„Má ji motorovou, vona je tak hrozně perverzní,“ řvou dveře hospody vyvrácené z pantů ven na ulici. Náměstí je jako koláč nařezáno do zvukem dusících zón: dechovka odfuňuje ze stánků s párky, z tlampače nad knihovnou někdo vlezlým basem čte veřejnosti scénu z Raskolnikovova běsnění – právě ubíjí stařenu, několika údery. Raskolnikovův vnitřní hlas se přetlačuje s kamelotským vyřváváním z trafiky „Spejbl s Čunkem zase vyhráli soud! Referendum proti peticím!“ Nedaleký vchod do metra na sebe upozorňuje písní Buty „V zemi se narodil krtek, tam svoje mléko sál…“ a vedlejší mléčný bar si vystačí s bublavým hudebním podkresem. Lidé chodí kolem rychle, s hlavou skloněnou a sluchátky na uších. Takhle to může vypadat v českých městech za pár let. Pokud se chcete připravit, zkuste Prahu. Na Václavském náměstí na všechny chodce bez výjimky a bez přestání huláká z prodejny sportu infantilní hyperaktivec: nabízí stylové boty a doplňky, na Můstku je kolemjdoucí olizován obstarožním popíkem a ve Spálené ulici zase nemůžete normálně čekat na tramvaj, protože do vás perverzní hlas tluče: „Máte nepříjemné zkušenosti s jinými obchody? Pak jsme tu my!“ A vyjmenovává zboží, o kterém ani nechci vědět, že zabírá místo na světě. Další zářezy na pažbě obchodníků a radních ve válce s námi, pěší verbeží.
Karel Brávek
„Před pár lety jsme investovali do televize Nova deset miliard korun. Založme teď s deseti miliardami korun zvláštní fond, z jehož účtu by pouhé úroky mohly dát pevný finanční základ české kinematografii.“ Tolik parafráze názoru zaslechnutého v jedné stolní společnosti od mladého režiséra Marka Skláře. Jako mnoho takových výroků se vyznačuje obtížně rozlišitelnou směsí nadsázky, vážnosti, vtipu i oprávněného mravního zápalu. Chladné hlavy by s ním jistě pádně polemizovaly: těch deset miliard za TV Nova nebyla žádná investice; kde by se v rozpočtu vzalo deset miliard na onen účet, když se při přípravě nového zákona o české kinematografii těžce zápasí o mnohem menší částky? A vůbec je to celé ztřeštěné, řekne asi většina těch chladných hlav. Jiné ale určitě vědí, že česká veřejnost prostřednictvím svých volených zástupců „investovala“ do TV Nova a TV Prima mnohem více udělením směšně levných a nápadně velkorysých licencí i problematickou úpravou televizní reklamy. Kéž by tak někdy étos a smysl pro spravedlnost mohly od stolních společností emanovat do poslaneckých hlav!
Petr Šafařík
Na adrese culturalpolicies.net je k dispozici velké množství kvalitních materiálů o kulturních politikách většiny členských států Evropské unie a dalších osmi zemí vně EU. Jedná se o společnou iniciativu Rady Evropy a výzkumného institutu ERIcarts. Iniciativa nese název Compendium – kulturní politiky a trendy v Evropě. Každá ze zemí, která na projektu Compendia participuje, má na webových stránkách podrobně zpracovaný kulturně-politický profil, ve kterém podává vyčerpávající informace snad o všech aspektech kulturní politiky dané země. Profil České republiky ale v Compendiu nenajdeme. Podle vyjádření ERIcarts se stále čeká na oficiální žádost Ministerstva kultury o zapojení Česka do projektu. Jistě, s žádostí by přišla i povinnost ministerstva se na vytváření českého profilu finančně podílet, což nám při současných rozpočtových výhledech resortu může připadat jako zbytečný luxus. Na druhé straně by práce na profilu České republiky jasně ukázala, nakolik koncepční či nekoncepční česká kulturní politika je. Nepotřebujeme něco takového jako sůl?
Martin Cikánek
Co dělat v situaci, kdy soud rozhodne o tom, že jsou postupy státních úřadů nezákonné? Zvlášť když se jedná o sledování prováděné tajnými službami? Je nutné přijmout jiný zákon, který dosavadní nezákonnosti legalizuje. Přesně to se podařilo minulý týden americkému prezidentovi Georgi Bushovi, který prosadil nový zákon o odposleších. Nový zákon umožňuje Národní agentuře pro bezpečnost (NSA) sledovat bez soudního příkazu telefonické hovory či poštu mezi lidmi v USA a zahraničními cíli. Dovoluje také americké vládě odposlouchávat rozhovory mezi cizinci, které procházejí zařízeními v USA. Platnost opatření vyprší za půl roku, pak by měl být přijat trvalý zákon. Podařilo se tak překonat rozhodnutí Zvláštního soudu pro zahraniční zpravodajské služby, který na začátku léta označil dosavadní praxi za nezákonnou, protože může zasáhnout i americké občany, chráněné Čtvrtým dodatkem ústavy. Nový tzv. Zákon na ochranu Ameriky nemění nic na tom, že americká administrativa odposlouchává, co jí technologie dovolí, odsouvá ale ještě více na vedlejší kolej soudní a parlamentní kontrolu. Bože, ochraňuj Ameriku.
Filip Pospíšil