Babička ve věku audioknihy

Nakladatelství Prostor zahájilo reedicí své Babičky Boženy Němcové nový projekt vydávání kanonických textů české literatury. Díky nekonvenčnímu přístupu výtvarníka Martina Velíška vyvolala kniha velký ohlas už před deseti lety. Nové vydání obsahuje navíc i zvukovou MP3 verzi na CD, opět s ne zcela obvyklým pojetím klasické prózy. V režii Jiřího Ornesta plný text knihy načetla herečka Divadla Na zábradlí Eva Holubová. Podobně jako Velíškovy kresby posouvá i nahrávka chápání klasického textu.

Zvuk a text

Zdá se, že zvukové zpracování knih pomalu nachází cestu do Česka. Řada české klasiky v Prostoru bude podle vydavatele vždy doprovozena „audioknihou“. Co si máme pod tímto pojmem představit? Podle zahraničních definicí je audiokniha zvukový nosič, obsahující literární dílo prezentované prostřednictvím lidského hlasu. Většinou tlumočí text v plném znění bez úprav a provedením „na jeden hlas“ respektuje pozici autora-vypravěče. Přebírá stavbu a dynamiku celku a snaží se předat komplexní významovou strukturu díla. Audiokniha podle zahraničních průzkumů klasické knize nekonkuruje, protože se obrací na odlišnou, specifickou podskupinu čtenářů. Bývá obvyklé ji poslouchat při stereotypní manuální práci a neocenitelná je i pro lidi se zdravotním handicapem. V anglosaských zemích, ale také už i na východ od nás, například v Maďarsku, má audiokniha své pevné místo na trhu, ale u nás se začaly první počiny podobného druhu objevovat v nabídkách nakladatelství a vydavatelství teprve v posledních letech. Doposud jsme čtenou literaturu znali pouze v krácené podobě z vysílání Českého rozhlasu a z produkce vydavatelství AudioStory, avšak v současnosti začínají vznikat i specializované firmy – například internetový portál www.mp3knihy.cz nebo vydavatelství Tympanum.

Připomínám to proto, že u nás ještě není mnoho tvůrců, kteří by byli schopni požadavkům této rozměrné formy dostát. Prostor přesto volil spolupracovníky velmi šťastnou rukou. Jiří Ornest je sám zkušeným interpretem literatury z rozhlasových studií a navíc patří ke špičce herců schopných tvořit před mikrofonem svěžím a inspirovaným způsobem. V tomto případě je ale podstatné, že se u něho spojuje herecká intuice s režijní schopností vést rozhlasově neproškolenou herečku Evu Holubovou.

Nedojímavé vyprávění

Obsazení Evy Holubové se může jevit jako překvapivé, očekáváme-li ženu věku sešlé stařenky. V dřívějších rozhlasových četbách účinkovaly právě herečky nejstarší generace. Ústup z konvenční představy ale přineslo už obsazení Hany Kofránkové v rozhlasové četbě z roku 2002, kde interpretka text podává z perspektivy autorky, tedy ženy středního věku. S Evou Holubovou tento posun můžeme zažít znovu.

Vypravěč by v audioknize neměl upozorňovat na sebe a na své herecké charakterizační umění, projev i vytváření postav v přímých řečech se podřizuje jeho pozici. Nezbytná je jemná nuancovaná práce, při níž se nestírají (jak by se mohlo zdát), nýbrž naopak plně odkrývají schopnosti interpreta. Eva Holubová má naštěstí daleko k rutinnímu hlasovému projevu, který víc než co jiné odvádí od vnímání obsahu slov. Vypravěčka je zde především tlumočníkem textu a její herecký vklad nekomplikuje posluchači vnímání. Složitý text čte Holubová ve výsledku lehce a do pozadí díky tomu ustupuje i archaičnost jazyka Boženy Němcové. Z klidného čtení vyvstává před posluchačem až překvapivě barevné filmové plátno.

Jaká je titulní postava v podání Evy Holubové? Babička promlouvající ze zvukové nahrávky vidí prostě a jasně věci praktického života, má daleko ke stařeckému odstupu a nadhledu, dosud sama plně prožívá dny svého života, a o to zřetelněji a naléhavěji v jejích úvahách vyvstávají otázky po smyslu lidských pořádků nebo pokorná touha po vyšší spravedlnosti. Komika vlastní Evě Holubové probleskuje z vyprávění jen občas, ale účinně pomáhá usadit idylický obraz směrem k životní realitě. Díky jejímu ztvárnění promluvila lidská autenticita klasické novely, přesahující dobově podmíněné reálie.

Boeing nad Starým bělidlem

Jiří Ornest se rozhodl pro občasné ilustrace textu konkrétními zvuky (štěkající pes, drkotání vozu, pípající kuřátka, šumění rozvodněného potoka atd.). Nahrávky ze zvukové banky působí poněkud sterilně a poťouchle narušují popisná líčení, čímž nás vracejí k Velíškově odvážné výtvarné představivosti. V předposlední kapitole věnované smrti Viktorky dokonce přeletí nad márami letadlo (mikrofony ve studiu zachytily autentický hukot dopravního prostředku nad Prahou). Zlomyslné zvuky jako by se obrátily proti tvůrcům samým, ale nemají šanci. Eva Holubová dál čte i navzdory letadlu a Jiří Ornest pečlivě naslouchá jejímu projevu.

V rozhlasovém prostředí se poněkud hanlivě hovoří o „příposlechu“ jako méně hodnotném (rozuměj nedostatečně soustředěném) způsobu vnímání zvukové tvorby. V případě audioknih je ale takový druh poslechu patrně nejvyšší metou: audiokniha nepotřebuje posluchače strnulého v ušáku ve středu stereofonní báze, žádoucí je naopak vnímání rozpohybované, tělesně aktivní, které umožní delší setrvání s dílem v rozmezí hodin. Jak ukazuje zahraniční praxe, zvukové dílo by si nemělo nárokovat extrémně tiché prostředí, nemělo by kolísat v intenzitě, je žádoucí, aby přemíra hudby neodváděla od textu. Audioknihu hudebně doplňují nahrávky muziky Souboru písní a tanců Josefa Vycpálka, režisér Ornest jich ale využívá střídmě, letmo na pěti šesti místech; hudba je vždy velice dobře načasována a nedělí kapitoly ani nenese téma. Poprvé nastoupí až po čtyřech hodinách poslechu, téměř v polovině četby, a poskytuje posluchači první větší oddech. Od tohoto okamžiku až do konce je už její použití častější; váže se k textu věcně, podtrhuje vyprávění o muzice, o tancovačce a písních. Právě z toho, jak režisér Ornest používá hudbu, je zřejmé, že mnohahodinovou nahrávku koncipoval jako kompaktní rytmickou strukturu.

MP3 je formát riskantní, ale praktický. Dlouhá zvuková stopa zůstane relativně málo objemná, vejde se do malého přehrávače na krk, ale lze ho i snadno kopírovat a před piráty se obtížně zabezpečuje. Jeho hlavní výhodou je, že umožňuje slyšet knihu jako celek. Výrobce nemusí text dělit na jednotlivá CD či kazety, hledat v textu (ne)organické podcelky nebo škrtat, posluchač nemusí měnit nosiče. Kniha v MP3 plyne v souladu s autorovým záměrem od začátku až do konce. Ornestovi se podařilo rozměrný celek knihy přehledně nastudovat a s mírným usnadněním hudbou a zvuky jej společně s Evou Holubovou posluchači po svém, a přesto v autorčině duchu předali. Jakkoliv by se mohlo zdát poslouchání v řádu hodin dlouhé a únavné, díky neutuchající energii vypravěčky se posluchače naopak zmocňuje stále hlubší soustředění na příběh a jeho epizody, takže si ani nevšimne plynoucího času. V moderním věku, kdy lidský život proletí nad márami jako letadlo, je to setkání s literaturou zcela mimořádné.

Autor je rozhlasový recenzent.