Michal Šanda… Rozdumané roztržitenství

Postavy a situace se v textech Michala Šandy neobjevují, ale doslova vyrůstají z pěkně výživného jazykového kompostu. Autor je kdesi chytil, nějak zaznamenal, trochu přistřihl, trochu přičísl. Ale zase ne moc. Nechává na čtenáři, aby si z toho galimatyáše každý příběh vylovil pěkně sám.

na mne si nepřijdou to já dřív přijdu na to odkud se z nich bere ten smrad. smrděj-li jim fusekle z křusek nebo od fuseklí hnáty. pach je to poblijónskej a jestli mi nevěříš běž si někdy čmuchnout k Randovu bzdění. na tom nic nezměníš ani kdyby ses jánevimco a zároveň tuším co namítneš že nic se nečmuchá tak bzdivý jako za horka ale to je čirej alibismus. to musíš cejtit sám. před tímhle pušincem si nos nezacpeš. to je jako kdyby ses troubelí meršánky nípal v mršině jsi setsakra chytrej a vím že si umíš představit ty mračna masařek! mám návrh nechme toho planýho argumentování. podívej venkoncem jsou to tvoji partapáni tak jim laskavě řekni aby se zouvali v síni.

 

já to vidim takhlenc pane vy mi sem na mističku dáte padesátník a půjdete se pěkně vymočit do žlábku a až se vrátíte přestanete o Křečovicích říkat že tam žijou burani protože já jsem náhodou Horáková jestli ale tam potkáte takovýho halamu s chlupama z mojí kundy pod frňákem drapněte ho a sem s ním ten mi o dožínkách prosed rádiovku.

 

nejste sám. můj fotr měl od neudělaný maturity z chemie maneta rozebranýho na půdě a dole v kuchyni jenom z něj koženkový sedlo a to bylo jeho na to se těšil přijít z cementárny ze šichty a posadit se na něj a pustit si rádio a oddrandil to na tom sedle až do penze. teta Jarča z Ostrova nad Ohří čtyři děti. strejc Rudla žádný. na tyhle rodinný záležitosti byl vysazenej Dobřanskej dědek Josef ovšem jestli vám jde jenom o podpis na to lejstro k odebírání reklamních letáků Carrefouru to jste měl říct hned. Jituno! podej mi pero.

povídám mu: rozmachanej jsi do žrádla tak na! tady máš nadívanou heligónku. on na ni čučí čím by asi tak mohla bejt naditá. koprem těžko. ani vejcem s žemlí. dám mu herdu do zad a strkám ho ze dveří na ulici: luftem je nadívaná. nádivka do huby bude až ten luft potaháš. on Eman pro odpověď nemá nikdy daleko a pokud si vzpomínám dobře řek: se ti megero budu tahat s luftem? a elektrikou odjel na Smíchov do uhelnejch skladů a tahá se s putnama. neni slaďoučkej? moc se mu to ale nesmí připomínat minule jsem mu to připomněla a složil mi metrák briket do včelínu. potom se předsedo div že mám černej med.

 

Doudleby já vždycky měl za to že jsou u Olomouce a teďko v nich cikáni parkujou s maringotkou před nádražim záhonek od lokomotiv očmouděnýho šnytlíku jízdní řád Brod nad Radbuzou – Cunkov pražce namořený térem jen co je pravda i ta plácačka vejpravcovská zelená je na rubu červená ordnung jak má bejt na třetí koleji sakra chlape zmizte z těch kolejí že pivo stojí za pendrek to ještě nejni důvod se sebevraždit a vy cikáni moc nevejrejte konec služebního hlášení.

 

 

jestli nám to maj obšoulávat fízli se ptám proč nám to neobšoulaj pifpafi? ti beztak šoulaj imrvére a ještě maj srandovní honcování a bachyně prskání a vějíř a světla a to my se jim s kuželkářema vždycky tak nasmějeme jak se přes flinty nemůžou sehnout pro kouli. bžunda jenomže ocáť pocáť my když neprošouláme protáhneme alespoň vokály ale kdo potom našemu SK kuželkářskému bude dělat behérdy. vyprseních máme v klubu regál kdo připne o svatoštěpánské pouti vítězným koulečům na ně srdnatce?

 

to jsou moc těžký věci mezi nebem a zemí víš kdyby měl smrtelník váhy a moh to na ně hodit jako třeba ovarový koleno ale zase řekneš třicet deka a většinou se tě zeptá: můžu nechat? aspoň Brabencová naše řeznice. jestli nemá odhad nebo to potom blbě uřízne suď bůh tohle jsou taky věci mezi nebem a zemí mít váhy a moct to na ně hodit jako to ovarový koleno v masně ale zase řekneš třicet deka a je to pětatřicet křen hořčice to taky něco váží omaštěnej papír na zabalení k tomu řikám ti vyprdni se na to a jez než ti ten ovar vystydne.

 

očumovací mapu mám ale moudrej z ní nejsem Karmínová Kardinálská Karpatská ovšem počkat: Kartuziánská! za to nic nikdo nedá vydá-li se Kartuziánskou za roh na ryneček. na rynečku to už je zasejc jiná polízanice za tu se vám nezaručí ani magistrát jestli třeba bude odevřenej poklop od kanálu a schrástne vám dovnitř hlávka zelí hledejte si ji sám škrtejte do tmy sirkou baterku vám žádnej nepučí a divte se jim koupit si na rynečku od báby u stánku zelí a v momentě bejt bez zelí to není samo sebou. kam teď? třeba doleva Makotřasovou.

když si dám tři a tři dohromady tenhle je bez dvou za dvacet tomu vlezeš s pugétem až do prdele a on si odříhne úterek. sice má divnej kukuč ale jináč je to takovej připoserák se šmatlavejma pastelkama. ránu má jako když bouchneš papírovym pytlíkem. kde budu na něj koukat to už můžu jít koukat rovnou na vejstavu tudle ve dvorku u Mašatů vystavujou baráčníci pelargonie. že prej se s těma květovanejma hrnkama po Mašatce vopičim. já ho teda vopičim až mu vašnostpánovi vytříknou moldánky. nevšimla ses po kolikati korunách tam měla ty modrožlutý?

 

na mlejnečku náš brašnář to je krosnář říká se to bůh ví proč žádnou brašnukrosnu nemá pouze ostradovskýmu fišmistrovi prokukal kurník s kuřatama tchořem víme ale ani Na mlejnečku už to není kafemlejnek anóbrž jenom jméno ulice.

 

zunkněte si a podávaj dědkovi Morštajnů flašku fernetu. může ho bejt celá basa když skočí z okna a dědek než ten s rezatou bradkou dořeknul to mi poser klóbrc se rozeběh a druhej v posledním okamžiku stačil otočit kličkou aby jim Morštajn neproskočil skrzevá okno. běžte si s ním ke sklenáři a ani nemusí foukat vítr a pocejtíte to sám a na šrajtofli. to jsou nějaký prachy. natož tisíců šest set který ti dva nabulíkovali dědkovi za jeho kvartýr v Dušní ulici jenomže podrželi palec na nulách a vyplatili mu táců šest a ještě ho dědka utěšujou: nula sem nula tam to si nesmíte brát nakonec beztak nula od nuly pojde a Morštajn ještě k darebákům chodí na návštěvu chápeš to? a to už u dveří zvonek a za dveřma on a kde je jeho fernet. oni že nic neviděli. což Morštajna dožralo a vykřiknul: dívejte lepčí! a vyskočil z okna repete. za měsíc na to na Františku na něj gestikuluje strojník z parníku Vyšehrad aby mu helfnul něco s hřídelí a létající Morštajn aby si nepochroumal legendu přehoupnul se na náplavce přes zábradlí a šups a vůbec co do toho strkáte rypák nejste vy od televize?

 

v cechovní řeznický hospodě U Labingerů vyndal z aktovky Hanousek řezník z Poněšic řeznictví měl v tom rohovym baráku za farou no však víte a ten z aktovky vyndal kartáček a pastu a župan a povidá: kamarádi dám si s váma ještě štamprdle a jdu se nechat dát do pucu na psychiatrii mi změklo srdce. při porážce přes slzy nevidim to je o život a ne-li přinejmenším o pazoury. na rozloučenou vrazil jim adresu a ti řezníci mu na ni hned z tý hospody U Labingerů napsali čumkartu. primář pavilonu 23 si přečet vejš zmíněný řeznický zemitosti samá hrubka jelikož ale byl bejvalej otorinolaryngolog od bigošů nerozmazával to na poradě. a to měl. Hanousek neměl sbaleno do špitálu ale do en es er. heršvec řezníci! klíval potom ten primář a na just si v závodní jídelně nedal jitrnici.

 

to jsem si skrz oči do duše natlouk porci bezvýznamnosti a pomíjivé nicoty pomyslel si Fadrnosta a zandal si brejle do futrálu a noviny složil do aktovky a jak v rozdumaným roztržitenství vystoupil z vagónu přichomejt se mu k noze podvraťák ovšem na druhou stranu jak jinak usouvztažnit vykradenou chatu herce Náručnýho v Chotilsku s hlasováním parlamentu o regulovaným nájemným? takhle víte hned vejsledek. 1 : 0 se hrálo na Spartě v dubnu v ten den co se přednostovic Barik zaběh na perón a vyklacikoval se do Fadrnostenskejch lakýrek.

 

Fanča: copak je zalejt si hrnek kafem takovej problém? já na to: nechtěj to rozcmrndávat od žličky a Fanča: no a co má bejt a já: že je aluminiová a Fanča: protože je čmajznutá a pozor teď abyste se v tom vyznali teď přijde můj vnitřní monolog: káča. to neřeknu to si beze slov pomy­slim a ona nahlas: cukr? řekne Fanča a gól! trefil ho nějakej Baroš a Fančin starej: kuš a vokřikne Fanču jenomže o poločase reportér zpovídá ne Baroše: fotbalista k pohledání a místo góla přihrajete. nutili vás někdy Vráťo chrť se? onehdy v dvaadvacítce řiká Vráťa a je na něm vidět že si neni jistej jestli to nebyla osmička do Podbaby. a Vráťa řiká dál: jsem se nechyt tyče a ta tramvaj to nabořila do žigula. a Fanča řekne: tři? jako kostky cukru. a Fančin starej: dvaadvacet. dvaadvacet? mrkne po mně Fanča dobrá ale k pití to kafe nebude.

 

špásfóglové prachmizerný poštmistr Fornusek přijde a já mu to podškrábnu a na dlaň vysázim pětibábu a eště abych si pro to sama došla na poštu. pošta je až za rejholcem to je štrapác řikám si dyk já od pošty nic nečekám a jak tak mašíruju co von to Fornusek plkal prej že mám na poště vak na poště vak na poště a mi to docvaknulo na co jsem tu pětibábu vyplajzla. vobrátila jsem to na kramfleku abych si z ní mlsla aspoň tatranku. s nugátem rozštelovávat ji po plátkách a máčet do píva to je bašta. mně nakuká kdekdo co chce třeba že mám na paroplavebním zdymadle rekomando.

 

možná hovíte dardě s bejlou ale s Boubrleho fotrem se to má trochu složitějc. pravda je taková že když konečně zhebnul nechal ho Boubrle zkremovat a popel z urny vysypal bez obřadu v remíze na krejcárku aby to měl pěkně při cestě z hospody. nadrátovanej pivišťaty se potom na krejcárek chodil vymočit. celej život jsi mě nasíral já tě teď nachčiju volával s rozepnutým poklopcem Boubrle ovšem jak krejcárek hnojil a zalejval na den po roce mu z hromádky popela vyrost dočista novej fotr jako by z oka vypad mrtvýmu. setřel si dlaní chcanky z pleše a povidá: už špásování bylo dost jdeme domu synku.

 

vás zajímaj ty historky teda poslouchejte. vysypu vám ji ne z rukávu to budete čubrnět z čeho. proto nezavadíte pod Zbečnem o šupinu jak jste se prve ptal na dravce. štičí násada je o šajslich protože jinak se vám požerou když to nerozsadíte po revíru do ouplavů po jednom kousku. kanibálové. a rybáří? samou radostí z těch štíhlat zmazali se ve Zbečně do židlí. a teď to přijde: z berounskejch sádek je dovez na multikáře Demuth. zmazal se eště hůř dyť je rybářů předseda a než aby lekly v kádích na sajtně vysypal je v noci tudlenc pod hospodou. do šibřinek se požraly do jedný. tu jedinou zmařila ondatra řiká se moc dobře se ale ví kdo ji uhamounil. chcete-li mocí mermo nahodit potom nahoďte zpátečku a jeďte do Nižbora. tam si zalacáte na červa aspoň grundle.

 

úplně nalevo jak mám ukazovák vidíš to? to jak tam nic neni no tak tam zbourali fabriku co měla komín vyšší než Londýn. já si takhle občas zarýmuju. proboha aby sis ale zase nemyslel kdo ví co nic náročnýho docela laciňoučký rýmičky po šestáku jich mám pod poklicí plnou krabici sáhnu do ní a šátrám než najdu ty pravý. bys nevěřil jak to při koukání z okna ukrátí tentononc. oni tu fabriku zbourat museli poněvadž vyhořela. to ti bylo divadlo. pod hasičskou cisternu se skovala čuba vrátnýho a za chvíli tam byli za ní seběhlí psi z celý ulice a mrzlo to je to proč to povídám a vzadu z cisterny crůčkama tekla voda a umrzala a tý čubě přimrzly k dláždění packy a jak se s ní ti ostatní psi rafikovali zamáčeli se taky a přimrzli k tý uhořelýho vrátnýho čubě v syrácký sousoší. ani se nepohlo to ti garantuju. zato toho štěkání do hasičskýho stříkání.

 

Galerie

Na obrázcích Jana Šafránka lidi těší, že ukazují obyčejné příhody, kde se zřejmě všechno děje tak, jak to má být. Dva chlapíci v benátském baru ani dvě přítelkyně v nějaké kavárně spolu určitě nekonverzují, ale jen tak božsky klábosí. Dělají to, co je příjemné a barevné, někde, kde jsou věci na pravém místě, tam, kde by chtěl nejspíš každý být.

Věra Jirousová

Michal Šanda se narodil 10. prosince 1965 u Sv. Apolináře v Praze. 1971–1985 bydlel na Arbesově náměstí na Smíchově, od 1985 na sídlišti Stodůlky. 1980–1984 gymnázium Jana Nerudy. Poté vystřídal několik manuálních zaměstnání. Od 1991 archivář v Divadelním ústavu. Napsal knihy Sto a (Kulturní a informační centrum Brno 1994), Ošklivé příběhy z krásných slov (Protis, Praha 1996), Dvacet deka ovaru (Klokočí Praha, a KJD Příbram 1998), Blues 1890-1940 (Petrov, Brno 2000), Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu (Petrov, Brno 2001), Sudamerická romance (Petrov, Brno 2003). Publikoval v časopisech Tvar, Revue Labyrint, Babylon, Weles, magazín UNI, Literární noviny, Salon Práva, Dotyky, Reflex, Psí víno, Reví Mítink ad.