Prózu z pozdního období Josefa K. Šlejhara Zločin, otištěnou původně v 7. ročníku časopisu Máj (1908/09) a nyní knižně (ed. Josef Hrdlička, Herrmann & synové 2007), recenzoval v Tvaru č. 15/2007 Petr Hora.
Vstup Jaroslava Seiferta do školy v září 1907 evokoval Jaromír Slomek v Týdnu č. 36/2007.
Na výstavu o literárním díle Rudolfa Medka Lví srdce v Malé výstavní síni Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově (do 28. 10. t. r.) pozvala v Knižních novinkách č. 17/2007 Milena Nyklová.
Písničkáře Jana Buriana a herečky Kateřiny Burianové se vyptávala Jana Machalická v Lidových novinách 17. 9. 2007 na hru jejich otce Emila Františka Buriana z roku 1950 Pařeniště v souvislosti s jejím chystaným uvedením v brněnském HaDivadle. Hra inspirovaná popravou Záviše Kalandry, kterou autor a režisér v jedné osobě měsíc a půl po premiéře stáhl z repertoáru D 51, nebyla od té doby hraná ani knižně publikovaná. Za její největší klad Jindřich Černý v Osudech českého divadla po druhé světové válce (Academia 2007) považoval, že autora „na několik let odradila od psaní nových her“.
Medailon historika a básníka Zdeňka Kalisty, mimochodem jedné z obětí politických procesů padesátých let, publikoval ve své rubrice Život a... poezie? v Týdeníku Rozhlas č. 38/2007 Mirek Kovářík.
Publicistu a velkého propagátora Osvobozeného divadla Jana Mikotu, zvěčněného v humoristickém románu Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka Z tajností žižkovského podsvětí (1933) v postavě Haryho Mi Koty Žluté bestie, připomněl Pravoslav Rada, syn jednoho z autorů románu, ve vzpomínkovém článku v revue Umělecké besedy Život č. 3 (2007).
Exilovou básnickou tvorbu Jiřího Škvora alias Pavla Javora (1916–1981), Jaromíra Měšťana (1916–1965) a Bedřicha Svatoše (1908–1990) přiblížil Martin C. Putna v studii Ruralismus a regionalismus pro exil (Souvislosti č. 2/2007).
Bibliografii teatrologických prací amerického slavisty Pavla Trenského (Paul I. Trensky), rodáka z Ostravy, autora monografií o Josefu Škvoreckém a Milanu Kunderovi, publikoval v Divadelní revui č. 3/2007 Mikuláš Bryan.
Sborník k osmdesátinám teatrologa Adolfa Scherla Miscellanea theatralia (Divadelní ústav 2005) zhodnotila v Hudební vědě č. 2/2006) Helena Spurná.
Na vrchol pomyslné „režisérovy hudebně dramatické pyramidy“ (tvořené filmy Konkurs, Taking Off, Vlasy, Amadeus a nerealizovanou jevištní úpravou Smetanova Dalibora) umístil Jiří Černý ve Světu a divadle č. 4/2007 Formanovu inscenaci jazzové opery Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Dobře placená procházka v Národním divadle.
František Knopp
Rakousko a Německo
Je až s podivem, jak rozdílná témata je možné najít v literárních časopisech v jednom období. V Rakousku vycházející dvouměsíčník Volltext, jehož obsah se zaměřuje na současnou německy psanou literaturu, kombinuje příspěvky autorů s texty o nich a jejich dílech. Ve svém nejnovějším vydání, letošním čtvrtém, přináší na polovině titulní strany portrét spisovatelky Juli Zeh. Černobílá fotografie zabírá autorku z poloprofilu a zdůrazňuje klasické rysy obličeje, nápadně tak připomíná řadu vyobrazení lidského torza, která jinak známe z dob již minulých, z nichž se nám zachoval mnohý literární klasik. Článek, který zaplňuje zbývající polovinu strany formátu A3, se pak zabývá novým románem této spisovatelky s názvem Schilf (česky rákos) s kriminální zápletkou. Pod názvem Tatort Gehirn (česky Místo činu mozek) podrobuje autorka článku román důkladné analýze. Dle názoru autorky článku spisovatelka – jak je jejím dobrým zvykem – překračuje hranice dané žánrem, aby jej dále obohatila a rozvíjela. V případě tohoto románu jde tak mimo jiné o velmi odborné fyzikální problémy: v těchto místech se pro běžného čtenáře literárních časopisů stává nelehké držet krok s recenzentkou, která se evidentně dobře připravila. Časopis dále přináší příspěvky od Julie Franckové či Jochena Schmidta. Za pozornost stojí také článek o nové knize Thomase Glavinice Das bin doch ich (To jsem přece já). Autor píše vskutku o sobě, o svých marnivostech a slabostech, vystupuje jako jedna z mnoha reálných postav vedle např. Daniela Kehlmanna a dalších.
Deváté číslo německého časopisu Literaturen začíná z jiného soudku, a sice u Harryho Pottera. Klade si otázku, v čem spočívá úspěch této knihy a její autorky. Zda je Rowlingová jako spisovatelka něčím výjimečná, je pak další problematika, které se časopis věnuje. Kromě těchto již osvědčených žurnalistických evergreenů je jistě záhodno upozornit na portrét loňské vítězky klagenfurtské literární soutěže Kathrin Passigové. Proti očekávání nevydala román, ale příručku Lexikon des Unwissens (Lexikon nevědění). Přes veškerý technický pokrok stále ještě existují „bílá místa na mapě vědění“ a na ně chce kniha upozornit. Třeba proč nemají úhoři rakovinu…
Eva Vondálová