Nedělní večer 22. dubna Česká televize věnovala literatuře. Po značně rozpačitém vyhlášení literárních cen Magnesia Litera televizní dramaturgie aktuálně vřadila dokument o stavu české literatury v roce 2007. Tvůrci Marek Najbrt a Pavel Mandys oslovili tři spisovatele (Ivana Klímu, Zdeňka Frýborta, Jaroslava Rudiše), jejich nakladatele, kritiky a dva performery, aby se divácky a čtenářsky neotřele a přitom vtipně podívali na problémy našeho pestrého literárního světa. „Veskrze“ nápaditý název dílka Spisovatel 007 se zdál tvůrcům jistě adekvátní směsí popkultury, časovosti, lehkosti, humoru a závažnosti. Nebo snad ne?
Při sledování dokumentu jsem se cítila podvedena. Namáhavě jsem si vypomáhala obrazotvorností, abych v literárních hrdinech dokumentu zahlédla alespoň odlesk šarmu a vtipu filmových „bondovek“; lámala jsem si hlavu, kdo je zde padouch, kdo M, kdo Q, kdo sám skvělý, dokonalý, svůdný a nebezpečně elegantní James. Poté, co se na mne z obrazovky usmál vedoucí kulturní rubriky Mladé fronty Dnes, jsem se raději vzdala marného srovnávání. Tak „úžasný“ hrdina se nevyskytl ani v poslední neortodoxní verzi. Hrdina naší kulturní scény – toť hrdina bez bázně a hany, bez vkusu a výrazu. Ale srovnávat spisovatele, vedoucí kulturních rubrik, kritiky s agentem 007 je prvoplánové a banální! Zastyděla jsem se. Po jisté době mi skutečně svitlo. Je mnohem skrytější důvod, proč se dokument jmenuje Spisovatel 007. Svět Jamese Bonda, hlavně v tradiční verzi se Seanem Connerym, je totiž světem neskrývaně mužským, světem, kde ženy jsou milované, používané, zneužívané a krásné, vždy náchylné ke svedení, kde jsou odměnou a katalyzátorem her. Najednou se svět české literatury začal jevit také jako jedna z podivných mužských her, které mají zachránit svět. Tak za Anglii, za literaturu! Vše je hra, kde ženy jsou milované čtenářky, využívané literární postavy, ženy prostřednice, které je třeba hlavně svést, ale do pěkného světa literatury raději nevpouštět. A právě v té chvíli, kdy jsem si uvědomila, co znamená ono 007, jsem docenila originalitu neustálých obrazových návratů sochy Elišky Krásnohorské, dynamizujících jinak staticky spokojené mužské rozhovory. Eliška Krásnohorská – „moje“ Eliška – spisovatelka, kritička a feministka je vlastně Bondgirl!
Libuše Heczková
