Záliba prvního zástupce pražského primátora Rudolfa Blažka v krocích legendárního Rudy Giulianiho, který před časem změnil New York v policejní stát, je známá. Blažek se i sám rád pochlubí, že se s newyorským starostou osobně setkal. Známé jsou i četné jeho výroky na předvolební téma „bezpečná Praha“. Nešetřil při nich výrazy jako „nekompromisně či tvrdě postihovat“, různé činnosti „bez milosti zakázat“. Pražský politik také sám rád vše monitoruje, samozřejmě za pomoci kamer. Z jeho hlavy zřejmě pochází i hit loňské předvolební kampaně ODS, slib tisícovky nových strážníků. Blažek jde ale ještě dál, rád by totiž spojil „své“ strážníky s Policií ČR do jedné, samozřejmě takřka dvojnásob silné metropolitní policie. Zatím ale naráží na značný odpor. Kdyby se ho však přece jen podařilo překonat, zamířili bychom v českém hlavním městě směrem k totálnímu policejnímu absolutismu.
Jakub Mračno
Možná měl někdo z Evropanů v minulosti americkým úřadům za zlé, že mu při cestách do USA snímají otisky prstů a zanášejí jeho údaje do databází, kde s nimi dělají bůhvíco. Teď už je ale těžké někomu něco vyčítat. Evropský parlament a ministři vnitra evropských zemí se shodli na tom, že se budeme chovat k návštěvníkům Evropy stejně. Všichni, kdo nyní potřebují do evropských států víza – tedy občané více než sto zemí světa (ne však občané Spojených států) –, budou muset odevzdat kromě svého jména, adresy a dalších údajů i otisk prstu a fotografii. Data o více než 70 milionech žadatelů budou zanesena do Schengenského vízového systému (VIS). Nová databáze prý bude účinným nástrojem, který zabrání vstupu nežádoucích osob do Evropy. Zatím mohli nezdární žadatelé zkoušet pozornost úřadů v různých zemích a využívat laxnějšího přístupu některých národních úřadů. Teď už bude praxe sjednocena. Stačí, když třeba v Německu rozhodnou, že si nějaký výtečník vstup nezaslouží, a už se nikam do Evropy nepodívá. Evropský komisař pro ochranu osobních údajů Peter Hustinx sice vyjádřil své znepokojení: „Okruh dat, která budou zahrnuta do tohoto systému, se neomezuje jen na data osob, které jsou podezřelé nebo odsouzené za nějaký trestný čin.“ Nikdo ho ale neposlouchá. Troufne si snad někdo Evropanům předhazovat, že přemýšlejí jako Američané?
Filip Pospíšil
V souvislosti s ruskou reakcí na navrhované umístění amerického radaru v ČR je zajímavé připomenout dubnový článek Jana Eichlera v tzv. CEP – Newsletter (periodická tiskovina Centra pro ekonomiku a politiku). Upozorňuje v něm na snahu Spojených států získat rozhodující strategickou převahu. Základny ve střední Evropě jsou samozřejmě součástí těchto plánů. „..velký ohlas ve světě vyvolala rozsáhlá studie dvou předních amerických autorů… K. A. Lieber a D. Press v ní upozorňují, že USA po skončení studené války výrazně posílily svůj jaderný potenciál... Z toho vyvozují, že USA se cílevědomě snaží dosáhnout rozhodující převahy a schopnosti zasadit tak silný jaderný úder, kterým by rozhodly celou válku.“ Na jiném místě při popisu bipolárního soupeření v letech 1946–89 Eichler říká: „USA trvale... hledaly cestu, jak svoji ekonomickou a technologickou převahu využít k vybudování takové síly prvního úderu, která by zničila páteř protivníkových strategických systémů ještě na jeho území. Po takovém úderu by už nepřítel nedokázal odpovědět a válka by byla rozhodnuta.“ V květnu zase zveřejnil časopis Rusko v globální politice (vydáváno za účasti Foreign Affairs) text o tom, jak by takový americký útok vypadal. Ruské reakce dostávají v této souvislosti reálnější základ.
Lukáš Kantor
Kde jsou ty časy, kdy Jamese Bonda vychovávali vybraní angličtí gentlemani – staromilsky precizní styl Guye Hamiltona a Terence Younga, kteří dali agentovi Jejího Veličenstva noblesní patinu, nebo šibalský nadhled Lewise Gilberta, který točil ty nejspektakulárnější moorovky. James Bond zkrátka stárl a měnil tvář pod přísnou rukou anglických otců. Rodinnou idylu nalomila léta devadesátá a příchod novozélandských vychovatelů – akční divočák Lee Tamahori se dlouho neohřál, zato Martin Campbell stál u zrodu nového dědice kódu 007 hned dvakrát. A když Bond dostal díky tváři Daniela Craiga zcela nový impuls v 21. pokračování, hledala produkce podobnou vzpruhu i v osobě režiséra bondovky číslo 22. Zatímco Jihoafričan Michell nesměle šustil komorním laděním, Egypťan Proyas lomozil temnotou a atraktivní akcí. Volba však nakonec padla na Němce Marka Forstera a Bondovi tak byl za nového otce zvolen tvůrce osobitý a zajímavý, leč akčním žánrem naprosto nepolíbený. Podruhé produkce v čele s Barbarou Brocolliovou učinila odvážné rozhodnutí… vyjde jim to 7. listopadu 2008 znovu? Nebo se Jamesovi začne v německém azylu stýskat po viktoriánských sídlech?
Vítek Schmarc