Adventní ruch spolu s mocným puchem punče ženou z náměstí do galerií. V Arcidiecézním muzeu v Olomouci je výstava „Neklidem k Bohu. Náboženské umění v Čechách a na Moravě 1870–1914“. V Městské knihovně v Praze přehlídka „Křičte ústa! Předpoklady expresionismu“. V Obecním domě pak soirée „V barvách chorobných. Idea dekadence a umění v českých zemích 1880–1914“. Něco ty výstavy evokují. Viděli jsme v posledních letech retrospektivy a monografie Váchala, Drtikola, Zrzavého, Konůpka ad.; známe Urbanovy stati v Umělci na téma penis, vagína, anus v dějinách umění, Karáskovu sbírku a další drobky z konce století, ale přesto, nebo právě proto, leží tu ladem jedno veliké téma: české umění satanismu, novopohanství a démonie fin de siècle. Vedle buřičů literární moderny jej reprezentují ta nejdůležitější jména druhé generace českého symbolismu (Váchal, Panuška, Zrzavý, Hlaváček ad.). Možné příčiny toho, proč samostatné výstavy umění satanismu u nás ani jinde ve světě nevznikají, lze rozkrýt na pozadí komplikované situace současného black metalu. Od násilných excesů skutečných satanistů, které jsou v Evropě na vzestupu, se totiž blackmetaloví hudebníci povětšinou ostře distancují s vysvětlením, že jejich vystoupení jsou pouhým divadlem. Asi jsme se od „konce století“ přeci jen změnili. Už ani neplatí kdysi tak trefné bonmoty Oscara Wildea: „Když předstíráš, že jsi dobrý, svět tě bere s velkou vážností. Když předstíráš, že jsi zlý, pak nikoliv.“
David Voda
Zabalil jsem několik knih a napsal adresy. Od té doby, co jsem taky nakladatel, vztahuje se i na mě příkaz poslat několika knihovnám povinné výtisky. Jak tak balím knihy do papíru (jsou to moje knihy, jejich výrobu jsem zaplatil, nalepím na ně známky, též je platím ze svého a věnuji čas nutný k jejich doručení), napadá mne: Je to vlastně tak samozřejmé? Už vznik onoho svazku mne stál energii, čas, peníze, musel jsem rezignovat na jiné a příjemné činnosti, riskuji, jen já a nikdo jiný. Tiskárna dostat zaplaceno musí, stejně tak všichni účastníci toho „výrobního řetězce“. Jediný, kdo nemusí dostat nic a může ještě ztratit, jsem já. A do toho musíte odevzdat státu knihy v souhrnné prodejní hodnotě 1000 korun, poštovné za devadesát. Připadám si skoro jako slavní mecenášové Hlávka a Soros. Na druhé straně mne může hřát vědomí, že jsem něco udělal pro národ, a že kniha v knihovně si svého čtenáře najde a třeba ho získá jako zákazníka. Zas tolik mi to nevadí. Rozdávat na pokyn státu ze svého je však tak i tak nespravedlnost, už jsem pro vzdělanost a povznesení národa udělal dost. Možná by pro můj klid stačilo, kdyby se stejně jako k nakladatelům přistupovalo i k jiným „výrobcům“. Ať každý výrobce peřin odevzdá povinně deset kousků do vybraných dětských domovů, totéž ať učiní každý výrobce mobilů a nádobí a nočníků a všeho. Alespoň na Vánoce.
Jan Jandourek
Slavný pražský klub Sedmička na strahovských kolejích Českého vysokého učení technického (ČVUT) se opět potýká s problémy. Ojedinělá stížnost jednoho z obyvatel bloku číslo 7, kde klub funguje, před časem přiměla úřady ke změření hlukové hladiny v jeho okolí a bylo potvrzeno překročení hygienou stanoveného limitu. Během devadesátých let se ze Sedmičky stala bašta alternativní kultury a jedno z mála míst, kde se odehrávaly koncerty undergroundových kapel či benefiční party. Provozovatele již investoval do odhlučnění a nové aparatury nemalé prostředky, přesto se však neuchýlil ke komercializaci provozu. Před pár dny se po Praze začala šířit poplašná zpráva. Sedmička končí, doslechl jsem se od řady svých přátel. Klub přímo nezavírá, ale ohroženo je prý pořádání koncertů. Ačkoliv je přístup vedení kolejí i studentů k existenci klubu vstřícný, pravidla jsou neúprosná, a pokud je Sedmička nesplní do konce února, ubude už na tak chudé pražské scéně další nezávislý a současně angažovaný kulturní prostor. Tato hrozba vyvolala vlnu benefičních akcí, zda se ale na úpravy podaří shromáždit dost peněz, nelze předvídat. Podobný problém totiž řeší v Praze řada klubů.
Podle světaznalých klubových harcovníků je rušení klubů kvůli hluku jakýmsi českým specifikem. Na západ od nás je prý už zcela běžné, že kluby fungují i v nájemních domech, protože se bez intervence úřadů lidé prostě odstěhují, když chtějí mít klid, a naopak se najdou tací, kterým klub v domě vůbec nevadí. U nás to ale spíše vypadá, že bude víc a víc hudebních produkcí probíhat v někdejších průmyslových zónách, zatímco v centru města a dalších obydlených čtvrtích, kam je za kulturou pro většinu lidí nejblíže, bude pusto a ticho.
Jakub Mračno
Vyšetřování korupce může ohrozit národní bezpečnost – prohlásil britský generální prokurátor lord Goldsmith. Úřad pro odhalování závažné kriminality tedy ukončil své tříleté šetření proti britské společnosti BAE Systems. Šlo o prodej 72 letounů Eurofighter Saudské Arábii. Její představitelé však pohrozili, že pokud bude vyšetřování pokračovat, vypoví smlouvu v hodnotě deset miliard liber (400 miliard korun) a celou zakázku předají jinému dodavateli. Britové se příliš pozdě inspirovali z Čech. Zde podezření z korupce při prodeji Gripenů, v nichž se angažovala stejná firma, nikdy pořádně vyšetřováno nebylo.
Filip Pospíšil