Canto LII otvírá v monumentální Poundově skladbě Cantos (1915-1971, 118 zpěvů a další fragmenty) takzvaná Čínská Cantos. Canto XLIX je v předchozích Cantos o Leopoldovi [tj. velkovévodovi sienském a příštím císaři] jejich předznamenáním. Canto LII se odvrací od euroamerické civilizace a jejích zbrojních magnátů a hledá řád života jinde. Protižidovské výpady, které se v Cantu LII objevují, považují komentátoři za jádro takzvaného Poundova antisemitismu: Pound (ačkoli v době vzniku canta koncem 30. let nevěděl o vyhlazovacích programech) měl za to, že Židé v Německu zaplatí za nadnárodní zbrojařské a lichvářské rodiny, které mu ztělesňoval rod Rothschildů. S Poundovými pozdějšími nemocnými výstřelky antisemitismu je velmi těžké se vůbec vyrovnat, nicméně tyto Poundovy útoky jsou stejně jako výpady proti zbrojařům a bankéřům ještě mírné ve srovnání s jeho výpady proti katolické církvi v celých Cantos a nejvíce snad například v cantech „Pekla a nejhlubšího Pekla“ XIV a XV – abychom vážili spravedlivě.
–ak–
CANTO LII
A pověděl jsem vám, jak bylo za vévody Leopolda v Sieně
Co je pravou podstatou úvěru, totiž hojnost přírody
a za ní veškerý lid.
„Zboží potřebné,“ řekl Schacht (anno sedici)
commerciabili beni, k dodání a žádané.
nešek je proti tomu, had
Vivante v svém ráji, v mírném povětří
pole se vlní k východu, věž zpola zbořená
a nářek venkovanky, že jí syna vzali do války
řekl „plutokracie nebyly tak surové“.
Smradschuldův hřích vyvolává pomstu, chudák žid doplácí na Smradschuldy
doplácí na vendetu několika velkých židů vůči gójům
Psala, myslím, Miss Bellová své matce
není-li to proti zájmům Impéria
měli bychom splnit sliby dané Arabům.
Přežili jsme sankce, Stalina,
Litvinova, spekulanti vydělali na zlatě
vyhnali kurs zlata
Ještě před těmito entrefaites poznamenal Jenda Adams (starší)
NEZNALOST, hrubá neznalost povahy peněz
hrubá neznalost úvěru a oběživa.
Poznamenal Ben: židy raději vynechte
nebo vás vnuci zatratí
židi, praví židi, chazim, a nešek
taky super-nešek, mezinárodní sebranka
na kterou jsou Smradschuldové machři
protiletadlový kryt pod domem v Paříži
tam si nahamouní chumelecká tíla
tučný slimák s třemi bodygárdy
špiní nám širé moře svou panděratou jachtou na obzoru,
vlády samá zbrojařská svině, bankéřský krkoun, jeliman.
Dopustil, aby se rozmohl v italském království...
ze dvou úžer skoncovali s tou menší.
aby se rozmohl v Britském království atd/
Mezi KCHUNGEM a ELEUSÍNOU
Pod Zlatou střechou, Doratou,
její baldacchino,
Riccio na koni jede stále do Montepulciana
vratká církev, teď bezzubá
Přestala vzdorovat nešekovi
berly jim obrostly tukem
Nic neznamenají mitry a vysoké vějíře
Jen jednou v Burgosu, jednou v Cortoně
zazněla píseň pevná a zvučná
staří fotrové udržují zkostnatělost
Řehoř odjakživa prokletý, prokletý tmář.
Nuže:
Počátkem léta, kdy slunce stojí v Hyadách
Vládne Pán ohně
je měsíc ptáků.
s trpkou vůní a pachem spáleniny
Bohu ohniště plíce oběti
Zelená žába zvedá hlas
a rozkvétá bílý latex
S ruměnými klenoty v červeném voze
přivítat léto
V tomto měsíci žádné ničení
žádný strom nebude v ten čas pokácen.
Divoká zvířata se vyhánějí z pole
v tomto měsíci sbírej léčivé byliny.
Císařovna odevzdává kokony Synu nebes
A slunce vstupuje do Blíženců
Panna uprostřed oblohy při západu slunce
nesmí se kácet indigovník
Dřevo nelze pálit na uhlí
otevřeny všechny brány, žádné poplatky z tržiště.
Klisny vycházejí na pastvu,
uvaž hřebce
Vyhlas pravidla připouštění koní
Měsíc nejdelších dnů
Život a smrt jsou vyrovnány
Světlo sváří se s tmou
Moudrý muž zůstává v domě
Jelen shazuje paroží
Saranče vřeští,
nenechávej otevřený oheň k jihu.
Slunce vstupuje do Hydry, je třetí luna léta
Uprostřed oblohy při západu slunce Antares Štíra
Andromeda s východem
Nade vším Pán ohně
Tomuto měsíci SEDM,
s trpkou vůní, pachem spáleniny
Bohům ohniště odevzdej
plíce obětin
Zvedá se teplý vítr, cvrček prodlévá na zdi
Mladý jestřáb se učí svému dílu
uschlá tráva rodí světlušky
ON prodlévá v chrámu Ming Tchang
v západním křídle domu
Červený vůz a koně ryšaví
ruměná jeho korouhev.
Správce rybolovu zahání krokodýly
Chytá velké ještěrky, želvy, k předpovědím,
mořskou želvu.
Správce jezera sbírá rákosí
sklízí obilí pro many
zrno pro zvířata, která obětuješ
Pánům hor
Pánům velkých řek
Dozorce barvíren, dozorce barvy a výšivek
hledí, aby černá, bílá, zelená byly, jak se patří
a nepřipustí barvu nepravou
ať žlutá, černá, zelená jsou dobré kvality
Stromy v tomto měsíci mají nejhojnější mízu
Déšť nyní promáčel celou zem
zvadlé trávy posilují hlínu v horkém vývaru.
Nasládlá vůně, srdce oběti
žlutý prapor nad vozem Císařovým
žluté kameny v jeho opasku.
Střelec při západu slunce v půli cesty
zvedá se chladný vítr. Rosa bělá.
Je čas cikád,
krahujec odevzdává duchům ptáky.
Císař vyjíždí válečným vozem taženým bělouši,
bílou má korouhev, bílé kameny v opasku
k jídlu psy, hluboký talíř.
Tento měsíc je vládou Podzimu
Oblohou se přelévají kovy, sklízej proso
a dokončuj hráze proti záplavám
Orion za východu slunce.
Koně mají černé hřívy.
Jez psí maso. Je měsíc hradeb.
Dávky se odvádějí ve fazolích, zářím končí hromobití
Přezimující zalézají do děr.
Poplatky sníženy, vrabci mění se prý v ústřice
Vlk teď odevzdává oběť.
Muži loví s pěti zbraněmi,
Kácejí dřevo na uhlí.
K psímu masu nová rýže.
Je první měsíc zimy
slunce v ocase Štíra
při východu v Hydře, zamrzá led
Bažant se potápí v Chuaj-che (velké vodě)
a proměňuje se v ústřici
Duha na chvíli skryta.
Syn nebes dostává k jídlu vepřovou pečeni a proso,
Hřebci ocelově šedí.
Tomuto měsíci vládne zima.
Slunce v rameni lučištníka
v hlavě vrány za východu
Led sílí. Země praská. A tygři se vydávají pářit.
Za slunovratu kácej stromy, šípy hotov z bambusových dříků.
Třetí měsíc, divoké husy táhnou k severu,
straka staví hnízdo,
Bažant pozvedá hlas k Duchu hor
Nastává čas rybolovu,
řeky a jezera hluboko zamrzají
Led ulož do ledárny,
zní koncert větrných píšťal
Nazývej věci jménem. Dobrý vladař podle rozdělování
Zlý král se pozná podle poplatků
Začni tam, kde jsi, řekl Lord Palmerston
začal vysoušet bažiny v Sligu
Bojoval se smogem Londýna. Vydoloval přístav v Sligu.
č,
Vévoda Leopold římskoněmecký císař Leopold II. (1747–1792), římskoněmecký císař od roku 1790; jako Petr Leopold I. velkovévodou toskánským (Pietro Leopoldo I.) od roku 1765; zaváděl osvícené reformy podobné reformám Josefovým, ale s menší dávkou absolutismu.
Schacht Horace Greely Hjalmar Schacht (1877–1970), německý finančník, politik a bankéř.
anno sedici italsky „roku šestnáct“: jde o šestnáctý rok fašistické éry v Itálii, tedy rok 1938.
commerciabili beni italsky „obchodovatelné zboží“.
nešek hebrejsky „lichva“.
Vivante Leone Vivante (1887–?) italský spisovatel a kritik, žil na kopci poblíž Sieny.
Miss Bellová Gertrude Bellová (1868–1926), britská úřednice na Blízkém východě, kde působila jako vojenská vyzvědačka a politická tajemnice.
entrefaites francouzsky „mezitím“.
Ben míněn Benjamin Franklin: dokument s jeho údajným výrokem tohoto obsahu se nakonec podle Poundových komentátorů ukázal jako podvrh.
ze dvou úžer koncovali s tou menší odkaz na Shakespearovu komedii Measure for measure (Veta za vetu, Zub za zub), III/2: „Je veta po smíchu, když ze dvou úžer skoncovali s tou veselejší a tu horší zákonem oblékli do kožichu, aby jí bylo teploučko“ („veselejší úžerou“ v komedii míněno kuplířství).
Kchung Kchung fu-c‘, Konfucius
Zlatá střecha, Dorata kostel La Daurade v Toulouse.
baldacchino italsky „baldachýn“.
Riccio Guido Riccio, sienský hrdina, je zde jeho socha na koni z roku 1328.
Řehoř papež Řehoř I.
Nuže:... zbytek canta vychází z Li-ťi, čínské Knihy obřadů, což je soubor návodů a naučení týkajících se rituálu, etikety, chování a správného jednání ve styku s lidmi, předky a uctívanými entitami, promísený různým vyprávěním; jde o kompilaci textů z doby od 1. století př. Kr. do 2. století n. l.; Li-ťi je jednou z pěti čínských kanonických knih zvaných souborně Wu-ťing.
č,: „zastavit (se)“, „přestat“.
CANTO XLIX
Canto Sedmi jezer
Sedmeru jezer, a verše nikoho:
Déšť; vyschlá řeka; na cestě,
Oheň z mrazivé oblohy, průtrž za soumraku
Pod krovem přístřešku jediná svítilna.
Rákosí ztěžklé; ohnuté;
bambusy jako by v řeči plakaly.
Podzimní měsíc; kopce vystupují kolem jezer
v západu slunce
Večer jak opona mraků,
nad čeřením rozpitý jas; probodáván
ostrými hroty skořicovníku,
chladná píseň v rákosí.
Vítr nese klinkání mnichova zvonce
za kopcem.
Plachetnice plula tu v dubnu; v říjnu se možná vrátí
Člun bledne v stříbře; zvolna;
Jen zážeh slunce na řece.
Kde se vínový prapor vznítil západem slunce
Z řídkých komínů v kosém světle stoupá dým
Vločky sněhu teď padají na řeku
A svět je potažen nefritem
Džunka na vlnách jak lucerna,
Uplývající voda zamrzá. A na šan-jin
lidé zahálejí.
Divoké husy slétají k úzké písčině,
V propadlině okna se kupí mračna
Širá voda; husy v klínu táhnou s podzimem
Havrani repetí nad rybářskými lucernami,
Severním obzorem přechází světlo;
kde mladí chlapci vyšťuchují zpod kamenů garnáty.
V roce tisíc sedm set k jezerům v horách přišli Čchingové.
Jižním obzorem přechází světlo.
Vytváří-li bohatství, má se kvůli němu stát zadlužit?
To je hanba; to je Géryon.
Kanál vede stále do Tin-š‘
i když ho starý král postavil pro potěchu
K E I UN RAN KEI
K J Ú M A N MAN KEI
DŽICU GECU K Ó KA
T A N FUKU TAN KEI
Slunce vyšlo; pracuj
slunce zašlo; odpočívej
vykopej studnu a napiješ se vody
zorej pole; nasytíš se zrna
Císařská moc? a čím je nám?
Čtvrtý; rozměr ticha.
A moc nad divokými šelmami.
Kei (...) Kei čtyři verše jsou přepisem japonské výslovnosti klasické čínské básně, která je kladena do doby císaře Šun (časové údaje se v rozličných zdrojích velmi různí, 2255–2205 př. Kr.) a znamená zhruba: „Příznivá oblaka zářivá a plná barev/ stáčejí se a prostírají./ Slunce a měsíc vyzařují své paprsky/ ráno co ráno”; Poundova vlastní verse zní: „Gate, gate of gleaming,/ knotting, dispersing/ flower of sun, flower of moon/ day’s dawn after day’s dawn new fire“ (Brána, brána záblesků,/ splétá, rozprostírá/ květ sluneční, květ měsíční/ rozbřesk po rozbřesku novým ohněm)
Dvoustranu připravila a verše přeložila Anna Kareninová.
galerie
Zdrojem Canta Sedmi jezer je kniha osmi scenerií, zachycující výjevy podél řeky Siang (Siang-ťiang), jejího přítoku Siao-šuej (říčka Siao se vlévá do řeky Siang u města Ling-ling na jihu provincie Chu-nan) a v jezerní krajině kolem jezera Tung-tching na severu provincie Chu-nan, vyhlášené nádhernou přírodou: jde o knihu Šó-Šó Hakkei (Sho-Sho Hakkei), „Osm výjevů podél Siao-Siang“, soubor osmi krajinomaleb na papíře a hedvábí, kde každý výjev má poetický název vyjádřený čtyřmi znaky: „Divoké husy slétají na mělké písky“, „Plachetnice se vracejí k dalekým břehům“, „Vesnice v horách po přestálé bouřce“, „Z večerních oblak sněží na řeku“, „Podzimní měsíc na jezeře Tung-tching“, „Noční déšť padá na Siao-Siang“, „Večerní zvon vzdáleného chrámu“, „Rybářská vesnice v planoucím soumraku“. Žánr osmi výjevů údajně vytvořil čínský malíř Cung Ti (1015–1080) podle literáta jménem Šen Kchuo (1029–1093), který první použil označení pa-ťing (osm výjevů, japonsky hakkei); téma dosáhlo popularity mezi vzdělanými vrstvami a císař Chuej-cung z dynastie Severní Sung (vládl 1101–1126) vyslal malíře Čang Ťien, aby se vydal na loďce do krajiny kolem řeky Siang a namaloval zde zmíněných osm scenerií; přestože vznikly v Číně, proslavily se v Japonsku, kde na téma Šó-Šó Hakkei navázali v průběhu staletí další malíři: někteří je parodovali, jiní obměňovali podle jiných míst (Kanazawa Hakkei, Umi Hakkei a podobně); manuskript scenerií Šó-Šó Hakkei, které byly doplněny osmi básněmi v čínštině a japonštině, vlastnili Poundovi rodiče a tyto verše a malby inspirovaly Pounda ke cantu, které je složeno z osmi parafrází anonymních čínských/japonských básní, dále z básně připisované legendárnímu císaři Šun, z lidové písně a závěrečného dvojverší Poundova.
–ak–
© by the Trustees of the Ezra Pound Literary Property Trust
Přeloženo a otištěno se souhlasem New Directions
Publishing Corporation, New York,
zastupující Mary de Rachewiltz a Omara S. Pounda.