Projev premiéra Mirka Topolánka v rámci zahajovacího večera Roku rovných příležitostí (2. 4. 2007, divadlo Archa v Praze) byl zajímavý zejména svou upřímností. Premiér Topolánek nezakrýval, co si myslí o rovných příležitostech a o „narovnávání nenarovnatelného“. Otázkou ale zůstává, za koho na zahajovacím večírku hovořil. Nemohu se ubránit dojmu, že se pan premiér k tématu rovných příležitostí vyjadřoval sám za sebe a za svůj světonázor: přizpůsobte se všichni kultuře majoritní skupiny, uznávejte její hodnoty a zvnitřněte její tempo, protože s touto skupinou budete srovnáváni. Přizpůsobíte-li se, nebudete potřebovat byrokratické regule, za kterými v pozadí stojí mentorky a mentorové z nevládních organizací. Pracovní trh je nastaven pro lidi bez závazků, máte-li závazky, například děti, jste vzhledem k trhu práce nepřizpůsobivá/ý. Samo sebou se rozumí, že ty se závazky jsou ženy. „Protože to je přece přirozené, logické, zdravé.“ Mají-li závazky muži, je to tedy asi podle Topolánka nepřirozené. Najde-li se někdo, kdo vyrůstal a byl vychován v jiné kultuře a hodnotách, má smůlu, musí se asimilovat. Přijmout a ideálně i zvnitřnit hodnoty majoritní skupiny. Proč? Protože ta je ekonomicky nejsilnější, vytváří materiální hodnoty a disponuje největším dílem rozhodovací moci. Ale přesto si my z té „jiné kultury“ můžeme přát: asimilujte Topolánka – přizpůsobte ho „nám“, protože my se možná přizpůsobovat nechceme.
Tamara Nováková
Národní knihovna ČR v březnu nakonec přece jen trochu pokročila, co se týče jednání o půjčování filmů na DVD v knihovnách (viz rozhovor s Vlastimilem Ježkem na s. 14–15), a domluvila si se společností Bontonland, že od ní bude možné nakupovat licence na některé disky. V počátku se jedná především o fond 147 českých snímků, které si budou moci knihovny objednat za částky od 469 do 599 korun. Ještě se však musí doladit podrobnosti ohledně toho, zda bude Národní knihovna ČR nakupovat DVD hromadně, anebo si je budou objednávat knihovny samy (= pravděpodobně vyšší cena). To je všechno hezké; problém nastává, když se na zmíněný seznam podíváme blíže. Marně bychom na něm hledali skutečně kvalitní filmy, většinou jde o produkci let normalizačních. Pravda, objevuje se tu pár náročnějších snímků, jako je Jirešův Žert, oscarový Obchod na korze nebo Herzův Spalovač mrtvol, přesto výběr vypadá především jako seznam titulů, o které už není v obchodech příliš zájem, a tak se nabídnou knihovnám. Snad se v nejbližší době rozšíří a čtenáři si budou moci vedle knih vypůjčit také filmy, které formovaly českou a světovou kinematografii a pro něž v programových schématech českých televizí, nabitých nejrůznějšími seriály, už nezbývá místo.
Jiří G. Růžička
„Neboj se, cibulko,/ že zima pikle kuje./ Pozvedni hlavičku:/ Jaro už vykukuje!“ Poznáváte autora citovaných veršů nebo alespoň básnický směr? Nenapínejme dlouho: říkanka je jedním z textů reklamní akce nejmenovaného řetězce supermarketů. V rýmech si tu notují bagety s máslem: „Masíčko s cibulkou!/ Táta si pochvaluje/ dvakrát si přidává“ a ve všech veršovánkách „jaro už vykukuje“! Je to banální a nevkusné, možná záměrně, vždyť podle mnoha „komunikačních expertů“ je prý nejdůležitější zaujmout a utkvět. Když už se to tedy v našem případě povedlo, upozorněme alespoň, že naprostou marginálií či nahodilostí ona „poezie pro zákazníky“ přece jen není. Hlavně u nákladnějších reklamních kampaní není jejich konečná podoba, ať se zdá jakkoliv pochybná, nikdy pouhým úletem copywritera. Reklama jako prostředek hegemonie je průmětem značných ideologických a mocenských sil, zmíněná kampaň – i jiné, jež používají rozsáhlejší rýmované slogany – je proto nezanedbatelným sociolingvistickým faktem, vypovídajícím o vnímání vázaného slova vlivnou částí veřejnosti. A kdo ví, zda třeba právě citované reklamní veršovánky neovlivní některé budoucí básníky. Například tak, že se rýmu budou snažit vyhýbat stejně usilovně jako supermarketům. A zatím „do rytmu losos/ s koprem se pohybuje/ Vůbec se nestydí:/ Jaro už vykukuje!“...
Petr Šafařík
Seriál jména Čunek je stále o tom samém. Jedni jej vyzývají k odchodu, je jich stále víc a doslova vyzývaný Čunek zůstává, kde je. A noviny vypadají každý den stejně. Jen samotný předseda lidovců čas od času překvapí dalším xenofobním vyjádřením, které na veřejnost bohužel účinkuje jako nikým jiným nevyřčená pravda o „nepřizpůsobivých“ a „opálených“. Premiér Topolánek dokola opakuje, že s Čunkem mají zúčtovat jeho spolustraníci, nechce se zkrátka znelíbit těm, o nichž jsme se díky Čunkovi dozvěděli, že jich je tolik. Čunek tak paradoxně neodhaluje jen sebe, ale ukazuje, že údajně pohřbený problém českého rasismu je pouze uschován takřka v každém z nás. Pak to vypadá, že jeho diskriminační slovník je vlastně jen upřímností, které jiní nejsou schopni. Snad je té „upřímnosti“ i nenaučí.
Lukáš Rychetský