literatura
Literárne štvrtky
Slovenský institut v Praze připravil na letošní rok nový program Literární čtvrtek – čtení ze současné slovenské literatury. Večery se budou odehrávat jednou za čtvrt roku. Jako první vystoupí literární kritik a recenzent Jozef Bžoch. Spoluúčinkuje Divadlo SKRAT. 11. 1. v 17.00, Jilská 16, Praha 1, Modrý sál.
Čtení v Divadle v Dlouhé
Jako třetí z pořadu scénických čtení, sestaveného z dramatických textů mladých brněnských autorů, posluchačů JAMU, bude 10. 1. v 19.00 uveden Námořník Ondřeje Novotného. Připravil Arnošt Goldflam. Kavárna Divadla v Dlouhé, Dlouhá 3, Praha 1.
15. 1. proběhne autorské čtení z knihy Jana Cempírka Rafinerie – s falešnou vlakovou jízdenkou napříč Evropou; nevšední románová trainstory trojice mladých pouličních umělců ve stylu Jacka Kerouaka. Cestovatelský klub Karavanseráj, Masarykovo nábřeží 22/239, Praha 1, 19.00.
16. 1. Magdalena Rychlíková a Milan Friedl vystoupí se zpracováním povídky A. Tolstého O zkáze Atlantidy (podle knihy Země zůstala tam); hudební spolupráce Vojtěch Esterle. Polanova síň Knihovny města Plzně, B. Smetany 13, 17.00.
Slovo a tvar
Projekt Slovo a Tvar galerie Maslarski (Samokov, Bulharsko) představuje dvě bibliofilská vydání, jež jsou pokračováním ideje Iva Maslarského vytvořit soubor ručně provedených knih, inspirovaných poezií básníka Borise Christova. Tentokrát jde o padesát tři trojverší v dvojjazyčné bulharské a anglické verzi (zde také v českém překladu Zlaty Kufnerové), která doprovází dvaadvacet grafických listů Zachariho Kamenova a jednatřicet grafických listů Milka Božkova. Prostory Národní knihovny, Klementinum 190, Praha 1, do 15. 1. (po–so 9–19 h.).
–pa–
divadlo
Tetování
Soubor Činoherního studia Ústí nad Labem uvede v rámci svého pravidelného hostování v pražském divadle Komedie hru současné německé dramatičky Dey Loherové s názvem Tetování. Tématem této „něžné hry o hrozných věcech“ je násilí v rodině a obtěžování mladistvých. Jde o obraz pohádkové středostavovské rodiny, do níž autorka přivádí velkého zlého vlka a odhaluje všechny praskliny v rodinné fasádě, které se postupně rozšiřují a prohlubují. Hra byla v roce 1993 oceněna Goetheho cenou na Muelheimer Theatertage, u nás ji vydalo nakladatelství Větrné mlýny (2004). V režii Natálie Deákové se představí Tereza Hofová, Zuzana Onufráková, Marta Vítů, Jaroslav Achab Haidler a Kryštof Rímský. Pražská premiéra se uskuteční v sobotu 13. 1. v 19.30 v Divadle Komedie.
–kv–
Dvakrát Naši furianti
Alternativou tohoto lednového víkendu může být dvojí podoba jedné inscenace pražského Národního divadla v režii J. A. Pitínského. Stroupežnického hru Naši furianti si lze pustit na druhém programu České televize v rámci cyklu Zveme vás do divadla, nebude-li však televizní divák Pitínského opusem nasycen, je tato inscenace ve své divadelní podobě ke zhlédnutí hned následující den. Příběh z českého maloměsta, kde se kolem volby ponocného točí celý svět, měl skandální premiéru roku 1887. Iluze všedního, přesto harmonického života jihočeské vesničky Honice tvrdě kontrastuje s neměnnou národní povahou. Notoricky známá hra o tom, kdo nakonec zaplatí punč, v citlivém a živém zpracování jistě přesvědčí všechny skeptiky, že na jevišti naší národní kapličky, v níž to v současné době vře, se posledních pár let především dělá dobré divadlo. Dvě podoby téže inscenace: v sobotu 13. 1. ve 20.00 na programu ČT 2, v neděli 14. 1. v 19.00 v Národním divadle.
–ah–
film
Projekt 100
Jedenáctým lednem do kin vstupuje již třináctý ročník Projektu 100. Rada Asociace českých filmových klubů pro rok 2007 vybrala tři filmové novinky: vítěze Zlaté palmy z loňského festivalu v Cannes Zvedá se vítr režiséra Kena Loache, snímek Tsotsi jihoafrického rodáka Gavina Hooda a maďarskou Taxidermii. Jen poslední zmiňované dílo Györgye Pälfiho (A2 č. 43/2006) dokáže držet krok s ostatními staršími tituly. Mezi ně patří slavné filmy, jako třeba thriller Na sever severozápadní linkou (1959) Alfreda Hitchcocka, enigmatické Zrcadlo (1975) Andreje Tarkovského, stále znepokojující Mechanický pomeranč (1971) Stanleyho Kubricka nebo drsně lyrická podívaná Pat Garret a Billy Kid (1973) od Sama Peckinpaha. Návrat na plátna kin si zaslouží vrcholný snímek Agnés Vardové Cléo od 5 do 7 (1961) a jeden z nejvýznamnějších britských opusů Třetí muž (1949) Carola Reeda. Cesta domů (1999) Zhanga Yimoua se naopak jeví jako zbytečná, bereme-li v úvahu, že se do českých kin od 7. 12. 2006 dostala v rámci nabídky čtyř čínských filmů. Podrobnější informace lze najít na www.projekt100.cz, upozorňujeme na sekci diskuse, kde se především řeší smysl Projektu 100, konkrétně jeho dramaturgie.
Experimentátor z Brightonu
Ian Helliwell pracuje s nalezenými Super8mm filmy, které následně upravuje. Slouží mu k tomu nepřeberné množství experimentálních technik, mezi které patří i přímý ruční zásah do obrazu (leptání, přemalba apod.), ale také práce se scannerem, do něhož jsou promítány současně dva filmy v různých rychlostech. Výsledný obraz je označován jako psychedelický, čemuž napomáhá i původní hudební doprovod, hraný na vlastnoručně zkonstruované elektronické nástroje. Možnost spatřit Helliwella a jeho tvorbu se naskýtá 13. 1. od 19.00 v pražské Galerii Školská 28.
McLaren v Praze
Milovníci experimentální tvorby skotského rodáka Normana McLarena by si rozhodně neměli nechat ujít pásmo osmi krátkých snímků, které McLaren vytvořil mezi léty 1958 a 1969. Chybět nebudou Vánoční rozmary, Pohádka o židli či Sféry. Pražské kino Ponrepo (Bartolomějská 11), 17. 1. od 19.30.
Všichni do jednoho
O televizní manipulaci, mystifikačních stereotypech, spotřební kultuře a diváckém voyeurismu, přesně o tom všem má v úmyslu vyprávět celovečerní režijní debut Karla Žaluda. Absolvent Katedry dokumentární tvorby na FAMU svůj film zařadil mezi tragikomedie s humorem poněkud černým. Premiéra se uskuteční v pražském experimentálním prostoru Roxy/NoD 16. 1. ve 20.00.
–lg–
hudba
Festival EuroArt
Festival komorní hudby EuroArt nabízí ve svém celoročním programu díla skladatelů, kteří zde nebývají často ke slyšení. Lednový dvojkoncert, v němž se spojí domácí Stamicovo kvarteto a německé dámské těleso Faust Quartett, projede ve třech zastaveních od počátku devatenáctého století do současnosti. Juan Crisóstomo de Arriaga je pro španělskou hudbu podobným symbolem jako pro českou literaturu Karel Hynek Mácha. Za svůj krátký život (1806––1826) napsal dvě opery, symfonii a tři smyčcové kvartety, z nichž ten první zazní na koncertě. György Kurtág patří k zásadním postavám současné evropské vážné hudby a jeho styl je snadno identifikovatelný díky stručnosti a jasnosti forem, v nichž není žádný tón navíc, ale které dokážou přesto působit velice emotivně. Skladba Hommage à András Mihály (12 mikroludií pro smyčcový kvartet) z roku 1977 je toho učebnicovou ukázkou. Hudbu nejnovější bude zastupovat Smyčcový oktet op. 3 od J. S. Svendsona. 15. 1., 19.30 Kralupy nad Vltavou, Kulturní dům Vltava; 16. 1., 19.30, Praha, Lichtenštejnský palác.
Art’s Birthday
Umění se letos v lednu dožívá úctyhodného věku 1 000 044 let. Tuto skutečnost bude díky Českému rozhlasu 3 – Vltavě možné oslavit hned několika způsoby. Tematickým tmelem oslav bude rádio – médium, které se významně podepsalo na podobě dvacátého století. Vedle rozhlasového a internetového vysílání to bude především večer v prostoru Roxy/NoD. V něm vystoupí duo Birds Build Nests Underground, hledající za pomoci šesti gramofonů nový smysl starých drážek gramofonových desek, nebo elektroničtí experimentátoři c8400 a Machine Funck. Na programu je také rozhlasově-divadelní improvizace a experimentální performance Society of Algorithm, během níž se po síti spojí umělci z Prahy, Tokia, Bruselu a Vancouveru, aby ukázali možnosti kreativního využití rozhlasu. 17. 1., 19.30, Roxy/NoD, Praha.
–mk–
výtvarné umění
Černá Paříž
Díky francouzské koloniální historii je součástí pařížského života pestrá a rozsáhlá africká enkláva. Přibližně každý pátý obyvatel dvanáctimilionové Paříže má podle statistik africké, karibské nebo afroamerické kořeny. Na příkladu této metropole lze – časově i prostorově – doložit většinu kulturních a uměleckých procesů, které byly důležité pro vývoj vztahů mezi severem a jihem, mezi Evropou a Afrikou (ale také oblastí Karibiku a Ameriky).
Nyní je k vidění výstava, která postihuje most mezi původním koloniálním vykořisťováním a objevením senzačního art negre počátku 20. století přes surrealismus, jazz a tzv. meziválečnou negrofilii, projekt Négritude, iniciovaný Aimé Césairem a Léopoldem S. Senghorem, migrační proudy v 60. a 70. letech 20. století a jejich vliv na vznik samostatných černošských městských čtvrtí až k diasporálním iniciativám, společnostem, nakladatelstvím a agenturám, díky nimž je Paříž začátku 21. století nesporně centrem (možná i světovým!) africké módy, hudby, umění a literatury.
Výstava a katalog na způsob imaginární „kulturní krajiny“ prezentují ideový svět a ikonografii černé Paříže společně s jejich protagonisty stejně jako s mýty a legendami, které vše doprovázejí. Odrýváme tu heterogenní město různých identit, kulturních přesahů, magie, čárů a kouzel i tvrdé reality. Historický rámec prezentace zabírá léta 1906–2005: od narození Josephiny Bakerové a Léopolda Senghorse až k hořícím nespokojeným předměstím z loňského podzimu. Na výstavě jsou zastoupeni mimo jiné Joël Andrianomearisoa, Kader Attia, Bill Akwa Bétotè, Sylvie Blocherová / Campement Urbain, Zoulikha Bouabdellahová, Diagne Chanelová, Jota Castro, Paul Colin, Darryl Evans, Samuel Fosso, Friederike Klotzová, Wifredo Lam, Karola Schlegelmilchová, Ransome Stanley, Barthélémy Toguo, Patrice Félix Tchicaya, Emeka Udemba ad. Ojedinělý projekt pod kurátorským vedením Tobiase Wendla a Bettiny von Lintigové lze navštívit do 11. 2., Bayreuth, Iwalewa-Haus, Münzgasse 9.
Skála v Kai de kai
Sochař František Skála (1956), improvizátor, ironik, mystifikátor a materiálový šaman živého vizuálního projevu, patří bezesporu mezi výrazné autory současné české umělecké scény. Člen generačního uskupení Tvrdohlaví se na přelomu let 2004–05 představil v poměrně širokém záběru na výstavě v Galerii Rudolfinum, kterou tehdy doprovázela obrazová publikace s provokativním mottem na přebalu: Fanda do umění. Jak si představit umělce, který stojí za poměrně jasným bonmotem (?): „Takových opravdových mecenášů, kteří podporují umění, protože to mají rádi, je jenom pár. Nebavilo by mě chodit na obchodní večeře a přesvědčovat někoho, aby si koupil mé věci. Raději bych kydal hnůj. Při sebemenším pocitu, že bych se měl nějak prostituovat, jdu pryč.“ Každá další Skálova výstava vyprovokuje, byť pouze v kuloárech, diskusi nad tím, kam vlastně autora zařadit. Jedni jsou jeho dílem nadšeni, pro jiné zůstává jeho tvorba „mýdlovou operetou“ nebo retardačním projevem zoufalých kratochvílí z dob reálného socialismu. Skálův poslední, takřka utajený projekt probíhá v komorní soukromé Galerii Kai de kai na pražském Starém Městě (Karoliny Světlé 9). Objekty doplněné fotografiemi lze zhlédnout do 9. 3.
–pev–
televize
Padlé ženy
Skotský herec Peter Mullan (například Jmenuji se Joe) se při své třetí režii celovečerního filmu inspiroval skutečnými osudy tří mladých žen, které byly v polovině šedesátých let 20. století dány do „převýchovy“. Postarat se o ně mělo nápravné zařízení řádu milosrdných sester Marie Magdalské v Irsku, které je ovšem vystavilo fyzickému i psychickému teroru. Margaret, Bernadette a Rose označila konzervativní (a především pokrytecká) společnost za „špinavé duše“ a řádové sestry jim měly ukázat cestu k očištění. Místo toho se jim dostalo otrockých prací, ponižování, zastrašování či sexuálního zneužívání. Mullanova režijní vize je naturalisticky syrová: film je natáčen ruční kamerou, bez jakýkoliv pozlátek, dominuje mu strohost a kongeniální herecké výkony. Zpracování tématu, které vyvolalo negativní reakce ze strany náboženských kruhů, diváka až dokumentárně staví před bolesti, kterými prošly v podobných zařízeních stovky žen a dívek. Nonstop Kino 12. 1., 21.35.
Láska nebeská
Osobnost režiséra Richarda Curtise je spjata především s humorem Rowana Atkinsona (a jeho Mr. Beana nebo seriálu Černá zmije). Curtis však ovládá i vtip jemnější povahy (Notting Hill). Právě ten uplatňuje ve svém celovečerním debutu Láska nebeská. S úkolem napsat a natočit romantickou komedii si poradil vpravdě lišácky – snímek doslova přeromantizoval. Úvodní expozice na nás valí jeden malebnější záběr zamilovaných za druhým, do toho podmanivé (a také vánoční) melodie… Curtis dokázal z tohoto hvězdně obsazeného filmu udělat jednu z nejsympatičtějších žánrových záležitostí posledních let, a to tak, že nepůsobí přeslazeně ani křečovitě. Snad je to i přítomností vážnějších motivů (ne všem láska vyjde) vedle jemného britského humoru, snad hravostí tvůrců – žánrová klišé jsou heroicky zmnožena, až vlastně přestávají vadit. Film si udržuje slušnou dynamiku: finále této „total-romantic“ komedie dá jednotlivým příběhům smysl a přenáší na diváka pocit, že i on je přirozenou součástí této zamilované mozaiky. Filmbox 12. 1., 20.00.
–lg–
rozhlas
Krev na paletě
Román Miloše Kočky pojednává o malíři Michelangelovi Merisim (1573–1610), známém spíše pod jménem Caravaggio, které vychází z názvu městečka v severní Itálii, kde se narodil. Krev na paletě je pocta umělci, který na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století odmítal malovat vysoce stylizované a idealizované výjevy, prosazoval realismus a pro zobrazování svatých si vybíral modely na ulici. Je to také pocta člověku, který se za žádných okolností nedokázal podřídit nesmyslným autoritám a věřil hlavně v umění. Miloš Kočka ve své knize však neopomíjí ani dobu bohatou na velké umělce a myslitele – Shakespeara, Cervantese, Bruna a Galileiho – a zároveň období morových epidemií, hladu a všudypřítomné inkvizice. Příběh bouřliváka, „mazala žebráků“, „výstředního mozku“ i malíře, který svou silou ovlivnil evropské umělce od Rubense, Velázqueze a Rembrandta až po Cézanna, vysílá jako Čtení na pokračování od 14. 1., 18.30, ČRo 3 – Vltava.
–lds–
ah – Anna Hejmová / kv – Kateřina Veselovská / lg – Lukáš Gregor / lds – Lenka Dombrovská Slívová / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous