Protože učitelem si byl sám a učitelka mu byla ulice, byl zvlášť citlivý na pochmurnost škol. Páchly mu venkovskou krutostí – jak naháněly do stáda, jak zavíraly do kurníku lidi v rozkvětu živočišné síly, jak je omračovaly tupými klasiky, jak je podrobovaly učitelům, zchromeným a zpitomělým proudy mladé krve, které protékají jejich lety; už uslintaná uctivost, s jakou profesoři vyslovují slovo „studenti“, Becha odpuzovala.
John Updike: Milenci a manželé. Přeložil Antonín Přidal
Učená žena není žena.
Vymazalova zrnka. Vybral Benjamin Jedlička
Nebyl jsem duchem přítomný. Ostatně (napadlo mě) člověk nebývá takřka nikdy duchem přítomný, či spíše bývá ne zcela přítomný, a to zásluhou našeho útržkovitého, chaotického a mezi prsty nám prokluzujícího hanebného a ničemného obcování s okolním prostředím; a což teprv lidé účastní společenské zábavy, například výletu (spekuloval jsem), ti nejsou přítomní, byť i jen z deseti procent. A což teprve v našem případě, ten dorážející příval věcí a věcí, scenerií a scenerií, těch rozloh po tak nedávném, sotva včerejším uzamčení v okruhu omezujících hrudek, prášků, scvrklin, škvír etc. etc., zvrásnělin a sklenic, lahví, nitek, zátek etc. etc. a obrazců z toho všeho vznikajících, etc. etc., to byla prostě obrovská řeka, v níž se vše rozpouštělo, záplava, povodeň, nesmírná vodstva.
Witold Gombrowicz: Kosmos. Přeložil Erich Sojka
Jaký leden, taký červenec.
Lidová moudrost
Vypisoval Jan Vrchota, středoškolský pedagog.