Kdo se vydá do brněnské Marty, divadelního studia absolventů JAMU, na nejnovější opus s názvem Peer Selbst, je hned u vchodu varován: Mládeži do18 let nepřístupné. A aby toho nebylo málo, předem vyděšený divák hned zjistí, že „představení Peer Selbst obsahuje syrové a vyhrocené situace, které mohou citlivé diváky pohoršit“. Jelikož se považuji za diváka veskrze necitlivého, do divadla jsem vstoupila, abych se vystavila, s notnou dávkou zájmu, nějaké té pohoršlivé scéně, a tiše přemítala, co se tak dnes považuje za šokující. V programu k inscenaci absolvujícího režiséra Robina Kvapila se píše (stihla jsem si přečíst ještě před začátkem), že pedagogové uvažovali o zákazu celé produkce, neboť inscenace údajně porušuje zákony ČR – ohrožuje mravní výchovu mládeže, pomlouvá barda Národního divadla v Praze, simuluje se zde soulož a kradou se videozáznamy. Hned jsem byla zklamaná, evidentně nic mimořádného.
Ve zhruba sedmdesátiminutové práci mladého inscenátora jsem viděla specifickou variantu na sebestředného Peera Gynta, který se uprostřed šíleného reje vycpaných zvířátek, na umělém trávníku a pod čtyřmi videoprojekcemi (velmi působivá scéna Radky Vyplašilové, která se mimochodem podílela i na inscenaci zmíněné v recenzi na této straně) oddává kokainovému šílenství, rekapitulaci vlastního života a jiným podobným dekadentním zábavám. Režisérovi se však podařilo udržet základní rámující motiv vydloubaných očí, motiv ženy (milenky-matky), která je pozorovatelka, trpitelka a nakonec vražedkyně. Nahotou a lajničkou bílého prášku to začíná i končí. Nad tím vším (zřejmě ukradená?) autentická projekce z blázince, neuvěřitelně depresivní výpověď muže, jenž slyší hlasy. A nesmíme zapomenout na deformované záběry Jana Wericha, toho moudrého muže, filosofa a klauna humanisty. Kvapilův trip má všechny neduhy do sebe zahleděného (peerselbstovského) naschválu, nechybí mu však odvaha a přes to všechno velice jasné kontury. Snad bychom se měli pohoršit, že se absolvent nerozhodl pro nějakou apartní coolness. Anebo to byl jenom reklamní tah? Přilákat na skandál? Těžko, vyděšení předplatitelé si jistě rádi vezmou svých třicet káčé zpět, jak jim divadlo na vývěsce slíbilo.
Marta Ljubková, Brno