Anketa
Anketní otázky pro několik umělců z české scény zněly:
1. Jaký je podle vás stav a postavení současné malby v rámci vizuální kultury?
2. Je pro vás směrodatná nějaká kontinuita práce? Proč (ano/ne)?
3. Nakolik jsou pro vás důležité například dějiny umění nebo umělecká teorie (pohledy zpět)?
4. Jak vnímáte výtvarnou kritiku zabývající se malbou u nás?
5. Řešíte ve své malbě nějaké téma? Může být dnešní malba tematická? Proč (ano/ne)?
6. Co by dnešní malíř jednou větou sdělil nezasvěcenému divákovi?
Lubomír Typlt (1975)
1. Malba získala zpět na významu hlavně tím, že vstřebala podněty z jiných médií. Kvalitní tvorba vzniká nejvíce v době, kdy ji není dán moc velký mediální prostor. Každý umělec potřebuje čas na vymezení se proti svým současníkům a proti momentálně adorovanému trendu v umění. Sám jsem rád, že jsem malbu studoval v devadesátých letech, kdy se na výtvarných školách ostatní spolužáci například z atélieru nových médii nebo konceptu malířským ateliérům vysmívali. Taková pozice vzdoru je určitě motivující. Dnes po velkých malířských výstavách chybí v malbě moment překvapení. V devadesátých letech malba, o které se stále diskutovalo, zda je již mrtvá, a sklíčkem nad jejími nozdrami se zkoumalo, zda stále ještě dodýchává, měla možnost se proti ostatním médiím razantně vymezit. Dnes už skoro nastal čas, že se malba musí postavit sama proti sobě.
2. Samotné setrvávání na dobyté pozici, třebas i nazývané kontinuita práce, může vést ke stagnaci. Je to ale velice individuální problém. Jsou malíři, kteří své umění prohlubují, a naproti tomu malíři, kteří své umění s lety intenzivní práce jen a jen více vyprazdňují. Já mám rád dramatické změny a přechody i ke zcela jiným výtvarným problémům. Například po sérii obrazů s námětem koček jsem přešel k abstrahujícím obrazům, jako jsou Stoly. Zajímavé je, že se i zdánlivě zcela disparátní umělecké postoje uvnitř tvorby jednoho autora s odstupem času spojí v harmonický celek. Společná je jim oscilace kolem jednoho problému, který je mnohdy hledán i ve zcela odlišných námětech. Velkým štěstím pro umělce už je, aby svůj výtvarný problém vůbec našel. Pokud je někdo všeumělec, který přechází z média do média, ponejvíc podle toho, které je právě „in“, tak je to hlavně znakem toho, že nemá stabilní pozici, nenašel svůj námět a je to politováníhodné. Leonardovská genialita a s ní spojená těkavost je výsadou vážně pouze géniů.
3. Dějiny umění jsou fascinující a pro současné umění stále inspirující materiál. Momentálně sleduji, že současná malba je dějinami umění silně ovlivněna. Henry Darger je autorem, který svými kresbami a náměty zanechal na mnohých současných malířích znatelné stopy. Jen málokomu se podaří udělat od dějin umění zcela oproštěnou věc. Teorie, která umělecké směry intelektuálně formovala, splnila svoji roli a dnes už ji mnohdy vnímáme jako mírně naivní. Umělecké dílo má velké procento nevědomého instinktivního přístupu, který teorie jako chladný intelektuální přístup mnohdy nebere v potaz. Pro modernu byla nesmírně důležitá. Bylo podstatné si stanovit společné směřování. Dnešní přístup umělců je spíše individualistický, a tak si každý stanovuje cíle, aniž by o tom chtěl psát eseje nebo se nechal vést za ručičku výtvarným teoretikem. Teorie, i když navenek neverbalizovaná, určitě pro vznik uměleckého artefaktu nezbytná je. Je v jeho procesu vzniku nezbytným urychlovačem. Pokud tento artefakt sám o sobě obstojí, pak už se s motivy a teoriemi jeho vzniku nemusíme snad ani více zabývat.
4. V Česku je na malbu stále jen málo fundovaných kritiků. Generace kurátorů a je podporujících kritiků z devadesátých let, kteří stále prohlašovali malbu za mrtvou, by své stanovisko určitě neměla měnit, abychom si o nich nemuseli myslet, že nejsou zásadoví, a tak nezbývá, než aby povstali noví bojovníci. Mnozí z nich již povstali.
5. Mými tématy jsou vztahy mezi společenskou normou a situacemi, které se jí vymykají. Takovým obrazem je například K. s kočkou. Ve své geometrické linii je to pak sledování systému, který je celý postavený z výtvarných forem. Proporcemi a výtvarným rytmem získává vnitřní napětí a pohyb. Dnešní malba může být tematická i vyprázdněná. Naštěstí již není vyšší intelektuální instance, která by to pro všechny společně určovala.
6. Nezasvěcenému divákovi by dnešní malíř určitě sdělil, aby se zasvětil.
Petr Malina (1976)
1. Malba má stále a znovu nezastupitelné místo ve vizuální kultuře, a to jak v Česku, tak také v zahraničí, samozřejmě také se svými specifičnostmi v rámci jednotlivých zemí či subkultur. Navíc má dnes tolik akceptovatelných poloh jako nikdy v historii.
2. Kontinuita práce je čistě individuální otázkou každého autora, do níž vstupuje několik vnitřních i vnějších faktorů, ať už vědomě či nevědomě ovlivňujících kontinuitu samotné práce. Je důležité být otevřený jak novým, inspirativním podnětům, tak také vnitřním pocitům a vůbec mít schopnost konfrontovat tyto podněty a vybalancovávat vztah mezi tímto vnějším a vnitřním světem k výslednému obrazu, kde by v ideálu měl být autor naprosto upřímný a otevřený sám k sobě, ať už by to znamenalo ve výsledku pokračování a rozvíjení cesty v dosavadní práci, anebo by to byl zásadní zlom v jeho tvorbě.
3. Dějiny umění jsou pro mne určitě důležitou součástí možné inspirace, ovšem také pouze jedním z mnoha možných inspirativních zdrojů. A spíše než pro samotnou tvorbu jsou také někdy důležité pro orientaci, usnadnění či uvědomění si souvislostí v profesionálním provozu umění.
4. Výtvarná kritika zabývající se malbou u nás je až na pár výjimek příliš zahleděná do sebe, lokální, neschopná reflektovat s větším odstupem či s větším rozhledem, a mnohdy také není schopná oslovit širší veřejnost. Nikoliv samozřejmě ve stylu laciné podbízivosti, ale naopak ve schopnosti prezentovat i širší veřejnosti srozumitelný analytický text, nabízející možné úhly čtení konkrétních děl či konceptů výstav, rozlišující zásadní momenty od slabin, čehož mnohdy současná kritika, zdá se, schopná není.
5. Samozřejmě, že současná malba může být tematická, dokonce by měla být. Určitě pak už záleží na konkrétním přístupu jednotlivých umělců. A velkým tématem dnešní malby je malba samotná a citlivý přístup k ní, otázkou však zůstává schopnost veřejnosti tato témata rozkrýt či vůbec číst malbu.
6. Ať se nebojí vstupovat do obrazů, dívat se na ně, nechávat je na sebe působit, ať se nenechává příliš ovlivnit někým, jak obrazy číst, jak je interpretovat, ať se nebojí je konfrontovat se svými postoji, protože každý přístup je originální, subjektivní, individuální.
Josef Bolf (1971)
1. Je rovnocenné jakýmkoli dalším uměleckým vyjádřením. V českém prostředí to možná někdy vypadá, že se klasické techniky s novými médii rozcházejí, ale to je patrně jen dobové nedorozumění.
2. Kontinuita je pro mne důležitá, pracuji s věcmi, které již ze své podstaty odkazují na sebe navzájem.
3. Jsou pro mne celkem důležité. Dnešní umělec se jen těžko může vyhnout reflexím.
4. Výtvarná kritika zabývající se malbou byla delší dobu trochu nešťastně zaměřena na ne právě aktuální tendence a jistým způsobem se zasloužila o určitou stigmatizaci malby jako regresivního vizuálního vyjadřování. Za posledních pár let se situace ale změnila a nyní již kritika dokáže malbu akceptovat jako současný způsob práce a začleňovat ji do mezinárodního kontextu.
5. Domnívám se, že ve své práci řeším témata, která jsou pro mě důležitá, rekonstruuji, znovuvytvářím své zkušenosti (vzpomínky), hledám pro ně alternativní prostor. Věci, které bezprostředně prožívám, se dotýkají dění v nějakém paralelním světě. Je to svým způsobem forma stylizovaných „deníkových“ záznamů. Má zkušenost je taková, že malba, která pracuje s nějakou koncepcí, dokáže lépe reflektovat současnost.
6. Svět není tím, čím se zdá být.
Zbyněk Sedlecký (1976)
1. Na malbu se zapomíná, a ta se pravidelně vrací jako boom, což ale autory asi nemusí trápit, protože to souvisí spíše s kurátorskými trendy než se samotnou malbou.
2. Jak kdy, ale pracuji celkem souvisle, odbíhám pouze, když jsem zavalen nezaplacenými složenkami.
3. Pracuji spíše intuitivně a se současností.
4. Současnou malbou? Tady někdo takový je?
5. Dnes může být malba opravdu jakákoliv, fajn je, když je výsledek funkční.
6. Nebojte se toho…
Jiří Petrbok (1962)
1. Jak známo, prodělala malba v poslední době jakousi renesanci. Důvodů, proč se tak stalo, je několik: a) Je to odpověď na dobu nedávno minulou, kdy se mluvilo o konci malby a kdy obrazy dělané klasickým způsobem byly tak trochu popelkou; b) Zdálo se, že ručně malované obrazy „převálcuje“ v mnoha ohledech nedostižný digitální tisk, film či fotografie. S odstupem času je jasné, že malba je specifická disciplína, která sice mnohdy nedocílí dokonalé vizuality fotografie atd., ale bezprostředním ponorem umělce do obrazu nabízí jiné, sobě vlastní hodnoty. c) Svět, a tedy i jeho podoba se za posledních několik let natolik změnily, že je klidně možné použít klasické médium, třeba malbu, a vytvořit v dějinách umění nový obraz. Je ovšem jasné, že pozice malby již nebude taková jako před sto a více lety. Zůstane rovnocennou disciplínou v bohatém uměleckém provozu.
2. V poslední době určitou kontinuitu v mých obrazech shledávám. Pracuji v cyklech, které vycházejí z témat cyklů předcházejících. Dalo by se říct, že jsem něco jako médium, přes které obrazy spolu „komunikují“. Tento způsob práce mi vyhovuje. Přiznám se ale, že mám občas období, kdy jsem schopen v jeden den malovat několika odlišnými styly najednou, což mne trochu znervózňuje. V danou chvíli je to ale relaxace.
3. Je to asi divné, ale na moji osobní tvorbu nemá teorie dějin umění téměř žádný vliv, nebo si ho neuvědomuji. Teď ovšem nemluvím o vlivu řemeslném (formálním), zde jsem byl ovlivněn velice. V tomto smyslu považuji dějiny umění za Velkého učitele.
4. Bohužel dost často jako tragikomedii, ve které účinkuje několik vzájemně se netolerujících skupin kámošů. Tam, kde jsou spolusoudruzi zastoupeni, je dobře, a tam, kde ne…
5. Jsem přesvědčen, že malba byla, je a bude tematická. Tématem totiž můžeme nazvat leccos. Například i nemít téma je svým způsobem téma. Co se mne týká, tak vždy nebo téměř vždy, než začnu malovat, si nějaké téma určím. Může to být naprostá banalita, cokoli, co mne v té chvíli osloví (třeba vysavač). Ovšem tato kulisa, která prvoplánově zaplňuje obraz, mi pouze vytváří hřiště, na kterém mohu svobodně a spontánně rozehrát téma druhé, hlavní. Totiž to, které protíná celou mou tvorbu a zřejmě i život.
6. To, že se vám něco nelíbí, nemusí ještě nutně znamenat, že to něco je špatné. Třeba je to pouze nové. Ovšem jestli to něco je také kvalitní, ukáže teprve čas.
KW (Igor Korpaczewski) (1959)
1. Z postavení královny na jednu z mnoha disciplín. Pro svou spontaneitu a zároveň abstraktnost je ale nezničitelná.
2. Kontinuita je důležitá a probíhá i v pasivní fázi, kdy nemaluji. Proč? Kontinuita je přirozená.
3. Dějiny umění jen druhotně a teoretizuji si sám.
4. Až na výjimky je kritika nezkušená a povrchní.
5. Ano, řeším téma syntézy obsahu a formy. Aby obsah měl svou formu a forma dokázala přenést emoci. Proč by dnešní malba nemohla být tematická?
6. Autentická malba je myšlení a cítění v jazyce.
Ondřej Maleček (1977)
1. Malba je u nás obecně na dobré úrovni, ale zasloužila by si rozhodně lepší postavení, dostat se v zájmu veřejnosti, kurátorů a kritiků na první místo.
2. Ano, je důležitá pro uvědomění si nějakého vývoje, posunu, srovnání.
3. Dřív jsem se tím nezabýval příliš do hloubky, avšak je to pro mě stále důležitější.
4. Příliš ji nesleduji, některé kritiky, které čtu nebo slyším, mi připadají dobré, přesné a přínosné, jiné zase prázdné a omezené.
5. Ano, řeším. Je pro mě důležitý příběh. Nevím, proč by malba nemohla být dnes tematická (?).
6. Aby se díval.
Roman Franta (1962)
1. Malba je nikoli nepodstatná větev současné džungle výtvarného umění. Má to sice komplikovanější v konkurenci celé škály rychleji sdělitelných, vizuálních médií, ovšem své místo tiché „meditace“ si ustojí.
2. Je i není. Pracuji v různě obsáhlých tematických cyklech, které třeba v budoucnu vytvoří nějakou kontinuitu.
3. Dějiny umění určitě ovlivňují současnou tvorbu. Nemusí to být vědomě, ale člověk se k něčemu vymezuje, i historicky. V jednom cyklu jsem dokonce záměrně pracoval s detaily obrazů starých mistrů.
4. Výtvarnou kritiku vnímám jako mnohdy účelovou. Kolikrát mi stačí, když si přečtu jméno kritika a název článku, a vím předem obsah či jak bude text nastaven. Jsou ale i autoři, jejichž články přinášejí svěží názory a neotřelé pohledy na věc…
5. Dnešní malba může být v podstatě jakákoliv: abstraktní, expresivní, figurativní, figurální, obsahová, neobsahová. Někdy řeším v obrazech témata, jindy mi jde třeba jen o formu. Pozoruji, že se v dnešním malířství a vizuálním umění hodně pracuje s obsahem, což je dáno i vnímáním současného způsobu života, nadprodukcí, politickou i ekologickou situací, rasovou otázkou atd. Obklopují nás média a reklama, které nám chrlí informace, a ty se často projevují zpracované v umění, tedy i v malířství.
6. Jednou větou asi nic moc.
David Böhm (1982)
1. Specifické. Malba je díky postavení obrazu v dějinách umění privilegované médium, a proto je až příliš snadné malovat obrazy a vydávat je za současné umění. Nebo jinak: obraz, potažmo malba má jaksi předplacené místo v dějinách umění a o to musí být přesvědčivější. Proto si myslím, že namalovat dobrý obraz je velmi těžké.
2. Asi ano, ale jako důležitější vnímám rytmus práce, a zvláště pak v malbě.
3. Vnímám je jako důležité. Nežiji odtržen od světa, sám v lese a neživím se kořínky, nějakým způsobem navazuji na to, co tu bylo přede mnou a co tu je, a proto je dobré znát ten kontext.
4. Jako normální výtvarnou kritiku, která není nijak objevná, ale má pro mě zajímavé momenty asi jako současná malba u nás.
5. Téma, jak ho chápu já, má svým způsobem každý malíř. Já ho nemám přesně pojmenované, ale je to něco jako osamělost, nemožnost pochopení, omezenost, banalita, divnost…
6. Ať se dobře kouká.
Jonáš Czesaný (1972)
1. Vzhledem ke skutečnosti, že je současná malba více a častěji vidět (což je důležitý předpoklad její existence), jsou její stav i momentální postavení v rámci vizuální kultury relativně dobré. Ale v rámci celkové vizuální produkce stojí dlouhodobě na okraji.
2. Samozřejmě ano. Jako v každé jiné profesi.
3. Určitě nejdůležitější jsou pro mne pohledy zpět.
4. Jak kdy.
5. Někdy řeším a někdy téma prostřednictvím malby hledám. Může/nesmí být monotematická.
6. Zbavit se ostychu před vlastním úsudkem, ale zároveň se vyvarovat rychlých soudů. Věnovat obrazům více času a pozornosti.
Daniel Pitín (1977)
1. Malba je bezesporu důležitou součástí současné kultury, i když nezasahuje masy. Její význam a postavení se mění lokálně. Za velmi důležité považuji, že malba reflektuje okolní svět z pohledu jednotlivce a v rámci jeho možností nebo přes jeho možnosti. Tedy obsahuje také chyby a nedokonalosti. Čím dál více si uvědomuji, že právě tyto chyby zbavují malbu nádechu něčeho univerzálního a totalitárního. Současné malířství mi také dává možnost nahlédnout za vědomou osobnost člověka a vidět to, co v nás dělá spousta nestrávených informací. Z určitého nadsazeného pohledu neexistuje dobrá ani špatná malba, ale jen různé podmínky jejího vzniku a vznikání.
2. Kontinuita vyplývá přirozeně, ale dá se rozečíst až zpětně. Při práci na ni nemyslím.
3. Asi před pěti lety jsem měl období, kdy jsem se snažil setřást jakékoli vědomí dějin umění, vývoje formy atd. Brzy jsem si uvědomil, že k tomu, abych mohl vývoj formy nějak překročit nebo ho snad oživit, mohu naopak různých malířských stylů využívat. Zbavit je původního významu a použít ve zcela novém kontextu. Je pouze třeba změnit pohled na pojem dějin umění, vývoje formy a různé jiné teorie. Právě pojmy jsou to, co nás svazuje a nudí, ale ne dějiny samy. Skrze teorii je dobré si uvědomit, z čeho vycházíme, nebo se snažit definovat, kde právě jsme. Ale neměli bychom se u toho nikdy zastavovat.
4. V malířství se stala důležitá věc. I když uplatňuje stavební kameny už použitých tvarů a forem, snaží se říct něco zcela jiného. Obávám se, že česká výtvarná kritika často používá nová slova, ale neříká vcelku nic nového. Možná, že je příliš odborná. Chtěl bych, aby byla otevřenější vůči světovému malířství a přinášela do našeho prostředí více nových jmen.
5. Malba může řešit téma, pokud k němu najde novou cestu v rámci formy, viz Neo Rauch. Já bych velmi rád do svých obrazů vrátil příběh. Vlastně se o to neustále snažím, ale vždy je ho tam jen tolik, kolik mi dovolí podmínky obrazu. Snažím se tam vejít jakoby zezadu. Vymýšlím si složité hry a systémy, kde příběh vzniká nejlépe sám od sebe a je vidět ještě v procesu svého vzniku. Správně bych měl tedy odpovědět, že hledám příběh, ale ne témata. Chtěl bych udělat drama, aniž by cokoli znamenalo.
6. Dívejte se sami za sebe.
Jiří David (1956)
1. Pokud je to myšleno v rámci českého území, pak zde je malba jako fenomén obecně přijímána, a dlouhodobě jako priorita. To ale automaticky neznamená, že je v tuto chvíli natolik intenzivní, aby v sobě nesla (prostřednictvím formálních – formových prvků) přesvědčivý soulad s realitou, která ji (nás) obklopuje. Občas se to někomu podaří.
2. Kontinuitu nechápu jako lineární směřování z bodu A do bodu X, ale jako mnohovrstevnaté, jemně chaotické rozvětvení, jež se přerývavě mísí, navrací, vyvrací, zpochybňuje, rozbíjí narcistní zrcadla rukopisů a je k uzoufání nevypočitatelné.
3. Historii umění stejně jako umělecké teorie vnímám jako souběžnou a legitimní disciplínu, která se vyvíjí, propojuje, mýlí i potvrzuje právě tak jako vlastní umění, a to je na ní „zábavné i radostné“. Apriorní schematické soudy a odsudky vůči ní mne hluboce nezajímají, neboť z devětadevadesáti procent to svědčí o slabosti a neschopnosti lidí-umělců se uvidět v odstupu.
4. Až na opravdu nepatrné výjimky žalostně; buď to jsou jen „kamarádi“ umělců, nebo v lepším případě v podobném rozhledu jako samotní umělci (což nevím, jestli je vždy pozitivní). Nejhorší jsou ovšem všichni ti, co mají nutkavý pocit zostudit bez argumentů, pomocí textových klišé všechny ty, co je někdy (právem, neprávem) kriticky zhodnotili. Ale jak říkám, jsou tu jedinci, kteří dokážou osobní zájmy a propojení odhodit, a mohou tak regulérně psát i o „svých“ umělcích, i o těch druhých.
5. Snažím se o to pokaždé, to opět nic neznamená, nic nezaručuje. Samozřejmě dnešní malba může být i tematická, ovšem docela snadno se pak pozná, jak moc je téma vyspekulované, jak moc eklektické (ačkoliv se zde neustále vytváří povědomí o určitých typech umělců, jací jsou to solitéři!), jak moc slabé může být, když se zabývá pouze vlastní estetickou formou naroubovanou na zdánlivou sdělitelnost… atd.
6. Aby se pokusil před obrazem (malovaným, když už se takto ptáte) pochopit skrze svůj prvotní prožitek (silný, nečekaný, nechápavý), že obraz je jen obrazem, který může, ale nemusí přijmout v celé šíři jeho kontextů.
Připravil Petr Vaňous.