Pod titulkem Opozice může jít přinesl deník Kommersant 13. června reportáž o opozičních Pochodech těch, kteří nesouhlasí. List připomíná, že předáci protiputinovského hnutí Jiné Rusko si chtějí vzít přes letní prázdniny „time-out“. „Milice a státní moc se nerozhodla vstoupit, jak to udělala na jaře, do otevřeného konfliktu s Jiným Ruskem, a tak pochody prošly skoro bez incidentů a také vyvolaly daleko menší veřejnou odezvu. Lídři Jiného Ruska označili pochody za úspěšné, ale připustili, kvůli udržení zájmu o opoziční hnutí bude potřeba změnit formát,“ poznamenává deník. V Moskvě na Puškinově náměstí se podle deníku sešlo asi pět tisíc vojáků, policejních těžkooděnců a milicionářů a také přibližně 1500 protestujících. Pozornost vyvolal pouze pokus asi 15 příznivců soudně zakázané Národně-bolševické strany spisovatele Eduarda Limonova, kteří s dýmovými granáty a plastikovými zátarasy naprosto nečekaně zablokovali ulici Bolšaja Dmitrovka, kde začali vykřikovat stranická hesla. „Řidiči jedoucí po Velké Dmitrovce začali troubit a zařadili zpátečku. Akce netrvala ani pět minut, pak se nacbolové vydali směrem na Divadelní náměstí. Za nimi vyrazili dva muži v civilu, jednomu z nich vypadla z kapsy pistole. Zvedl ji a pokračoval v chůzi. Limonovci uhnuli do uličky směrem na Petrovku. Zde muži v civilu dohnali dva opozdilé limonovce, povalili je na zem a zbili. Jeden pak vysílačkou přivolal posily a ty pak nacboly zatkly,“ popsal deník zřejmě nejdramatičtější událost moskevského antiputinovského protestu. Kommersant cituje výkonného ředitele Ruského fondu svobodných voleb Andreje Pržezdomského, podle něhož se opozici nepodařilo dát o sobě při posledních protestech nahlas vědět, neboť nenastaly velké potyčky s policií. „Při srovnání s vystoupením antiglobalistů v Německu je potřeba přiznat, že v souboji znesvářených stran zvítězil rozum,“ dodal podle listu Pržezdomskij.
Deník Izvestija, dobře známý svou afinitou k současnému personálnímu obsazení Kremlu, 14. června napsal o návštěvě ruského prezidenta Vladimira Putina u spisovatele Alexandra Solženicyna. Osmaosmdesátiletý autor se 12. června, tedy ve státní svátek Den Ruska, stal laureátem Státní ceny, kterou od Putina dostal za svůj přínos humanitě v Rusku. S prémií je spojena i finanční odměna ve výši pěti milionů rublů. Podle Izvestijí se Solženicyn více než polovinu této částky rozhodl věnovat na rozvoj ruské neurochirurgie. Autoru Souostroví Gulag zdraví zabránilo přijet si pro cenu osobně do Kremlu; ceremoniálu se zúčastnila jeho žena Natalija. V sále zazněl ze záznamu jen jeho hlas: „Na konci svého života mám naději, že mnou sebrané historické materiály, historické náměty, obrazy života a osob z tvrdých a těžkých dob, které prožila naše země, vstupují do paměti mých spoluobčanů.” Mezi dalšími vyznamenanými byli například konstruktéři oné nedávno testované moderní rakety schopné překonat každou protiraketovou obranu. Jejich jména nezazněla, vyznamenáni byli „ve sféře vědy a techniky se speciální tematikou“. „Ostatní laureáti, kterým připadla slavnostní cesta po červeném koberci i aplausy, za ocenění krátce poděkovali. Operní hvězda Olga Borodinovová šla cestou hvězd Hollywoodu, děkovala rodičům, přátelům a kolegům. Nikolaj Borodačev, vyznamenaný za uchování fondu kinematografie, trochu připomínal sovětské tradice: ‚Nikdy jsem si nemyslel, že chasník z vesnice, který začínal jako opravář kinotechniky, dostane takové vyznamenání.‘ Alexandr Konovalov, oceněný odborník v neurochirurgii, připomněl, že ‚to nejcennější, co máme, je naše zdraví‘,“ popsal ceremonii v Kremlu deník.
Nedávný summit skupiny zemí G8 v německém Heiligendammu byl úspěšný pro západní země, ale zvlášť pro Vladimira Putina, napsal 14. června v komentáři deníku Vedomosti politolog Stanislav Belkovskij. Lídři zemí skupiny se podle něj přesvědčili, že Putin rozhodně hodlá odejít ze své funkce. „Zkrátka hledá záruky, že odejde pěkně a hrdě, jako uznávaný demokratický lídr (například jako Bill Clinton nebo na summitu přítomný Tony Blair), a nebude se na něj vzpomínat jako na nenáviděného nepřátelského a autoritářského kleptokrata,“ myslí si Belkovskij. Putinovi partneři podle něj pochopili, že prezidentova únorová tvrdá řeč na bezpečnostní konferenci v Mnichově nebyla výrazem nové geopolitické doktríny Ruska, ale koncentrovaným vyjádřením jeho hořkého osobního zklamání z Ameriky i Evropy, které ho neocenily – navzdory sedmi a půl rokům jeho prozápadní politiky. „Šéfové G8 pochopili, že Putina není potřeba ponižovat, ale milovat a chválit, v každé situaci dávat ruskému prezidentu možnost udržet si vlastní tvář. A pak udělá všechno, co Západ potřebuje,“ napsaly Vedomosti. List také píše, že překvapivá ruská nabídka Spojeným státům na využití radiolokační stanice v Ázerbájdžánu byla promýšlena už přibližně před půldruhým měsícem a vůbec neodpovídá geopolitickým zájmům Ruska. Belkovskij připomíná, že návrh nejspíš nezmaří americké plány na vznik systému protiraketové obrany v Evropě a navíc by americký souhlas legalizoval vojenskou přítomnost USA na jižních svazích Kavkazu, což by mohlo mít vliv na rychlejší vstup Gruzie i Ázerbájdžánu do struktur Severoatlantické aliance. „A tak Vladimir Putin prostě nahlas oznámil americkou iniciativu. Bílý dům daroval Putinovi právo být autorem myšlenky i politickým triumfátorem. Každý dosáhl svého. Skvělá kombinace, co? Takový americký úspěch je možný jen proto, že Putina začali konečně správně chápat,“ vysvětluje politolog.
Z ruského tisku vybíral Jakub Dospiva.