Tak nám ten blob pomalu praská a po jeho slizu nebude za chvíli ani památky. Vláda si zřejmě uvědomila, že na novou budovu Národní knihovny nejsou peníze, a tak skrze svou pražskou filiálku minulý týden vypustila první zprávu: Národní knihovna na Letné nebude. A asi nás čekají další. Třeba že knihovna nebude vůbec, protože projekt jinde než na Letné nemá smysl. Vždyť nakonec, za dva roky bude dostavěna Národní technická knihovna a část Klementina se uvolní. A kdyby to nestačilo, stojí v Praze několik nefunkčních industriálních budov, které by se daly předělat na depozitář. Nová budova Národní knihovny prostě byla jen mediálně nafouknutou bublinou, která nám měla ukázat, jak máme osvícené politické představitele. Teď z ní stačí udělat bublinu mýdlovou a nastavit špendlík. Představa posloužila, přichází realita – a za sto let bude ve stále stejné budově možná uspořádána výstava o tom, jak smělé měli předkové plány. A na Letné se mezitím bude hrát fotbal na Národním fotbalovém stadionu. Koho v tu dobu budou zajímat knížky?
Jiří G. Růžička
Porota 5. mezinárodního trienále grafiky 2007 zasedala 8. října v Českém muzeu výtvarných umění v Praze, aby posoudila díla 62 umělců z 20 zemí. Ocenění bylo přerozděleno diplomaticky podle mezinárodního klíče; a ceny tak putují po Evropě do Litvy, Belgie, Finska a jedna zůstává doma. Zvláštní cenu poroty obdržel Dalibor Smutný. Samostatnou skupinu tvoří sponzorské ceny, které naopak ve své většině hranice ČR neopustily (získali je Mikoláš Axmann, Helena Horálková, Zbyněk Janáček) – dvě ovšem putovaly do daleké Argentiny (Alicia Candiani) a blízkého Maďarska (Gábor György Nagy). Zde je na místě ocenit velké české firmy za to, že podporují živé umění, což mě vede k drobné úvaze. Vlastně by měla existovat cena pro sponzora udělovaná za nejlepší sponzorský počin (např. v delším časovém horizontu), anebo alespoň čestné uznání. Jenže jak nato? Možná by sami aktivní umělci mohli nominovat firmy a sestavit tak žebříček popularity, překlopit chod věcí a pustit tok řeky proti proudu. Že je to utopie? No samozřejmě. Peníze by pak v hodnocení byly až na prvním místě a umění by se vytratilo.
Petr Vaňous
Nike, polská cena pro nejlepší knihu roku, má všech pět pé: prestižní, podporovaná, populární, pestrá a potřebná. Prestiž jí dodávají jména ověnčená vavříny, vzpomeňme za všechny alespoň laureáta Nike 1998 Czesława Miłosze. Podporu zajišťují seriózní média, zejména Gazeta Wyborcza, o popularitě svědčí růst prodejnosti každé, byť jen nominované knihy. Pestrou ji činí žánrová různorodost vybraných textů (reportáže, eseje, romány, poezie) a široká paleta autorů od debutantů po zasloužené mistry. Nike zkrátka stimuluje tolik potřebnou diskusi o literárním kánonu a estetických hodnotách a zároveň je i vodítkem pro tápající čtenáře. Letos vyhrál román Wiesława Myśliwského Traktat o łuskaniu fasoli. Prosadil se v silné konkurenci: vedle literární vědkyně Marie Janion proti němu stáli prozaici Jerzy Pilch a Magdalena Tulli nebo básník Marcin Świetlicki. Roli favorita potvrdil cenou čtenářů Mariusz Szczygieł. Novinář a „kryptočech“ ji získal za svou esejistickou knihu českých reportáží Gottland, která se u nás brzy objeví v překladu Heleny Stachové. A kolik pé má Magnesia Litera?
Lucie Kněžourková
Není to poprvé, co Nobelovu cenu za mír získal člověk, jehož zájem se zaměřuje nejen na lidská práva či mír mezi národy, ale i na mír v širším smyslu – na soužití člověka s jeho životním prostředím. Před letošním oceněným Albertem Gorem to byla v roce 2004 keňská aktivistka a politička Wangari Maathai. Nynější laureát se zároveň zásadně liší. Jistě, má obrovské zásluhy na prosazení tématu globálního oteplení do zásadní agendy mezinárodní politiky. Přispěla k tomu jeho osvětová činnost: je mimo jiné autorem knih Země na misce vah – ekologie a lidský duch a Nepříjemná pravda (česky 2000 a 2007). Podle druhé z nich byl natočen dokumentární film, který letos získal Oscara. Jenže Gore je především konkurentem současného prezidenta USA. V roce 2000 získal v prezidentských volbách více hlasů než George Bush, přesto ale nakonec prohrál. Když letos vydal knihu The Assault on Reason (Útok na rozum) kritizující Bushovu vládu, označili to někteří komentátoři za počátek kampaně Gorea před prezidentskými volbami v roce 2008. A v ní jej nyní švédští akademici podpořili.
Filip Pospíšil