V posledních několika letech zahraničních turistů v Číně valem přibývá. Jejich pohled na zemi však zůstává značně jednostranný – jsou vozeni do rozvinutých metropolí a po nejvýznamnějších památkách. Třetina obyvatelstva však stále žije na vesnici, a proto by se cizinci měli vypravit i tam, aby poznali skutečnou tvář Číny. Tak zní neotřelý postřeh Lidového deníku (Žen-min ž’-pao). Venkov se totiž rychle modernizuje, a vydají-li se turisté na „nový venkov“ (tím má autor článku na mysli „vzorové vesnice“), uvidí prý pluralitní, otevřenou a celostní Čínu. V minulosti byly znalosti cizinců o Číně zprostředkovány ponejvíce filmy, v nichž byla ukazována bída venkova. Obraz, jaký podává o vesnici například Čang I-mou ve své tvorbě (tj. výborných filmech dokumentární povahy z 90. let), je podle čínského listu zavádějící a může být okamžitě napraven, pokud zahraniční hosté uvidí současný stav věcí na vlastní oči. Kromě organizovaných zájezdů na vybraná místa by se turistům měla nechat veškerá volnost pohybu, taková, jakou měl kdysi Marco Polo, navrhuje autor. Číňani by se neměli bát, že cestovatelé uvidí i nehezké věci, protože je třeba, aby si hosté z odlišné civilizace udělali vlastní svobodný úsudek, pokračuje, a zde projevuje obdivuhodnou míru volnomyšlenkářství. Překážky mezi oběma odlišnými civilizacemi se pomocí zvědavosti rozplynou a bude velmi snadné uskutečnit sen o tom, že „všichni lidé na světě jsou bratři“.
V Číně je věnováno čím dál víc pozornosti ekologii, zatím především na papíře. Lidový deník líčí velikou událost, kdy bylo pod heslem „S čistou vodou a ekologickým rybářstvím jdeme vstříc zeleným olympijským hrám“ do řeky Jung-ting-che poblíž zdymadel San-ťia-tien vypuštěno přes 40 000 kusů tolstolobika bílého a dalších býložravých druhů ryb. Loni na řece probíhaly regulační práce a čistilo se koryto, a proto byly v dané oblasti ryby buď vyloveny anebo odpluly dále po proudu, takže tam v podstatě žádné nezůstaly. Aby byly doplněny zdroje a zachována ekologická rovnováha ve vodním prostředí, rozhodla se správa povodí uskutečnit tuto akci a dosáhnout tak cíle „péče o vodu pomocí ryb“. Tolstolobici a jiné býložravé ryby totiž pomáhají regulovat obsah vodních organismů, a proto mají příznivý vliv na rovnováhu životního prostředí a na čistotu vody.
V souvislosti s čínsko-africkými rozhovory se ve sdělovacích prostředcích opět dostala na pořad dne dopravní situace v Pekingu. Pekingský večerník (Pej-ťing wan-pao) informoval o překvapení obyvatel hlavního města, kteří najednou během významného mezinárodního summitu zjistili, že je možné dopravní situaci vylepšit. Podle hlášení dopravní policie se rychlost dopravy v obvykle ucpaných úsecích silnic až třikrát zvýšila a ranní a večerní zácpy nebyly tak výrazné. Podle autora článku je jedním z potřebných opatření k tomu, aby se dosáhlo „harmonické dopravy“, snížení počtu automobilů ve městě. Veřejná doprava byla během setkání omezena o 20–50 procent a kolem 250 000 majitelů soukromých vozů souhlasilo, že nevyjedou na ulici. Na konci minulého roku pojišťovny registrovaly 1,3 milionu soukromých automobilů. Jejich počet stoupá, ale až na výjimky jsou svými majiteli používány pouze k cestě do práce a z práce, protože je jejich provoz pro majitele příliš nákladný. U firemní a a veřejné dopravy je to složitější, tam se totiž na výdaje příliš nedbá. Někde jsou řidiči dokonce odměňováni podle ujetých kilometrů, a proto krouží po městě, i když to není potřeba. V budoucnosti by proto měli být podle autora článku odměňováni spíše za úsporu benzínu. Ukázalo se také, že omezení veřejné dopravy nemělo na pracovní výkony příliš velký vliv – je třeba tudíž uvažovat o efektivitě systému a o snížení počtu spojů.
Průměrný věk pacientů s rakovinou plic se v Pekingu každých pět let sníží o jeden rok a tato nemoc je na prvním místě, pokud jde o nemocnost a úmrtnost. Známe-li stav ovzduší v Pekingu, zpráva nás příliš nepřekvapí. Podle profesora Lékařské univerzity hlavního města Č’ Siou-iho se rakovina plic stala běžnou chorobou a její výskyt roste nejrychleji ze všech typů rakoviny. Trpí jí celá čtvrtina jeho pacientů a jejich věk se stále snižuje. Nejmladšímu pacientovi v onkologickém středisku nemocnice obvodu Süan-wu je 21 let. Odborníci odhadují, že pokud nedojde k omezení kouření a znečišťování ovzduší, překročí roční přírůstek jeden milion lidí a Čína tak dosáhne smutného světového prvenství. Většina pacientů navíc přichází k lékaři pozdě a svůj podíl na nepříznivých výsledcích léčby má i různá úroveň zdravotnických zařízení. Někteří pacienti se také uchylují k nejrůznějším alternativním metodám léčby, založeným na pověrách. Prý jde až o třetinu nemocných. Profesor Č’ Siou-i navrhuje zlepšit prevenci mezi rizikovými skupinami obyvatelstva, zvláště pak u kuřáků nad 50 let.
I deník Jih (Nan-fang ž’-pao ) se v poslední době věnuje ekologickým tématům. List referoval o tom, že jeden z největších veletoků v Číně, řeka Wej, jejíž povodí je jednou z kolébek čínské civilizace, se potýká s vážnými problémy. Od města Pao-ťi, ležícím na středním toku, se dramaticky zvyšuje její znečištění a na soutoku se Žlutou řekou už patří k nejšpinavějším řekám v Číně. Pod přehradou v Pao-ťi je navíc koryto řeky osm měsíců v roce vyschlé, a to přesto, že na přehradní hrázi je velký nápis „Všichni máme odpovědnost za ochranu vodních zdrojů“, všímá si autor článku. Za nedobrý stav vody můžou v této oblasti především splašky ze dvou velkých měst, Si-anu a Pao-ťi. Koryto je zanesené a sucha se zde střídají s katastrofálními povodněmi. Vláda sice investovala 120 milionů jüanů do čističky, ale nemá peníze na její provoz. Řeka je i nadále zdrojem využívaným pro zavlažování značného území. A to přesto, že se z ní stala vysychající stoka, plná odpadků a chemikálií. Prakticky všechny limity nebezpečných látek jsou zde vysoce překračovány. Vodu ale i nadále rolníci využívají k zalévání polí. Reportérovi řekli, pokud jen trochu mohou, používají k závlahám dešťovou vodu, protože po vodě z Wej pšenice zahnívá. Jenže dešťové vody je mnohdy málo. A dokonce i studny jsou znečištěné. V článku v deníku Jih si autor dovolil povzdechnout, že případ řeky Wej je jen odrazem osudů všech řek v Číně a že bude potřeba se znovu zamyslet nad vztahem člověka a řeky, protože situace začíná být neúnosná. Jedinou nadějí prý pro Čínu je, že se tohoto problému po novinách chopí i odpovědné orgány.
Z čínskojazyčného tisku vybíral Lukáš Zádrapa.