Pro ty, které v předvánoční glose zaujalo neuvěřitelné prohlášení britského generálního prokurátora lorda Goldsmitha, podle něhož by další vyšetřování korupce spojené se zbrojními kontrakty britské společnosti BAE Systems v Saúdské Arábii mohlo ohrozit národní bezpečnost, přinesl list Guardian 16. ledna zajímavé pokračování aféry. Britská tajná služba MI6 se totiž ohradila proti tvrzením generálního prokurátora, že tajné služby varují před tím, že Saúdové ukončí bezpečnostní spolupráci, pokud bude vyšetřování pokračovat. Šéf MI6 John Scarlett dokonce odmítl podepsat vládní zprávu, která uvádí, že tajná služba podporuje premiérův názor na nutnost ukončit vyšetřování. Proti stanoviskům generálního prokurátora a britské vlády se postavil i Robert Wardle, ředitel zvláštního útvaru zaměřeného na stíhání finanční kriminality (SFO). Odmítl Goldsmithovo tvrzení, že jeho jednotka nebyla schopna shromáždit dostatek důkazů, a naopak uvedl, že její práce byla zastavena právě předtím, když měla získat klíčové podklady od švýcarských bank. Britská vláda se v souvislosti s touto korupční aférou dostala i pod tlak Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) na setkání v Paříži. Britský postup je totiž podle některých členských zemí v rozporu s přijatou strategií boje proti mezinárodní korupci. Británie podepsala Konvenci OECD proti korupci a úplatkářství se zde stalo trestným činem v roce 2002.
Britský list The Observer přinesl 14. ledna informaci o tom, že ministři spravedlnosti Evropské unie budou projednávat návrh podporovaný v současné době předsedajícím Německem, který může významným způsobem zasáhnout do soukromí a právních jistot Evropanů. Má umožnit policejním jednotkám členských zemí vyhledávat informace v databázích jiných členských zemí, včetně databází DNA, otisků prstů, informací o vozidlech. Orgány jednotlivých zemí by také mohly požádat své kolegy, aby jim požadované údaje pořídili, pokud v databázi ještě nejsou. Návrh navazuje na dohodu z německého Prumu, kterou podepsaly 27. května 2005 Německo, Rakousko, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Francie a Španělsko a kterou tyto státy doporučily jako vzor pro výměnu informací mezi členskými státy Unie obecně. Ostatní státy teď mohou dohodu buď přijmout nebo odmítnout, nemohou však již její ustanovení měnit. Evropský komisař pro ochranu osobních údajů Peter Hustinx už návrh kritizoval a upozornil, že do jeho přípravy nebyla zapojena ani Rada ministrů, ani Evropský parlament. „Obchází běžné evropské rozhodovací procesy i princip zodpovědnosti,“ uvedl. Rada ministrů a Evropský parlament přitom ve stejnou chvíli projednávají jiný návrh evropského systému na sdílení dat. „Ten návrh v současné podobě má své chyby,“ uvedl Tony Bunyan z organizace Statewatch, která se zabývá dodržováním občanských práv, „pokud se ale stane evropským zákonem dohoda z Prumu, která je mnohem horší, zůstane současné jednání na suchu.“ Článek v Observeru dále informuje o tom, že Německo v současné době rovněž vede s USA tajná jednání, která by měla vyústit v bilaterální dohodu o předávání osobních informací občanů. Ta by měla posléze posloužit jako vzor pro dohodu mezi USA a EU.
List Washington Post přinesl 15. ledna informaci o přijetí nového zákona, podle něhož získají americké vojenské soudy právo soudit i civilisty. Při posledním projednávání rozpočtu v Kongresu byl do zákona přilepen odstavec, který má údajně zacelit mezeru v zákonech, jíž zatím úspěšně proplouvají zaměstnanci bezpečnostních firem působící ve válečných oblastech. Podle odhadů Pentagonu jen v Iráku operuje 100 000 americkou vládou najatých pracovníků, kteří zajišťují například ostrahu konvojů, výslechy vězňů nebo i zásobování či stravování vojáků. V minulosti se objevovaly stížnosti na to, že tito zaměstnanci jsou za své skutky, i když se třeba jedná o týrání vězňů nebo dokonce střelbu na americké vojáky, jen zřídka stíháni. Podle vojenských zákonů (UCMJ) mohou dnes velitelé trestat příslušníky armády za celou řadu trestných činů: vraždu, znásilnění, ale například i za neuposlechnutí rozkazu, spolčování s nepřítelem či cizoložství. Vojáci na rozdíl od civilistů nemají nárok na proces před velkou porotou a soudí je jen příslušníci armády. Nyní je nejasné, na koho se nový zákon bude vlastně vztahovat. Podle některých právníků by mohl platit i na zaměstnance jiných státních institucí než armády, a dokonce i novináře, kteří přinášejí zprávy přímo od jednotek v terénu. „Člověk si může představit situaci, kdy bude velitel nespokojený s tím, co reportér napíše, a může využít [zákona] UCMJ, aby na něj vyvinul nátlak,“ citoval list Phillipa E. Cartera, který pracuje pro kancelář McKenna Long & Aldridge.
The Economist se v článcích z 18. ledna věnoval mimo jiné narůstající nerovnosti v příjmech ředitelů firem a jejich zaměstnanců a také nerovnosti v příjmech zaměstnanců z globálního hlediska. V článku Bohatý muž, chudý muž se redakce zamýšlí nad tím, co je příčinou tohoto vývoje. Je to odliv pracovních míst do zemí třetího světa? Příliš malá ochrana domácího trhu? Nebo technologický pokrok? Příliv imigrantů? Anebo nedostatečná regulace příjmů nejvyšších manažerů a skutečnost, že se za své rozhodování nemusejí zodpovídat? Ve stejném čísle pak list připomněl výsledky průzkumu, který zveřejnil již loni deník Los Angeles Times. V situaci, kdy příjmy ředitelů velkých amerických firem exponenciálně rostou a dosahují průměrně 320násobku platů dělníků, je podle průzkumu 80 procent Američanů přesvědčeno, že jsou vrcholní manažeři přepláceni. „Mohlo by to být explozivní, kdyby byly tyto vysoké příjmy i nadále vnímány jako podvod,“ varuje článek s názvem V penězích. A cituje bývalého republikánského guvernéra Floridy Jeba Bushe, který v loňském roce uvedl: „Jestiže budou odměny generálních ředitelů a jejich spolupracovníků i nadále tak mimořádně velké a nebudou mít spojení s jejich výkonem, podkope to důvěru lidí v kapitalismus.“
Z anglickojazyčného tisku vybíral Filip Pospíšil.