Nikaragujský El Nuevo Diario 20. července obsáhle informoval o sporech, jež vyvolala návštěva Hugo Cháveze v Managui. Autor článku se zároveň zamýšlel nad možnými výhodami, ale i komplikacemi, které tento host mohl přinést vládě Daniela Ortegy. V Managui se Chávez vedle Ortegy sešel i s prezidenty Hondurasu a Panamy, které vyzval, aby se připojili k jím navrženému integračnímu projektu Bolívarovské alternativy pro národy Ameriky (ALBA). Tento spolek má být jakousi protiváhou dříve připravované celoamerické zóny volného obchodu. Chávezův pobyt v zemi byl tvrdě kritizován nikaragujskou opozicí, především ex-sandinistickou, která venezuelskému prezidentovi vyčetla „špatný vliv“, jenž prý má na svého kolegu. Chávez nezůstal nic dlužen své pověsti a vzkázal opozici, že je „lokajem impéria“, který „jako papoušek opakuje vzkazy USA“ a zároveň požádal „papoušky o prominutí“. Sebe a Daniela Ortegu pak označil za „antiimperialistickou vakcínu“. Zároveň oznámil, že jeho země Nikaragui odpouští dluh ve výši 33,2 milionů dolarů a položil základní kámen nové ropné rafinérie v Puerto Sandino, jež má zpracovávat ropu importovanou z Venezuely. Do zařízení má Venezuela dodávat 150 tisíc barelů ropy denně, přičemž nikaragujská spotřeba činí pouhých 50 tisíc barelů. Zbytek produkce může být prodán, čímž Managua získá až 700 milionů dolarů ročně. S poukazem na tuto vysokou sumu Ortega neváhal kritizovat dosavadní americkou finanční pomoc ve výši 175 milionů, jejíž výsledky prý nejsou vidět a jediní, kdo na ní profitují, jsou prý administrátoři projektů. Bývalí Ortegovi kolegové ze Sandinistické fronty národního osvobození, nyní sdružení v Hnutí sandinistické obnovy, s touto kritikou ale nesouhlasí. Předseda strany Edmundo Jarquín řekl, že „Daniel Ortega je jediný blb v tomto regionu, který věří, že musí odmítnout pomoc ostatních zemí, když přijímá pomoc od Cháveze“. Reagoval tím i na nedávný Ortegův nesouhlas s iniciativou mexického prezidenta Calderóna, který Nikaraguu přizval k účasti na ambiciózním projektu regionálního rozvoje v rámci Plánu Puebla-Panamá. Jarquín Ortegovi vyčetl i to, že místo setkání s prezidentem Kostariky, země, kde žije ve špatných podmínkách půl milionu nikaragujských emigrantů, odjel nedávno do Íránu, aniž by od něj alespoň dosáhl odpuštění dřívějších dluhů.
Výrazně opoziční španělský deník La Razón přinesl 23. července informaci o dalších aktivitách baskické ETA, která v červnu oficiálně přerušila příměří, uzavřené se socialistickou vládou. Během příměří se však podle pravicové opozice pouze přezbrojila a zreorganizovala. Protože je pro teroristické aktivity ve Francii stále obtížnější půda, řada aktivit ETA se přesunula do Portugalska. To dokládá i auto s výbušninami nalezené nedávno poblíž společné hranice. List cituje anonymní policejní zdroje, podle nichž má organizace nové aktivní „komando“ přímo v Madridu. Úkolem této skupiny je shromažďovat informace o osobách, které by v budoucnu byly vhodným terčem útoku. Skupina se zformovala právě v době příměří, během něhož však separatisté neváhali položit bombu na madridské letiště. Kromě tohoto atentátu byly navíc zmařeny chystané útoky v turistických střediscích, jejichž cílem bylo poškodit španělskou ekonomiku. Deník samozřejmě neopomenul dodat, že opoziční Lidová strana celou dobu trvání příměří před podobným vývojem varovala a vláda premiéra Zapatera tato varování nebrala v potaz.
Vývoji politického spektra věčně opomíjené Paraguaye se věnovala červencová chilská verze měsíčníku Le Monde diplomatique. Analytik Pablo Stefanoni zde rozebíral vyhlídky země před prezidentskými volbami, které se mají konat v dubnu 2008. Volby by mohly ukončit 60 let trvající vládu Partido Colorado, nejdéle vládnoucí strany v současném světě, jež přežila i pád „svého“ prezidenta Alfredo Stroessnera v roce 1989. Současný prezident Nicanor Duarte Frutos se nemůže ucházet o druhý mandát, ačkoli se o to pokoušel. Proto se alespoň snaží vykreslit možné důsledky odchodu jeho strany do opozice v co nejčernějších barvách. Nastal by prý „nejhrůznější hon na čarodějnice v paraguayských dějinách“ a colorados by byli „pronásledováni jako židé za Hitlera“. Strana Colorado je dnes čistě klientelistickým aparátem bez jakékoli koherentní programové platformy. O tom svědčí i fakt, že zatímco Stroessner byl tvrdým antikomunistou, Duarte se dnes hlásí k „socialistickému humanismu“ a Hugo Chávezovi (ovšem až v posledních pár měsících). Jeho viceprezident a možný stranický kandidát Luis Castiglioni je naopak velkým stoupencem USA. Colorados může nejvíce ohrozit nezávislý a špatně čitelný bývalý biskup Fernando Lugo, který také pro jistotu začal nosit neprůstřelnou vestu. Jeho vládní projekt je opravdu široký, obvykle bývá označovaný za levicový a srovnávaný s mexickým Obradorem. „Nevěřím ani v etatismus, ani v úplnou deregulaci,“ říká muž bez stranické podpory a pro „ujasnění“ dodává, že v „nové Paraguayi“ bude místo jak pro stronisty (bývalé stoupence diktátora), tak pro oviedisty. Posledně jmenovaní jsou stoupenci generála Lino Ovieda, jenž je nyní vězněn za pokus o puč v roce 1996 a čelí i obvinění z navádění k vraždě viceprezidenta Argaňi v roce 1999. V roce 1989 měl pak svérázný důstojník nutit Stroessnera k abdikaci s odjištěným granátem v ruce. Jelikož se zvažuje jeho propuštění (do rukou spravedlnosti se vydal sám), je dost možné, že tato velmi populární postava ještě zamíchá kartami. Jak přitom Stefanoni zdůrazňuje, Paraguay leží v oblasti „tříhraničí“, v níž se podle USA prý nachází možná „základna“ Al Kajdy v oblasti. Jde přitom o místo, které leží kousek od bolivijských zásob zemního plynu a v zóně třetí největší zásoby pitné vody na světě. Vláda nedávno prodloužila dráhu jednoho místního letiště tak, že by na ní mohla přistávat B-52 a přepravní letadla Galaxy. Proč asi?
Hlavní chilský deník El Mercurio popsal 22. července aktivitu úřadů v tzv. VIII. regionu, tedy v oblasti jižně od řeky Biobío, silně obydlené indiánskými obyvateli etnik Pehuenche a Mapuche. Ti jsou dnes administrativou podněcováni, aby nedávali svým dětem pouze španělská či dokonce anglosaská jména (časté jsou Bryan, Jocelyn či Jennifer), ale užívali i svá jména původní. Indiánská jména přitom nyní dávají svým dětem spíše „Chilané“ (nejoblíbenější je Millaray – „Zlatý květ“). Indiáni se výběrem univerzálnějších jmen údajně snaží vyhnout automatické diskriminaci ve velkých městech. Matriční úřady proto v zájmu zachování kulturního dědictví začnou rozdávat brožurky s 30 indiánskými jmény. Těhotným ženám je mají doporučovat i lékaři.
Ze španělskojazyčného tisku vybíral Radek Buben.