Souhrn angloamerických tiskovin je nejlepší začít tím, co většina z nich sama považuje, i když z různých důvodů, za shrnutí toho nejdůležitějšího. Ano, noviny především v USA se na přelomu ledna a února věnovaly komentářům k tradičnímu Poselství o stavu unie, přednesenému v Kongresu prezidentem Georgem Bushem.
List New York Times si v článku Elizabeth Bumillerové a Adama Nagourneyho 1. února povšiml, že prezident věnoval „téměř polovinu svého 52minutového projevu tomu, aby znovu proklamoval svou zahraniční politiku“. Jeho projev byl umírněnější než před rokem, což prý „je důkazem jeho oslabujícího se politického postoje“. Kromě obvyklých zahraničních témat, jako terorismus, islamismus a šíření svobody, se Bush zaměřil také na posílení hospodářské soutěže se zeměmi, jako je Čína a Indie. „Zajímavá byla řeč pana Bushe tím, o čem nemluvil. Nenabídl žádné nové myšlenky, které by se týkaly znovuvybudování New Orleansu, postiženého hurikánem Katrina, a nezmínil ani svůj problematický program předpisování léků v rámci Madicar. Nenabídl ani návrh, jak se vypořádat s výstřelky lobbistů v Kongresu, které vedly k vyšetřování někdejšího vlivného lobbisty a hlavního sponzora pana Bushe, Jacka Abramoffa,“ upozorňují autoři článku v New York Times.
Kriticky hodnotí projev prezidenta 2. února list The Economist. „Vypadá to, že by pan Bush potřeboval dávku politického adrenalinu,“ píše autor článku s názvem Running on empty (Jízda bez paliva). „Všechny velké myšlenky již byly vyčerpány,“ říká se v textu, který zároveň upozorňuje na současné limity, jež před politikou George Bushe stojí. Je jimi mimo jiné loňský rozpočtový deficit ve výši 319 miliard dolarů, následky invaze do Iráku a pokusů o rozšíření demokracie na Blízkém východě. Připočítává k nim i postoje obyvatel, zjištěné průzkumy veřejného mínění, které ukazují, že Bushe podporuje jen 42 procent Američanů, „což je nejméně ze všech poválečných prezidentů s výjimkou Richarda Nixona v době aféry Watergate…Téměř dvě třetiny obyvatelstva si myslí, že Amerika směřuje špatným směrem, polovina je přesvědčena, že vyslání vojáků do Iráku byla chyba.“ Vyskytl se v projevu vůbec nějaký signál cesty vpřed?, ptá se autor komentáře The Economistu. A odpovídá si: „Nejdramatičtější frází v projevu byl jeho (Bushův) příslib osvobodit Ameriku od její závislosti na ropě, jenže skutečné změny v energetické politice jsou jen malé.“
Zajímavý kontrast k projevu současného amerického prezidenta přináší recenze v New York Review of Books ve svém 2. čísle z letošního roku. Hodnocena je kniha někdejšího amerického prezidenta Jamese Cartera Our Endangered Values: America's Moral Crisis (Naše ohrožené hodnoty: Americká morální krize). Publikace vyšla v listopadu 2005 a pro recenzenta Garryho Willse je zajímavá především tím, že se „Carter zabývá náboženstvím a politikou a upozorňuje na autoritářské tendence ve své baptistické církvi. Známkami nového fundamentalismu, který se církve v USA zmocňuje, jsou podle Cartera rigidita, sebeospravedlňování a snaha o politické donucování.“ Carter vzpomíná v této souvislosti na návštěvu prezidenta Jižní baptistické konvence v Bílém domě, kdy mu bylo výhrůžně řečeno: „Modlíme se, pane prezidente, abyste opustil sekulární humanismus, který vzýváte jako své náboženství.“ Známky rigidního nábožensko-politického fundamentalismu nalézá Carter podle recenzenta jak v současné domácí politice (boje o sexuální výchovu a právo na potrat, právo nosit zbraň, trest smrti, atd.), tak i v politice zahraniční. Tyto tendence ústí v politiku, která poškozuje pověst USA. Jako příklad zmiňuje nedostatečnou a nedůslednou zahraniční pomoc chudým zemím, zanedbávání obav jiných zemí o stav životního prostředí ve světě, ignorování zájmů jiných států týkajících se šíření jaderných zbraní a mezinárodního práva. Carter upozorňuje na to, že Američané tvrdí, že šíří demokracii na Blízkém východě, ale přitom mezinárodní průzkum v roce 2005 prokázal, že drtivá většina Arabů americké politice v Iráku nevěří. Carter výslovně zmiňuje, že Ameriku oceňuje v těchto oblastech malá část obyvatelstva ve výši „2 procent v Egyptě, 4 procent v Saúdské Arábii, 11 procent v Maroku, 14 procent ve Spojených arabských emirátech, 15 procent v Jordánsku a nejvíce, avšak stále pouze 20 procent v Libanonu“. Carter je podle recenzenta vlastenec, a proto zmiňuje i věci, na něž mají být Američané hrdí. Snaží se o obnovu tradičních hodnot a „dokazuje, že věřící křesťan nemusí být fundamentalistou ani fanatikem“.
A nakonec k tomu, co zaujalo novináře, a nejen je, na britských ostrovech. Týdeník The Observer přinesl 29. ledna informaci o tom, že zvláštní parlamentní skupina připravila sérii drakonických opatření zaměřených na oslabení moci supermarketů. Parlamentní skupina pro malé obchody připravila zprávu, jejíž součástí je výzva k Úřadu pro spravedlivý obchod, aby zahájil rozsáhlé vyšetřování, které by se týkalo obchodních řetězců. Zároveň mají být podle poslanců přijata opatření, která by „ukončila nespravedlivé výhody, jež supermarkety těží z nabízení volných parkovacích míst, zatímco jsou zákazníci místních obchodníků odkázáni na placené parkování na ulici“. Zrušeny mají být velké marže supermarketů. Přijata mají být opatření, která by místním úřadům umožnila najít zdroje k tomu, aby lépe čelily tlaku supermarketů na další výstavbu. Supermarketům, které postaví obchody o větší ploše, než mají povoleno, mají být dávány větší pokuty. Poslaneckou iniciativu uvítali aktivisté z organizace Friends of the Earth. Naopak šéfové supermarketů se nechali slyšet, že opatřením, jako jsou zásahy do jejich obchodních marží nebo zdanění parkování, budou tvrdě oponovat. Podobné návrhy labouristů se jim podařilo odrazit již před devíti lety. Podle výzkumů zaniklo v posledních deseti letech v Británii na 30 000 malých obchodů. Nové vyšetřování bude znamenat velkou ránu zvláště pro obchodní řetězec Tesco, který kontroluje více než 30 procent trhu s potravinami na ostrovech a jeho podíl má údajně do roku 2010 stoupnout na 45 procent. Tesco se přitom v poslední době zaměřuje i na otvírání řetězců menších obchodů, do roku 2012 má jejich počet na ostrovech dosáhnout čísla 1200.
Z anglickojazyčného tisku vybral Filip Pospíšil.