Často zaznívají nářky, že se málo čte. A čte se málo, opravdu. Jinak by nikdo nemohl být zaskočen tím, co se děje na ministerstvu kultury a ve státní památkové péči zvláště. Neustále se v tisku vrací několik informací – že ministr svévolně změnil statut Národního památkového ústavu, že odvolaní ředitelé nebyli vůbec seznámeni s důvody odvolání, že bylo narychlo vypsáno špatné výběrové řízení a muselo být křečovitě prodlužováno, že do komisí nebyli přizváni zástupci občanských a profesních organizací, byť se na spolupráci s nimi ministr a jeho podřízení pořád odvolávají. Přesto se vrátím ke své úvodní poznámce: Nečte se! Protože kdyby se četlo, vědělo by se. Doporučuji knihu Tomáše Hájka, nově jmenovaného generálního ředitele Národního památkového ústavu, jinak člena ČSSD a vůbec renesančního člověka. Svazek se jmenuje Zánik a vznik památkových péčí s podtitulem Filozofie památkové péče. Jazyk knihy je velmi zaumný, takřka filosofický, ale po přečtení každý zjistí, že autor se pohybuje jak ve filosofii, tak i v památkové péči jako diletant, k čemuž se v textu dokonce sám přiznává. Kniha tak není filosofií, spíše „postmoderním“ koktejlem jmen a pojmů. Lze ji chápat jako pamflet. Nabízí čtení řešených problémů dada optikou – najde se zde řada skvělých pasáží: „Pokud bychom měli použít moderního slovníku, tak Dobro je zřetelně prorůstové a optimistické, kdežto metapozice Piety přece jen obsahuje prvek chorobné citlivosti, respektive stínu chorobné citlivosti, jakkoli není vlastním afektem“ (s. 83). K cílům současné „reorganizace“ památkové péče je dobré prostudovat závěrečné dvě strany knihy. Autor zde mj. mylně označuje odborný uměleckohistorický text za umělecký, to však ve srovnání s jinými zkratkovitými tvrzeními publikace ještě nic není. Především totiž dospívá k závěru, že památková péče nekomunikuje správně se sférou regionální a strukturální politiky a že by se to mělo z hlediska „současné civilizace“ změnit. Změnit snad tím, že bude památková péče podřízena krajům, státní hrady a zámky kdovíjak rozparcelovány, že se celý obor stane vstřícnější (servilnější)? Zavání to demagogií s normalizačními tendencemi, ale je v tom obsažen i nový prvek – a to ekologický, neboť T. Hájek, původně poradce ministra životního prostředí, je velký příznivce solárních panelů. Ve svých vizích už vidí, jak z nevyužívaných tvrzí či kostelů vznikají sluneční elektrárny. Jistě se máme na co těšit! Pro nastalou situaci se hodí pozdrav: „Ve jménu civilizace!“
Martin Strakoš
Seriál Hle, plošně stínám hlavy! na ministerstvu kultury pokračuje. Po památkářích, šéfech ministerských odborů a kastelánech (tento díl měl zatím jen řvavý prolog) přichází na řadu ředitel Divadelního ústavu Ondřej Černý. V žádném z uvedených případů se nemluví o odvolání, většinou jde o „vypsání výběrového řízení“. Přihlásit se pochopitelně může i stávající úředník, je mu to však často málo platné. Noví vybraní jsou buď členové sociální demokracie nebo k ní mají blízko.
Divadelní ústav je příspěvkovou organizací ministerstva, které se rozhodlo pro „systémové změny v resortu“. Ondřej Černý je ředitelem ústavu od roku 1996. Za jeho vedení ústav mj. organizoval na žádost ministerstva v polistopadových dějinách první diskusi odborné kulturní veřejnosti nad státní koncepcí kultury. Debatu a její závěr, návrh Koncepce účinnější podpory umění 2007–2013, i finální ministerský výsledek najdeme na internetových stránkách ústavu. Výroba koncepce byla oživením veřejného kulturního prostoru, konečně se začalo něco dít a lidé kolem umění se přestali tvářit, že hovor o penězích je pod jejich úroveň.
Ondřej Černý prohlásil, že ho vypsání výběrového řízení na jeho funkci překvapilo. „Byli jsme s panem ministrem domluveni, že ho nejdříve seznámím se svou koncepcí rozšíření činnosti Divadelního ústavu a na základě toho se on rozhodne, co dál. Jednal jsem s jeho sekretariátem již o konkrétním termínu. Pan ministr ovšem změnil názor a bohužel mne o tom neinformoval. Svou koncepci tedy v nejlepší víře předložím výběrové komisi.“ To ji ale bude muset vměstnat do tří strojopisných stran, jak vyžaduje MK.
Hospodaření Divadelního ústavu, České filharmonie, Laterny magiky a ministerstva kultury bude letos zkoumat Národní kontrolní úřad. Kontrola probíhá od února do září 2006, výsledky se dozvíme na internetu. Seriál skončí o něco dříve, tipuji polovinu května.
Libuše Bělunková