literatura
Robert Walser v Praze
K 50. výročí úmrtí švýcarského spisovatele, předchůdce evropské moderny (1878–1956) se uskuteční velká literární výstava. „Walser se ve svém díle se pokoušel zachytit postupné odcizování člověka přírodě a sobě samému v době, kdy se rodilo 20. století v atmosféře idealismu a optimistických očekávání. První světová válka a následná krize Německa mu zabránily uspět v německy mluvících zemích, a on se později uzavřel do sebe, přestože se mu dostávalo uznání takových autorů, jako byli Kafka, Musil nebo Hesse. Ve 20. letech psal metodou miniaturního, asi dvoumilimetrového písma tužkou (mikrogramy); v té době se projevila jeho snaha překonat nesoustředěnost obrovským úsilím zvládnout tuto obtížnou techniku. Koncem 30. let se uchýlil do psychiatrického ústavu, z něhož se už nikdy do běžného života nevrátil.“ (R. Charvát) Česky vyšly knihy Pěší putování a Jakob von Gunten, viz A2 č. 3/2005. (Národní knihovna Praha, Klementinum, Křížová chodba (1. a 2. patro, 29. 11. 2006 – 10. 1. 2007). Jejím doplňkem je ukázka originálních dokumentů z pražského archivu PNP na Strahově a bohatý walserovský týden v pražském Goethe-Institutu a Rakouském kulturním fóru. Uvidíme i jeho zfilmovaná díla. (goethe.de/prag, aussenministerium.at/pragkf).
Mrtvé body z Polska
30. 11. Básnická skupina z Horního Slezska Na divoko (Na dziko) představí v Polském institutu v Praze (Malé náměstí 1, vchod Karlova 27, Praha 1) svou antologii Mrtvé body. Mimo jiné vystoupí básník a herec Krzysztof Siwczyk (1977), laureát soutěže Rafala Vojacka, autor sbírek Divoké děti a Básně pro kuřáky. Poezii přeložil Jan Faber.
–lb–
divadlo
Jiří Trnka: Zahrada
Divadlo Nablízko a Česká komora tlumočníků znakového jazyka připravili nové zpracování Trnkovy Zahrady. Navazují tak na inscenaci Tracyho Tygr, která byla jako první v České republice tlumočena do znakového jazyka. Zahrada však vzniká od samého začátku jako hra, jíž je znakový jazyk integrální součástí. Na jevišti se tak bude pohybovat pět herců-tlumočníků a jen dva herci-netlumočníci. Přítomnost tlumočníka usazeného na pódiu by mohla rušit slyšící diváky, přičemž plně nemůže být uspokojen ani divák neslyšící, který je nucen těkat pohledem mezi herci a tlumočníkem. Divadlo tak přichází s myšlenkou stínového tlumočení, kdy každý herec má svůj stín – tlumočníka, který se spolu s ním pohybuje po jevišti. Premiéra 5. a 6. 12. v 18.00 v Malém Nosticově divadle (Nosticova 2a, Praha 1), nejbližší reprízy 10. 12. v 15.00 a 11. 12. v 10.00.
Nevinní
V Experimentálním prostoru Roxy/ NoD v Praze 1 (Dlouhá 33) můžete v neděli 3. 12. od 20.00 navštívit představení dvou absolventů VŠMU v Bratislavě, Saši Salmely a Marka Godoviče, nazvané Nevinní, surrealistické drama o nesmrtelné sestře, bratru bloudícím v labyrintu křivých zrcadel a odvážném děvčeti, které bylo vysláno zabít draka.
film
Parfém: Příběh vraha
Tom Tykwer se pustil do boje s větrnými mlýny. Pokusil se rehabilitovat nejpodceňovanější lidský smysl a přenést jej na čistě obrazové a zvukové filmové plátno. Film nelze cítit – nepřekročitelné hranice jsou jasně dány. Divák Parfému tak zažívá dosud nepoznanou frustraci z omezenosti filmového média – díky ní si ale zároveň uvědomí jeho zákonitosti. Pokud mluvíme o jasných hranicích, je nutné dodat, že Tykwerovi se podařilo nejen dostat do jejich těsné blízkosti, ale svým způsobem je i překročit. Dokázal to (jak jinak) obrazem. Kromě fascinujcí vizuální stránky a práce s barvami hodné starých mistrů je to především „noření“ se do esencí vůně (či zápachu). V úvodní scéně narození hlavního hrdiny na pařížském rybím trhu vytváří stříhání detailů rybích hlav, červů a nemytých prodejců společně s komentujícím voice-over vypravěčem takový nátlak na divákovy čichové buňky, že ty začínají halucinovat a cítit ten příšerný zápach. Parfém stojí pevně na silném příběhu (podle dnes již klasického románu Patricka Süskinda), který je historií jednoho podivného génia, teoretickým traktátem o výrobě parfémů, morytátem o jednom podivném sériovém vrahovi i sarkastickým políčkem všem hodnotám zdravé lidské společnosti. Závěr filmu, patřící do kategorie nezapomenutelných, pak přináší odpověď na kardinální otázku: „Jaká je nejkrásnější vůně ze všech?“ Premiéra 30. 11.
–jj–
Pravidla lži
S filmem debutujícího Roberta Sedláčka do kin vstupuje další z českých snímků, které stojí pevnýma nohama na zemi především díky kvalitnímu hereckému obsazení. V čele s Jiřím Langmajerem, Klárou Issovou či Janem Budařem se ocitáme v prostředí terapeutické komunity. Všichni její členové se rozhodli vypořádat radikálním způsobem se svou (hříšnou) minulostí. Pravidla jsou krutá. Po jeden celý rok jsou zavřeni na statku na Šumavě, není zde žádného vůdce, nesmí zde být žádný erotický vztah. Postupně se však život v komunitě mění v psychologické drama, katalyzátorem jsou nervy, pudy a jedna vražda. Mimo přesvědčivou hereckou stránku nepostrádá film sílu ani v jiných složkách, především pak v hudbě a práci s kamerou. Premiéra 30. 11.
Kupec benátský
Již sedmdesátiletý režisér Michael Radford toho mnoho nenatočil, nicméně i z toho mála dokázal výrazně promluvit pouze adaptací Orwellova románu 1984. Nyní však znovu dostal příležitost pracovat s významnou látkou, nabízející nejen jistotu divácké odezvy mezi milci klasické literatury, ale také možnost interpretačních cest. Shakespearova poněkud tragická komedie je výjimečná už tím, že se proslavila nikoli svými hlavními hrdiny, milostnou linií, ale díky vedlejší postavě. Židovský lichvář však také zapříčinil to, že v dějinách zvukového filmu se mu filmaři vyhýbali. Antisemitský nádech z něj Radford sice nevyňal, ale jeho podoba Shylocka je především tragická a společností determinovaná. Roli svěřil Al Pacinovi, který se po právu stal hlavní devízou filmu. Jeremy Irons a Joseph Fiennes jsou klasicky dobří, kostýmy a výprava velkolepé. Premiéra 30. 11.
Spláchnutej
Velké očekávání je spojeno s další variací na hrdinství z říše hlodavců. To proto, že na ní spolupracovala dvě významná animační studia. První, DreamWorks, si vydobylo slávu především díky Shrekovi, druhé, Aardman, obdařilo svět kouzlem nesmrtelné dvojice Wallace a Grommita. Obě studia sázejí především na animaci a vtip. V tom prvním je DreamWorks je nezpochybnitelným profesionálem, v tom druhém trochu drhne, neboť se v jeho filmech humor smršťuje na sled gagů. Tady by jim však mohl být Aardman nápomocný. S více než půlročním odstupem se dva největší rivalové – DreamWorks a Pixar – znovu střetnou s podobným tématem a hrdiny (kdysi to byli mravenci, pak ryby, nyní krysy a myši). Pixar totiž na příští léto chystá snímek Ratatouille. Premiéra 30. 11.
Nauka o snech
V tentýž rok, kdy dal vzniknout netradičnímu hudebnímu dokumentu Block Party, se vydal režisér Michel Gondry opět do svého podivného světa fantazie. Nyní doslova, neboť jeho nový film vypráví o mladém Stephanovi (Gael García Bernal), který utíká do říše snů, jež mu mohou nabídnout více než jeho nudný život. Také odvahu a splněnou lásku. Gondry již ve snímku V kůži Johna Malkoviche využil prvků animovaného filmu – konkrétně loutek. Nyní jej zapojuje do děje ještě výrazněji. Pomocí papíru, celofánu a dalších technik skládá koláž říše, která existuje v Stephanově mozku. Jen ten mu dovoluje nalézt odpovědi na to, jak získat lásku své krásné sousedky (Charlotte Gainsbourgová), a navíc se ve snech stává charismatickým moderátorem „Stephane TV“, který pravidelně přednáší „nauku o snech“ do papírových kamer. Premiéra 30. 11.
Transylvania
Na letošním ročníku festivalu v Cannes bylo putování hlavní hrdinky Zingariny do Transylvánie přijato publikem i kritikou se značným nadšením. Francouzka hledá svou ztracenou lásku, rumunského muzikanta, ale její život se mění při setkání s překupníkem starožitností Čangalem. Alžírský režisér Tony Gatlif na sebe výrazně upozornil až svým filmem Gádžo dilo (1997), s nímž Transylvania nezapře souznění jak tematické, tak formální. Důležitou roli zde hraje rumunská krajina, folklor a hudba. Premiéra 30. 11.
Sprejeři
Debutující Benjamin Morgan stál nejen na postu režie, ale i producenta a podílel se na scénáři. Výsledkem jeho snahy je drama o dvou sprejerech v sanfranciské čtvrti Mission. Morgan mapuje jejich začátky, ovládané výtvarnou vášní a chutí se prosadit a být nejlepší, která vyústí až v jejich vzájemnou spolupráci, kdy vyzdobí betonové a ocelové plochy po celé oblasti zátoky v San Francisku. Poté jsou zatčeni, umělecké výtvory jsou poškozeny a hrozí, že jejich touha výtvarně se prosadit ohrozí nejen přátelství, ale i životy… Premiéra 30. 11.
Filmasia
V pražských kinech Aero a Světozor se uskuteční druhý ročník festivalu asijského filmu. Tentokrát se profilovou zemí po Jižní Koreji stane Tchaj-wan, který zažívá svoji „novou vlnu“. O tom, že dané snímky si zasloužily vřelý ohlas filmových kritiků, ale také diváků, se můžete přesvědčit od čtvrtka 30. 11. do neděle 3. 12. Na letošním ročníku bude promítnuta kolekce filmů Hou Hsiao Hsiena. Celkem tak bude k vidění během čtyř dní na 30 filmů. Více informací najdete na stranách 11–15.
Britský humor
To, že se Uherské Hradiště nestává rájem filmových fanoušků jen v létě, je již dobře známo. Podzimní Seminář britského filmu se zde koná již dvanáctým rokem. Letošní téma je příjemné, neboť se týká humoru v britském filmu. Program je rozdělen do čtyř sekcí, z nichž jedna je názvem celého festivalu. Druhá bude složena výhradně z televizních komedií a seriálů, přirozeně nebude chybět Létající cirkus Monty Python, Mr. Bean, Černá zmije či Červený trpaslík. Třetí sekce bude exkurzí do komedií s hororovými prvky. Přednášky budou doplněny ukázkami a na závěr je slíbeno překvapení. Součástí semináře budou tradičně i projekce k novému ročníku Projektu 100, ale také doprovodný program – výstavy, hudba, setkání. O festivalu, který se uskuteční ve dnech 30. 11. až 3. 12., naleznete více informací na www.seminare.acfk.cz
–lg–
Součástí právě probíhajícího projektu czechpoint (nod.roxy.cz), věnovaného politickému umění, bude film Avi Mograbiho Pomsti jen jedno z mých očí. Magrabi je jedním z mála izraelských dokumentaristů, kteří jsou ochotni kriticky konfrontovat mýty a realitu izraelské společnosti, zejména pokud jde o izraelsko-palestinský konflikt. Mograbiho snímek zkoumá do hloubky fenomén sebevraždy a její politicky nabité reflexe v židovské společnosti. Dokument nechává vyniknout tragickým paralelám mezi hrdiny židovské mytologie, kteří raději volili smrt, než aby se vzdali nepřátelům, a palestinskými sebevražednými atentátníky. Kriticky se zamýšlí i nad zneužíváním historie a mýtů k rozdmýchávání národních emocí a hrdosti. 30. 11., 20.30, kino Světozor (Vodičkova 41, Praha 1).
V experimentálním prostoru NoD se 4. 12. od 14.00 uskuteční přednáška, seminář, videoukázky práce souboru, názorná demonstrace části „systému“ Děreva a od 20.00 také projekce snímku Jižní hranice, který je jediným filmovým počinem legendárního ruského divadla Děrevo. Příběh o hledání, míjení a plynutí je označován za filmovou poezii („Cine-Poetry“). Více na www.derevo.org.
Stejný klub uvádí 5. 12. od 20.00 přehlídku mladé české filmové tvorby za uplynulé období, nazvanou Young blood made in Czech.
V Klubu současné rumunské kinematografie na pražské FAMU (Smetanovo nábř. 2, Praha 1) můžete 6. 12. od 18.00 vidět film Ježkovo prokletí režiséra Dumitru Brudala.
hudba
EuroArt Praha II.
Sezona laureátů uvádí vítěze soutěže Pražské jaro v roce 2004 a od letošní koncertní sezony svého rezidenčního umělce, mladého klavíristu Ivo Kahánka, v pořadu Salonní hudba pro klavír. Na programu budou skladby F. Liszta: Consolations, koncertní etuda Dans les bois (Šumění lesa) a některé z pozdních, prakticky neuváděných drobných skladeb, které překvapí svou prostotou, rozvolněnou formou a směřováním k atonalitě. Dále pak zazní díla E. Satie: Pièces froides (Chladné kusy) a Avant-dernières pensées (Předposlední myšlenky). Především je však nutno upozornit, že interpret přednese prakticky naprosto neznámá a nehraná Satieho Preludia ke hře J. Pèladána Le Fils des Etoiles (Syn hvězd). Tato 3 preludia (komponovaná 1892!) zaujmou na svou dobu neobyčejně smělou a barvitou harmonií (již rozvinul C. Debussy) a monotónním opakováním motivů, které připomíná kompoziční postupy současných minimalistů. 30. 11., 19.30, Goethe Institut (Masarykovo nábřeží 32, Praha 1).
Stradivari a Extáze
Dvě houslové hvězdy se setkají 2. 12. v 19.00 v Dvořákově síni Rudolfina (Alšovo nábřeží 12, Praha 1) během 8. česko--německého adventního koncertu. Václav Hudeček a profesor Rainer Küchl, první koncertní mistr Vídeňské filharmonie, hrají klenot barokní hudby, slavný Dvojkoncert d moll J. S. Bacha, oba na vzácné nástroje Antonia Stradivariho. Dále bude na programu Suita ze známé opery Růžový kavalír Richarda Strausse s nejznámějšími melodiemi z této zpěvohry. Večer bude završen dílem A. Skrjabina Poéma extáze op. 54, instrumentačně velice barevnou, úžasně vygradovanou a působivou symfonickou skladbou. Symfonický orchestr Českého rozhlasu diriguje Friedmann Riehle.
Český spolek pro komorní hudbu
Český spolek pro komorní hudbu pořádá v Rudolfinu koncerty hned dva: 4. 12. se představí pražskému publiku dobře známý pianista světového jména Garrick Ohlsson. Na programu budou dvě Beethovenovy sonáty: č. 7 D dur op. 10, č. 3 a č. 31 As dur op. 110, dále pak Sonáta O. F. Korteho a polka č. 2 a moll z I. řady Českých tanců B. Smetany.
6. 12. vystoupí tamtéž Pražákovo kvarteto. Provede Smyčcový kvartet D dur K 575 „Pruský“ W. A. Mozarta, Smyčcový kvartet c moll op. 51 č. 1 J. Brahmse a zejména je záhodno upozornit na Smyčcový kvartet č. 2 op. 15 opomíjeného a dosud málo hraného A. Zemlinského, který působil řadu let i v Praze.
Stará hudba
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK představuje v cyklu Stará hudba Český komorní orchestr (dir. Martin Turnovský) s Pražským komorním sborem (sborm. Jaroslav Brych) a sólisty Hanou Jonášovou (soprán), Martu Beňačkovou (alt), Tomáše Černého (tenor) a Jiřího Sulženka (bas) skladby W.A. Mozarta: Serenata notturna, K 239, J. Haydna: Mše B dur „Theresienmesse“, Hob. XXII:12 a V. J. Kopřivy Missa pastoralis in D. Tři skladby tohoto koncertu nabízejí možnost zažít tři ukázky velmi rozdílných formových a výrazových aspektů jednoho stylového údobí. Zatímco Mozart napsal své světsky rozverné dílko ve 20 letech, Haydnova Mše je plodem starého mistra. Večer je zakončen latinsko-českou mší zakladatelské osobnosti tzv. cítolibské školy V. J. Kopřivy, která byla napsána několik desetiletí před známou „Rybovkou“. 5. 12., 19.30, Kostel sv. Šimona a Judy (Dušní ulice, Praha 1).
–vz–
Nigun
Kapela Nigun vznikla v Budapešti v roce 2001 a jazzovou cestou oživuje východoevropskou židovskou tradici. V průsečíku jejích zájmů stojí jak chasidská muzika, tak maďarská kulturní tradice, v jejím postupném vývoji se násobí kvality etnické i jazzové hudby. Zakladatel Nigunu, kytarista András Párniczky, má za sebou zkušenosti z jazzu, klasické hudby, worldmusic i newyorského Downtownu. Vedle spolupráce s řadou jazzových muzikantů pracoval také se členy kapely Trans-Global Underground a letos v květnu se jako kytarista podílel na projektu Cobra pod vedením Johna Zorna. Saxofonista Kristóf Bacsó je absolventem Conservatoire de Paris a Berklee College of Music v Bostonu. Kontrabasista József Barcza Horváth patří v současnosti k nejvyhledávanějším mladým basistům nejen v Budapešti. Nejzkušenějším členem skupiny je bubeník István Baló, dlouholetý hráč Dresch Quartetu a spoluhráč vynikajících jazzových saxofonistů, jako Mihály Borbély nebo Archie Shepp. 29. 11., 20.00, Divadlo 29 (Sv. Anežky České 29, Pardubice).
Alternativa
Letos se uskuteční již 14. ročník mezinárodního hudebního festivalu Alternativa v Divadle Archa (Na Poříčí 26, Praha 1). „Otvírákem“ a asi nejslavnějším jménem programu je skupina Univers Zero, která v České republice vystoupí poprvé. Hrát zde měla již v roce 1980 na Pražských jazzových dnech. Nakonec ovšem nebyla puštěna přes hranice a celá akce byla zrušena. Univers Zero se poté rozpadli a znovu se dali dohromady až v polovině devadesátých let. UZ jsou odkojeni evropskou klasickou hudbou i jazzem, což ovšem neznamená absenci rockové energie. (1. 12., 20.00) Následující večer v divadle Archa otevře francouzská skupina Soixante Étages, spojující improvizaci, rockový rytmus a hluk. Svou vizi hudby představí australské trio Anthonyho Paterase (preparované piano, elektronika), Seana Baxtera (bicí) a Davida Browna (preparovaná kytara, elektronika). Trio využívá různé kompoziční postupy k vytvoření plynulé a dynamické struktury a zvuku. Základním kamenem jejich hudby je používání preparace: proces deformace známých akustických zvuků. Večer uzavře americká zpěvačka Sandy Dillonová, popisovaná jako Tom Waits v ženském vydání, která na svém podzimním turné bude mimo jiné prezentovat svou poslední desku Pull The Strings. Američan Eric Ross se od sedmdesátých let věnuje těreminu – nekontaktnímu elektronickému nástroji – jako interpret, skladatel i pedagog. Je mimo jiné autorem Overtury pro 14 tereminů. Hrával i s bluesovými legendami (Champion Jack Dupree, Lonnie Brooks, Sonny Terry, Brownie McGhee). Od roku 1976 vystupuje spolu se svou manželkou Mary v multimediálních představeních tvořených směsí videa, hudby, tance, filmu a computer artu. V Divadle Archa mu budou předskakovat Kora et le Mechanix a Vojtěch a Irena Havlovi. (3. 12., 20.00) V Paláci Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3) dostane prostor (4. 12., 19.00) trojice japonských umělců pohybujících se na hraně hudby, filmu a tance. Yoshimitsu Ichiraku ve svém sólovém vystoupení Doravideo kombinuje živou hru na bicí a video art, přičemž přistupuje k videomateriálům bez ohledu na autorské zákony. Satoru Wono pro své recyklování využívá materiálů z různých hudebních světů. Chikanari Shukuka působí jako křehká tanečnice, která se snaží vyvolat démony. Tančí, zpívá v neznámých jazycích a hraje na bicí. V Akropoli se následující večer (5. 12., 20.00) představí švýcarsko-francouzské duo Blondy/Hug. Frédéric Blondy začínal jako jazzový pianista a později jako student konzervatoře v Bordeaux. Poté, co se přestěhoval do Paříže, pracuje v International Piano Center, kde se věnuje alternativním přístupům k tomuto nástroji. Jako improvizátor vystupuje Blondy na mnoha festivalech a v klubech ve Francii i v zahraničí, spolupracuje s dalšími hudebníky. Violistka Charlotte Hugová pro svá představení často vyhledává místa s neobvyklou akustikou. Je členkou London Improvisers Orchestra, spolupracuje s dalšími skladateli, se Swiss Centre for Computer Musik a improvizuje s hudebníky (John Butcher, John Edwards, Phil Minton, Maggie Nicols, Evan Parker, Elliott Sharp and Phil Wachsmann). Duo nabízí hudbu, která přechází od uhlazenosti k hrubé síle. Více informací najdete na www.alternativa-festival.cz.
–mk–
Tim & Puma Mimi a My name is ann! v Procesu
V pátek 1. 12. se v multikulturním centru Proces v Pražské tržnici můžete těšit na dvě čerstvé elektro kapely. První z nich je švýcarské duo Tim & Puma Mimi, které tvoří japonská zpěvačka Makiko Mori (dříve součást punkové kapely z Tokia The Gum Drops) a curyšský elektronik Christian Fischer (Seelenluft, Märklin). Jejich společná hudba je zábavný a šílený mix na pomezí breakbeatu, J-Popu a blip minimalismu, kterému nechybí veselá groovy pointa. Zástupcem české scény je dívčí electro--experimental komando My name is ann!. Jeho členky ve svých skladbách recyklují intimní příběhy z vlastního života. S holčičí záludností používají samply z reálných situací, laškovně spojují nekompromisní rytmy breackoreu s pornoromantikou a glitche s infantilními synthi-digi-zvuky raritních dětských cassio kláves a jiných hraček. Vše propojují saxofonové melodie, lo-fi vokál a expresivní taneční performance. Na páteční večer budou připraveny speciální UV efekty pod vedením Mikuláše Ritchesteina jako předpremiéra na barcelonský festival Drap-art. Duo My name is ann! zde představí nové skladby, které zanedlouho vyjdou na prvním albu u labelu Xproduction.
Analýza a Syntéza
Perkusionista a hudební experimentátor s jazzovými kořeny Alan Vitouš uvede v pondělí 4. 12. od 20.00 v Divadle Archa své crossoverové představení Analýza a Syntéza. Vitouš vyzval ke spolupráci dvě kvarteta klasické vážné hudby – Epoque kvartet a České klarinetové kvarteto. Během večera budou analyticky zkoumány jednotlivé hudební principy tak, aby v závěru splynuly v mohutné syntéze. Epoque zahraje standardy a jazzem inspirované skladby Davida Balakrishnana, jako například Spider dreams a Tremors. V podání Epoque kvartetu zazní i Jimi Hendrix, Chick Corea či Dizzy Gillespie. CCQ s Alanem Vitoušem naopak představí vlastní tvorbu propojující jazz, minimalismus, ethno i vlivy elektronické scény. V závěru se spojí oba soubory k přednesu skladeb vlastních a skladeb spřízněného autora Milana Kymličky.
Vision-platform-tone
David Dessens neboli Sanch tvoří převážně ve vvvv – softwarovém nástroji určeném pro vytváření videosyntéz v reálném čase. Subsist, tedy Petr Toman, pro svou Minimal Music používá Final Scratch, který umožnuje pomocí speciálních desek pracovat se soubory na počítači jako s klasickými vinylovými deskami. Královéhradecká skupina Neutrino (Petr Mareš) se pohybuje na pomezí lo-fi elektroniky, abstraktního hip-hopu s prvky dubu a clicks‘n‘cuts. Jejich společný koncert můžete navštívit 6. 12., od 19.30, v klubu NoD v Praze.
výtvarné umění
Rudolf Kremlička v GHMP
Rozsáhlou retrospektivní výstavu Rudolfa Kremličky (1886–1932), jednoho z vůdčích zjevů českého moderního malířství, uspořádala Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně. Představeny jsou všechny polohy jeho tvorby (žánr, krajina, portrét, toalety, akt). Rudolfa Kremličku lze zařadit k nemnoha výrazným koloristům u nás. Vliv na jeho malbu mělo nejprve dílo Hanuše Schwaigera a Antonína Slavíčka, později především francouzští impresionisté a poimpresionisté. K velkým osobnostem, které autor uznával a jejichž dílo podrobně studoval, patřili například Henri Matisse, Camille Corot nebo Édouard Manet. Kremlička byl v letech 1918–1923 členem Tvrdošíjných. V roce 1925 vyšla jeho první monografie s úvodním textem francouzského historika umění Elie Faura. Důležité byly pro malíře studijní a pracovní cesty – v letech 1926 a 1927 do Florencie, v roce 1929 do rakouských Alp a v roce 1930 po Normandii a Bretani. Z každé vytěžil nové prvky pro svou malbu (světlo, prostorové konfigurace) a výsledkem byly obrazové soubory a cykly (Skály a moře, 1930). V roce 1932, těsně před smrtí, mu uspořádala Umělecká beseda soubornou výstavu. U příležitosti pražské výstavy byly vydány dvě publikace (velká monografie a texty od malíře i o malíři). Jejich autorem je tvůrce celé výstavní koncepce, historik umění Karel Srp. Do 21. 1. 2007.
Smysl života – smysl umění/ Essence Of Life Art
Kaiserštejnský palác v Praze na Malé Straně hostí do 3. 12. putovní výstavu 30 současných autorů střední a východní Evropy. Velkorysý a v našem prostředí ojedinělý projekt, který se již představil v Ludwig muzeu v Budapešti, v moskevské Treťjakovské galerii, v Ruském národním muzeu v Petrohradu a v Muzeu moderního umění v Lublani, prezentuje pražskému publiku přes 320 prací, především na papíře – malba, kresba, grafika, ale i díla fotografická. Zastoupeni jsou umělci z Ruska, ČR, Maďarska, Chorvatska, Srbska, Bosny a Hercegoviny a Slovinska. „Před politickými změnami ve východní Evropě byla většina umělců z projektu Smysl života – smysl umění součástí neoficiálního uměleckého světa – výjimkou jsou umělci z bývalé Jugoslávie, kde se tolik nerozlišovalo mezi oficiálním a neoficiálním uměním jako v ostatních státech“ (Liliana Stepančićová). Umělci mají i společná tvůrčí východiska. Přestože je východní Evropa místem, kde se kříží různé kultury, jsou tu patrné silné ohlasy především na avantgardní modernistické směry, konstruktivismus, sociální realismus a koncept. Mezi vystavujícími jsou taková jména jako Rosa El Hasan, Magdaléna Jetelová, Ilja Kabakov, Ivan Kafka, Braco Dimitrijević, Ivan Kožarić, Mladen Stilinović, Raša Todosijević, skupina IRWIN, Pavel Pepperstein, Marko Kovačić, János Sugár, Alexandr Kosolapov, Viktor Pivovarov, Vadim Zacharov, Leonid Sokov, Erik Bulatov, Oleg Kulik nebo Dmitrij Prigov. Kurátorem je lublaňský umělec Jadran Adamović a generálním sponzorem farmaceutická společnost Pliva.
–pev–
Chaplin Resident Fighter
Od 28. 11. probíhá ve Futuře ambiciózní výstava, kterou kurátorsky připravili Milan Salák, Jiří David a Jan Kadlec. S názvem Chaplin Resident Fighter se staví k otázce role umělce ve společnosti způsobem, který je v českém prostředí ojedinělý. Místo dalšího pokusu překročit hranice uměleckého „ghetta“ a atakovat široké masy diváků vyzvali kurátoři několik desítek současných umělců k účasti na jakémsi laboratorním zkoumání daného problému. Expozice se otevřeně hlásí ke své „elitářské“ povaze. Je adresován dovnitř, k samotné komunitě umělců, kteří mají být kontinuálním vzájemným kontaktem při spoluvytváření výstavy provokováni k tříbení vlastních postojů. Spíše než o přehlídku hotových artefaktů tak jde o vizualizovanou diskusi, jejimž vyústěním by snad mohlo být přesnější uchopení klíčového problému. Jedná se o projekt v procesu, který bude nabývat stále zřetelnějších forem po dobu tří měsíců. Do 11. 2. 2007, Futura (Holečkova 49, Praha 5).
–vm–
Marie Blabolilová
Marie Blabolilová získala v roce 2003 Cenu Vladimíra Boudníka a její dílo je zastoupeno ve stálých sbírkách NG v Praze, GU Karlovy Vary, Galerie Klatovy/Klenová, National Gallery of Art ve Washingtonu a mnoha dalších. Ve svém grafickém díle se zabývá každodenní všedností, které ovšem především ve svých čárových leptech dodává až existenciální hloubku. V její tvorbě se střetají protiklady divoké přírody a geometrické, racionalizované, a přitom smrtící civilizace, Galerie Ve Dvoře (náměstí Míru 664, Veselí nad Moravou), do 10. 12.
televize
Vysoká zeď
Jitka je dívka, která nemá žádné kamarádky. Domů se po škole vždy těší, ale to proto, že, jako každý den, odtud přes střechy pražské pavlače utíká za jedinou spřízněnou duší. Stačí přelézt vysokou zeď, za níž je parčík. Zde na ni čeká mladý muž, sedící na vozíčku. Jitka se mu snaží pomoci tím, že jej motivuje k uzdravení, on jí to oplácí tím, že jí naslouchá. Jenže co když její duše dítěte začne prožívat lásku ženy? Na základě spolupráce Karla Kachyni a Jana Procházky vznikl nejeden klenot českého filmu. Kachyňova síla spočívala především v jednoduchosti a lyrickém pohledu, který křehkost citů (v tomto případě Jitčiných) dokázal jemně divákovi zprostředkovat. Kamera Josefa Vaniše vytvořila dva světy – ten první šedý, v němž Jitka žije, ten druhý přeexponovaný, zářivě bílý, kde se stává vílou. Jan Novák variacemi na Beethovenovu skladbu Pro Elišku zmelancholičťuje atmosféru. Vysoká zeď nenabízí dramatické situace, konflikty, výpovědi, soudy… je to opravdu „jen“ kousek života mladé dívky. Hlavní role byly svěřeny Radce Dulíkové a Vítu Olmerovi. Při sledování může však na diváka padnout melancholie nejen z příběhu samotného, ale i uvědomění si skutečnosti, jak podobné filmy v současné české kinematografii scházejí. 2. 12., 13.00, ČT 1.
Cellular
David R. Ellis by si mohl nechat udělit patent na režii (o něco více než) průměrné akční podívané. Po pokračování Nezvratného osudu si vyzkoušel variaci na téma „telefon v akci“, které o dva roky dříve podstatně lépe zužitkoval Joel Schumacher v Telefonní budce. Nyní zažívá vřelou odezvu fanoušků Hadů v letadle… Jelikož americká kinematografie vyplodí akčních filmů více než dost a české televize nás obdarovávají (čím to?) tím horším, lze brát Cellular jako opravdu příjemný zážitek. Kim Basingerová v roli milující matky a manželky, která se dostane do prekérní situace, nezklame, stejně jako ostatní její herečtí kolegové. Klasicky potěší William H. Macy, tentokrát jako policista. Akce spočívá v udržování telefonního spojení mezi unesenou Jessikou (Basingerová) a náhodným příjemcem volání (Chris Evans). Ano, máme tady spoustu dalších honiček, svištících kulek a úderů pod pás, ale to už tak (paradoxně) akční není. S logikou si tvůrci nedělali občas velké starosti, ale to jim budiž odpuštěno, neboť řemeslo neskřípe a tempo filmu zběsile odtikává jako švýcarské hodinky. Neškodilo by trochu ubrat na vážnosti a přidat sebeironii, ale to by už byl jiný film. Možná lepší, ale Cellular za podívání také stojí. 2. 12., 0.00, HBO.
Spongebob v kalhotách: Film
Na konci devadesátých let začaly získávat na popularitě půlhodinové animované příběhy o mořské houbě a hvězdici. Sherm Cohen v roce 2004 uvedl do kin celovečerní podobu, která s prostým příběhem o dobrodružné misi za korunou krále Neptuna nezůstává své seriálové předloze co do kvality nic dlužna. Animované figurky sice svou infantilností mnoho nadějí nevzbuzují, o to větší je překvapení z filmu. Autoři totiž gagy a drobné epizody dokázali skloubit ve prospěch příběhu. Najdete tu hrátky s různými klišé (například osamělý jezdec-lovec na motorce), ale ty nepůsobí jen pro efekt. Animace navíc dokáže z postaviček dostat dobré herecké výkony. Ani se nebojí přizpůsobovat je situacím, takže Spongebobova tvář v jednu chvíli vychází z disneyovské roztomilosti, a vzápětí ji vystřídá až hororová vrásčitost, která přímo odpuzuje. Tvůrci se sice sami o sobě jistě hodně bavili, ale nezapomínají na diváka, takže mu co chvíli vystřihnou vtip, který by jim mohl závidět kdejaký titul velikánů CGI DreamWorks, Blue Sky aj. O největší roli Davida Hasselhoffa raději pomlčím. 3. 12., 17.00, HBO.
–lg–
rozhlas
Stendhal: Lucien Leuwen
Díky stanici Vltava můžeme po deset večerů (nocí) nahlížet do života francouzských „občanů“ z první poloviny 19. století, a to prostřednictvím nejpolitičtějšího Stendhalova románu Lucien Leuwen. Tato realisticko-psychologická studie byla psána v letech 1832–1835, kdy autor pobýval v Itálii jako konzul, rukopis však zůstal nedokončen (Henri Marie Beyle alias Stendhal si byl vědom nepublikovatelnosti svého společensko-kritického obrazu). Úplného rozšifrování a prvního vydání se tento román dočkal až roku 1926. Lucian Leuwen nese podtitul Rudý a bílý, tato barevná symbolika jednak odkazuje k prvnímu dílu zamýšlené trilogie Červený a černý, ale také naznačuje politické téma románu. Hlavní hrdina se musí rozhodnout mezi „bílou“ (aristokraty) a „červenou“ (republikány). Lucien Leuwen, mladý muž ze zámožné rodiny, který může mít kariéru předem zajištěnou, je plný ctižádosti, snaží se nepodlehnout společnosti a neopustit své ideály, hledá smysl života nejprve v armádě, později ve službách ministra vnitra. Jedná se vlastně o podobenství (snad tehdejší) společnosti, ve které si bankéři kupují vládní křesla, ministři jsou jen loutky, které figurují ve zfalšovaných volbách, dělníci se začínají bouřit, armáda vyvolává provokace a utajuje pravdu. Má se tedy hrdina přizpůsobit „zlé době“ a zvítězit, anebo se vzbouřit a zahynout? Od 4. 12., 0.05, Vltava.
–lds–
jj – Jan Jílek / lds – Lenka Dombrovská Slívová / lb – Libuše Bělunková / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pev – Petr Vaňous / vm – Václav Magid / vz – Vít Zavadil