Má vlast

V příštím roce obdrží ministerstvo kultury podle vládního návrhu téměř osm miliard korun, tedy o 1,2 miliardy navíc oproti návrhu původnímu. Celkově by státní výdaje na kulturu odpovídaly 0,8 % ze státního rozpočtu, což je stále pod úrovní běžnou v EU.

Na co jsme se ptali:

1. Považujete stávající navýšení v rozpočtu MK podle zmíněného vládního návrhu za dostatečné?

2. Jaké umělecké dílo české či světové produkce vás v životě ovlivnilo a v čem?

David Kafka (1948), ODS

1. Pomineme-li hypotézu, že každý resort je schopen spotřebovat dvojnásobné množství peněz, považuji v daném ekonomickém prostředí návrh rozpočtu kapitoly za maximum možného.

2. Nejmenoval bych dílo jednotlivé, ale skoro jakékoli, nebo spíše všechna z pera J. S. Bacha. Uvědomuji si vždycky znovu, jak jsem vůči němu nepatrný a kolik nám stále dává.

František Bublan (1951), ČSSD

1. Nepatrné navýšení rozpočtu MK bylo vynuceno hrozbou rezignace ministra, ale i tak je to malá částka, která již několik let snižuje úroveň kultury u nás a na samotném ministerstvu vytváří prostor pro protekcionismus a možná i jiné neblahé jevy.

2. Až s odstupem času poznáme, co nás velmi silně zasáhlo, na co si občas vzpomeneme nebo k čemu se vrátíme. Z tohoto pohledu bych mohl ve svém případě zmínit díla německého spisovatele H. Bölla, jehož knížky začaly u nás vycházet koncem šedesátých let a které mne v období dospívání velmi silně oslovily. A občas sáhnu po Klaunových názorech. Abych nebyl zase tak moc vzpomínkový, tak ještě zmíním nedávno viděnou hru Šumař na střeše.

Olga Zubová (1959), SZ

1. Je to úspěch. Myslím, že především úspěch pana ministra Jehličky, který si pevně stál na svém a navýšení prosazoval. I když všechny politické strany ve svých volebních programech opakují požadavek 1 % na kulturu, ve skutečnosti pak vždy při schvalování rozpočtu bývá tou oblastí, kde navýšení financí je téměř nemožné.

2. Z knih na mě kdysi hodně zapůsobilo dílo Michaila Bulgakova Mistr a Markétka, kde je láska postavena jako nejvyšší hodnota lidského bytí, která pokoří zlo a zášť. Nikdy mě nezklamou Svěrákovy filmy, které krásně mapují české venkovské prostředí, českou povahu a nechávají promlouvat celou škálu dobrých i méně dobrých lidských povah. Líbí se mi na nich shovívavost a tragikomický tón. Divadlo mám ráda, zejména klasiku. Každé představení má své neopakovatelné kouzlo, téměř pokaždé mě vtáhne do děje. Skoro bych řekla, že mě více ovlivní ztvárnění jednotlivých postav než děj jako celek. A co se týče výtvarného umění, je denní součástí mého života, protože manžel je výtvarník. Takže pokud mě některé umění ovlivňuje víc než ostatní, pak jsou to určitě obrazy, které u nás doma vznikají.

Ludvík Hovorka (1963), KDU-ČSL

1. Navýšení nepovažuji za dostatečné vzhledem ke stavu řady kulturních památek v ČR.Částka by měla být minimálně o 1 mld. vyšší, pokud chceme stav památek zásadně zlepšit. Na druhé straně rozumím tomu, že prostředky pro případné další navýšení jsou omezené. Přesto neustále se zvyšující náklady na některé filmové festivaly považuji za vyhazování peněz a domnívám se, že velká část těchto zbytečně vynaložených prostředků by měla jít na podporu živé kultury – národopisných souborů apod.

2. Před 15 lety jsem navštívil Antverpy a tamní katedrálu, která je vyzdobena obrovskými nádhernými obrazy od Petera Paula Rubense. Tam jsem také spatřil obraz Posledního soudu a musím říct, že tak působivé znázornění utrpení, děsu a hrůzy jsem ještě neviděl. Ve dvaceti letech jsem začal tančit ve folklorním souboru a velmi mě oslovila lidová píseň. I když už spoustu písní znám, neustále jsem překvapován hlubokou lidovou moudrostí, která je v jejich textech obsažena. Mám velmi rád zejména moravský a slovenský folklor a rád si zazpívám.

Milan Bičík (1949), KSČM

1. Nepovažuji, a to ani po dodatečném navýšení provedeném vládou při projednávání návrhu na rok 2008. Podpora státu věnovaná jednotlivým oblastem kultury je dlouhodobě nedostatečná.

2. Dospíval jsem ve druhé polovině šedesátých a v sedmdesátých letech a (pokud uvedu jen naše autory) s chutí a zájmem jsem si přečetl jak Jiráska, Němcovou či Majerovou, tak Procházku, Hrabala, Škvoreckého, Kunderu, Trefulku nebo Volného či Párala. Žil jsem na venkově a svátkem pro mne byla jak Lucerna nebo Prodaná nevěsta, tak i návštěva Semaforu nebo koncert Olympiku. Kdybych ale mohl dnešním čtenářům zprostředkovat své tehdejší a současné pocity, doporučil bych jim četbu Škvoreckého Zbabělců a Kunderova Žertu. Obě díla leccos vypovídají nejen o konkrétní, dnes už historické době, ale také o lidech a jejich charakterech – a v konfrontaci s dneškem jako by získávala trochu jiný, avšak „paralelní“ smysl.

Tomáš Úleha (1965), ODS

1. Ekonomicky vyspělé státy mají samozřejmě větší možnosti péče o kulturní bohatství. Rozpočtový návrh vlády u resortu kultury vnímám jako zcela adekvátní vzhledem k současné české ekonomice. Moc bych si však přál, abychom mohli mnohem více podporovat operu, balet, činohru, ale také hudební a výtvarnou tvorbu, protože jsme se ještě stále nedokázali patřičně vypořádat s kulturním dluhem z dob komunistického ničení všeho hodnotného.

2. Celý život budu čerpat z literárního díla B. Hrabala a J. W. Goetheho, z filmů Zlatí úhoři nebo Smrt krásných srnců podle předlohy O. Pavla, z obrazů A. Slavíčka, E. Filly, W. Nowaka či hudební tvorby J. S. Bacha, W. A. Mozarta nebo G. Verdiho. Mám rád, když jsou ve mně spontánně evokovány pocity sounáležitosti s tím, co chtěl autor sdělit, a dokážu si užívat nadlidského vnímání každodenní reality. Miluji zlínské městské divadlo i filharmonii. V současné době žiji z opakovaně zhlédnuté operety Orfeus v podsvětí, vtipně a dějově záživně nastudované Divadlem J. K. Tyla v Plzni.

Anna Čurdová (1962), ČSSD

1. Nepovažuji, česká kultura ve všech svých podobách by zasloužila podporu větší, než je uvedené navýšení. Každá země by měla dbát na své kulturní dědictví, historii a snažit se ji v co největším množství uchovat pro příští generace. Člověk by neměl zapomínat na doby dobré, ale i ty horší, neměl by zapomínat na významné osobnosti svých dějin. Země, která v této oblasti neinvestuje intelektuálně a morálně, nejen stagnuje, ale často upadá. A to přece nikdo z nás nechce.

2. Moji rodiče mě vždy vedli k vlastenectví a lásce k hudbě. Takže mě ovlivňovaly Smetanova Má vlast, Prodaná nevěsta, Hubička, Dvořákovy symfonie, Rusalka, ale i hudba Jaroslava Ježka, hry Voskovce a Wericha. Ze světových skladatelů pak Čajkovskij a jeho klavírní b moll, balety i opery, ale třeba i Gershwinova Rapsodie v modrém a další. Tato díla mě naučila vnímat realitu života a světa, jeho harmonii, krásu, kterou může vyjádřit tón, melodie. Naučila mě brát život z jeho kladné i záporné stránky.

František Laudát (1960), ODS

1. Navýšení rozpočtu pro kulturu je rozhodně dobrá zpráva. Nicméně prostředky potřebné na kulturu jsou stále ještě nedostatečné. Vezměte například, v jakém stavu jsou české památky apod. při současných škrtech veřejných financí.

2. Nemám jedno dílo, které by mě zásadně ovlivnilo. Tedy odpovím asi takto: Umění by především mělo ovlivňovat náš morální kodex, posilovat úctu ke své zemi, vychovávat. Z tohoto pohledu mě asi zásadně ovlivňuje Smetanova Má vlast, Ladovy obrázky české romantiky, samozřejmě Škroupův Kde domov můj?. A tak bych mohl pokračovat.

Jiří Petrů, ČSSD (nar. 1956)

1. V žádném případě nestačí. Česká republika má v seznamu míst kulturního a přírodního dědictví UNESCO zapsáno velké množství památek a obrovských rozloh – např. lednicko-valtický areál.

2. Představení Nabuco od Giuseppe Verdiho v areálu lomu grófky Esterházy v St.Margarethen v Rakousku.

Martin Tesařík, ČSSD (nar. 1954)

1. Navýšení rozpočtu považuji za pozitivní. Dovedl bych si představit i větší objem prostředků do resortu kultury, ministerstvo by je umělo určitě využít. Je třeba si uvědomit, že takto podporujeme jednu z nejdůležitějších oblastí našeho života, to, co dělá tuto zemi svébytným územím. Lidová kultura, památky, živé umění, to vše je nesmírně cenné. Je nutné si uvědomit, že ministerstvo kultury financuje i obnovu nemovitých i movitých kulturních památek, a to bez ohledu na typ vlastnictví, tedy jak státní, tak soukromé (obecní, církevní). A památky jsou pilířem cestovního ruchu, který zase podstatně přispívá k rozvoji jak v regionech, tak v rámci celého státu. Investuce do kultury je tedy nejen potřebná, ale i velmi ekonomicky přínosná.

2. V životě mě ovlivnilo a stále ovlivňuje celé české kulturní prostředí – knihy, divadlo, památky, způsob života kolem mě. Stále více mě oslovuje zápal lidí, kteří se vracejí k lidovým tradicím, mnohdy už málem zapomenutým. Akce jako Lidový rok, Jízda králů či Hanácký bál mě vždy potěší a i díky jim mám svůj kraj tak rád. S přibývajícím věkem si člověk intenzivněji uvědomuje významy slov domov, vlast. Rád podporuji činnost folklorních souborů i další podobné aktivity.

Vladimír Hink, ODS (nar. 1957)

1. Nepovažuji. Ale vzhledem ke skutečnosti, že jsme žili dlouhou dobu na dluh, nevidím jiné východisko. Doufám, že v dalších letech dojde k postupnému zvyšování výdajů na kulturu, aby Česká republika dosáhla doporučované 1% úrovně v rámci vyspělých států EU.

2. Filmy Ingmara Bergmana, jež byly zfilmovány v době mého dospívání (např. Šepoty a výkřiky). Z knih je to Největší z pierotů od Františka Kožíka.

Antonín Seďa, ČSSD (nar. 1960)

1. Podporuji zvýšení rozpočtu MK. Nicméně se domnívám, že je nutno dávat více peněz na historické nemovité památky, které jsou v řadě případů v dezolátním stavu. Záleží totiž také na efektivitě vynakládání finančních prostředků a jejich rozdělení. Dovedu si představit svoji podporu i navýšení rozpočtu MK na úroveň zemí EU.

2. Nechci hovořit o konkrétním uměleckém díle, protože nelze vybrat jedno, které mě ovlivnilo nejvíce. Přiznám se, že mám osobně velmi pozitivní vztah především k historickým uměleckým dílům. A jako numismatika mě nejvíce oslovují mince a medaile, nejen pro svoji uměleckou hodnotu, ale také proto, že v mincích je ukryt historický vývoj lidstva.

Stanislav Křeček, ČSSD (nar. 1938)

1. Nejde podle mého názoru jen o tento rozpočet, i když lze jistě uvítat, že oproti původnímu návrhu došlo k jeho navýšení, ale jde o celkový přístup ke kultuře a zejména k postavení a vnímání Ministerstva kultury u nás. Dlouhodobé podceňování vyplývá z jakési tušené představy mnohých o tom, že i v kultuře trh vyřeší vše a že co nezíská přízeň na trhu, nemusí být podporováno, což vede k dlouhodobému podcenění financování kultury u nás.

2. Já velmi pochybuji o tom, že by jednotlivé umělecké dílo mohlo ovlivnit někoho na celý život, nebo spíše považuji tyto případy za zcela výjimečné. Na mne velmi v souvislosti s poznáváním historie zapůsobila některá filmová díla (italský Zákon války a ruský Jeřábi táhnou), ale nejvíce mne ovlivnila gotická a barokní venkovská architektura, v zásadě ovlivňující českou krajinu a tím formující i vztah k této krajině a k domovu vůbec.

Miroslav Grebeníček, KSČM (nar. 1947)

1. Vládou navržené prostředky jsou nedostatečné s ohledem na skutečnou potřebu podpory kvalitní kultury a výše těchto prostředků neodpovídá ani předvolebním slibům, které se promítly do programového prohlášení vlády.

2. Je velmi obtížné uvést jednotlivost, protože velkých kulturních hodnot, které člověka v průběhu studia i později osloví, je mnoho.

Zdeněk Prosek, ODS (nar. 1950)

1. Jednotlivé kapitoly státního rozpočtu je možné posuzovat pouze v kontextu celkových příjmů a výdajů, jejich struktury a jejich časového vývoje. Navrhované výdaje na kulturu jsou v tomto smyslu přiměřené. To samozřejmě neznamená, že například na péči o památky je peněz dost. Vždy však jde o priority. Dvě miliardy namísto na novou Národní knihovnu by jistě mohly být vynaloženy na potřebnější věci.

2. V každé životní etapě jiné. V raném dětství české pohádky, v mládí verneovky a remarkovky, v pubertě filmy Nové vlny a Beatles, později folková muzika a nyní stále více jazz, vážná hudba a díla italské renesance. Vybrat jediné dílo nedokážu. Umění ovlivňuje mé prožívání a cítění spíše než myšlení. Vede mě k úctě k lidské tvořivosti a tvůrčí odvaze a zároveň k obdivu k umělecké pokoře.

Milan Šimonovský, KDU-ČSL (nar. 1949)

1. Ne, i když pan ministr dokázal v poslední chvíli přesvědčit vládu o nezbytném zvýšení rozpočtu pro kulturu o 1,2 mld. Zvýšení umožní státu alespoň pokračovat ve stávající podpoře kulturních projektů a snad i zajistit potřebné spolufinancování pro projekty s podporou evropských peněz. Chátrání mnoha památek a omezování podpory provozu kulturních institucí nepotřebuje další komentář.

2. Umělecká díla a tvorba mne ovlivňuje stále, s přibývajícím věkem mne oslovuje zase něco jiného než před lety. Tak se vracím ke knihám, těším se na nové nastudování v divadle, nové provedení hudebního díla.

Petr Bratský, ODS (1955)

1. Stávající navýšení rozhodně nepovažuji za dostatečné, protože naším minimálním cílem bylo a je dosáhnout 1% výdajů státního rozpočtu směřované do kultury. Navrhovaných 0,8 % je však asi momentálně maximem dosažitelného v aktuální rozpočtové situaci. Pozitivem na tom je to, že se tím podařilo alespoň zvrátit trend z posledních let a navrátit výdaje na kulturu v procentním vyjádření alespoň na úroveň před začátkem vládnutí sociálně-demokratických vlád. Během těchto 8 let se totiž projevoval zvláštní tzv. "kulturně-ministerský paradox", kdy popularita levicových ministrů stoupala do závratných výšin i přesto, že  výdaje na kulturu postupně klesaly až pod 0,5 % státního rozpočtu.   

2. Umělecká díla mě inspirují neustále a je těžké jmenovat jedno jediné, které by mi převrátilo život naruby.  Mění se to také s dobovým kontextem, za minulého režimu mě hodně ovlivnily literární samizdaty, na jejichž šíření jsem se podílel. Každé dílo, pokud se s ním člověk setká v příhodné životní etapě zanechá svou stopu, svůj otisk, ať jsou to Havlovy hry tak vystihující absurditu našeho někdejšího žití, nebo zapomenuté starobylé kláštery v makedonských horách, hudba 60. let nebo ohromující klasika. Kdybych měl jmenovat dílo, které mě ovliv nilo celoživotně a stále v něm nacházím nové a nové podněty, tak by jím byla asi Bible. Považuji se za člověka citlivého až impulsivního ve vnímání umění a proto ve mě zanechá pokaždé jinak silný dojem téměř každé dílo, představení či architektonický výtvor. Jen kdyby měl člověk čas na více návštěv, divadel, galerií, koncertů i památek. Snažím se nevynechat ani den ve svém životě bez povzbuzujícího kulturního zážitku. Neumím žít v kulturní poušti.

Vladimír Koníček, KSČM (1964)

1. Podle posledních zpráv dostane MK asi 8,8 mld, což je ještě o trochu víc, než uvádíte, ale pořád je to na pokrytí všech oblastí kultury nedostatečné. Na památky, na živou kulturu by bylo určitě potřeba víc. Jediní, kteří  mají své jisté jsou církve, ty kolik vykáží kněží, na tolik dostanou peníze...

2. Povídky Sira A. C. Doyla o Sherlocku Holmesovi. Od klukovských let je pro mě nedostižný v logickém uvažování a smyslu pro detail.

Miroslava Němcová, ODS (1952)

1. Ano. Podíváte-li se na podíl peněz, který v uplynulých letech ze státního rozpočtu vlády       určily Ministerstvu kultury ČR, jde o dosud nejvyšší částku. V době, kdy jde o škrtání ve výdajích státu, bude kultura v roce 2008 jednoznačně   preferována. Často zmiňovaná hranice 1% z výdajů státního rozpočtu pro kulturu není zdaleka ve všech zemích  EU běžná. Každá ze zemí měla jiný vývoj od 2. světové války a to nelze ztrácet ze zřetele. Jde o trend a současná vláda se ke kultuře chová nejvstřícněji ze všech dosavadních.

2. Na takový dotaz téměř nejde odpovědět. Ze všech uměleckých disciplin bych chtěla zmínit řadu děl. Ale doba si žádá stručnost. Tak tedy:

Literatura: Knihy, které jsme si doma četli společně (dospělí a děti) nahlas. Smáli jsme se a byli intenzivně spolu. Třeba: Tři muži ve člunu. Literatura nám umožnila být v prožitku spolu.

Výtvarné umění: Weirauch - Kytice pivoněk. První obraz, který si koupili mí rodiče, třebaže jim chyběly peníze na „důležitější věci“. Stále mi rodiče připomíná.

Sochařství: Auguste Rodin. Mramory, v kterých buší srdce a vášně.

Film: Amadeus = před pádem komunistů ve Žďáře nad Sázavou diváci ve stoje tleskali úchvatnému dílu, ale i tomu, že režimem nenáviděný Miloš Forman komunisty přinutil ustoupit a jeho film pustit do kin.

Hudba: Giuseppe Verdi, Nabucco: asi r. 1987 v Janáčkově divadle v Brně. Sbor Židů obecenstvo vnímalo jako své snímání okovů.

Fotografie: Josef Sudek. Pochopila jsem, co je světlo a jak modeluje náš pohled na cokoli.

Divadlo: Maryša v Hradci Králové, osmdesátá léta, režie Jan Grossman. Ani slovo, ani pohyb navíc. Věčný příběh, úzkostně přesný. Jako skalpel.

A dále: Jan Zábrana - Celý život (k tomu překlady). Kdybych někdy přistoupila na to, že idea komunismu byla dobrá, jen lidé ji zkazili, stačí otevřít Zábranovy deníky.

Antonín Dvořák: hudba, kterou si „ pouštím“ v hlavě, když je mi mizerně. Pomůže mi se vzpamatovat.

Filmy Luchina Viscontiho . Je to divadlo v obraze, jeho smysl pro detail mě vede ke zpomalení. Krademe si spěchem život.

Tato díla (a mnohá jiná) nezměnila mé myšlení, ale zpřesnila mé názory, učinila mě vnímavější a soustředila mou mysl v různých obdobích více osobní vztahy, jindy na dění ve společnosti.

Připravil Filip Horáček.