Hokejová Sparta po dvou prohraných utkáních, jimiž prodloužila – s náskokem 3 : 0 na zápasy a podle průběhu hry zřejmě záměrně – sérii finálových utkání s mnohem slabšími Pardubicemi, získala předminulou sobotu mistrovský titul. Její příznivci celkovému vítězství nejspíš na křivé zuby moc nehleděli. Zažil jsem to v onen sobotní večer v metru, do kterého nastoupila rozjařená skupina sparťanských fanoušků, vesměs mladíků kolem dvaceti let. Část z nich své komplexy, nutící je hulákat i mimo stadion včetně vozů metra, kde je to očividně obzvlášť těšilo, stavěla na odiv také obléknutím se do plandavých dresů svého klubu. Nevkus toho ošacení, jako snad u všech nejsledovanějších sportů divoce posetého reklamními nápisy, se v civilním prostředí vyjímal zvlášť křiklavě. Mládenci co chvíli z plných hrdel skandovali “Sparta!” a jiná slova. Křičeli ochraptěle i huhlavě, takže se zdálo, že volají také cosi jako “Bystřík!” (asi nějaký hráč, který se vyznamenal, napadlo mě) a “vystřík!”. Posléze se ukázalo, že řvou “mistři!”. Kéž by si takoví fanoušci uvědomili, jak moc naplňují sarkastický slogan nedávného stejnojmenného českého filmu, jenž zněl: Musíme si fandit sami, nikdo jiný to za nás neudělá!
Petr Šafařík
Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se minulý týden během návštěvy USA pokoušel přesvědčit našeho spojence, aby byl vstřícný a zrušil pro české občany víza. Dozvěděl se, že vláda Spojených států má pro jeho snahu pochopení a možná vymyslí nějaký legislativní přílepek, který pak zase možná schválí i američtí zákonodárci. Na oplátku český ministr ujistil o naší vstřícnosti: projevila se prý mimo jiné tím, že jsme za miliardy zavedli pasy s čipy, které by se mohly Američanům líbit. A také rádi odevzdáváme americkým složkám různá svá osobní data. Děje se tak dodnes, a to v rozporu s našimi vlastními zákony a právními normami Evropské unie. Jenže alespoň zdání pořádku musí být. A tak ministr zahraničních věcí spolu s ministerstvem dopravy předkládá již 24. dubna v Poslanecké sněmovně Dohodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o zpracování údajů jmenné evidence cestujících leteckými dopravci a o jejich předávání Ministerstvu vnitřní bezpečnosti Spojených států. Podle této dohody by Evropská unie měla zajistit, aby přepravci poskytovali údaje o cestujících (v některých zemích jde o 25 různých údajů, v jiných i 34) Ministerstvu vnitřní bezpečnosti USA, které je může předávat nejrůznějším dalším vládním agenturám i do zahraničí. Do té doby, než se letecké společnosti podaří přesvědčit, aby data o svých pasažérech předávaly samy, by americké orgány měly mít od států EU zaručenu možnost brouzdat se údaji v rezervačních systémech aerolinek. Američané se v dohodě zavazují, že se budou ohlížet na evropské normy ochrany soukromí (Spojené státy podobnou legislativou nedisponují). Takový závazek sice nic nestojí, ani nic praktického neznamená, ale úšklebky nejsou na místě. Za prvé víme, že velmocenský diktát může být daleko bezohlednější. A za druhé bychom se mohli brzy šklebit také sami nad sebou. Evropští ministři vnitra totiž plánují opatření podle amerického vzoru i pro všechny cestující v evropském prostoru.
Filip Pospíšil
Den po výročí úmrtí Adolfa Hitlera rozvířily situaci hned v několika českých městech celkem asi tři stovky neonacistů. Paradoxně největší klid zažila Praha, kde se asi padesátka ultrapravičáků sešla u hrobu někdejšího vůdce Národní obce fašistické, prvorepublikového generála Radoly Gajdy. Na Olšanských hřbitovech je ale kdosi předběhl, hrob našli povalený a postříkaný růžovou barvou.
O poznání více neonacistů z celé republiky (údajně až 150) přijelo téhož dne do Plzně, kde si na Borech odpykává trest rasistický vrah Vlastimil Pechanec. Tamější akce byla uspořádána na podporu obnovení jeho procesu, čemuž odpovídaly i projevy čtveřice řečníků. Plzeňskou akci se pokusila narušit jen malá skupinka antifašistů, které ale policie ke konfliktu nepustila. Asi největší manévry tak 21. dubna zaznamenali obyvatelé Kladna, kde se na akci místních Autonomních nacionalistů přijeli podívat i známí neonacisté z Prahy. Ani tady nedošlo ke konfliktu, ačkoliv byl v obou táborech přibližně stejný počet mladých lidí. Tři akce ultrapravice v jediný den dosud Česko nezažilo. Dokonce se dlouhou dobu zdálo, že neonacisté přešli do jakési ilegality, která spočívá v pořádání soukromých akcí pro zvané, jako jsou koncerty, svatby a podobně. Teď ale přichází změna. Stejně jako v Evropě se s určitým zpožděním i u nás rozmáhá nový trend. Neonacisté se jakoby kultivují a soustředí na veřejná shromáždění pod neutrálními, a tím i policií nepostižitelnými symboly. Chtějí se ukázat lidem a navíc si i zahrát na oběti nynější politiky „totality demokracie“. Horlí pro ušlechtilá slova, jakými jsou ta o svobodě shromažďování a politického přesvědčení, doprovázejí je ale skuhráním, že by demokracie chtěla trestat ty, kteří zpochybňují holocaust. Noví mluvčí extrémní pravice bojují i za životní prostředí a samozřejmě také za národní a kulturní dědictví. Jdou zkrátka s dobou.
Jakub Mračno