Soubor Korespondence T. G. Masaryka a Karla Kramáře (ed. Jan Bílek a Helena Kokešová, Masarykův ústav AV ČR 2005) a sborník příspěvků z konference o Jaroslavu Gollovi Jaroslav Goll a jeho žáci (ed. Bohumil Jiroušek a Josef Blüml, Jihočeská univerzita, České Budějovice 2005) recenzovala v 19. svazku sborníku Z Českého ráje a Podkrkonoší (2006) Eva Bílková.
S časopisem Čechische Revue, založeným před sto lety Arnoštem Vilémem Krausem (1859–1943), seznamuje Lenka Vodrážková-Pokorná v revui Germanoslavica č. 1–2/2006.
K letošnímu roku F. X. Šaldy (22. 12. 1867 – 4. 4. 1937) nasměroval Jan Wiendl studii v Hostu č. 4/2007 Ale sny se slétají jako ptáci k rozsévajícímu (Šalda a Březina – sen o řádu).
Ke Karlu Hlaváčkovi a Jiřímu Karáskovi ze Lvovic jako svým raným čtenářským láskám se přiznal Jiří Suchý v rozhovoru pro Respekt č. 17/2007.
Do dubnového kalendária věstníku židovských náboženských obcí v českých zemích a na Slovensku Roš chodeš zařadil Tomáš Pěkný jubileum básníka a divadelního kritika Emila Faktora, pražského rodáka, autora životopisu slavného herce Alexandra Moissiho, jenž nalezl smrt před 65 lety v lodžském ghettu.
Z pozůstalosti Jiřího Cieslara otiskly Literární noviny v čísle 15/2007 autobiografický text Alfréda Radoka – o jeho uměleckých začátcích u E. F. Buriana, Stanislavského pojetí divadla a o nevyužité nabídce spolupracovat s V + W.
O dramatizaci románu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále, úspěšně hrané koncem minulého roku krajanským Divadlem za rohem v kanadském Vancouveru, referovala v Českém dialogu č. 3–4/2007 Markéta Goetz-Stankiewicz.
Z recenze Jindřicha Černého v Lidové demokracii 26. 3. 1965 o premiéře semaforské inscenace hry Jiřího Suchého Sekta citovala Marta Švagrová v článku v Lidových novinách 21. 4. 2007 před premiérou „jazzové opery“ Suchého a Šlitra Dobře placená procházka v Národním divadle 22. 4. t. r.
Medailon “básníka ticha” Jana Skácela publikoval v Duze č. 1 (jaro 2007) Jiří Poláček.
S „bytostně lyrickým básníkem“ Jiřím Rulfem, který zemřel 12. 4. t. r. krátce po svých šedesátých narozeninách, se v Právu 13. 4. 2007 rozloučil Radim Kopáč, v Reflexu č. 16/2007 Ondřej Formánek a v Tvaru č. 8/2007 Pavel Janáček.
Díla Edy Kriseové, Sylvie Richterové, Daniely Hodrové, Alexandry Berkové, Lenky Procházkové a Zuzany Brabcové pojednala Alena Zachová v přehledové studii Současná literatura psaná ženami (Češtinář, roč. 17, 2006/07, č. 4, duben 2007.
František Knopp
Velká Británie
Není to tak dávno, co vyhlásila vítěze porota Costa Book Awards (dříve známé jako Whitbreadova cena), letos jmenovitě Stef Penneyovou a její román The Tenderness of Wolves. Pokud jde o další z řady literárních klání, slavnou Man Booker Prize, boje pro rok 2007 se kvapem blíží – veřejnost již byla obeznámena se jmény 5členné poroty, širší nominace budou známy v srpnu. Mohlo by se zdát, že pro další významnější literární ceny na britském, respektive anglofonním literárním trhu není místa. Podle členů představenstva společnosti Man Group, která již léta sponzoruje právě prestižní Man Booker Prize, tomu tak však není. Nabyli přesvědčení, že anglicky psané literatuře chybí srovnání s literaturou světovou, že omezení jejich Man Booker Prize na literaturu zemí Commonwealthu a Irska je příliš diskriminující. Proto v červnu 2004 přišli s nápadem založit ocenění nové, které by se tentokráte zaměřilo na „originalitu, na hledání výrazných osobností, jež navýsost přispívají rozvoji světové literatury, přesněji na díla žijících autorů, kteří píší buď v anglickém jazyce, nebo jejichž díla byla do angličtiny přeložena“. Jejich ocenění vzniklo s tím, že se bude konat každé dva roky; tři z porotců, jejichž jména budou vždy zveřejněna s ročním předstihem, pak vždy na jaře následujícího roku vyhlásí 15 jmen, která se následně utkají v boji o titul nekorunovaného krále světové literatury. Vítěz si odnese i rekordní sumu – 60 000 £. Jak zmiňuje John Ezard v deníku Guardian ve svém komentáři k letošním nominacím na cenu Man Booker International, již slavný Hemingway kdysi toužil po tom, aby mohl změřit síly s ostatními světoznámými kolegy. Čtyřicet šest let po jeho smrti se jeho přání vyplnilo – kromě již tradiční Nobelovy ceny za literaturu se mohou konečně utkat autoři všech zemí světa, píšící nejrozličnějšími jazyky a vyjadřující se k nejrůznějším otázkám. Záměr je to bezpochyby bohulibý; na druhé straně, podíváme-li se na seznam nominovaných, obzvláště ten letošní, stejně se neubráníme dojmu, že jde jen o jistou variantu slavné starší sestry, tedy Man Booker Prize. Pakliže ještě předloni zářila na nominačním seznamu přinejmenším z poloviny jména neanglicky píšících autorů, letos se mezi renomované britské, americké, kanadské či australské autory prodrali pouze čtyři neanglicky píšící autoři. Otázkou je, zda je potřeba ještě více zviditelňovat dílo takových spisovatelů, jako jsou John Banville, Salman Rushdie, Margaret Atwoodová, Ian McEwan, Chinua Achebe nebo Michael Ondaatje aj., zda Man Booker International trochu nepolevila ve svém záměru představit anglické a americké veřejnosti i literaturu jiných kontinentů, a posílit tak, po čemž volal i sám Salman Rushdie na loňském Pen Voices v New Yorku, podíl překladové literatury na těchto trzích. Letošním cenám Man Booker International se to asi moc nepovede (už jen složení poroty v čele s profesorkou na univerzitě v Princetonu Elaine Showalterovou a s dvěma význačnými osobnostmi světové literatury – Nadine Gordimerovou a Colmem Tóibinem – poněkud snižuje důvěru v nestrannost této poroty). Je možné, že porotci půjdou ve stopách prvního ročníku, kdy nečekaně zvítězil albánský spisovatel Ismail Kadaré, a vítězem nakonec zvolí nějaké méně známé jméno (mezi anglicky píšícími autory takové jméno v letošních nominacích opravdu nenajdeme) – konkrétně že sáhnou po některém z oněch čtyř neanglicky píšících autorů, tedy že si vyberou buď Amose Oze, Michela Tourniera, Harryho Mulishe či Carlose Fuentese. Za černého koně soutěže je odborníky považován právě nizozemský prozaik Harry Mulish, ale nic není, podobně jako u Nobelových cen za literaturu, předem jisté. Jak to nakonec dopadne, se dozvíme až počátkem června 2007.
Markéta Musilová