literatura
Máj: Jaroslav Dušek a Pavel Steidl
V poslední májový večer se uskuteční v Solnici jedinečná oslava velikána české poezie. Jaroslav Dušek přednáší Máchův Máj za doprovodu kytaristy Pavla Steidla. Solnice (Česká 66, České Budějovice), ve čtvrtek 31. 5. ve 20.00.
Večer čtení africké literatury
V průběhu pořadu představí účinkující ukázky slovesného umění z různých afrických literatur (literatur v afrických jazycích, např. ndebelštině či jazyku ge´ez). Pořad režírovala Hana Kofránková (Český rozhlas). Součástí večera bude křest květnového čísla měsíčníku pro světovou literaturu Plav, které je věnováno právě africkým literaturám.
České centrum Praha (Rytířská 12, Praha 1), v pátek 1. 6. ve 20.00.
Mezinárodní Festival spisovatelů 2007
Tématem letošního ročníku bude Dada na Východě. Bude představena skrytá historie dada, kterou přináší do Prahy výstava Kabaretu Voltaire, nazvaná Rumuni v Kabaretu Voltaire.
Festival odhalí nespolečenské obnažené české dada v postavě neznámého Waltera Sernera, diskusí otevře téma nenásilí proti terorismu a bude se ptát, zda „myšlenka se rodí v ústech“, jak pravil Tristan Tzara. Z nejvýznamnějších osobností, které se představí v diskusích, besedách a autorských čteních, se návštěvníci mohou těšit například na amerického prozaika E. L. Doctorowa, beatnického básníka a držitele Pulitzerovy ceny Garyho Snydera, švédského spisovatele a literárního vědce, autora monografie Dada East Toma Sandqvista a české básníky Ludvíka Kunderu (který v osmdesátých letech vydal v Jazzové sekci jedinečnou antologii DADA o světovém dadaismu a jeho reflexi v českých zemích) či Miloslava Topinku.
Info a program na www.pwf.cz. Pražská kulturní střediska, od soboty 2. 6. do středy 6. 6.
–pa–
divadlo
Podeváté Dítě v Dlouhé
Už podeváté se v pražském Divadle v Dlouhé uskuteční festival mimopražských divadelních souborů a jejich inscenací. Cílová skupina je jasná: dítě, respektive dítě především; děti se dívají na loutky (Naivní divadlo Liberec či plzeňská Alfa) nebo na lidi (Západočeské divadlo Cheb – Pekelná princezna, Slezské divadlo Opava – Mach a Šebestová, Divadlo DRAK z Hradce Králové – Tajný deník Adriana Molea, Lampion Kladno – Tajemný hrad v Karpatech, Jihočeské divadlo – Ostrov pokladů), děti hlasují a vybírají nejlepší inscenaci festivalu, děti mohou navštívit prohlídku zákulisí v doprovodu herců domácího divadla. Další nabídka se týká dětí buď odrostlejších (střední škola) nebo věčných (dospělí), pro něž je připravena Maryša brněnského divadla Polárka či inscenace Divé Báry v režijní podobě J. A. Pitínského. Divadlo v Dlouhé (Dlouhá 39, Praha 1), od 29. 5. do 3. 6. Bližší info a podrobný program na www.divadlovdlouhe.cz
–ah–
Bernard-Marie Koltés v Celetné
Významný francouzský dramatik druhé poloviny dvacátého století, který konstruuje své hry způsobem detektivů a dává jim názvy jako Malé básně o jedné sloce, bude znovu promlouvat z českého jeviště. Režisér Filip Nuckolls inscenuje jeho Boj černocha se psy.
Koltése inspiroval měsíční pobyt s přáteli v Africe. „Představte si, v samotném srdci džungle, v husté lesní houštině je městečko o pěti, šesti domech, ohraničené ostnatým drátem. Byla tam strážní věž i ozbrojení ochránci. Aby neusnuli na stráži, oslovovali se hrdelními zvuky. Právě tato podivná rozmluva na dálku mě inspirovala k vytvoření hry.“ Boj černocha se psy se odehrává v jedné západoafrické zemi na velké státní stavbě, řízené zahraniční firmou. Při práci tam dojde k úmrtí černošského dělníka, tělo však zmizí, a tak přichází jeho bratr, aby si ho vyžádal a odnesl do vesnice. Ale bílí nadřízení tělo nechtějí vydat… Barva kůže kontrastuje u Koltése s barvou úmyslů, nikoli však schematicky. Na vzdáleném místě izoluje tři Evropany, obklopí je záhadnými hlídači a nechá je vést absurdní hovory, aby ukázal jejich šedivé, vyprázdněné útroby. „Po dovršení vlastní prázdnoty se vzdalujeme jeden druhému, neuspokojeni, že nejsme lidmi, neuspokojeni, že nejsme zvířaty.“ Hru z roku 1979 v překladu Kateřiny Lukešové premiérově uvádí Divadlo v Celetné (Celetná 17, Praha 1), ve čtvrtek 31. 5. v 19.30.
–vmk–
Tanec na Letné
Antonie Svobodová je tanečnice, která své projekty úzce spojuje s prostorem, v němž jsou realizovány – tančila v parcích, v galerii mezi obrazy, v muzeích, na ulicích a náměstích, na nádraží, na pláži… Pro její improvizované performance jsou podněty, jež vycházejí z těchto přírodních, městských či kulturních prostředí, bytostně důležité, jako by teprve díky nim získávaly plné právo na existenci, dostávaly smysl nebo přesněji plnily se jasným emocionálním obsahem. „V prázdné místnosti nemá cenu tančit,“ říká Svobodová, „ale ve volném prostoru se dá reagovat také na vítr, zvuky, světlo, krajinu…“ Antonie Svobodová bude tančit na Letné prvních pět večerů v červnu. V pátek a v sobotu 1. a 2. 6. ve 22.00 blízko bývalého Stalinova pomníku předvede taneční improvizaci Tanec smrti, v neděli a v pondělí 3. a 4. 6. ve 21.00 zatančí na hraně parku naproti restauraci Na zámečku báseň Příliv a odliv a v úterý 5. 6. ve 21.00 v blízkosti metronomu uvidíte Ištar.
–kv–
film
Černá kniha
Nizozemský režisér Paul Verhoeven proslul v sedmdesátých a osmdesátých letech mimořádně odvážnými filmy, plnými nezkrocené erotiky a svobodomyslnosti (Turecký med, Oranžský voják). Jako enfant terrible se prezentoval i v USA, kde vytvořil neortodoxní a zvrhlé filmy Robocop, Základní instinkt či nedoceněnou Hvězdnou pěchotu. Černou knihou se Verhoeven vrací po více než dvaceti letech domů. Nejdražší nizozemský film všech dob vypráví o velmi palčivém období nizozemské historie – druhé světové válce. Příběh židovské dívky Rachel (Carice van Houtenová), která se díky svému žhavému sex-appealu infiltruje jako špionka do vysokých nacistických kruhů, je podáván s tradiční verhoevenovskou ironií, která relativizuje rozdíly mezi dobrými a zlými, Němci a Nizozemci. Filmu, který režisér napsal společně s Gerardem Soetemanem (předchozí spolupráce na Oranžském vojákovi), vytýkají domácí kritici především faktickou nevěrohodnost a neúctu k opravdovým válečným hrdinům. Všeobecná kontroverze je však pro Verhoevenovu tvorbu typická a ani akční příběh pomsty židovské sexbomby v mimikry blonďatého árijského anděla není žádnou výjimkou. Krom mnoha ocenění se může Černá kniha pochlubit i velkým diváckým úspěchem (komerčně nejúspěšnější nizozemský film vůbec).
Premiéra 31. 5.
–jj–
hudba
Hudební večer u příležitosti výročí Edvarda Griega
Edvard Grieg (1843–1907) byl významný norský skladatel, jeho dílo je spjaté s geniem loci jeho domova. Studoval v Lipsku, stýkal se s Franzem Lisztem, dvakrát také navštívil Prahu, kde ovlivnil například první klavírní skladby Vítězslava Nováka. Program budou tvořit přednáška Jarmily Tauerové, ředitelky Muzea Antonína Dvořáka, klavírní představení Ivo Kahánka, vítěze klavírní soutěže Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 2005, a koncert smyčcového Kaprova kvarteta.
Muzeum Antonína Dvořáka (Ke Karlovu 20, Praha 2), ve čtvrtek 31. 5. v 18.30.
–pa–
Dirt Music
Projekt Dirt Music, jenž se představí v pražské Akropoli, je složen ze tří muzikantských osobností, které chtějí na koncertech (a později i v nahrávacím studiu) hlásat bezprostřednost. Nikoliv takzvanou autenticitu; autentická je pouze hudba nereprodukovaná a neamplifikovaná, jak tvrdí hlavní hybatel formace Chris Eckman, jinak člen slavných The Walkabouts. Dalšího člena Dirt Music, kytaristu a zpěváka Hugo Race, mělo naše publikum rovněž příležitost vidět. V současnosti vede kapelu The True Spirit a často zmiňovaná je jeho spolupráce s The Bad Seeds (například alba From Her to Eternity nebo Tender Prey). Posledním účinkujícím je bubeník Chris Brokaw, který hrál se skupinami Come a Codeine. Chris Eckman momentálně rád pracuje se sílou okamžiku: písně vznikají téměř bez zkoušení. Baví ho rozdíl mezi tím, jak (zkušený) muzikant zahraje píseň napoprvé či napodruhé oproti tomu, jak by skladbu interpretoval po dlouhém dření. Tento princip má být vlastní i Dirt Music, kteří vznikli prakticky teprve v okamžiku, kdy 19. května 2007 započali turné ve Slovinsku. Projekt chystá i vydání alba, jehož nahrávání (bez příprav) odstartují v českém studiu Sono.
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), v pátek 1. 6. v 19.00.
–jp–
Pál Tóth
Pál Tóth, vystupující také pod pseudonymem ‚Én‘, je zvukový experimentátor a jeden z nejvýznamnějších autorů současné maďarské elektroakustické improvizace. V letech 1992–93 byl editorem maďarského ilegálního Radia Forbidden, od roku 1995 pak jako člen legální podoby téže stanice připravoval pravidelné programy No Wave, prezentující současné experimentální a elektroakustické hudební směry. Jeho vlastní hudební tvorba zahrnuje živé hraní i zvukové instalace a hudbu pro divadlo a film. Na dvou koncertech v ČR se představí v sólových setech soustředěných zvukových ploch a terénních nahrávek. Při hledání osobitého zvuku se postupně dopracoval ke strukturám složeným z pomalu se pohybujících zvukových objektů a tichých proluk mezi nimi.
Skleněná louka (Kounicova 23, Brno), v sobotu 2. 6. ve 20.00, a Roxy/NoD (Dlouhá 33, Praha 1), v pondělí 4. 6. v 19.30.
–mk–
výtvarné umění
Orbic Pictus v Brně
Dne 10. 5. 2007 byla zahájena brněnská repríza interaktivní expozice Orbis Pictus aneb Brána do světa tvořivé lidské fantazie, původně připravená pro pražské sídlo Českého muzea hudby. Projekt koncipovaný umělcem Petrem Niklem našel svá východiska v předloze Labyrint světa a ráj srdce od Jana Amose Komenského. Cílem je vytvořit interaktivní prostor pro návštěvníka, který je prostřednictvím nástrojových objektů a instalací vtažen do hry a stává se součástí výstavy – je jedním z jejích hybatelů. Petr Nikl přizval ještě další autory, aby společně vytvořili jakousi „živou komunikační zónu“. Na projektu se účastní Petr Nikl, Milan Cais, Luboš Fidler, Ivan Havlíček, Martin Janíček, Jaroslav Kořán, Petr Lorenc, Jiří Melzer, Ondřej Smeykal, Václav Smolka, Čestmír Suška, Zdeněk Šmíd a Miloš Vojtěchovský. V prostorách brněnského Domu umění (Malinovského náměstí 652/2, Brno) lze Orbis Pictus navštívit až do 17. 6.
Rudolfinum hostí Neo Raucha
Neo Rauch (1960) je hvězdná malířská osobnost současnosti, která bývá v uměleckém světě spojována s rehabilitací figurálního malířství v 90. letech, a zároveň vysoce ceněná značka současné německé (potažmo evropské) umělecké produkce. Čím je jeho tvorba tolik přitažlivá? Především dokonalou formální stránkou obrazových výstupů, která na první pohled navozuje dojem srozumitelnosti a porozumění ze strany diváka. Konvenční vizualita je ale autorsky potměšile kódovaná. Snaha po čtení obrazu zůstává sisyfovsky marná. Rauchovy obrazy v sobě tají velký paradox. Vnější podoba malby naplňuje lineární chronologickou kontinuitu vytvářeného malířského díla, zatímco v rovině obsahu a sdělení je tu permanentně a intenzivně generována nečitelnost, panoptikální chaos nebo jinak – matení pojmů. S jedním Rauchovým obrazem (Auftrieb, 2003) jsme se mohli setkat na výstavě „Co bych byl bez tebe…“ – 40 let německého malířství v Galerii hl. města Prahy v roce 2006. Stávající výstava představuje českému publiku přes 40 umělcových obrazů. Projekt, jehož kurátory jsou za německou stranu Holger Broeker (Wolfsburg) a za českou Petr Nedoma (Praha), vznikl v úzké spolupráci s Kunstmuseum Wolfsburg. Odtud expozice dorazila do Rudolfina (Alšovo nábřeží, Praha 1), kde trvá do 5. 8.
–pev–
televize
Buena Vista Social Club
Filmy Wima Wenderse vždy vykazovaly úzké sepětí s hudbou, která se vymaňovala z pouhé doprovodné funkce. Z posledních hraných snímků to byl například Million Dollar Hotel, jehož atmosféra je budována především na melancholičnosti skladeb kapely U2 (o ní natočil poté i dokument). V roce 1998 se Wim Wenders vydal na Kubu, kde s nevelkým štábem pořídil více než padesát hodin záznamu. Objektem se mu stalo hudební uskupení místních muzikantů, které se (po skončení své kariéry) proslavilo po celém světě díky svému společnému CD. Výsledná podoba po sestříhání čítá mimo záznamy dvou koncertů v Amsterdamu a jednoho koncertu v Carnegie Hall v New Yorku množství rozhovorů s hudebníky. Hlavní předností díla zůstává přirozeně temperamentní a živočišná kubánská muzika, nicméně je to právě Wendersův cit pro sloučení tónů a filmových obrazů, co z Buena Vista Social Club dělá nadčasový zážitek.
Filmbox, v úterý 5. 6. ve 21.00.
–lg–
rozhlas
Pokusy na poezii
K původním novinkám mladých českých experimentátorů, které vznikají díky měsíčnímu pořadu PremEdice Radioateliéru, patří též zpracování poezie Miloslava Topinky, vytvořené v režii Lukáše Jiřičky ve spolupráci s polským hudebníkem Krysztofem Topolským.
Český rozhlas 3 – Vltava, v noci z pátku na sobotu 2. 6. v 0.05.
Kam s ní?
S podstatným celospolečenským tématem přichází sobotní vltavská Víkendová příloha. Tentokrát přijdou na přetřes aktivity sdružení nazvaného Etické fórum. Jak máme v dnešní době nakládat s otázkami morálky? Může se někdo stavět do role jejího strážce? Na jedné straně se coby reprezentanti západní civilizace pyšníme nevídanou svobodou nejen slova, ale i vkusu, zálib, potřeb a splněných tužeb. Na druhé straně asi každému z nás je jasné, že tu něco neklape. Jenomže kdo má dnes dostatečný morální kredit, aby mohl stanovovat hranice svobody (obávám se, že politici, žurnalisté, církevní hodnostáři ani umělci to nejsou)? Asi nejpřesnější odpověď nalezneme v jedné francouzské hře o Diderotovi: ten se v ní rozhodl ve své slavné encyklopedii pod heslo „morálka“ napsat „viz etika“, i když pod heslem „etika“ v minulém díle se odkázal pochopitelně k „morálce“.
Český rozhlas 3 – Vltava, v sobotu 2. 6. v 9.05.
Svědkové starých časů
Milan Uhde napsal hru Svědkové přímo pro rozhlas začátkem šedesátých let. Údajně se v ní odráží tehdejší zájem o absurdní drama, ale i Uhdeho vlastní vnímání mechanismů totalitní moci: jakási organizace se postupně zmocňuje vlády nad celou společností a likviduje všechny oponenty. Uhde se rozhlasu věnoval kontinuálně i za normalizace, ovšem pod pseudonymem. Zájem autora o toto médium není náhodný: v šedesátých letech začala brněnská redakce bojovat o větší tvůrčí prostor. Díky tomu spolupracovala nejen s Uhdem, ale i s Ludvíkem Kunderou či Antonínem Přidalem, jenž dnes vychovává na JAMU novou generaci rozhlasových dramatiků. Rozhlasová inscenace Svědkové vznikla v roce 1965 s Jiřím Tomkem a Ladislavem Lakomým v hlavních rolích.
Český rozhlas 3 – Vltava, v sobotu 2. 6. v 11.30.
–ja–
ah – Anna Hejmová / ja – Jiří Adámek / jj – Jan Jílek / jp – Jakub Pech / kv – Kateřina Veselovská / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / vmk – Veronika Musilová Kyrianová