„Nehopsej příliš vysoko,“ dalo by se parafrázovat poslední vyjádření americké ministryně zahraničních věcí Condoleezzy Riceové na adresu nového zmocněnce pro Blízký východ Tonyho Blaira. Blair, kterého prezident Bush nedávno označil za „něco většího než svého pudlíka“, přitom na schůzce tzv. blízkovýchodního kvartetu v Lisabonu zas tak moc neřekl. Vyjádřil spokojenost se svým mandátem a prohlásil, že zatím bude naslouchat a pozorovat a až později vystoupí s nějakými návrhy. Riceová však ani tak nereagovala přímo na premiérové vystoupení bývalého britského premiéra v nové funkci, jako spíš na požadavek deseti evropských ministrů, kteří poukazovali na nečinnost USA v izraelsko-palestinském procesu a žádali, aby měl Blair právo zahájit rozhovory o konečném statusu palestinských území. Diplomacie USA ovšem těžko může připustit, že by mohl někdo převzít její vedoucí roli v celém procesu. I kdyby to byl Tony. Zvlášť v době, kdy americký prezident George W. Bush vyzval ke svolání mezinárodní konference o Blízkém východě, která by se měla konat někdy na podzim.
Filip Pospíšil
Špinavé peníze opustily temný svět podnikatelského podsvětí a dostaly se do kultury. Milan Knížák totiž vyhlásil Cenu Národní galerie a ČEZ, nazvanou NG 333, jejíž vítěz z řad mladých výtvarníků dostane 333 tisíc korun. „Nyní jsou mladí umělci postaveni před rozhodování, zda za vidinu velkých prachů upíší duši,“ napsal v Reflexu kritik Jiří Ptáček a dodal, že kupříkladu Turner Prize se jmenuje po slavném britském krajináři a Essl Award po rodině podnikatelů-mecenášů. Jen cena Národní galerie se prý svým názvem hlásí ke svůdné moci peněz. „Bude zajímavé sledovat, komu tři sta třicet tři stříbrných stojí za hřích,“ myslí si Ptáček. Aha, takže když je cena pojmenovaná po umělci či filantropech, je odměna za ni v pořádku, objeví-li se ale suma v jejím názvu, jde o svůdnou moc peněz. Jsou-li ovšem takovou špatností, neměli by se malíři vzdát všech finančních nároků spojených s cenami? Ale ne, snadnější je přece přemalovat peníze nějakým kulturním jménem. „Kulturně vzdělaným čtenářům asi nemusím vysvětlovat, jak výrazně Knížák rozpoltil uměleckou společnost,“ napsal Ptáček. Ano, NG 333 je ďábelský vynález a Cena Jindřicha Chalupeckého výtvor andělů. Jeden může jen závidět výtvarným umělcům, jak přehledný je jejich svět.
Jiří T. Král
Internetová diskusní fóra vztahující se k případu senátorky Liany Janáčkové (například pod jejími on-line rozhovory) svou razancí ani zdaleka nepřekročily míru jiných „diskusních fór“ k článkům spojeným s tématem českých Romů. Obvykle se má za to, že do podobných disputací, rámovaných značně rasistickými výroky, se zapojují jen ti duchem slabší, a proto je nemá smysl brát vážně. I když odhlédneme od všech výzkumů, které nám sdělují, že bílí Češi nevědí, jak se k romským občanům postavit, stojí za to zmíněné výkřiky sledovat. Vypovídají o nás. Mnoho let v příspěvcích převládal názor, že oni (Romové) si to či ono (ne)zaslouží, protože kradou. Relativně krátce po skončení doby, kdy okrádání státu všemi bylo normou, byla tato „racionalizace“ vlastní provinilosti (namířená vůči tomu, koho nemám rád) jednoduše průhledná. Alibismem dneška při veřejných (bohužel i profesionálních, tedy politických) diskusích o Romech už však nejsou krádeže, nýbrž předpoklad, že oni nepracují, zatímco já ano, takže si nic dobrého ode mne nezaslouží. Proč tolika bílým lidem vadí jejich každodenní „od osmi do pěti“?
Martina Křížková
Další záchvat potterománie, řekne skeptik. Do kin dorazila filmová verze předchozího dílu a hned poté, 21. července byl minutu po půlnoci veřejnosti představen poslední svazek heptalogie. Vliv Harryho Pottera však dávno nesahá jen ke skalním fanouškům čarodějných příběhů. Autorka Joanne K. Rowlingová je totiž intenzivně veřejně činná. Před lety se například vyjadřovala k používání síťových lůžek v psychiatrických zařízeních, nyní vyzývá své nakladatele, aby chránili rezervoáry biodiverzity – světové pralesy. Věc je paradoxně snazší než v prvním zmíněném případě. Mnoho unikátních pralesních stromů totiž končí rozemleto na kaši v papírnách, kde se mění v materiál k výrobě knih a časopisů. Není tedy třeba nic víc než zajistit, než aby papír, na němž kniha vyjde, byl buď recyklovaný nebo pocházel z lesů obhospodařovaných podle standardu FSC. Britské nakladatelství Bloomsbury vydalo knihu Harry Potter and the Deathly Hallows na papíře, který požadavkům Rowlingové vyhovuje. Za pár měsíců uvidíme, jak se zachová vydavatel české verze, firma Albatros. A další nakladatelské domy.
Karel Dolejší