V Sierra Leone zasedl 25. září 2007 poprvé nový parlament, složený převážně ze zástupců někdejší opozice. Překvapivý výsledek nedávných voleb akceptovala široká veřejnost, ale také armáda. Na africkou zemi pár let po zničující občanské válce je to výkon obdivuhodný. Předvolební období nicméně ukázalo, jak snadné je v podobné zemi probudit staré vášně a vyvolat násilí.
V západoafrické zemi pobývá stále více než 70 000 bývalých rebelů z RUF (Jednotné revoluční fronty), kteří měli největší podíl na hrůzách desetileté občanské války. Bývalí bojovníci sice prošli státním reintegračním programem, nadále však představují největší bezpečnostní hrozbu v Sierra Leone. Jsou nezaměstnaní, frustrovaní a obyvatelstvo je nenávidí.
Za této situace se předvolební shromáždění snadno mohla proměnit v otevřený konflikt, připomínající události nedávných let. Sedmadvacátého srpna mělo v městečku Waterloo proběhnout setkání s prezidentským kandidátem. Právě vrcholilo období dešťů a šéf místní volební komise Raymond George mi jako zástupkyni pozorovatelské mise Evropské unie sebevědomě popisoval úspěšné doručení hlasovacích lístků do těch nejzastrčenějších koutů jeho regionu. Ovšem na otázky týkající se akreditací pro volební pozorovatele z řad opoziční APC, kterých mělo být podle rozpisu ve volebních místnostech výrazně méně než členů vládní strany SLPP, odpovídal dost nerad. Zatímco přemýšlel o tom, co odpovědět, několikrát zapnul a vypnul svůj počítač, který byl obvykle mimo provoz. Stroj byl opatřen nálepkou UNDP (Rozvojový program OSN) a plnil funkci odkládací police. UNDP sice pana Raymonda vybavilo technikou, ale už ho nikdo nenaučil, jak ji používat.
Vtom se zvenku ozval křik a za okny proběhla skupina mladíků v červeném, barvě opozice. Utíkali směrem k místu plánovaného setkání s prezidentským kandidátem. To však bylo zvoleno poněkud nešťastně v těsné blízkosti obydlí komunity bývalých rebelů. Ve Waterloo se jich pohybuje okolo stovky, založili si dokonce nevládní organizaci nazvanou Homebase, která jim umožňuje čerpat finanční prostředky od různých dárců. Koncem července bývalé bojovníky navštívil prezidentský kandidát vládní strany Solomon Berewa a věnoval organizaci výrazný finanční obnos. Příslušníci Homebase se oblékli do zelené, což je barva vládní strany. V předvolebních preferencích měli tedy zřejmě jasno.
Na ulicích však převládala toho dne barva rudá. Mezi dospělými se motala spousta dětí a nadšeně vykřikovala opoziční hesla. Starší výrostci byli vybaveni holemi s hřebíky. Již zdálky byl slyšet hlas megafonu svolávající přívržence opozice a podle emotivního projevu se zdálo, že rvačka mezi červenými a zelenými již začala. Vyprovokovali ji rebelové z Homebase. I když policie na místo dorazila poměrně rychle, k zásahu slzným plynem se odhodlala až po dalších několika minutách násilného střetu. Na zemi zůstali ležet zranění, všichni v červeném. Policisté naložili těla do sanitky a odvezli do nemocnice. Dva lidé utrpěli vážnější poranění hlavy a bylo jasné, že pokud někdo z nich zemře, červení se začnou mstít. Můj řidič Moses navrhl: „Měli bychom jet k domu Dennise Williamse, tam poběží určitě nejdřív.“ Williams je hlavní autoritou kmene Mende a tento kmen tradičně preferuje vládní SLPP. Zavolala jsem mu, jestli je v pořádku. Nebyl, na jeho dům právě útočili kameny červení. Informovala jsem o tom policii. Ta byla ve chvíli na místě, rozvášnění červení však byli rychlejší a stihli dům zdemolovat a vyrabovat. V zemi, kde 70 procent obyvatel žije pod hranicí chudoby s příjmem menším než dolar na den, je rabování zlomový moment, který vtáhne do politického násilí i osoby bez sebemenšího zájmu na výsledku voleb.
V místní nemocnici se zatím skupina červených chystala lynčovat zraněného rebela z Homebase. Znám ho, dělala jsem s ním několik interview a je mi jasné, proč si místní nechtějí nechat ujít šanci na pomstu. Policie však opět zasáhla a odvezla jej na stanici, kde bude v relativním bezpečí.
Informace o násilí ve Waterloo vyvolaly prudkou reakci na politické scéně v celé zemi. Tentýž den reagoval na narůstající napětí úřadující prezident Kabbah, který varoval, že bude nucen vyhlásit výjimečný stav. Toto prohlášení vedlo ke spekulacím, že nepokoje vyprovokované rebely jsou řízené vládní stranou a v případě volební porážky mají prezidentovi uvolnit ruce pro zásah armády a ozbrojený převrat. Takovýto scénář se však naštěstí nenaplnil. Druhé kolo voleb 8. září 2007 proběhlo bez výrazných incidentů a opoziční kandidát Ernesto Koroma získal 55 procent hlasů.
Autorka působila v Sierra Leone jako volební pozorovatelka EU.