To, co jsem slovy spálil

Paní profesorce Marii Dulské

Svatý Františku z Assisi

neumím jít ve tvých stopách –

nad biblí rozbolí mě hlava

svatosti nemám za mák

Ryby nezajímají moje řeči –

ani ptákům nedokáži kázat –

farářův ořech mě pokousal

a moje srdce žádný zázrak

čarovné jsou hory lesy

i růže vždy přivábí

v přírodě však ze všech divů

nejvíce si cením trávy

Vždyť u země zdupaná

bez plodů, lysá

trávo – sestro má

karmelitko bosá

(kol. 1956), 1980, 1993

Útěcha

Nedělejte si starost pane profesore

boty nepotřebujete umírá se bosky

v pekle už mají oblevu

netopí

jenom učenost věšejí na hák

smutně a rychle

1984

V poslední době

V poslední době se rodí duchovní lyrika

všude samá obrácení

raději nepřipomínat koho vyděsil

buldok svědomí

ale ty který záříš v očích jak svatá ikona

nezapomeň

že při psaní veršů byl jsem ti věrný

i v dobách Stalina

1982, 1983

Zaslechnuté zapsané

Dveře vrzly – kdo tam?

– smrt

vešla drobná malinkatá s kosou jak zápalkou

Zděšení. Oči v sloup

Načež ona

– přišla jsem pro kanárka

Óda na beznaděj

Ubohá beznaději

nevinný bastarde

hrozně tě tu trápí

moralisté ti nastavují nohu

asketi nakopávají

lékaři předepisují léky aby ses vytratila

hříchem tě nazývají

a přece bez tebe

bych se pořád jen usmíval jak Kuba na jelito

propadal pitomému nadšení

nelidskému

protivnému jak umění bez člověka

nedospělý před smrtí

sám vedle sebe

1978, 1996

O víře

Kolikrát musíme ztratit víru

oficiální

nabubřelou

ohrnující nosy nahoru

opatrnickou

hlásanou odtud potud

abychom našli tu jedinou

stále jako přeslička

co jednou domov ohřeje

tu která je pouhým

setkáním v temnotě

když z nejistoty stává se jistota

pravdivou víru neboť docela k neuvěření

1970

Diskuse

Svatý Tomáš prohlásil – caritas

svatý Cyril – amor

svatý Alois – dilectio

všichni vedli diskusi jak medvěda

přišel svatý pastuška

a velice se omlouval

neboť jim řekl –

trhněte si

1983

Kochanowského překlad žalmů

Vydej mi, Pane, z propasti let

lok hořkého čaje z kotlíku

mrtvého otce lístek

svetr od sestry, matčinu něhu

Kochanowského překlad žalmů

v povstání shořelý u nás na Vlčí

a vše co přeji druhým –

co bohužel ke mně se zády točí

Z dob bouřlivých i zbožnou zpověď

kdy Vykupitel mé slzy přebíral –

a ještě jeden kterýkoli den

kdy jsem si v dětství na klouzačce hrál

Ten sníh, co oči mi zavál

i to, co jsem slovy spálil

postav mi jednou jak tlustý misál

s kalichem na moje máry

1950, 1996

Na vsi

Pán Bůh je tady skutečně jistý a pravdivý

protože tady vědí kdy slepicím nasypat

jak krávu podojit aby nekopla

jak opatrně přistavit žebř k senu

jak odlišit list klenku od listu javoru

stejný ale zespodu trochu jiný

a listí neporozumíš ani ho nezměníš

tady vědí že koně stojí hlavami do středu

že kos má větší strach v zahradě nežli v lese

že vylekaný skřivánek se ještě jednou dá do zpěvu

kukačka tu je živá nenatažená

včela se míhá jednou vpravo podruhé vlevo

a myrta rozkvétá jenom v zimním okně

ptáci taky všichni naráz neulehnou ke spánku

ostatně mohou se někdy vážně zmýlit

jako někdo kdo mlátí ženu aby zranil tchyni

a ví se tu že borovice jsou modrozelené

a třezalka že je žluté svatojánské koření

Pán Bůh je tady jak Pán Bůh jistý a pravdivý

jen pro filosofy hrbatý a kulhavý

1975, 1979

Odhodlání

Jsem odhodlán pracovat na tom

abych se zbavil

býka rétoriky

vazelíny stylizace

galantních pauz

nablýskané syntaxe

lyrického koše na smetí

abych v zimě poklekl

a podal Ti nekvalifikovanou rukou

beránka sněhu

1966, 1986

Úplně nakonec

Úplně nakonec pak

spas teology

aby nesnědli všecky svíčky a neseděli potmě

netloukli růži po prackách

nekrájeli evangelium na plátky

nehráli svatým slovům na nervy

nekáceli bambus na udice

nehádali se mezi sebou

nepřijížděli na hrochu latiny

aby se nedivili

že do nebe vede

bezradný štěbet víry

1965, 1986

Přeložil Jaroslav Šubrt.

Polský básník a katolický kněz Jan Twardowski se narodil 1. června 1915 ve Varšavě v rodině ministerského úředníka. Debutoval v roce 1937 sbírkou Andersenův návrat. Ještě před válkou začal na Varšavské univerzitě studovat polonistiku. Během války se aktivně účastnil protinacistického odboje, psal do různých nelegálních tiskovin, v době Varšavského povstání byl svědkem řady tragických úmrtí svých blízkých přátel a spolužáků. Na základě těchto zkušeností se v roce 1944 rozhodl vstoupit do semináře a začal studovat teologii. Současně v roce 1947 ukončil studia polonistiky prací o lyrice J. Słowackého. V roce 1948 byl vysvěcen na kněze.

V dobách stalinské cenzury nemohla v Polsku jeho poezie vycházet. Teprve v roce 1959 za přispění a pomoci blízkého přítele a spisovatele Jerzyho Zawieyského vydává v poznaňském nakladatelství řádu pallotinů svůj „druhý“ debut, nazvaný prostě Básně. Verše z tohoto období silně evokují básnický svět jiného autora polské spirituální poezie – předválečného Jerzyho Lieberta.

Za jakýsi „třetí“ debut lze označit otištění jedné Twardowského básně s názvem Papež v oficiální antologii Sto polských básní, vydané v roce 1967 v nakladatelství Iskry. A konečně počtvrté a definitivně debutoval v roce 1970 v krakovském katolickém nakladatelství Znak sbírkou Znamení důvěry. Ta se posléze stala nejprodávanější básnickou knihou a už po roce se na knihkupeckých pultech objevilo její druhé vydání. Od konce sedmdesátých let vycházejí další sbírky Jana Twardowského a několik více či méně zdařilých antologií (k dnešnímu dni dosáhly takřka 2 milionů výtisků). Twardowski vědomě navazuje na proud poezie inspirované františkánstvím, jejíž tradice v Polsku sahá až do druhé poloviny 19. století. Kromě prostoty Františka z Assisi je mu blízká i strohost karmelitánského světce Jana od Kříže. Byl také autorem mnoha různých aforismů, anekdot, krátkých próz a několika knížek pro děti. Verše Jana Twardowského byly přeloženy do němčiny, angličtiny, francouzštiny, švédštiny a nedávno i do ruštiny a hebrejštiny. Česky vyšla sbírka jeho poezie Modré brýle (přeložil F. H. Halaš, Votobia 2001) a Neobvyklý deník (přeložila M. Fucimanová, Cesta 2003).

Jaroslav Šubrt, Miloš Doležal

Galerie

Anna Wiatr (1979 Gorlice) studovala v atelié­ru malby Jerzyho Wrońského a v sochařském ateliéru Jerzyho Fobera na Institutu umění Slezské univerzity v Těšíně (1998–2001). Zde realizovala instalace efemérních jevů na pomezí land artu a kresby spolu s Karolinou Szczugiel a Krzysztofem Wenglorzem. Jejich spolupráce pokračovala i během dalších studií na Akademii výtvarných umění v Poznani (2001–2004), kde si osvojila litografii a fotografii v ateliéru Wojciecha Mullera a Piotra Wołyńského. V roce 2003–04 pobývala na stáži na AVU v Praze v ateliéru grafiky Jiřího Lindovského, v červnu 2004 vystavila cyklus kreseb v galerii Concordia v Praze. Od roku 2004 vyučuje fotografii a pracuje s dětmi z chudých poměrů. V současné době připravuje cyklus dokumentárních fotografií lidí z krakovské Nowé Huty, nadále se věnuje kresbě a volné fotografické tvorbě (camera obscura).

Ve svých kresbách a grafikách vychází Anna Wiatr ze zkušenosti krajiny, zachycené energickým gestem v expresivní zkratce, která jako by chtěla vyjádřit jen to nejpodstatnější, jádro skutečnosti, prožitek místa. Malé, několikacentimetrové kresbičky v sobě nesou zhuštěnou výpověď o krajině, o světě. Strukura pole s mrakem, náznak svahu, stébla trávy – a za tím vším: autorčin vnitřní svět.

Klára Jelínková