Nejdřív mne napadlo, že je to kachna nebo že mistryni světa Kateřině Neumannové prostě moc posvítilo sluníčko na hlavu. Že jde jen o neodolatelný sen o spoustě sněhu v rozpálené Praze. Ale bohužel ne. Kromě Katky to na zvláštní tiskové konferenci potvrdil i Jörg Capol, ředitel běžeckého úseku Mezinárodní lyžařské federace FIS. Na Pražském hradě se má běžet závod nazvaný podle nějaké obtížné firmy, který bude součástí Světového poháru. Start sprintu má být nad schody z Nerudovy ulice, okruh na Hradčanském náměstí a cíl u Lorety. Do míst, kde jsou obvykle zakázány vjezdy autobusů má kvůli tomu před letošním Silvestrem navést sníh 500 nákladních automobilů. Akce má prý podporu magistrátu. Jak by ne. Považuje to zřejmě za stejně dobrý nápad, jako když před dvěma lety pronajala firmě na iontové nápoje Nerudovu ulici, aby si tam mohla uspořádat závod na bruslích. Podobných akcí může být celá řada. Co třeba příště pronajmout chrám sv. Víta pro soutěže v bowlingu? Nebo kolem kostela uspořádat plochodrážnické závody? Samozřejmě by na nich muselo být přilípnuto to správné logo komerčních parazitů.
Filip Pospíšil
Ačkoli barva akreditací na Letní filmovou školu byla ve středu 25. 7. bílá, celý den se již od rána nesl v duchu žluté. Plocha sportovní haly, která byla letošním hlavním ubytovacím prostorem s údajnou kapacitou pět set hlav, se pomalu začala zaplňovat už druhou vrstvou nocležníků. Toho dne totiž přijíždělo asi nejvíc nových účastníků, protože na večer se chystala světová předpremiéra snímku Simpsonovi ve filmu. Fronta u Kolejního nádvoří, kam byla událost ohlášena, nabývala již dvě hodiny předem obludných rozměrů. Fanoušci se do Uherského Hradiště slétávali z celé republiky; dostavil se například i okostýmovaný „pan Včelák“. Situace však pro mnohé z nich začala být brzy neúnosná. Na nedaleké lavičce seděl jistý pár střídající smutek s hysterií: „Přijeli jsme kvůli tomu až z Chebu a teď se tam nedostaneme.“ Simpsonománie se pomalu, ale jistě začala měnit na existenciální Čekání na Simpsona. Nikdo z nich netušil, že o dvě stě metrů vedle, v Klubu kultury, se na poslední chvíli nečekaně zhmotnila kopie druhá a v uzamčeném, oranžovými uvaděčkami střeženém sále se již několik minut odehrává skutečná světová předpremiéra očekávaného titulu. Nezbývá než doufat, že se ani jedna ze skupin nedočkala poněkud konstantně zařazované náhradní projekce letošního ročníku, dokumentu o fotbalistovi Zidanovi.
Jakub Pech
Deníky nás minulý týden informovaly o studii, jež říká, že hubenost či tloušťka našich přátel má vliv na naši vlastní tělesnou váhu. Informace o sociální nakažlivosti obezity přišla v době, kdy ministr kultury Jehlička oznámil, že bude muset provést radikální zeštíhlení jeho úřadem spravovaných institucí. A vzal to zgruntu. První obětí diety je Divadelní ústav, Státní opera se v rámci redukční terapie možná spojí s Národním divadlem, regionální muzea a karlovarský filmový festival přijdou o dotace a další příspěvkové organizace prostě možná úplně zmizí. Hubnout a pomoci tak s nějakými těmi kily dolů i ostatním jistě není na škodu, ovšem jen v situaci, kdy pacient není dlouhodobě podvyživený. Že přitom mnohaleté živoření resortu kultury nenakazilo ostatní ministerstva, může být převratným důkazem neplatnosti nové studie.
Martina Křížková
Jeden z mladých hrdinů hackerského světa Axel Gembe si v současnosti odpykává dvouletý podmínečný trest na svobodě. Je přitom zaměstnán ve freiburské bezpečnostní firmě, která dodává poplašná zařízení. Jeho příběh se podobá osudu jiných adaptujících se počítačových bukanýrů, z nichž nejznámější je Kevin Mitnick, který se v 90. letech mimo jiné naboural do sítě velitelství vzdušné obrany Severní Ameriky. Po propuštění z vězení se stal vyhledávaným odborníkem na zabezpečení počítačových systémů (u společnosti Mitnick Security Consulting) a autorem bestselleru Umění klamu (2002, česky 2003). Gembe se zase v letech 2003 a 2004 vyznamenal zcizením zdrojového kódu jedné z nejprodávanějších počítačových her na světě Half-life 2 (do sítě vývojářské společnosti Valve vnikl různými způsoby celkem pětkrát, než byl zatčen FBI) a vytvořením Agobotu, viru, který vytváří vrátka v elektronické ochraně a umožňuje neautorizované vstupy do napadených počítačů. Přerod kyberanarchistů v bezpečnostní experty odpovídá narativní logice hollywoodských trháků o napraveném zločinci. Logiku má i z hlediska „profesního růstu“ byvších „white hats“ (hackerů pracujících pro radost z věci, nikoli např. na zakázku konkurence). Jejich jména získala již věhlas i značku. Z profesionalizace dřívější subverzivní aktivity ale zůstává trochu pachuť v ústech. Původní myšlenka „bílého“ hackerství jako způsobu boje za neomezenou možnost šíření informací totiž dostává trochu na frak, když je odsouzena se komercializovat.
Richard Müller