Jedním z nejhorších hříchů špatných spisovatelů a novinářů je snaha ukázat, jak to dokážou „natřít“ celému světu. Nekompromisní si totiž mohou dovolit být jen skutečné osobnosti, u těch ostatních vás brzy přepadne pocit nepatřičnosti. Když Thomas Bernhard chrlí své nenávistné tirády vůči světu, jsme mu ochotni naslouchat mimo jiné i proto, že nás překvapuje hloubkou svých postřehů. Když se ovšem o něco podobného pokusí Jana Machalická z kulturní rubriky Lidových novin, překvapí nás pouze tím, jakou míru trapnosti je svými výroky ochotná riskovat. Machalická se rozhořčila nad postojem spisovatele Ivana Klímy, který do stejných novin napsal, že návrh na budovu Národní knihovny mu připadá odporný. Jednomu je až líto, když si tuto redaktorku představí při koncipování článku. Vidí všechnu tu naději, že ji všichni začnou brát vážně, když tvrdými slovy ukáže malost jednoho českého spisovatele. A tahle naděje se jí rozplývá do legračních vět typu: „Je děsivé, že dnes, v třetím tisíciletí, je bohužel stále dost těch, kteří se nesmířili ani s kubismem.“ Anebo: „Představa, že ten, kdo píše knihy, by se měl vyjadřovat ke stavbě knihovny, je scestná, a Klíma tak projevil totální neschopnost přijmout cokoliv nové a progresivní.“ Či: „Je neuvěřitelné, že Ivan Klíma si troufne tak zpozdilá hodnocení abstraktního umění prezentovat veřejně.“ Vrcholem neuvěřitelných tvrzení Jany Machalické je její věta naznačující, že pokud nepovažujete Jacksona Pollocka za nejlepšího malíře, jste tak trochu Adolf Hitler, který „nechápal abstrakci a označil třeba Paula Kleea nebo Edvarda Muncha za zvrhlé umění“. Jistě, bylo by možné teze Machalické podrobně rozebírat a podivit se třebas, že ke stavbě knihovny se zřejmě může vyjadřovat jen ten, který je staví (vyjma autorky). Podstatnější ovšem je, že otištěním takového článku novinářská obec ukazuje, jak málo je schopná rozeznat relevantní názor od ideologických floskulí, tentokrát pronášených ve jménu pokroku. Je to asi stejné, jako kdyby obuvníci ztratili schopnost rozlišovat ručně šité boty od levné strojové výroby z rozvojových zemí. A toto zjištění je mnohem děsivější než počty lidí, kteří se nesmířili s kubismem.
Jiří T. Král