Nankingský deník (Nan-ťing ž’-pao) vydal 7. června článek, ve kterém připomněl tradici nankingských řezeb ze slonoviny. Toto umění či řemeslo již vymizelo před více než deseti lety v důsledku státního rozhodnutí omezit dovoz slonoviny. V uvedeném rozhovoru vypráví pan Liou, sedmdesátiletý matador řezbářského umění, jak od šedesátých let pomalu vzrůstala sláva nankingských řezbářů slonoviny, kteří v umění napodobit staré figurky postupně předstihli i Peking, Šanghaj a Kuang-čou. V roce 1980 už proslulost výrobců dosáhla takové míry, že jejich sošky byly před návštěvou nankingské městské vlády v japonském městě Nagoya odeslány jako čestný dar. Pan Liou osobně navrhoval jejich motivy na základě díla starověkého básníka Čchü Juana, tradicí označovaného za první básnickou osobnost čínských dějin, jehož sebevražda skokem do řeky se každoročně připomíná při svátku Dračích člunů. Skupina deseti nejlepších řezbářů na realizaci Liouových návrhů zakázky pro japonskou cestu pilně pracovala celého půl roku. Výsledkem byl veliký dračí člun, do posledního detailu vyzdobený motivy Čchü Juanova díla. Na výzdobu padlo osmdesát kilogramů slonoviny. Prodej slonovinových předmětů je sice v Číně pod striktní kontrolou, v článku nicméně čteme upozornění odborníka, že vzhledem ke zvyšující se životní úrovni obyvatel jistě bude vzrůstat i poptávka po luxusních předmětech ze slonoviny. Nechybí ani varování pana Liou, že u slonoviny neplatí, že čím bělejší, tím lepší, japonští padělatelé prý například používají lebky mořských ryb a vydávají je za slonovinu.
Ochranáře přírody znepokojené předchozí zprávou můžeme hned uklidnit. Podle vydání Deníku ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (Sin-ťiang ž’-pao) z 6. června si tato západočínská autonomní oblast dala ke Světovému dni životního prostředí (5. červen) mnoho závazků týkajících se snižování průmyslového znečištění. Článek obsahuje i narážky na neuvážené vpouštění zahraničních investorů na čínskou půdu. Jejich vstup měl a dosud má katastrofální důsledky pro životní prostředí v provincii. Veřejné akce provozované na Den životního prostředí se nesly v duchu hesla „Snížení znečištění, příjemný Sin-ťiang“ a noviny se pochlubily speciálním vydáním k tomuto tématu. Zlepšení životního prostředí podle deníku napomůže například výměna zastaralého vybavení v továrnách, instalace odsiřovačů na tepelných elektrárnách a zavedení centrálního topení v Urumči (hlavním městě autonomní oblasti). Zmíněná zařízení se mají letos vybudovat a příští rok uvést do provozu.
Čínský server www.oldbeijing.net je zdrojem informací o starém Pekingu. Někdejší čtvrti staré zástavby dnes mizejí doslova před očima. Server přináší rozhovory s obyvateli chu-tchungů (název pro tradiční zástavbu), s úředníky z památkové péče a rozmanité informace o historii a kultuře spojené s životem v těchto částech města. V prvních červnových dnech vydal server informaci o zahájení demoličních prací v dalších objektech chu-tchungů ve čtvrti Tung-s’-pa. Přímo před očima místních obyvatel, kteří se nalézali v jednom z domů, začala šestičlenná demoliční skupina bourat jeho zeď. K bourání dochází přesto, že byl Tung-s’-pa již v rámci Programu ochrany starého Pekingu zařazen mezi památkové chráněné objekty a příslušní úředníci na tento fakt upozorňovali i pekingskou radnici. Na místě těchto domů plánují developeři vystavět komplex kopírující tradiční architekturu, a to na rozloze 80 tisíc čtverečních metrů. Investice má dosáhnout skoro šesti set milionů čínských juanů (cca půldruhé miliardy korun). V článku jsou uvedena stanoviska zainteresovaných stran. Dozvídáme se, že tento chu-tchung spadá podle dohody z roku 2002 do 25 chráněných oblastí, které nejenže nemají být demolovány, ale naopak mají být opravovány. A to tak, aby nebyl porušen jejich původní vzhled. Jenomže nebyl ustaven úřad, v jehož pravomoci by bylo uvést tyto dohody do praxe. Úředníci z památkového úřadu nemohou udělat nic, aby svévolné demolice developerským firmám zatrhly. A co na to samotní obyvatelé chu-tchungů? „Stejně to nakonec zbourají,“ říká žena, která zde žije přes dvacet let. Nespokojeni jsou zdejší obyvatelé především kvůli nízkým kompenzacím. Kdyby dostali adekvátní odškodné, klidně by se z nemoderních bytečků odstěhovali. Úřady jim ale nabízejí jen 8000 juanů (cca 24 tisíc korun) za čtvereční metr.
Další článek přibližuje příběh ženy, která jako jediná z devadesáti domácností Tung--s’-pa veřejně protestuje proti boření. Aktivistka Sia Ťie studovala dva roky v Rakousku a jejím záměrem bylo zachovat tradiční čtvrti v té podobě, jakou znala od narození. Začala sama s opravami a měla přitom velké plány. Chtěla zde například pořádat výstavy pro mladé umělce. Když se v březnu objevily plakátky oznamující demolici, zahájila záchranné práce. Prověřovala lidi, kteří se vydávali za úředníky z místní vlády, udávala ty falešné, ptala se, proč by měla poslouchat nařízení, když je protiprávní, snažila se dosáhnout zrušení rozhodnutí o demolici. „Pokud nebudu v domě své rodiny, nemám důvod žít v Číně. Pokud tu nebudou takováto místa, nebudu se v Číně cítit bezpečně,“ říká aktivistka a dodává, že bude archivovat materiály, aby její děti věděly, co se v čtvrti dělo, a že se tomu snažila zabránit.
Z čínských médií vybírala Anna Dostálová.