Medailonem Miloslava Hýska (1885–1957) v Akademickém bulletinu č. 3/2007 připomněl Jan Chodějovský dnes již zapomenutého literárního historika.
Nepovšimnuto prošlo 16. 2. t. r. jiné jubileum, jež nemělo být přehlédnuto – 140. výročí narození Václava Tilleho. (Příležitost k reparátu bude 26. 6. t. r., kdy uplyne sedmdesát let od Tilleho smrti.)
První část studie Vratislava Effenbergera o Freudově metodě a jeho teorii kultury (z ineditního sborníku Modely a metody z první poloviny 70. let 20. století) otiskl Analogon č. 48/49 (2006).
Bagately, 10. svazek druhé edice spisů Vladimíra Holana (Paseka 2006), recenzoval v Aluzi č. 3/2006 Martin Punčochář. – V první edici Holanových spisů vyšly Bagately ve dvou svazcích (Čs. spisovatel 1988), druhý (v řadě spisů 11.) obsahoval i Soupis původního díla Vladimíra Holana, který sestavil Emanuel Macek, a Životopis Vladimíra Holana od Vladimíra Justla.
„Iluze skutečnosti“ v esejích Josefa Škvoreckého a Gustawa Herlinga-Grudzińského je název i téma studia Petra Posledního v Slavii č. 3/2006.
Velký rozhovor s Ludvíkem Vaculíkem v deníku Die Welt 28. 4. 1997, v němž Vaculík vzpomněl vyhánění českých Němců z poválečného Československa, se vybavil Volkeru Streblovi v článku k jubileu Spolku Adalberta Stiftera, založeného před šedesáti lety, 5. 5. 1947 v Mnichově (Prager Zeitung č. 19/2007).
Rozhovor se Zbyňkem Hejdou „o shánění knih, nádherném běhu v nehybných snech, Lazebníkovi i Jindřichu Chalupeckém, ale ne o Kainarovi“ připravil do revue Souvislosti č. 1/2007 Petr Šrámek.
„Devatero povídek z přístavu“ Olej do ohně (Paseka 2007) Lubomíra Martínka recenzoval v Respektu č. 21/2007 Vladimír Karfík.
V Knižních novinkách č. 8/2007 hovořil Jiří S. Kupka o svém novém románu Záhadný mistr Theodorik (Šulc-Švarc 2007).
Heslo básníka a překladatele Pavla Kolmačky (8. 10. 1962 v Praze) obsahuje Literární encyklopedie Salonu, přílohy Práva z 10. 5. 2007.
Medailon Jana Pelce podala v Hostu č. 4/2007 Milena M. Marešová.
Doslov k dvoujazyčnému výboru z básní jihotyrolského rodáka Seppa Malla Nein sagen und andere Gedichte / Říci ne a jiné básně, který jako 4. svazek Knihovny Listů vydali Burian a Tichák v Olomouci v květnu 2007, napsala překladatelka Mallových básní Sabine Eschgfällerová, sama rovněž básnířka.
František Knopp
Nizozemí
Kulturněpolitický týdeník Vrij Nederland přináší v čísle 21 (26. 5. 2007) vzpomínkový článek k nedožitým sedmdesátinám nakladatele Roba van Gennepa, od 60. let 20. století „dodavatele levicových myšlenek“. Kromě komunistického přesvědčení, které tohoto syna z lepší rodiny vedlo k vydávání děl jako Bolívijský deník Ernesta Che Guevary (s předmluvou Fidela Castra) i ke „kolektivnímu vedení“ nakladatelství a rovným platům pro všechny, pro něj byl především charakteristický osobní šarm a neutuchající vášeň pro literaturu. K jeho zásluhám patří založení proslulého amsterodamského knihkupectví Atheneum či objevení Eliase Canettiho pro nizozemské čtenáře. Později vydával autory jako György Konrád, Peter Nádas, Elfriede Jelineková. Jihoafrický spisovatel Breyten Breytenbach mu vděčí za svůj mezinárodní úspěch. V rubrice Povídka se představuje německý autor Botho Strauss povídkou Zábrany (Die Hemmung) ze sbírky Mikado. Vlámská spisovatelka a publicistka Kristien Hemmerechtsová porovnává dvě knihy bílých autorek pocházejících z Afriky – „Rainbow´s End“ Lauren St Johnové, která líčí své dětství a mládí v Rhodésii, a „Niggie“ jihoafrické autorky Ingrid Winterbachové o búrských válkách začátkem 20. století. Dochází k závěru, že obě sice vnímají spáchané bezpráví, ale přesto se nedokážou oprostit od nazírání bílou optikou. Rob Schouten pochvalně hodnotí nový nizozemský překlad Eliotovy Pusté země. Pořídil ho vlámský autor Paul Claes. Michaël Zeeman viděl ve Vídni Janáčkovu operu Zápisky z mrtvého domu trojice Patrice Chéreau (režie), Richard Peduzzi (scéna) a Pierre Boulez (dirigent) a projevuje nadšení jak ze samotné opery, tak z inscenace. Toto představení zahájí 29. května 2007 každoroční amsterodamský Holland festival. O jiném představení tohoto festivalu píše Marijn van der Jagt: jde o sólo pro herečku pod názvem Fama v režii Christopha Marthalera, hudbu i svéráznou scénu vytvořil Beat Furrer. Fama je bohyně zvuku, obývající místo „mezi zemí, mořem a nebem“. Herečka je ve zvláštním prostoru, jehož stěny i podlaha se různě pohybují, otáčejí a ovlivňují tak zvuk – hudbu, zpěv, i ženský hlas přednášející text Arthura Schnitzlera Slečna Elsa (Fräulein Else). Festival uzavře 24. června vystoupení sopranistky Edity Gruberové.
Magda de Bruin-Hüblová