Nejvýznamnější saský deník Sächsische Zeitung se věnoval otázce, jak město Drážďany nakládá se svými umělci. Umělecká skupina 7. Stock (Sedmé patro), sídlící v sedmém patře domu patřícího městu, byla založena v roce 2003. Její dosavadní existence by se zřejmě dala označit jako úspěšná. Skupina byla otevřená všem druhům umění, tvořila, pořádala nejrůznější akce a byla domovem umělců z Německa, Srbska a USA. Drážďany se jí za její přínos kulturnímu životu ve městě v roce 2006 odvděčily „Uměleckou cenou“, dotovanou 5 tisíci eury. Teď je ovšem všechno jinak. Drážďanský katastrální úřad se totiž rozhodl budovu, ve které Sedmé patro sídlí, zlikvidovat. To pochopitelně znamená, že skupina bude muset přemístit své aktivity. Jako náhradu měli umělci dostat prostory v budově v jiné části města. Má to ovšem háček: náhradní budova je jednak bývalou Centrálou východoněmecké Státní bezpečnosti Stasi a navíc bylo umělecké skupině sděleno, že se v domě přestane topit, pokud nebudou umělečtí nájemníci schopni platit měsíční náklady ve výši 15 tisíc eur. Člen skupiny Marko Miersch prohlásil bývalé prostory Státní bezpečnosti za „duchovně kontaminované“ a nechal se slyšet, že „jistě nejen oběti Státní bezpečnosti by pořádání akcí v této budově označily za nechutné“. Na tyto námitky nakonec vedení městského kulturního úřadu reagovalo s porozuměním a slíbilo, že se poohlédne po nějakém elegantnějším řešení.
Týdeník Der Spiegel rozebíral ve svém příspěvku způsoby, jakými je v některých částech SRN dosud stále přítomen duch východního Německa, někdejší Německé demokratické republiky. Dlouholetý funkcionář „Pionýrské organizace Ernsta Thälmanna“ a poslední generální tajemník SED, východoněmeckého ekvivalentu československé KSČ, Egon Krenz oslavil 19. března 2007 sedmdesátku. Jubileum by proběhlo víceméně bez povšimnutí německé veřejnosti, kdyby si jedna agilní učitelka mateřské školy nevymyslela, že pošle děti ze „své“ třídy, aby panu Krenzovi k narozeninám zazpívaly. Svůj nápad také realizovala, a tak bylo na chvíli zase vše jako za starých časů. Děti z mateřské školy skutečně pogratulovaly v jednom hotelu na pobřeží Baltského moře bývalému generálnímu tajemníkovi a sborově mu zazpívaly. Když se ale o akci dozvěděli jejich rodiče, vyvolalo to u mnohých z nich hlasitý protest. „Nikdo mi neřekl, že mé dítě bude muset zpívat člověku, který byl odsouzený za zabití (proces skončil v roce 1999 a rozsudek byl kvůli režimu vynesen na hranicích NDR – pozn. aut.), a také bych to nedovolila,“ zlobila se podle Spiegelu jedna z matek. Aktivní učitelka však necítí potřebu se za svou iniciativu komukoliv omlouvat. Prý měla ode všech rodičů svolení. Podle učitelky, která pracovala v oné mateřské školce již dlouho před pádem berlínské zdi, nešlo o nic mimořádného.
O proměnách trendů v německém filmovém průmyslu informoval Mitteldeutsche Zeitung ze sasko-anhaltského Halle. Měsíc před udělením německé filmové ceny Lola se v Berlíně sešlo na společné akci 52 z celkem 67 nominovaných. Mezi přítomnými byli mimo jiné režiséři Tom Tykwer, Detlev Buck, producent Bernd Eichinger či herci Sylvester Groth, Hannah Herzsprung a Barbara Auerová. Pořadatelem byla Německá filmová akademie a státní ministr kultury Bernd Neumann z CDU. Prezident Filmové akademie Günther Rohrbach, který měl na „večírku“ hlavní slovo, vyzval ve svém příspěvku všechny přítomné filmaře, aby točili více filmů v německých dialektech. „Filmaři by měli mít odvahu nechat jejich herce mluvit švábsky, hesensky nebo sasky. Bylo by škoda, kdyby se různorodost německých dialektů vytratila.“ Jako pozitivní příklad uvedl film z Bavorska Kdo dříve zemře, je déle mrtvý (Wer früher stirbt, ist länger tot), který byl na filmovou cenu také nominovaný. K respektu k jazykovým odlišnostem by měla patřit i větší pozornost k filmovému ztvárnění různých oblastí. Rohrbach podotkl, že „se mnoho let odehrávaly německé filmy pouze ve velkoměstech“. A to se podle něj musí změnit: „Německý film právě objevuje provincii,“ myslí si Rohrbach.
List Thüringer Allgemeine přinesl informaci o tom, že 25. dubna začíná v Durynsku „chřestová sezona“, tedy čas, kdy je sklízena tradiční německá plodina. V německém prostředí je přitom již dlouho předmětem veřejné diskuse, že se na sklizni nepodílejí samotní Němci, ale především „gastarbajtři“ z Polska a z Rumunska. Durynský deník Thüringer Allgemeine se zamýšlí nad tím, jak to bude letos. Byl totiž vydán předpis, že nejméně 10 procent pracovníků při sklizni chřestu musí tvořit němečtí občané. Zdánlivě banální problém má ovšem velkou vypovídací hodnotu o dnešních „německých ctnostech“. „Němci nejsou schopni obstát v náročných fyzických podmínkách spojených s touto činností, nejsou motivovaní, mají problémy s ranním vstáváním,“ postěžoval si deník. Z tohoto důvodu odmítají zemědělci nabídky pracovních úřadů na pracovní síly z řad nezaměstnaných a sáhnou raději k osvědčeným „sousedům z východu“. Ti jsou mnohem odolnější. Jeden ze zemědělců sdělil, že „nemůže potřebovat dělníka, který odejde po třech dnech kvůli bolestem v zádech“. Další řekl, že „už také zkusil Němce zaměstnat. Ti se ale vyznamenali především brzkými odchody domů – hlavně když bylo třeba něco dělat.“ Stanovenou desetiprocentní „kvótu na Němce“ však zemědělci dodržet musí. Zaměstnají je však zřejmě jen mnohem lehčí prací, především v distribuci a v prodeji.
V roce 2006 vzrostl v SRN počet politicky motivovaných trestných činů o 10 procent na 29 000 skutků. Čím dál více se přitom na této trestné činnosti podílejí pravicoví radikálové, přičemž v jejich případě, jak píše Frankfurter Allgemeine Zeitung, „dramaticky vzrostl počet trestných činů spáchaných na cizincích nebo na Němcích, kteří mají „cizinecký“ vzhled. Těchto deliktů bylo napočítáno celkem 511. Největší část trestných činů spáchaných extremisty však stále tvoří „propagandistické delikty“ – například malování hákových křížů a podobně. Ministr vnitra Wolfgang Schäuble poznamenává, že „úsilí potlačit tento fenomén zatím bohužel nevedlo k jeho zeslabení“. Ministerstvo vnitra se domnívá, že jedním z faktorů nárůstu trestných činů spáchaných pravicovými extremisty je volební úspěch nacionalistické NPD ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko a také v některých okrscích Berlína. Tento úspěch zřejmě extremisté vnímají jako impuls k zesílení svých aktivit.
Z německého tisku vybíral Martin Teplý