory poezie: Deset českých básníků, Deset básní Dragutina Tadijanoviće (k 100. narozeninám autora) a cyklus Na okraji jara Václava Havla (vydaný k 70. narozeninám autora), kterými se inspirovala malířka a grafička Zdenka Pozaićová. Přístupno v přízemí NK od 9.00 do 19.00 hod.
7. 11. pořádá Společnost Mariny Cvetajevové literární večer k 65. výročí básnířčiny smrti. Představí na něm knihu jejích esejů Umění a svědomí v překladu Jany Štroblové a Luďka Kubišty. Ukázky přednesou Hana Kofránková a Jiří Schwarz, písněmi doprovodí Věra Slunéčková a Milan Dvořák. Branické divadlo (Branická 63/411, Praha 4) v 19.00.
8. 11. zavzpomíná herečka Zdenka Procházková-Hartmann v literárně-
-hudebním pořadu z cyklu Literární večery na básníka Jaroslava Seiferta. (Malý sál Městské knihovny v Praze, 19.00)
–pa–
divadlo
Don Juan v Disku
Divadlo DISK uvádí od počátku října druhou inscenaci letošního absolventského ročníku katedry činoherního divadla DAMU – Molièrova Dona Juana. Původní premiéra v divadle Palais-Royal měla úspěch a diváci si hru pochvalovali především proto, že v ní poznávali zakázaného a cenzurou stíhaného Tartuffa. Po jeho zákazu byl Molière nucen napsat co nejrychleji hru, která by přilákala obecenstvo. Právě v lakomém Tartuffovi vytvořil model postavy reagující na soudobou (i současnou?) společnost. Jak uvádí program této inscenace citací z Bulgakovova Života pana Molièra: „Výsměch! Výsměch! Výsměch! Ano, vysmál se módnímu šatu až do poslední stuhy!“ Přestože je postava Dona Juana obměnou tohoto divadelního typu, vychází studentská inscenace především z domácí divadelní tradice. Jak uvádí dramaturgyně Magdalena Frydrychová, „z něčeho, co už tu bylo. Od začátku bylo naším záměrem zachovat hře její komediální charakter.“ Don Juan sice zůstává libertinským rebelem, který podle svých tvůrců dává jasně najevo nesouhlas se světem a společností, ale jeho nejvýraznější interpretací je Don Juan jako manipulátor, který se svým okolím jedná jako s loutkami. V této inscenaci to platí doslova. Použití loutek nejenže simuluje manipulaci, ale především navozuje zmíněný komický efekt. Ten sice v inscenaci dominuje, ale tragický prvek je téměř stejně výrazný. Divák je neustále udržován v nejistotě, po veselých scénách přicházejí smutné, mísí se a v inscenaci tak dobře funguje tragikomický efekt, v němž se ideálně zpodobňují rozpory a konflikty současného světa. 5. 11., 19.30, DISK – Divadelní studio DAMU, Karlova 26, Praha 1.
–ah–
film
Záviš – Kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance
Završením tetralogie Malý kapitalista se dokumentarista Karel Vachek neodmlčel. Výsledkem jeho úvah, kladení otázek – provokativních prstů, jež se dloubou v současné společnosti – je dvouhodinový dokumentární esej. Těžko nějak definovat ústřední téma, Vachek se zaměřuje jak na českou minulost, tak třeba i na to, kterak Václav Klaus hraje tenis. Dokument je rámován postavou písničkáře Záviše a jeho veršem: Vari, vari, vari, já jsem kokot starý…, ale zabývá se i zbitými technaři z Czechteku, motokrosovou exhibicí či problematikou ekologie.
Kupředu levá, kupředu pravá
Linda Jablonská zakončuje své studium dokumentaristiky na FAMU absolventským filmem, v němž sleduje činnost mladých konzervativců a komunistů od loňského 17. listopadu až po parlamentní volby. Snaží se prozkoumat jádro obou nesmiřitelných táborů, nahlédnout na Komunistický svaz mládeže a Mladé konzervativce ne pouze jako na jakési obecné uskupení, ale na konkrétní jedince. Klade nejrůznější otázky: jaké je rodinné zázemí členů, co je k politice přivedlo, co se stane, když se na Prvního máje sejdou všichni dohromady?
Malá Miss Sunshine
Poněkud netypická americká komedie o dysfunkční rodině se stala hitem festivalu Sundance a daří se jí také v kinodistribuci v USA. Režiséři Jonathan Dayton a Valerie Farisová si práci na celovečerní látce pro kina zatím neodzkoušeli, přesto se jim podařilo bez závad skloubit nejroztodivnější individua, členy rodiny Hooverových. Máme zde co do činění s Frankem, odborníkem na Prousta se sebevražednými sklony, sedmiletou baculkou Olivií, která si prorokuje, že se stane královnou krásy, vzteklým teenagerem Dwaynem, zapřisáhlým obdivovatelem Nietzscheho, jenž odmítá říct jakékoliv slovo, dokud nebude přijat na leteckou akademii, či dědečkem vyhozeným z domova důchodců za šňupání heroinu. Jednoho dne se Olivii naskytne příležitost účastnit se klání Malá Miss Sunshine a její rodina se vydává na třídenní cestu…
Přehlídka švédských filmů
V pražském kině Aero (ve dnech 1.–5. 11.) a v brněnském kině Scala (6.–8. 11.) se uskuteční čtvrtý ročník Přehlídky švédských filmů. Diváci uvidí 12 snímků (většinou jde o úplné novinky) a 4 tituly, jež se budou promítat v rámci pocty nedávno zemřelému kameramanovi Svenu Nykvistovi (nebude chybět dokument Carla Gustava Nykvista Světlo je mým společníkem). Mezi novinkami bude i nový film Lukase Moodyssona (Lilja 4-ever, Láska je láska), experimentální drama Container. Jako hlavní host na přehlídku zavítá režisér Henry Meyer.
Guy with mirror
Guy Sherwin je již klasikem na poli experimentálního filmu, v této oblasti tvořil od počátku 70. let. Jeho práce zahrnuje jak polyekrany a jiné multiprojekční sestavy, tak performance tematizující projekční situaci. Průřez tvorby v Praze představí sám autor, a to 3. 11. od 19.00 v Galerii Školská 28. Zastoupeny budou filmy Cycles (verze 2003), Railings (1977), Bay Bridge from Embarcadero (2006) a Short Film Series 1975–1998.
Palace Film Festival
V rámci sekce Filmové novinky budou mít v České republice svou předpremiéru například nový film Ridleyho Scotta Dobrý ročník nebo nekorektní komedie Borat se Sacha Baron Cohenem a Pamelou Andersonovou; světovou premiéru si odbude český psychologický thriller Pravidla lži. Vedle sekce Vítězové festivalů nebude chybět ani korejský film, zastoupený jmény Chan-wook Park a Kim Ki-duk. Festival, který proběhne v brněnském Velkém Špalíčku mezi 8. a 15. 11. a v Praze od 15. do 22. 11., bude zakončen novým dramatem Toma Tykwera Parfém: Příběh vraha.
Filmy nejsou zadarmo
Jelikož kopírování DVD a stahování filmů z internetu představuje pro filmové distributory a výrobce stále větší ztráty, přichází Česká protipirátská unie (ČPU) s kampaní Filmy nejsou zadarmo. Od 1. listopadu bude filmovým projekcím v kině předcházet krátký spot informující o protiprávnosti natáčení v biografu, současně je také spuštěn protipirátský web www.filmynejsouzadarmo.cz, kde je k nalezení jak příslušná legislativa, tak i názory filmových tvůrců. Současně se také pro základní školy připravuje projekt o duševním vlastnictví. S kampaní chce ČPU zvýšit povědomí o nelegálnosti kopírování.
–lg–
hudba
Floex + Tomáš Vaněk: Živá Partitura
Tomáš Dvořák, známý jako Floex, je výrazná postava moderního českého umění (hudba, výtvarné umění, webdesign, instalace…). Zatím největší odezvu sklidilo jeho první album Pocustone. Letos dokončil hudbu pro počítačovou hru Samorost II. Tomáš Vaněk, člen výtvarné skupiny Bezhlavý jezdec, vystavuje od roku 1996 a patří na naší výtvarné scéně mezi ostřílené matadory. Živá partitura je projekt složený z mnoha vrstev, které přinášejí do performance jako celku různé kontexty a lidé z různých oblastí ji mohou vidět z různých úhlů pohledu. Pro hudebníky je to především komunikační nástroj, s jehož pomocí mohou improvizovat a který přináší nejen jim, ale i obecenstvu krystaličtější porozumění hudbě – její formě, emocím, struktuře. Ty, kteří se zabývají designem, zase spíše zaujme unikátní algoritmizace a logika partitury, která redukuje velké množství kompoziční informace do několika objektů na papíře. Tomáš Vaněk má k dispozici plátno představující prostor partitury, které je prostřednictvím webkamery a trackovacího systému spojené s počítačem a performer na něm pomocí šablon, sprejů, bublifuku a dalších překvapivých nástrojů v reálném čase zaznamenává, člení a ovládá zlomky hudebních motivů. K obrazovým prvkům jsou přiřazovány prvky hudební, které jsou dále elektronicky rozvíjeny. Představa hudebního jádra instalace vychází ze záměru interpretovat skrze interaktivní instalaci Živé partitury soubor krátkých skladeb Magyar Képek od Bély Bartóka. V podstatě by se mělo jednat již o čtvrtý posun – reinterpretaci původně maďarských lidovek, jež přepsal Béla Bartók do podoby soudobé vážné hudby, kterou rearanžoval jiný maďarský skladatel Ištván Bogár do koncertu pro klarinet a piano. 1. 11., 20.00, Divadlo 29, Svaté Anežky České 29, Pardubice.
Hudební fórum Hradec Králové II
Třemi koncerty pokračuje v listopadu na domácí poměry ambiciózní festival pořádaný Filharmonií Hradec Králové, který je věnován soudobé hudbě. Každý koncert bude navíc vybaven „světelným designem“ ladícím s hudební produkcí. Večer nazvaný Čtrnáct obrazů konce (2. 11., 20.00) nabídne skladbu Polyptyque – Six images de la Passion du Christ (Šest obrazů utrpení Krista) od švýcarského skladatele Franka Martina. Dílo je inspirováno sienským deskovým oltářem Duccia di Buoninsegna a vzniklo na objednávku Yehudi Menuhina. Filharmonii Hradec Králové řídí Jan Svejkovský. Skladba Quatuor pour la fin du temps (Kvartet pro konec času) Francouze Oliviera Messiaena, napsaná během druhé světové války v zajateckém táboře, patří již dlouho k základním dílům vážné hudby. Její neobvyklé obsazení (klavír, housle, violoncello, klarinet) bylo dáno tím, s jakými hráči se Messiaen v zajetí setkal. V Hradci se provedení ujmou Hana Kotková – housle, Jiří Bárta – violoncello, Ludmila Peterková – klarinet, Irina Kondratěnko – klavír. Koncert Odpočítávání na hvězdných hodinách lidstva (6. 11., 20.00) přidá k hudbě ještě videoprojekci. Videoopera Three Tales (Tři příběhy) Stevea Reicha, jednoho ze zakladatelů amerického minimalismu, a jeho manželky a dlouholeté spolupracovnice, výtvarnice Beryl Korotové se dívá na tři milníky technologického pokroku ve dvacátém století: zánik německé vzducholodi Hindenburg, atomový výbuch na atolu Bikini a klonovanou ovci Dolly. Ve vzduchu přitom visí otázka, zda se člověk stal Bohem, anebo zda jen ochutnal zapovězené ovoce ze stromu poznání. Akustické nástroje a pro Reicha typické rytmy se v Three Tales střetávají s nahranými útržky řeči a dalšími zvuky. Ensemble Damian a Středoevropský soubor bicích nástrojů DAMA DAMA řídí specialista na hudební minimalismus Tomáš Hanzlík. Závěrečný koncert festivalu mnohé napovídá svým titulem Estonský hlas pokoje (9. 11., 20.00). V pobaltských zemích se objevila řada skladatelů vracejících se ke křesťanským inspiracím a zároveň k různým formám jednoduchosti a meditativnosti. Asi nejslavnějším představitelem tohoto směřování je Arvo Pärt. Na koncertě zazní jeho Te Deum pro 3 sbory, preparovaný klavír, smyčcový orchestr a magnetofonový pás, doplněné o Requiem pro komorní sbor, klavír a smyčce jeho krajana Erki-Svena Tüüra. Hraje Český komorní orchestr společně s Kühnovým smíšeným sborem. Diriguje Andreas Sebastian Weiser. Koncerty se konají v sále Filharmonie Hradec Králové. Více informací najdete na www.hfhk.cz.
Mitch & Mitch
Skupina Mitch & Mitch je seskupena kolem jednoho z nejaktivnějších a nejzajímavějších mladých polských bubeníků Macia Morettiho. Ten se ve své tvorbě, vycházející především z jazzu, věnuje exkursům do nejrůznějších hudebních oblastí. Moretti je členem mnoha klíčových polských skupin: exkluzivní polské mutace orchestru Cobra, vedeného Johnem Zornem, improvizačního dua Kaftet, jazzově-elektronických skupin Ludzie, Baaba a Maly Szu, rockových Starzy Singers a také dlouhodobě spolupracuje s bubeníkem Paulem Wirkusem nebo jazzmanem Mikolajem Trzaskou. Co se však stane, když špičkoví jazzoví a rockoví hudebníci začnou hrát country? Výsledkem může být notná dávka absurdního humoru, rouhavé hudební citace, instrumentální zručnost i záměrný primitivismus, strhující pódiová show – country & eastern. Nejsilnější polohou kapely, která ve velice svérázném celku směšuje alternativní country s tradičním jazzem a elektronickou hudbou, jsou živá vystoupení. Pětičlenná skupina s nadhledem cituje countryové standardy plné hudebních vtipů, obohacuje je jazzovou zkušeností a elektronickými smyčkami a vytváří tak jedinečnou humornou atmosféru, spojující hudební naivismus a recesi s dokonalou instrumentální technikou. Skupina vystoupí v rámci průběžného festivalu Stimul. 3. 11., 19.30, Roxy/NoD, Praha.
–mk–
Ve středu 8. 11. od 21.00 bude v Lucerna Music Baru (Vodičkova 36, Praha 1) pokřtěno CD Romano Hip Hop romského rappera Radoslava „Gipsyho“ Bangy. Projekt Gipsy.cz, kde Gipsyho doplňují muzikanti Vojta „Béla“ Lavička – housle, Jan „Rotvajler“ Surmaj – kontrabas a Petr „Durman“ Surmaj – kytara, navíc spojuje jeho hiphopové zkušenosti a romské muzikantství. Album bude na pultech obchodů k mání v pondělí 20. listopadu a pro digitální příznivce již od 14. 11. na serveru i-legalne.cz.
výtvarné umění
Art France Berlin
Výstava Malíři/Malba (Peintures/Malerei) sjednocuje pohled na malířská díla francouzských a ve Francii žijících umělců v časovém rozmezí od roku 1972 do současnosti. Koná se do 12. 11. v berlínském Martin-Gropius-Bau a je součástí řady akcí představujících francouzské umění v německé metropoli pod názvem Art France Berlin. Festival je organizován francouzským velvyslanectvím v Berlíně a trvá celý podzim 2006. Výstava Peintures/Malerei je připravena pařížskou institucí Centre Pompidou ve spolupráci s francouzským zastupitelstvím v Berlíně. Představená díla pocházejí převážně ze sbírky Musée national d’art contemporain/Centre Pompidou Paris a Fonds national d’art contemporain (FNAC), obou nejvýznamnějších státních sbírek zaměřených na okruh moderního a současného umění francouzské produkce. Prezentace zároveň podchycuje akviziční (státní!) politiku obou institucí v oblasti malířství. Každá výstava bývá výsledkem subjektivního pohledu, založeného na individuálním kurátorském výběru. Tato propojuje dohromady pouze dvě kritéria: první se týká média malby – vystavený artefakt musí být obrazem, a druhé se dotýká národnosti autora – přesněji místa, kde umělec žije a působí (včetně cizinců pracujících ve Francii). Výstava se tedy neřadí k sériím pluralistických a multikulturních prezentací posledních let, střídajících různé strategie a média a zastřešujících jednotlivé projekty zpravidla sociologickým aparátem, nýbrž je postavena na jednoduchém principu řazení obrazů podle přísně abecedního pořádku jmen zastoupených umělců. Jednoduchá „encyklopedistická“ myšlenka, kterou zvolil kurátor Laurent Le Bon, mění výstavu v přehled stylových proměn francouzské malby posledních 30 let. Výstava ukazuje asi 80 prací na principu jeden umělec = jedno dílo. Vytváří nečekaná setkání, dekonstruuje dějiny umění prostřednictvím dobových směrů a tendencí. Tak se mohou vedle sebe ocitnout díla rozdílně se vyjadřujících umělců: Arnal – Arrayo, Erró – Fanchon, Hucleux – Hyber nebo Yan Pei-Ming – Zao Wou-Ki ad. Prostřednictvím abecedy se tvoří náhodná setkání, chronologicky přeskakující, zajímavé právě i svou výstavní časovou, leckde kontrastní diskontinuitou. Souběžně v prostorách Francouzského velvyslanectví v Berlíně probíhá jakýsi „dialog“ s výstavou Peintures/Malerei, představující veřejná díla, státní zakázky a další artefakty z vlastnictví zastupitelského úřadu. Mezi zastoupenými umělci jsou Pierre Alechinsky, Monique Frydmanová, Gérard Garouste, François Rouan, Niele Toroni, Claude Viallat & François Morellet ad.
–pev–
televize
1984
Roku 1949 byla vydána alegorie George Orwella na Stalinův totalitní režim, kniha 1984. Právě v tomto roce vznikla její nejlepší filmová adaptace. Již samotná expozice navozuje nepříjemný pocit nesvobody, totalitní ideologie, která z lidí dělá těla bez vlastního rozumu a smyslů. Vzývání vůdce, hanobení těch, kteří se proti němu vzepřeli, chladnost, šeď a absolutní odcizení od všeho a všech. Celý film je nesen v zatuchlém depresivním pocitu z vlastní existence, z nemohoucnosti, z nelásky. Je zakázán cit mezi mužem a ženou, jakýkoliv dotek, milostné objetí. Hlavní hrdina snímku však bez ženy nedokáže být, je chycen do osidel režimu a poznává absurditu, na které je celý systém postaven. Film plyne tíživě, herci jsou kusy masa, skrz které by chtělo srdce bít, ale není mu to dovoleno. 2. 11., 20.00, Cinemax.
Hedwiga a Angry Inch
Hledání vlastní sexuální identity je ústředním tématem punkrockového muzikálu o Hanselovi, mladíkovi, jenž vyrůstal ve Východním Berlíně a toužil se stát zpěvákem. Zasnoubí se s vojákem americké posádky, který jej převeze do USA. Hansel podstoupí operaci, ale přeměna v ženu se nepodaří tak, jak by si představoval. Zůstane nakonec sám/sama a ze samoty mu/jí má pomoci punková show… John Cameron Mitchell film nejen natočil a napsal scénář, ale zahrál si i hlavní roli. I přes tragický tón příběhu se nebojí využívat vtipu či nadsázky. Hudební složka je vpravdě nadprůměrná, písně nejsou většinou nijak stylizované, jde o záznam z koncertních vystoupení, přesto jsou nabité energií. Stejně tak celý snímek, který dokáže rozesmát, šokovat i nesentimentálně dojmout. Navíc je obohacen o animované pasáže, které depresi hlavního hrdiny/hrdinky posouvají do poetických sfér. V roce 2001 dílo obdrželo mimo jiné Hlavní cenu na filmovém festivalu Sundance. 2. 11., 22.30, ČT 2.
Chtíč
Jean-Claude Brisseau byl za tento film oceněn v Cannes jako nejlepší francouzský režisér roku 2003. Proč? Těžko říct, vždyť odhalením ženských hrdinek či sexuálními orgiemi se dnes už těžko podaří vyvolat kontroverzi. Osnova příběhu: dvě ženy se spřátelí, vedou život víc než kamarádský, radují se z toho, že mohou svádět různé pány, jenže podlehnou démonickému muži a nakonec je stojí hodně sil, aby přežily… – o originalitě tedy také nemůže být řeč. Brisseau není v ničem původní a jeho film působí, jako by se vynořil z dvacet let staré promítací kabiny. Dokonce i žánrově trochu tápe – expozice navozuje erotickou love story, a najednou se před námi začíná odehrávat komedie o tom, jak nejlépe svést muže. Poté následuje drama, thriller, napětí (?) a vše končí orgiemi, které nepůsobí děsivě (na rozdíl od těch Kubrickových v Eyes Wide Shut), ale křečovitě. Jediné, čím se Brisseau může pochlubit, jsou dobře nasvícené záběry a kompozice postav v nich. Duchovní hudbou coby varovným prstem se snímek snaží hrát si na něco více, než ve skutečnosti je. Při sledování se divák nenudí, to ne, jen má neustále pocit, že je to všechno tak nějak zbytečné… 3. 11., 20.00, Nonstop Kino.
rozhlas
Miloslav Stehlík: Linka důvěry
Linka důvěry je původní rozhlasová hra, nejen rozhlasové zpracování – autor tedy při psaní počítal s absencí scény a vůbec všeho vizuálního. Čas, prostor i děj mohou být fantazijní a „nehmotné“. To vede k větší síle slova. Miloslav Stehlík toho využívá a hru staví na abstraktním prostoru telefonních drátů a na jednom zcela konkrétním, spasitelském telefonu lékařky Marie. V lince důvěry jsou postavy torzovité, objevují se a zase mizí, postupně se nám zřetelněji vytvářejí, ale opět jen v omezené rovině svých problémů. Posluchač nemá rekonstruovat jednotlivé životní osudy, pouze poznat vypjaté momenty jejich života. 5. 11., 20.30, Praha.
Thomas Bernhard: Minetti – portrét umělce jako starého muže
Thomas Bernhard popírá dialog jako základ dramatu, jeho postavy naopak vedou monology svědčící o jejich osamělosti. Stejně jako jiné Bernhardovy hry je i tato vlastně nedějová, můžeme ji považovat za úvahovou, ležící na hraně lyriky. Ocitáme se na samotném konci života herce Minettiho a na rozdíl od něj víme, že už nedostane žádnou životní roli. Ale také tušíme, že důležitější byla hercova cesta uměním, ne vytoužená role krále Leara. Po dosažení tohoto vrcholu už Minettimu nezbývá vůbec nic, celý život se mu smrskl do jediného kufru se starými novinami a maskou Leara. Rozhlasové nastudování hry v překladu Josefa Balvína a v režii Josefa Henkeho s Otomarem Krejčou v titulní roli herce Minettiho, 7. 11., 21.30, Vltava.
–lds–
ah – Anna Hejmová / jgr – Jiří G. Růžička / lb – Libuše Bělunková / lds - Lenka Dombrovská Slívová / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous