Premiér vyzvedl Mašínovy. Bylo by to bez ohledu na souhlas či nesouhlas hodno uznání, kdyby vzhledem k jiným zkušenostem bylo jisté, že výrok vyvěral z hloubi mysli a je plodem soudržného názoru. Za to, že přiživil diskusi, která je vesměs neplodná, nemůže. Na anketní otázku „Měla by skupina bratří Mašínů získat státní vyznamenání?“ nelze prostě odpovědět ano či ne. Ve zpravodajství bylo teď možné číst i větu: „Zda jsou jejich činy oprávněné, nebo odsouzeníhodné, nebylo dodnes oficiální formou rozhodnuto.“ A kdo měl rozhodnout? Soudy? Vláda? Prezident? Každý po svém? Neúplné heslo ve Wikipedii má bohužel asi pravdu: „ta část české veřejnosti, kterou kauza zajímá, [je] rozdělena na dva tábory, z nichž jeden považuje skupinu bratrů Mašínů za vrahy, zatímco druhý za národní hrdiny, kteří vedli legitimní ozbrojený odboj“. Politici věc zjednodušují a položit složitou anketní otázku lze také těžko. Ale snad nemusíme na ty otázky přistupovat. Poznatek, že ušlechtilá motivace může způsobit smrt nevinných, je starý. Lze mít úctu k něčemu, co nás zároveň děsí. Jenže to připomene spíš umělec než politik či žurnalista.
Václav Burian
Co dělat proti spojenectví hlouposti, pokrytectví a ustrašenosti, které vládne drtivou většinou (dohromady 170 hlasů) české poslanecké sněmovně? Zdá se, že na ně nic neplatí. Přes nesouhlas vlády i Senátu prošel návrh komunistických poslanců, který umožňuje zavřít na tři roky kohokoliv, komu i bez jeho vědomí nebo objednávky přišel do počítače e-mail, na němž je zobrazena nahá osoba, o níž může soudce usoudit, že vypadá na méně než patnáct let. Poslanci odhlasovali zákon, jímž lze kohokoliv očernit, vydírat, držet zkrátka nebo zdržet od nějakého úkolu. Zatím tento stupidní zákon nepodepsal prezident. Ale kdo by na jeho zdravý úsudek dnes spoléhal? Václav Klaus je přece prezidentem všech, rozumí dětem a jejich vztahu s rodiči, když je potřeba (kauza Terezka), všem zúčastněným nezištně poradí. Pokud se i prezident bude obávat, že by mu ochrana svobody občana pokazila image, zbývá velmi málo možností, jak situaci zvrátit. Nabízí se například vyzkoušená – i když zatím celkem neúspěšná – taktika, kterou kdysi použil jeden novinář a zároveň stoupenec legalizace marihuany. Alespoň pro ty, kteří mohou požádat své mladistvě vypadající partnerky o laskavost. E-mailové adresy poslanců jsou uvedeny na internetových stránkách sněmovny. Pak stačí jen podat trestní oznámení. Možná ale, že se prostě můžeme vyfotit a rozesílat každý sám. Spravedlnost bývá v některých případech slepá.
Libuše Bělunková
Když Václav Havel v dobách svého prezidentování hovořil na mezinárodních fórech, lidé mu tleskali vestoje. Působil skromně a šlo mu o věc. Václav Klaus je bezpochyby osobností zcela jiného ražení. Má dost sebevědomí a konflikty miluje. Na poli mezinárodní reprezentace si ale vybral špatné téma, když se pasoval na odborníka v oboru, který ještě nedávno prohlašoval za pavědu a štítivě jej odsouval ze sféry zájmu. Nejenže se nestydí na setkáních státníků hovořit o věcech, o nichž prakticky nic neví, ale ještě tvrdošíjně odmítá naslouchat argumentům, jež se do jeho teorií nehodí. Když na vrcholné mezinárodní konferenci o klimatických změnách přednášel své názory, zahraniční novináři se smáli a divili se: „Odkud je ten pán?“ Bohužel pro nás všechny Václav Klaus před nabitým sálem OSN nepředvedl odvahu, pouze nedostatek soudnosti. I z jeho projevů lidé poznají, co je zač. Samozřejmě lze lamentovat i nad tím, že upřednostňuje své názory před hájením zájmů lidu, a porušuje tak prezidentskou přísahu. Je možné diskutovat i o faktických nedostatcích jeho projevu. Ale nejhorší na tom všem zůstává, že máme prezidenta, který je lidem k smíchu.
Marek Jehlička
Už po jedenácté se do Prahy sjedou bývalí politici, disidenti, vědci, filosofové a náboženští představitelé na pozvání Václava Havla. Letos by měli od 7. do 9. října za účasti veřejnosti diskutovat ve čtyřech tematických panelech, věnovaných svobodě a odpovědnosti v politice, mezinárodnímu právu, médiím a podnikání. Tato témata se na první pohled od těch minulých příliš neliší. Podle ředitele Nadace Forum 2000 Oldřicha Černého tu však jedna změna přece jen je – z popředí zájmu konference se vytrácí globalizace a přesouvá se spíš do podtextu. Ano, je známo, že představitelé řady nadnárodních firem o své zodpovědnosti nejradši hovoří. Lze však doufat, že i pozvaní kritici (a kritické publikum) splní svou úlohu. V čem vlastně spočívá? Podle organizátorů hlavně v ochotě účastnit se diskuse. I proto již Černý považuje letošní ročník v podstatě za úspěšný: „Letos jsem se obával, že po oslavách Havlovy sedmdesátky a desátém ročníku dojde k určitému antiklimaxu, ale zájem o účast byl naopak veliký.“ U koho šlo o zájem o myšlenky, a komu jde spíše o sebeprezentaci, mohou zájemci posoudit sami.
Filip Pospíšil