Drážďanský deník Dresdner Neueste Nachrichten (DNN) se vydal po stopách Bedřicha Engelse a jeho bývalé továrny do Wuppertalu. Tato fabrika měla pro ctitele komunistické internacionály takřka mytický charakter. Dodnes tam proudí především čínští turisté, kteří tak chtějí uctít poutní místo komunismu. Když se však k továrně přiblíží, zažijí velké překvapení. Před deseti lety totiž celý pozemek i s nemovitostmi koupila rodina Betheových a přestavěla jej v luxusní šestipatrový hotel. Hoteliéři Betheovi jsou podle vlastních slov „milovníci umění“, a tak nevznikl během osmileté rekonstrukce hotel jen tak ledajaký – byl zde vybudován „největší umělecký hotel Evropy“. Hotel má 148 pokojů, perské lázně, dvě konferenční místnosti, ale také dvě galerie a pět ateliérů. Třicet pokojů bylo spoluvytvářeno přímo umělci, mezi nimi třeba Italem Giuseppem Medaglim či čínským umělcem Qi Yangem. Obzvláštní oblibě návštěvníků se těší výstavy pořádané přímo v hotelových galeriích. Hoteliérská rodina Betheových nezapomněla ani na sociální cit bývalého majitele Engelse: umožňuje totiž umělcům bezplatný pobyt v ateliérech a také dává zdarma k dispozici konferenční sály pro sociální projekty. Navíc rodina podporuje také dětské hospicy a nejrůznější sociální sdružení. Přesto je podle listu těžko odhadnout, jak by Bedřich Engels na proměnu svého někdejšího majetku reagoval.
Úřad Marianne Birthlerové (Birthler-Behörde) nebo také Spolkový úřad pro materiály státní bezpečnosti (BStU) se v poslední době opět ocitl v centru pozornosti médií. Zjistilo se totiž, že 54 pracovníků instituce bylo agenty právě oné tajné služby, jejíž akta v ní měla být zpracovávána. V Německu z toho byl velký skandál, protože BStU platil za synonymum úspěšného vyrovnávání se s minulostí. Nic nepomohlo ujišťování, že inkriminovaní spolupracovníci nepřišli do styku s důvěrnými materiály. Sächsische Zeitung však 4. července informovaly o tom, že zájem o služby této instituce navzdory všem skandálům prudce stoupá. V roce 2006 požádalo o nahlédnutí do spisů 97 tisíc občanů, což představuje dvacetiprocentní nárůst oproti roku 2005. Z uvedených čísel usuzuje ředitelka úřadu Marianne Birthlerová, že „vyrovnání se s minulostí DDR zdaleka není uzavřenou kapitolou“. Akta by podle ní měla být přístupná „ještě dalším generacím“. Tento výrok interpretuje list Sächsische Zeitung tak, že se s hermetickým uzavřením aktů v žádném případě v blízké době nepočítá. Veřejnosti byl přístup k materiálům státní bezpečnosti Stasi umožněn v roce 1992. V prvních dvou letech nastal obrovský boom a úřad musel zpracovat okolo 680 000 žádostí. Později zájem výrazně ustoupil, takže v roce 2005 požádalo o archivní materiály „jen“ okolo 81 tisíc lidí.
Liberální Die Welt přišel 4. července se zprávou o hesenské ministryni školství Karin Wolffové, která se na víkendové párty bulvárního, ale extrémně vlivného deníku Bild poprvé ukázala se svou přítelkyní. Její coming-out tisk pozoroval velmi dychtivě, protože Wolffová je jednak „druhou ženou“ ve státě a zástupkyní hesenského ministerského předsedy Rolanda Kocha a také členkou Křesťansko-demokratické unie (CDU). Katolické jádro CDU nemá pro podobné „avantýry“ příliš pochopení. Nejvíce zarážející na celé věci je podle Die Welt fakt, že se ministryně Wollfová sama prezentuje jako fundamentalistická křesťanka. Dokazuje to především svou snahou prosadit výuku kreacionismu, tedy názoru, že byl svět stvořen Bohem. Podle ní existují překvapivé shody mezi evoluční teorií a biblickými příběhy o stvoření. Tvrdí také, že by se v biologii mělo více hovořit o „hranicích přírodovědeckého poznání“ a „probírat intenzivněji filosoficko-teologické otázky“. Svými názory na obsah výuky si Karin Wolffová proti sobě poštvala značnou část německé vědecké veřejnosti, která se shoduje v tom, že „biblický mýty nemají ve vědách co pohledávat“. Proti názorům ministryně se dokonce ohradilo i Německé sdružení pro výzkum (Deutsche Forschungsgemeinschaft, DFG), což je skutečně na pováženou, protože DFG je s velkým náskokem nejvlivnější institucí svého druhu v SRN.
Hospodářský deník Handelsblatt informoval 4. července o setkání nositelů Nobelových cen v německém Lindau. Ačkoliv jsou „nobelovky“ zaměřeny především na přírodní vědy, pustili se pořadatelé na tenký led a uspořádali diskusi se zástupci humanitních věd. Podnětem byl podle autora článku Ferninanda Knausse pravděpodobně fakt, že rok 2007 byl v SRN vyhlášen rokem humanitních věd (Jahr der Geisteswissenschaften). Jakkoliv je letošní zdůraznění jejich významu podle Knauss potěšitelnou událostí, zůstává faktem, že z celkových devíti vyhlášených vědeckých „roků“ jich dalších osm připadá na vědy přírodní. Místo a význam společenských věd v SRN je tímto více než jasný. Samotný průběh diskuse v Lindau byl ale nakonec dost překvapivý. Knauss píše, že „harmonie mezi zúčastněnými byla až příliš velká“. Obě strany si notovaly v tom, že se musí „vzájemně doplňovat“, že „mají společné kořeny v antickém Řecku“ a že „jsou všichni hledači pravdy“. Tato tendence, která směřuje ke stírání a zamlčování zásadních rozdílů v metodických přístupech, je podle autora dost nebezpečná. Zamlčování rozdílů a opěvování společného totiž vede k tomu, že se stále více, a to i v humanitních vědách, prosazuje „naturalistické vidění světa“, které je vlastní těm radikálnějším skupinám mezi přírodními vědci.
Z německého tisku vybíral Martin Teplý.