Robert Rohál
Kupředu levá, zpátky ni krok
Nakladatelství XYZ 2006, 193 s.
České země se mohou pochlubit v celoevropském kontextu ojedinělým počtem amatérských knih zabývajících se historií domácího filmu. Kromě desítek osobních zpovědí vyhaslých hvězd do této skupiny patří nadšenecky sepsané diletantské publikace skrývající se za roušku osobního zaujetí. Právě taková je kniha Kupředu levá, zpátky ni krok autora (a „celoživotního dělníka na poli kultury“, jak je na obálce charakterizován) Roberta Rohála. Když pomineme vpravdě normalizační grafiku a otřesnou kvalitu fotek, dostáváme se k citacím Blesku, Květů a jiných „ověřených“ zdrojů, potom můžeme pokračovat přes středoškolské jazykové formulace a skončit třeba umanutým autorským postojem. Kniha o bývalých hvězdách normalizačního filmu je napsána v podezřele smířlivém a familiárním duchu. Autor se smiřuje s naprosto nedostačujícím „tak to tehdy prostě chodilo“ či „byl to sice komunista, ale výborný herec“. Smyslem celé knihy je znovu připomenout ty, kteří mohou být naštěstí v klidu zapomenuti, vyjmenovat jejich štěky v kvalitních filmech a dlouze se zabývat jejich vůdčí úlohou v normalizačním balastu. Zásadním nedostatkem Rohálovy knihy není její téma, ale naprostá neschopnost vidět tehdejší dobu v kritických souvislostech. Vznikla tak publikace, která je odstrašujícím příkladem i pro výše zmiňovaný amatérský proud. Kniha beze zbytku zbytečná, kterou ocení snad jen opravdu zapálení (rudí) pamětníci.
Jan Jílek
René Alleau
Hermés a dějiny věd
Přeložil kolektiv autorů
Malvern 2006, 252 s.
Nakladatelství Malvern vydává knihy o alchymii, esoterice a též díla Zdeňka Neubauera. Kniha Reného Alleaua přináší výborný úvod do problematiky dějin alchymie a její symboliky, otevřený i nezasvěcenému čtenáři. Francouzský filosof a historik věd (1917) se věnuje zvláště tradici, způsobům alchymistické iniciace (nejen západní, ale též islámské a čínské), prezentuje rozsáhlý materiál tvořený symboly, vztahujícími se např. k mytologii města, symbolice těla, smrti etc. Svazek otevírá rozhovor s autorem, který konstatuje absenci archaismu v totalitě našeho současného bytí, nutností je mu „přimět transcendentno, aby sestoupilo a konkretizovalo se“. Velkým tématem jeho spisu se jeví rozklíčování alchymistického jazyka, který je gnostický i hluboce poetický a jehož poselství pro naši současnost dokázali nezávisle na sobě objevit C. G. Jung i surrealisté. Hermetismus alchymie v sobě obsahuje jiné, alternativní poznání a směřuje k velké syntéze protikladů. Alleau se přirozeně při svých studiích nemohl vyhnout našemu hlavnímu městu. A zde jeho vyznání: „miluji Prahu, neboť pro mne představuje centrum nového humanismu, jež ukončí epochu politických válek, stejně jako ukončilo války náboženské“.
Jiří Zizler
Já su stěhovavý pták – Natálie Maslikova–Schmidtová (1895–1981)
Muzeum umění Olomouc 2006, 152 s.
Monografie vydaná u příležitosti pětadvacátého výročí úmrtí malířky Natálie Maslikové–Schmidtové. Na jejím vzniku se podílel okruh znalců naivního umění, jehož byla Masliková přední českou představitelkou. Autoři se výpravným pojetím vůbec první retrospektivy originálního výtvarného odkazu Maslikové snažili splatit dluh vůči této výtvarnici. Malby sice na první pohled působí jako dětské, ale při jejich detailnějším prozkoumání se otevírá fantazijní svět, který sahá až k mytickým kořenům lidské existence. Text doplňují odborné a vzpomínkové texty, nechybí ani rozhovor s malířkou. Rozsáhlá studie Arséna Pohribného sleduje její životní osudy – dětství na Sibiři, uzavření sňatku s Čechem, které ji zavedlo na moravský venkov, první umělecké pokusy, úspěchy vrcholící pařížskou výstavou, proměny tvorby na sklonku života. Autor vytyčuje důležité časové mezníky, které osvětlují různé etapy malířčiny tvorby, například období návratu k životu na ruském venkově či cyklus tzv. afrických kreseb, které se, přestože Natálie Masliková Afriku nikdy nenavštívila ani neznala tamější kulturu z literárních pramenů (byla negramotná), nápadně podobají africkým primitivním malbám. Kvalitní práci autorů monografie dokládá i fakt, že publikaci uzavírá stručná malířčina biografie, podrobné informace o výstavách a sekundární literatuře a dokonce i německé a francouzské resumé.
Helena Vyplelová
E. Coreth, P. Ehlen, G. Haeffner, F. Ricken
Filosofie 20. století
Přeložil Břetislav Horyna
Nakladatelství Olomouc 2006, 255 s.
Přehled filosofie 20. století začíná popisem fenomenologického hnutí, kde je správně věnováno nejvíce místa Husserlovi a Heideggerovi. Zmíněn je i Scheler, Merleau-Ponty a Ricoeur, ovšem chybí mi tu zmínka o Finkovi a našem Janu Patočkovi: i oni podstatným způsobem přispěli k rozvoji tzv. asubjektivní fenomenologie. Z tohoto oddílu jasně plyne, co to fenomenologie je – tedy filosofické umění, v němž se vědomí dostává k sobě samému a odtud, z transcendentální subjektivity je s to pravdivě popisovat fenomény, s nimiž se ve sféře niternosti setkává; takto se dodává smysl světu a člověku v něm. Stejně výstižně je probrána filosofie existence (Marcel, Sartre, Jaspers, Camus) a filosofie dialogu (Buber, Rosenzweig, Lévinas). Vystupuje zde pěkně Camus se svým revoltujícím člověkem, který se snaží překonat absurditu světa, a je zvýrazněn i Lévinas se svým pojetím tváře jako události, kdy se setkáváme s druhým, kdy podřizujeme ontologii etice, dbáme tedy spíše o transcendenci druhého, než abychom viděli jen totalitu bytí. V dalším oddílu je probrána filosofická antropologie (Plessner, Gehlen) a strukturalismus (Lévi-Strauss, Foucault). V prvním náčrtu je vyjádřena i hermeneutika, symbolizovaná jmény Heidegger, Gadamer a Ricoeur. Po stoupencích kritické společenské teorie (Adorno, Horkheimer, Marcuse) je pak poměrně zeširoka pojednána též analytická filosofie (Frege, Russell, Wittgenstein aj.).
Jiří Olšovský
Rómovia a druhá svetová vojna – čítanka
Editoři Ingrid Vagačová, Martin Fotta
Nadácia Milana Šimečku 2006, 190 s.
+ doprovodné DVD
Publikace navazuje na dlouhodobý projekt Nadácie Milana Šimečku Osudy tých, ktorí prežili holokaust, který se stal v roce 1995 součástí jednoho z ústředních programů nadace Oral History. Současně čítanka prezentuje i výstupy z projektu Rómske pracovné útvary: opomínaný aspekt druhej svetovej vojny, který Nadace realizovala v roce 2005. Ambicí čítanky, uvedenou editory v předmluvě k celé publikaci, je „stát se úvodem do tématu perzekucí Romů v období druhé světové války“, resp. „na omezeném místě soustředit klíčové texty o daném fenoménu, které by odborné i laické veřejnosti poskytly základní informace a sloužily jako základ pro další výzkum“. Publikace tak vedle sebe prezentuje texty akademické, ale také zaznamenaná osobní svědectví, ukázky dobových dokumentů, fotografie či výňatky z biografií. Mozaiku textů, jejichž perspektiva variuje od distancovaného pohledu badatelů až k výpovědím ryze subjektivního charakteru, zasazují do jednotného rámce jednak úvodní texty obou editorů a také krátké komentáře předcházející každému z textů. Jednotlivé příspěvky jsou, v závislosti na jejich charakteru, doplněny buď celkovou verzí anebo krátkým resumé v romštině. Součástí publikace je DVD, obsahující ukázky svědectví vybraných pamětníků. Třebaže dnes již není možné říci, že by byl romský holocaust neznámý, přináší publikace řadu nových informací či perspektiv.
Marek Jakoubek
Renata Kalenská
LEXikon Otakara Motejla
Nakladatelství Lidové noviny 2006, 372 s.
Čtenář by se neměl nechat odradit suchopárně znějícím názvem ani tím, že život protagonisty (advokát, soudce, ministr spravedlnosti, nyní ombudsman) je spojen s obvykle nezáživným světem paragrafů. Ale již grafická hříčka v názvu, jakož i předmluva jednoho z jeho klientů (Pavla Landovského) od takového zjednodušení odrazuje. Nicméně odkaz k encyklopedičnosti není náhodný. Nemáme před sebou chronologizující kroniku. Uvolněné vyprávění životních příběhů, zážitků a názorů má v duchu titulu formu slovníkových hesel od „abstinence-absurdita-ambice“ až po „žebrák-žert-život“. Dílky panoramatického puzzle mají různou historickou, společenskou či jen rodinnou a intimní závažnost (ke klíčovým patří okupace, normalizace, proces, charta, estébák, ministr, emigrace, privilegia) a jsou i různé délky: nejčastěji kolem stránky, výjimečně jich je desítka, či naopak jen jedna věta (apokalypsa, erotika, lež, obhájce, risk, řád, tma, waltz). Tato hlediska nejsou v přímé úměře: heslům prezident a premiér je věnováno méně řádek než sekretářce. Jen tak mezi řečí vypravěč neváhá „prásknout“ své partnery i soupeře z doby před Listopadem i po něm. A dobrodušně zvěstuje i o svých (poněkud švejkovských) faux pas u královny či německého velvyslance. V kontrastu s přiznáním svých slabin ve znalosti cizích řečí (heslo jazyk) celý text demonstruje, jak dokonale zvládl pro angličtinu tak typický understatement.
Miloš Štěpánek
Otto Kaiser
Odkaz alexandrijských Židů – úvod do deuterokanonických knih Starého zákona
Přeložil Jiří Hoblík
Vyšehrad 2006, 168 s.
U překladů, jež k nám uvádějí autora poprvé, je třeba se ptát, zda se jedná o kruciální dílo či jen „příležitostný“, byť z hlediska oboru důležitý spis. Jestliže náročnost překladu a jistě i finanční důvody zabránily nakladatelství Vyšehrad vydat stěžejní Kaiserovo dílo, třísvazkovou knihu Der Gott des Alten Testaments (Bůh Starého zákona), pak je možná škoda, že jako první nevyšla kniha Jenseits des Nihilismus – Christliche Existenz nach der Postmoderne (Mimo nihilismus – křesťanská existence po postmoderně), jež se zaobírá Nietzscheho tématem evropského nihilismu, ale z pozic tradice Rudolfa Bultmanna. Přes tuto výhradu jde o vynikající úvod do spisů, jež zůstaly mimo ustálený kánon hebrejské bible. Precizně strukturovaná kniha seznamuje zájemce o tuto odlehlejší část křesťanství s jednotlivými deuterokanonickými knihami a kromě základních údajů poskytuje též informace o členění jednotlivých knih, datování, pramenech, původním jazyce, v němž byly sepsány, či teologickém charakteru a u každé kapitoly uvádí podrobnou bibliografii.
Michal Janata
Henry Miller
Obratník Kozoroha
Přeložil Pavel Dominik
Paseka 2006, 304 s.
Mladý člověk získal ve třicátých letech minulého století místo v americké telegrafické společnosti. Po nuzných letech má zajištěnou existenci a nebýt toho, že je přesvědčen o své jinakosti a výjimečnosti, mohl by vést docela spokojený život. Jenže kam se má podít ta hypertrofovaná část lidské osobnosti, která má ambice stát se spisovatelem, avšak na každém kroku naráží na podivnosti dennodenní skutečnosti, nebaví ji odpovídat naučenými replikami a cítí fyzicky až bolestně točící se kola systému se jménem „american society“? Henry Miller ten prostor vytvořil. Literárně ho umístil ve svých knihách-dvojčatech Obratníku Raka a Obratníku Kozoroha do meziprostoru fiktivní autobiografie. Právě v těchto polohách mezi autorem a hrdinou se odehrává napjatý a hutný běh myšlenek: zde je místo pro provokaci, rasistickou i machistickou, zde se splétají stopy všech žen, kterým to hrdina „udělal“. Zde je místo pro plané i hluboké filosofování, pro přemílání jmen řecké mytologie, vymýšlení vlastních mýtů, pro osvícení i propady. Tento prostor je fantaskní, přestože ho autor vystavěl na věcech nejbližších a známých, každodenních, nevnímaných. Právě tento prostor postihuje skvěle i nový překlad Pavla Dominika. Jeho jazyk je neuvěřitelně živý a živelný. Millerovy spletence slov a významů rozšifroval do vybuchujících kytic, do řetězů asociací různých chutí, barev i expresivity.
Radka Bzonková
„Rýžoviště zlata a doly drahokamů...“ – sborník pro Václava Huňáčka
Editoři Věra Landělová, Michal Řoutil
Pavel Mervart 2006. 579 s
Znaje knihu s převzatým titulem Rýžoviště zlata a doly drahokamů iráckého historiografa Al-Mas´údího z 10. století a nevěda, kdo je Václav Huňáček, zahloubal jsem se do uvedeného sborníku – a vida!, nanejvýš poučné čtení! Docent Huňáček působí na pražské Karlově univerzitě v Ústavu slavistických a východoevropských studií (tolik na srozuměnou, abychom jubilanta nepřeskočili). Sborník obsahuje příspěvky vztahující se k počátkům evropské kultury, křesťanské vzdělanosti a jejímu rozsahu od počátků k dnešním dnům. Jednotliví přispěvatelé podávají fasetovitý obraz historického dění i současnosti, z nějž čtenář získá jakýs takýs pojem o předmětu studia. V „temných stoletích“ po rozpadu Římské říše vznikaly křesťanské osady v Mezopotámii a na území dnešního Iráku, Íránu a Sýrie; zachycena je historie křesťanských obcí v Indii, význam glos na rukopisech a tiscích z otomanské doby, počátky christianizace Arménie ve světle územních sporů s nynějším Ázerbajdžánem, hodnocení osoby sv. knížete Václava, christianizace na Rusi (část příspěvků v ruštině a ukrajinštině), komentář ke Komenského Všeobecné poradě a ke Kronice Jana Malala – stručně: opulentní duchovní hostina vzdělancům i diletantům k poučení a východiskům. Sborník je opatřený černobílými fotografiemi a stručným poznámkovým aparátem s resumé.
Vít Kremlička
Eva Koudelková
Od Homole k Hejšovině – lidová vyprávění z kladského pomezí
Ilustroval Petr Kříž
Bor 2006, 181 s.
V kladských pověstech převyprávěných Evou Koudelkovou, jež pojednávají o místech, o lidech a o strašidlech (jak zní názvy jednotlivých kapitol), se spojuje přesvědčení o predestinaci (výrazně artikulované ve středověkých exemplech) s atmosférou novodobých pohádek: tak vodník může se sedlákem cestovat na určité místo, kde je mu souzeno utopit někoho, komu to bylo předurčeno, ale se sedlákem, který jej tam odvezl, se stanou přáteli. Častým námětem je také (stejně jako už kdysi v cyklu o svatém grálu) osudovost položení otázky nebo vůbec oslovení: kdo odpověděl na volání hejkala, dopustil se fatální chyby, protože, pokud viníkem nebyl kněz, hejkal mu skočil za krk a oběť byla často roztrhána (a strážnému skřítkovi hlídajícímu poklad prosím také neodpovídat!); naopak k vysvobození duší bloudících po smrti světem stačí v pověstech často říci jedinou správnou větu, poděkovat nebo pozdravit (trestem za nedodržení této etikety může být také smrt). Kniha je výborně edičně vypravena (což je chvályhodnou praxí u všech autorčiných knih): najdeme v ní mapku celé oblasti, česko-polsko-německý místopisný slovník i krátké etnologické komentáře k jednotlivým pověstem.
Jan Lukavec