Škoda, že se v Praze neudílí Nobelova cena míru! Na rozdíl od hloupých Skandinávců u nás totiž víme, kdo se o co opravdu přičinil a co míru přispělo a co ne. Víme totiž všechno, jak nejčerstvěji ukázaly reakce na poslední udělení této ceny.
Vydání MF Dnes z 13. října 2007 začalo komentářovým titulkem už na první straně v nadpisu zprávy: „Al Gore dostal Nobelovu cenu. Ale za co?“ Někdo si možná může myslet, že žánr zprávy je tu právě od toho, aby nám takovou otázku zodpověděl. Náš přední deník ovšem přináší nový žánr zprávy: zprávu udiveně tázací. Příliš mnoho informací taková zpráva neskýtá, vhodně rozmístěnými otazníky nám ale dá najevo, co si máme myslet.
Chytrému napověz, hloupého pak trkne komentář Theodora Marjanoviče ve stejném čísle. Ten každému vysvětlí, že nobelovský výbor ve skutečnosti ocenil „zeleného názorového Napoleona“ kvůli důvodům, které páchnou od „politického bahna“ – jako oponenta George W. Bushe. Samotné snahy odvrátit klimatickou katastrofu jsou podle Marjanoviče jen aktivitou eko-náboženských fanatiků a převlečených marxistů. Nobelovský výbor měl raději najít „třeba někoho v Rusku, kdo s nasazením života bojuje proti putinovské totalitě“. Co na tom, že slovo „totalita“ má poměrně přesný význam a rozhodně jím nelze označit jakékoli autoritativní vládnutí. Proti oficiálním nepřátelům, mezi něž Rusko pomalu začíná znovu patřit, je vše dovoleno.
Pokud by někdo chtěl číst jiný názor a přesunul se v onu sobotu třeba na web lidovky.cz, příliš by si nepomohl. Našel by zde totiž především odkaz na článek Petra Adlera na Neviditelném psu, nazvaný „Nobelovi pohrobci jsou nazí“. Autor zde již v prvním odstavci shrnul, že Nobelova cena „je tatáž cena, kterou kdysi dostal i Jásir Arafat, a je docela možné, že kdyby existovala i v jeho době, dostal by ji i takový Adolf Hitler. Slušný člověk by prostě tuto cenu odmítl.“ Pro Petra Adlera můžeme zopakovat, že Nobelova cena míru se udílí od roku 1901 (byť s přestávkou let 1939–1945). Nám ostatním zbývá spíše otázka, proč deník dovolávající se ad nauseam tradice F. Peroutky a K. Čapka odkazuje na články, jejichž autor si o svém tématu nezjistí základní fakta.
V zemi, kde tyto prestižní noviny doporučují text, pro nějž jsou vědci z IPCC „zhovadilí panikaří“ (autor chtěl patrně napsat „panikáři“, ale stejně jako jinde v jeho textu zapracovala nesnesitelná lehkost klávesnice), zatímco pro jiné jsou ekologové převlečení marxisté a Rusku panuje „totalita“, se nelze divit ničemu. Rozhodně ne výrokům prezidenta Klause, který nechápe souvislost mezi mírem a klimatickou změnou, a patrně tedy nečetl žádné analýzy možných válečných dopadů globálního oteplování, ani neslyšel pojem „environmentální sektor bezpečnosti“. Při neuvěřitelné ubohosti české veřejné debaty lze říci jen jedno – nejvlivnější média nám prostě ukazují, že máme jen takového prezidenta, jakého si zasloužíme.