Ruská média byla v poslední době plná tragických událostí. Výbuch v šachtě Uljanovskaja v části Sibiře známé mezi horníky jako Kuzbas si totiž vyžádal nejméně 108 lidských životů. Deník Kommersant 23. března svou reportáž z Novokuzněcka, kde příbuzní hledali po márnicích své blízké a v slzách je odevzdávali zemi, nazval „Dožít se pohřbu“. „Je šance, že to ještě někdo přežil?“ zeptal jsem se. „To myslíte vážně?“ odpověděl vyšetřovatel. „Ani nejmenší. Žádná. Prostě vůbec ne. Všichni pomřeli. Chápete vůbec, co to bylo za výbuch?! Příbuzní to chápou. Oni se, mimochodem, třeba ani nediví, když už před identifikací těla píšeme do protokolu do kolonky příbuzných místo ,manželka‘ slovo ,vdova‘. Abychom si ušetřili práci.“ Z dalšího rozhovoru s tímto vyšetřovatelem plyne, že mezi oběťmi byl i jeden Angličan, šlo o odborníka z auditorské firmy, který měl určit hodnotu zásob uhlí v dolu před tím, než si těžební společnost bude moci u britské banky půjčit peníze. „Toho jste poznali?“ zeptal jsem se. „Ano!“ odpověděl. „Okamžitě.“ „Podle oblečení?“ „Ale kdepak oblečení,“ zamračil se. „Šaty na nich v podstatě vůbec nezůstaly. Ne, měl zvláštní poznávací znamení. Taky to jako zvláštní poznávací znamení i zapsali – ,rovný bílý chrup‘.“ Reportáž popisuje i rozhovor horníků, kteří se na jednom z pohřbů dohadovali, co mohlo tragický výbuch metanu způsobit. „Třeba něco dělali s elektrikou pod napětím,“ říkal jeden stařík, „Normálně to tak dělají, jsou líní proud vypínat. Pak stačí jiskra a už to bouchne. Kdyby to nebouchlo, udusili by se, ale třeba by se někdo zachránil.“ „Nebo si možná dali cigárko,“ přemýšlivě řekl další. Také s ním se nikdo nehádal. – O pár dní později byly oznámeny předběžné závěry vyšetřování. Tragický výbuch byl důsledkem hrubého porušení bezpečnostních pravidel při důlních pracích.
O den dříve, 22. března, popisoval deník Izvestija pohřeb některých z více než šedesáti dědečků a babiček, kteří nepřežili požár domova důchodců v městečku Kamyševatskaja v Krasnodarském kraji na jihu Ruska. Noční požár si vyžádal tak velké množství obětí, protože hasiči museli do vzdálené obce jet asi 50 kilometrů, což jim po špatné cestě trvalo více než hodinu. V obci samotné zrušili požární stanici loni v prosinci, neboť byla příliš drahá. Staří lidé se udusili kouřem, zemřela i jedna zdravotní sestra, jež se některé z nich pokoušela z ohně vynést. V nedaleké farmě sice v garáži stála hasičská cisterna s vodou, místní ředitel však zakázal její použití. „Ano, mám hasicí techniku. Je ale stará, technickou kontrolou neprošla už několik let. A není potřeba z drůbežárny dělat hasičský oddíl. Já se starám o kuřata, a ne o hašení požárů po vsích,“ hájil se ředil farmy Valerij Zadněprovskij. „Za chůze najdeme viníky, potrestáme je, uctíme památku hrdinů a zítra znovu: padají letadla, hoří domy a sníh překvapí silničáře. Všechno řešíme za pochodu: s tím se nedá hnout, je potřeba nakoupit ,boeingy‘, postavit nové moderní šachty, sundat mříže z oken, aby lidé mohli vyskakovat z pater hořících domů, a předpověď počasí bude místo Rosgidrometu dělat Mosgidromet. A letadla zase padají, všechna neštěstí se opakují. Ale všechno to není zlý osud. To je jen naše ruské spoléhání se na štěstí,“ posteskl si komentátor deníku.
Za „Pochod pořádkových složek“ označil v pondělí 26. března deník Vedomosti poslední pokus ruské antiputinovské demonstrace uspořádat další Pochod disidentů, tentokrát v Nižném Novgorodě. „V sobotu ráno byly všechny přístupy k místu nepovoleného pochodu Jiného Ruska v Nižném Novgorodě natvrdo zablokovány policejními těžkooděnci. Na pořádek v centru města dohlíželo 20 000 milicionářů. Akce se chtěli zúčastnit aktivisté Sjednocené občanské fronty Garriho Kasparova, Národně-demokratického svazu bývalého premiéra Michaila Kasjanova, Avantgarda rudé mládeže (AKM), limonovci a ochránci lidských práv,“ napsal deník. Ulici, po které měla demonstrace projít, nechaly úřady rozvrtat pod záminkou opravy vodovodu, na nebi létaly policejní vrtulníky. Na náměstí Gorkého, které mělov být výchozím bodem akce, radnice uspořádala festival lidových řemesel a sevřené řady milice na něj pouštěly jen ženy s malými dětmi. „Na mítink přišlo jen asi 50 lidí. Mnozí opozičníci z oblastí se do města nemohli dostat: přes 60 aktivistů bylo zadrženo na nádraží,“ cituje list mluvčí AKM Anastasii Udalcovovou. Kasjanovova asistentka byla zadržena na silnici vedoucí do města s odůvodněním, že její vlastní auto je v databázi odcizených vozidel, a že tedy řídí kradený vůz. Nakonec dostala pokutu za to, že má v autě údajně příliš tmavá okna. Jednoho z místních organizátorů akce milice celý den nepouštěla z bytu ani do chodby vlastního domu. Několik lidí, kteří demonstrovat skutečně přišli, milice podle Vedomostí nejprve „přemlouvala“ z megafonů a pak zatkla a odvedla do připravených autobusů. Podle policejních údajů bylo zatčeno asi 30 lidí.
Cizinci, kteří chtějí pracovat v Ruské federaci, musí nyní prokazovat, že nejsou drogově závislí, upozornil 23. března anglicky psaný deník Moscow Times. „Nařízení, které prošlo v podstatě bez povšimnutí, platí od počátku roku a požaduje, aby cizinci, kteří zde pracují nebo chtějí pracovat, absolvovali testy určující stopy drog v krvi. Důkazy o drogách v krvi jsou důvodem pro nevydání pracovního povolení,“ varuje deník. Podle nového nařízení prý úřady zajímá především to, jestli cizinci pracující v Rusku neužívají tvrdé drogy, jako kokain či heroin. Podle Ruské federální migrační služby si ale cizinci nemusí dělat těžkou hlavu z faktu, že výsledky krevních testů jsou platné jen tři měsíce a pracovní povolení se uděluje na rok. „Nařízení stanoví, že dokumenty o testu krve musí být předloženy jednou ročně,“ cituje list mluvčího služby. V nemocnicích či při založení účtu v bance bude ale cizinec potřebovat platné potvrzení. Drogové testování není prvním podobným dokumentem, který je po cizincích vyžadován, už od roku 1995 musí každý cizinec žádající o ruské pracovní povolení předkládat i potvrzení, že není HIV pozitivní. „Je to jen další nepříjemnost, která věci komplikuje,“ poznamenala Marisa Fushilleová, ředitelka moskevské knihovny American Center, „ale protože je to zákon, nemůžete s tím nic udělat.“
Z ruského tisku vybíral Jakub Dospiva.