literatura
Literární výstavy
Sigmund Freud – odhalení 21. století. Österreich Institut – Rakouský institut, Moravské nám. 5, Brno, do 26. 1.
V roce 200. výročí narození Adalberta Stiftera (23. 10.) se rakouský fotograf Gerhard Trumler věvnoval autorově milované šumavské vlasti a vytvořil putovní výstavu 77 fotografií, nazvanou Za Stifterem. Goethovo centrum, Evropský spolkový dům, Pernštýnské nám., Pardubice, 3. 1 . – 8. 2.
–pa–
9. 1., 18.30 Cyklus přednášek Zdeňka Lukeše – Čeští architekti XX. století: Adolf Loos a Ludwig Mies van der Rohe. Dva světoznámí architekti a dvě jejich realizace na našem území: vila Müller a vila Tugendhat (i další stavby). Kaštan (Bělohorská 150, Praha 6).
divadlo
Škola pro ženy
Molière celý život zápasil: o sebe, fungování svého souboru, zastání u francouzského dvora, o uvádění svých her. Dnes je Molière klasika, což se projevuje na programu většiny pražských divadel. S loňskými premiérami inscenací jeho her se roztrhl pytel: Don Juan v Disku, Scapinova šibalství v ABC, a k tomu navíc Bulgakovův Molière v Dlouhé (viz s. 10). Mezi novinkami sezony neuškodí připomenout starší inscenaci smíchovského Švandova divadla Škola pro ženy. Tato komedie je považována za Molièrovu první velkou komedii, která zaznamenala velký úspěch u obou tehdejších světů: ve městě i u dvora. Útoky Svaté kabaly proti Molièrovi a jeho dílu vyvolaly v salonech diskuse, vášnivé do té míry, že autor zasáhl do sporu novou hrou Kritika Školy pro ženy. Nejvýraznější a ústřední postavou je zde Arnulf, muž v nejlepších letech, který od jakési chudé venkovanky získal malou holčičku s úmyslem vychovat ji podle svého nejlepšího vědomí, vychovat ji tak, aby byla tou nejlepší manželkou. Anežce se však začne dvořit mladík, který je jejímu srdci přirozeně blíž než její opatrovník. Tolik stručně děj. Objevují se zde oblíbené Molièrovské motivy: výchova, učenost, paroháčství. Inscenace Švandova divadla staví především na ústřední postavě. Ivan Řezáč za ni získal cenu Thálie za mužský herecký výkon za rok 2005. Dvojakost postavy, Arnulfovo zoufalství, které je zároveň hořké i komické, povyšuje tento, u nás inscenačně opomíjený text z frašky na charakterovou komedii. Veršovanou hru v příjemném překladu J. Z. Nováka v režijní podobě Daniela Hrbka zkuste ve Švandově divadle (Štefánikova 57, Praha 5) v pondělí 8. 1. v 19.30, hráno s anglickými titulky.
Platonov!
Jiří Pokorný se inscenací s dramatickým názvem Platonov je darebák! vyrovnává jak s proslulou dekádou Léblových inscenací Čechova, tak s latentní kocovinou z neuskutečněných ideálů, typických jak pro Rusko konce 19. století, tak pro svět počátku 21. století. Platonov (Igor Chmela) bloudí mezi ženami a nenaplněnými sny ve scénicky melancholickém světě a na této pouti ho provází množství postav v podání téměř celého souboru i mnoha hostů, jako například Taťjana Medvecká, Magdaléna Sidonová, Jiří Ornest, Pavel Liška, Petr Čtvrtníček a další. Divadlo Na zábradlí (Anenské náměstí 5, Praha 1), úterý 9. 1. v 19.00.
–ah–
Král umírá v Řeznické
Eugène Ionesco (1912–1994), francouzský dramatik a básník rumunského původu, jeden z hlavních představitelů absurdního dramatu, napsal v roce 1962 hru Král umírá, kterou nyní uvádí v režii Viktora Polesného Divadlo v Řeznické. Hlavní osnovu díla tvoří konfrontace aspektů osvětlujících život i smrt ze dvou stran. Ionesco volí osobu krále, aby reprezentoval „člověka vůbec“. Sám autor o hře píše: „Smrt tohoto krále se pak předvádí jako sled obřadů zároveň směšných i okázalých, protože tragických, ve skutečnosti jsou to fáze agónie nebo – chcete-li – fáze zříkání se: strach, přání přežít, smutek, nostalgie, vzpomínky a pak rezignace. Nakonec je zbaven všeho, teprve v tomto okamžiku umírá.“ Král umírá je syrové groteskní mystérium v duchu středověkého divadla. Přesto si zachovává nadčasovou platnost. V hlavních rolích Jiří Bartoška a Vilma Cibulková, hraje se v úterý 9. 1. v 19.30 v Divadle v Řeznické (Řeznická 17, Praha 1).
–kv–
film
Život těch druhých
Snímek režiséra Floriana Henckela von Donnersmarck posbíral sedm Německých filmových cen a stal se u našich západních sousedů filmem roku. Získal také ocenění za nejlepší evropský film roku 2006. Dramatický příběh se odehrává v NDR osmdesátých let. Zatímco řada německých filmových i literárních děl nahlíží tuto etapu historie jemně rozmazanou, smířlivě-
-humornou optikou, Život těch druhých je syrovou, autentickou výpovědí o praktikách východoněmecké tajné policie Stasi. Zapomeňte na „ostalgii“, zapomeňte na romány Thomase Brussiga či jejich filmové adaptace (Sluneční ulice) – Život těch druhých vychází důsledně z dochovaných záznamů a dobových dokumentů a je prodchnut tísnivou atmosférou všudypřítomného orwellovského sledování. Příběh dramatika (Sebastian Koch) a jeho přítelkyně, herečky (Martina Gedecková), do které se zamiluje sám ministr kultury a nechá ji sledovat agentem Stasi (Ulrich Mühe), je modelovým dramatem pro epochu, v níž se odehrává. Téma divadla, které odráží nesvobodného ducha doby, se před lety objevilo v Janczóově Mefistovi, Život těch druhých je zdatným následovníkem slavného filmu. Premiéra 4. 1.
–jj–
Světla soumraku
Aki Kaurismäki doplňuje třetím dílem volný cyklus příběhů o ztroskotancích, který započal před deseti lety snímkem Mraky odtáhly, po němž následoval Muž bez minulosti. Témata nezaměstnanosti a bezdomovectví nyní rozšířil o pocit osamění. Koistinen (Janne Hyytiäinen) je nočním hlídačem u helsinské bezpečnostní agentury. Propadne kouzlu krásné Mirji (Maria Järvenhelmiová), která jej však zatáhne do světa zločinu. Z něj se mu snaží pomoci nenápadná Aila (Maria Heiskanenová). Světlům soumraku nechybí typická Kaurismäkiho poetika. Vykořeněnost, outsiderství, osamělost je téměř nezbytnou součástí každého jeho díla, jež je ponořeno do všeříkajícího ticha. Trilogie bez nánosu sentimentu či patosu je cestou do obyčejného lidského světa s problémy všedního života. Premiéra 4. 1.
Dokonalý trik
Byli jednou dva kouzelníci, Robert Angier (Hugh Jackman) a Alfred Borden (Christian Bale), kteří spolu měli pevný přátelský vztah. Nevadila jim jejich vzájemná soutěživost, neboť rivalita má i své pozitivní odstíny. Jenže pak jeden z nich, Alfred, předvedl kouzlo, které všechny, včetně Roberta, přivedlo v úžas. Robert se snaží zjistit, jak to jeho přítel dokázal, ale to už se zdravá rivalita začíná přeměňovat v závist a neúprosný boj. Příběh z přelomu 19. a 20. století nenabízí jen podívanou plnou kouzelných triků, ale také hvězdné obsazení, kdy Jackmana a Balea doplňuje například Michael Cane či Scarlett Johanssonová. Pod dobový thriller se podepsal Christopher Nolan, jehož jméno je (stále ještě) zárukou nejen výborně zvládnutého řemesla, ale především hutné atmosféry (Memento, Insomnie, Batman začíná), kterou využil i k posilnění účinku svého nejnovějšího díla. Premiéra 4. 1.
Smrtící nenávist 2
Prapodivné jsou důvody k podobě existence českého názvu (první díl se jmenoval Nenávist), podivně svým způsobem může vyznívat i počínání režiséra Takashi Shimizua, jenž v rodném Japonsku natočil dva díly o kletbě, která předurčuje smrt způsobenou zlostí k tomu, aby zanechala na světě stín, jenž pak ostatním (mírně řečeno) znepříjemňuje život. Shimizu s nimi slavil divácký úspěch a hollywoodská chuť po asijských hororových látkách jej přilákala k vytvoření „kopií“ pro americký trh. Většinou japonské originály v porovnávacím boji vítězí, jindy jen poukazují na to, že s více penězi se dá zručněji uplatňovat řemeslo. Dvojice Nenávistí dokazuje především to druhé. Pokud tedy opravdu máte rádi napětí, nepříjemné zvuky, mrtvolný pohled malého japonského chlapečka, to vše solidně nastříhané, nasvícené, zabrané, tak vás ani druhý díl americké verze nezklame. Ty ostatní postaví před otázku, jestli by se Shimizuův filmařský potenciál a americký kapitál nedaly použít méně zbytečným způsobem. Premiéra 4. 1.
Zlatá éra českého filmového plakátu I
5. ledna skončí výstava Petra Poše, která v prostorách filmové galanterie Terryho ponožky, kino Světozor (Vodičkova 41, Praha 1), zahajuje cyklus výstav mapující fenomén českého a slovenského filmového plakátu 60. až 80. let. Zastoupeni jsou zde například Zdeněk Ziegler, Karel Vaca, Karel Teissig, Josef Vyleťal a Milan Grygar.
–lg–
hudba
Ostravské novoroční koncerty
Příjemný program nabízí na svých novoročních koncertech Janáčkova filharmonie Ostrava. Se svým šéfdirigentem Theodorem Kucharem zahraje Rodeo – Hoe down Arona Coplanda, Ptáka ohniváka Igora Stravinského a Třírohý klobouk Manuela de Fally. 4. a 5. 1., 19.00, Společenský sál Domu kultury města Ostravy (28. října 124).
Večery v Rudolfinu
První dny roku si můžete zpříjemnit návštěvou některého z koncertů v pražském Rudolfinu (Alšovo nábř. 12, Praha 1). Česká filharmonie a Akademie věd ČR nabízejí beethovenovský večer s předehrou Leonora III a Symfonií č. 9 d moll se sólisty Evou Urbanovou, Janou Sýkorovou, Wolfgangem Millgramem a Petrem Mikulášem. Řídí Zdeněk Mácal (4. 1., 19.30). O dva dny později provede Česká filharmonie, tentokrát s dirigentem Petrem Vronským, Shakespearův úsměv, šest veseloherních scén Václava Trojana, Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr Petra Iljiče Čajkovského (sólista Daniel Veis) a Symfonii č. 6 D dur Antonína Dvořáka (6. 1., 19.30). Český spolek pro komorní hudbu pak pořádá koncert Pražákova kvarteta, na němž zazní Smyčcový kvartet C dur č. 1 Františka Xavera Richtera, Smyčcový kvartet č. 4 Jindřicha Felda a Smyčcový kvartet C dur Antonína Dvořáka (8. 1., 19.30). Český komorní orchestr s dirigentem Andreasem Sebastianem Weiserem a houslisty Janou Vlachovou a Florianem Sonnleitnerem nabídnou skladby L. Janáčka, J. M. Leclaira, W. A. Mozarta, J. S. Bacha a R. Strausse. (9. 1., 19.30).
Yuri Lemeshev & Pamelia Kurstin
Do Čech přijede světově uznávaná americká hráčka na theremin Pamelia Kurstin a akordeonista ruského původu Yuri Lemeshev, známý především jako člen slavné newyorské skupiny Gogol Bordello. Lemeshev, pocházející z dálněvýchodního ruského ostrova Sachalin a od 90. let žijící v New Yorku, je především členem gypsypunkové skupiny Gogol Bordello. Krom toho je však také uznávaným sólovým hráčem a rád se účastní nejrůznějších projektů s hudebníky newyorského downtownu. Za všechny jmenujme alespoň trio Tridruga, kde spolu s kytaristou Bradem Shepikem a basistou Tony Scherrem podniká výlety hlavně do jazzových vod nebo vynikající etnojazzové duo Desastro Totale, kde exceluje po boku amerického saxofonisty Matta Darriaua (The Klezmatics, Paradox Trio). Jeho hra těží hlavně z waltzu, tanga, staré filmové a cirkusové hudby i tradiční východoevropské a dálněvýchodní etnické hudby. Pamelia Kurstin vystupovala a nahrávala s takovými hvězdami světové hudební scény, jako je David Byrne, Béla Fleck nebo John Zorn. Od svých dvou let hraje na piano, studovala hru na housle, cello a kontrabas. Od roku 1997 se věnuje hře na theremin. Vystupuje sólově s programem Theremin-Orchestra, improvizuje s hudebníky jazzové i elektronické scény a interpretuje klasické dílo S. Rachmaninova či O. Messiaena. Vedle toho také vyučuje hru na theremin a hraje s americkou kabaretně-punkovou skupinou Barbez. Elektronický pionýr a novodobý výrobce thereminu Robert Moog označil Pamelii Kurstin za jednu z nejdůležitějších novátorek současné hry na tento magický nástroj. 10. 1., 20.00, Divadlo 29 (Sv. Anežky České 29, Pardubice).
–mk–
výtvarné umění
Raymond Pettibon
Americký umělec Raymond Pettibon (1957) ve svých kresbách vymýšlí a recykluje tajemný komiksový svět, v kterém prostřednictvím groteskní nadsázky a významových kódů odkrývá jakési skryté pravdy o rysech životního stylu USA, nevyznívající pro „zemi snů“ zrovna lichotivě. Pettibon, obdivovatel béčkové hollywoodské filmové produkce, komiksů a pokleslých literárních žánrů, se stal známým a zavedeným autorem zásluhou svých raných propagačních realizací a originálního grafického designu pro kalifornské hardcorové a punkové skupiny (koncertní plakáty, obaly desek, grafický layout). Brzy se ale od této činnosti distancoval a začal rozvíjet volnou tvorbu. Iritujícím spojením generovaného obrazu a textu kriticky reviduje populární zlidovělé mýty z různých oblastí (sport, politika, erotika, věda, dějiny apod.). V jeho pracích se v bezprostředním sousedství ocitají superhrdinové a superoutsideři (Superman, Ježíš, Stalin, Charles Manson), stejně jako obsedantně se opakující motivy (vlak, hráč baseballu, penis, motorkář, pink girl… ad.), které nekonečnými variacemi stále více remixuje až do úplné nečitelnosti původních významových vazeb předloh. Pettibon je velkým hráčem na poli „rozpouštění“ významů a matení pojmů. Tomu také odpovídá charakteristická mozaikovitá instalace kreseb (záliba v jednotné rámečkové adjustaci děl) i mystifikační „muzeální“ doplňky „skutečných reálií“ ve vitrínách. Kunsthalle Wien představuje v rámci první velké autorovy retrospektivy v Rakousku přes 500 kreseb proložených několika „nekonečnými“ videoprojekcemi. Specialitou je nová, 15metrová nástěnná malba, realizovaná přímo pro prostor kunsthalle, která je ale spíše slabším článkem celé prezentace. Výstavu lze navštívit do 4. 2.
–pev–
televize
Toy Story
Nejoblíbenější hračkou malého Andyho je kovboj Woody, díky čemuž se Woodymu dostává respektu od ostatních hraček. Ale jen do té doby, než Andy k narozeninám dostane nejnovější hit – Buzze Rakeťáka. Nejenže jsou jím ostatní hračky fascinovány (umí roztáhnout křídla, svítit…), ale Andy si s ním začal hrát více než s Woodym. To kovboj nedokáže přenést přes srdce… O tom, že závist a zloba mohou vést také k silnému přátelství i ve světě hraček, napsal scénář John Lasseter a dílo je prvním celovečerním filmem kompletně animovaným na počítači. Na Toy Story lze nahlížet jako na skvěle vygradovaný napínavý příběh se záplavou jemných narážek a humoru, který potěší nejen děti, ale dokonce i jejich rodiče. Mimoto je Toy Story i jedním ze snímků, které radikálně ovlivnily vývoj kinematografie. Prvenství animačního studia Pixar v oblasti CGI celovečerních filmů a jeho filmová poetika promluvily do oblasti animace tak, že ta klasická (2D) svůj komerční potenciál pomalu ztratila, neboť i ostatní studia chtěla dělat „něco takového jako Pixar“. S Toy Story se započalo i (místy nemálo problematické) partnerství Pixaru s Walt Disney Pictures. Zjednodušeně řečeno – Toy Story je svým příběhem a jeho zpracováním jedním z klenotů komerčního animovaného filmu a svou historií, významem a technologickým skokem kupředu i hýčkaným „objektem“ milovníků kinematografie. A ještě jednoduše: je radost se na něj dívat. 5. 1., 20.00, ČT 1.
Hledám Amy
Holden (Ben Affleck) a Banky (Jason Lee) jsou tvůrci komiksového příběhu, ale také dva přátelé, jejichž vztah se ocitá na rozhraní mezi přežitím a zánikem. Příčinou je Alyssa (Joey Lauren Adamsová), do níž se Holden bláznivě zamiluje, avšak posléze je postaven před fakt, že je lesbička. Holden se nevzdává, neboť cítí, že je to ta pravá, jenže Banky proti homosexuálům něco má a snaží se Alyssu z kamarádova života odstranit. Je zcela pochopitelné, že když se pod scénář a režii podepíše Kevin Smith, nepůjde o klasickou romantickou komedii. Většinu času se zde mluví o sexu, jelikož ten ve vztahu Alyssy a Holdena hraje podstatnou roli. Smith nás neušetří všemožných popisů toho, jak kdo s kým, ale ani setkání s Jayem a mlčenlivým Bobem (a jejich hrubozrnnými myšlenkami). Překvapivě však vše funguje dokonale ve prospěch lásky a její síly. Hledám Amy je film, který dokáže být romantický i bez sladkého cukrkandlu a zároveň vtipný. 7. 1., 14.40, Nonstop Kino.
Polární expres
Stejnojmenná obrázková kniha Chrise van Allsburga se stala po svém vydání v roce 1985 součástí knihoven amerických rodin, kde se před Vánoci předčítala těm nejmenším. Jedním z předčítajících byl i Tom Hanks, který přivedl do projektu Roberta Zemeckise. Ten zvolil, aby se film mohl odpoutat od realistické „tíhy“, digitální animaci. Klasického herectví se ale úplně nezřekl, neboť hlavní hrdinové měli předobraz v živých hercích, kteří byli speciální technologií nasnímáni do počítače a převedeni do digitální podoby. Film se tak stal na jedné straně opravdu fantastickou podívanou, jízda vlakem snad ani nemohla vypadat lépe a podívaná vás strhne, ať už v Ježíška (Santu) věříte či ne. Na straně druhé se na plátně pohybují postavy, které nejsou stylizované, jak animované figurky bývají, ale snaží se vypadat jako živí herci. To se jim samozřejmě podařit nemůže, stačí už jen jejich nepřirozená chůze, aby vám veškerou iluzi o své uvěřitelnosti vzaly. Pokud tedy právě sledujete neživé věci, je vše v pořádku, pokud ovšem postavy, film se zadrhává. Věřím, že Zemeckise k realizaci vedla dobrá vůle, ale nemohu Polární expres přijmout jako dobrý animovaný film, jelikož kouzlo animovaného filmu v sobě jaksi popírá. Spíše jen jako docela dobrý vánoční experiment určený především do kin IMAX. 8. 1., 15.55, HBO.
–lg–
HBO
V lednu nasazuje televize HBO kromě třetí řady vynikajícího seriálu Deadwood také další oceňovaný počin z vlastní produkce, sérii Velká láska. Hlavním hrdinou je Bill Henrickson (Bill Paxton), soudobý polygamista (tedy mormon) z Utahu, žijící se třemi manželkami (Jeanne Tripplehornová, Chloë Sevignyová a Ginnifer Goodwinová) a sedmi dětmi na předměstí Salt Lake City. Tento seriál byl v loňském roce nominován na několik cen Emmy a také na několik Zlatých glóbů. První dva díly uvidíte 5. 1. ve 20.00. Následující den, 6. 1. od 20.00, pak stejná stanice nabízí záznam koncertu V 2006, který se loni konal ve Velké Británii a vystoupily na něm například skupiny Radiohead, Magic Numbers nebo zpěváci Beck a Paul Weller.
Česká televize
Naše veřejnoprávní televize přichází od ledna s novým programovým schématem a například seriál Simpsonovi posunula do času proti hlavním zprávám na 19.30. V prvním týdnu však uvede také několik klasických filmů, jako je boxerské drama Zuřící býk Martina Scorseseho (4. 1., 21.40, ČT 2), romantický snímek Casablanca Michaela Curtize (6. 1., 9.50, ČT 2), Výtah na popravište Louise Malleho (8. 1., 21.45, ČT 2) nebo seriál Hotýlek, který vznikl v letech 1975–79 a časově tak navázal na Monty Pythonův létající cirkus (podílel se na něm John Cleese, vysílá ČT 2, každé úterý ve 20.25). Bohatá je také nabídka dokumentů: mj. snímek Sedláci, v němž Alena Činčerová srovnává situaci sedláků před jedenácti lety a dnes (4. 1., 20.00, ČT 2). Česká televize se bude rovněž věnovat třicátému výročí Charty 77, a to v dvojdílném dokumentu Charta 77 – Začátky (první díl 6. 1., 22.25, ČT 2) a desetidílném cyklu Ženy Charty 77 (první díl 7. 1., 22.00, ČT 1). Do dvou dílů je rozdělen také snímek Třetí světová válka – Al-Káida (9. 1., 23.25, ČT 2).
–jgr–
Hudba v televizi
Inscenace Paladýni představí barokní operu v hiphopové podobě. Francouzský barokní skladatel Jean Philippe Rameau napsal pro svou předposlední operu na motivy La Fontainovy bajky jednu z nejkrásnějších hudeb. Dílo míchá realitu a snové či nadpřirozené prvky na několika úrovních. Autoři moderní produkce – choreograf José Montalvo a Dominique Hervieu – nabízejí nové řešení, spojující zábavu, půvab a důmyslnost. Efektní multimediální inscenace, nazývaná „hip--hop-baroque“, přitom plně naplňuje původní barokní představu. Opera byla zaznamenána živě v roce 2004 v pařížském divadle Châtelet a září v ní jak zpěváci a tanečníci, tak orchestr Les Arts Florissants pod taktovkou Williama Christie. Pořad získal Český křišťál na MFF Zlatá Praha 2005. 6. 1., 20.00, ČT 2.
–mk–
rozhlas
Člověk obojživelník
Rozhlasovou hru na motivy stejnojmenné knihy Alexandra Romanoviče Beljajeva napsal Radek Veselý. Vědecko-fantastický román z roku 1957 se odehrává na argentinském pobřeží, plném delfínů, žraloků, lovců perel i exotických dívek. Hlavní postavou je Ichtiandr, člověk, kterému transplantace žraločích žáber umožňuje žít pod vodou i na souši. Tyto schopnosti i zvláštní vzezření „mořského ďábla“ děsí rybáře a lovce perel mnohem více než nebezpečný, ale vcelku známý oceán. Ovšem postupem času chamtivost překonává i strach z neznáma a mezi lidmi se strhne boj o tohoto člověka obojživelníka. Život Ichtiandrovi neulehčí ani láska ke krásné domorodce… Režie Vladimír Gromov. 6. 1., 13.00, Praha.
–lds–
ah – Anna Hejmová / jgr – Jiří G. Růžička / jj – Jan Jílek / kv – Kateřina Veselovská / lds – Lenka Dombrovská Slívová / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pev – Petr Vaňous