Nikaragujský El Nuevo Diario informoval 26. října o jednáních mezi vládnoucími sandinisty a opoziční Liberální stranou, jež se týkají možných ústavních změn. Jako v řadě jiných latinskoamerických zemí i v Nikaragui vláda zvažuje odstranit z ústavy omezení, které se týká délky setrvání prezidenta republiky ve funkci. Podle současné ústavy totiž prezident může vykonávat svůj mandát pouze dvakrát, navíc bez možnosti bezprostředního znovuzvolení, což z dalšího volebního klání automaticky eliminuje Daniela Ortegu. Změnou ústavy by mohl kandidovat i v příštích volbách a využít tak zjevné výhody, kterou funkce v kampani dává. Pokud by Ortega neuspěl, tak sandinistický návrh počítá s ústavním článkem, jenž by dal automaticky všem „lidovým hlasováním zvoleným“ exprezidentům od roku 1979 (tedy od pádu somozovského režimu) doživotní místo v parlamentu. Návrh však obsahuje více než jenom celkem solidní prebendy pro nikaragujskou politickou reprezentaci. Jeho součástí je i ustavení „premiéra“ do pozice jakéhosi prezidentova tajemníka, ovšem s nemalými pravomocemi a odpovědností. Předsedu vlády by volil na návrh hlavy státu parlament 60procentní většinou hlasů s tím, že v případě nezvolení navrženého „předsedy vlády“ by do dvou měsíců mohl prezident parlament rozpustit. Ani nikaragujští analytici si nejsou zcela jistí, co dané změny vlastně znamenají, neboť paralelně s procesem určitého posílení pozice Daniela Ortegy probíhá proces oslabení hlavy státu, nemluvě o faktu, že sandinisté dnes nemají 60 procent hlasů v parlamentu jistých. Dosavadní zkušenosti však naznačují, že hlavním cílem reformy je – vedle možnosti rozmělnit odpovědnost za případné neúspěchy – dát prezidentovi šanci rozpustit ve vhodnou dobu parlament a doufat, že symbolická i faktická síla funkce vylepší postavení jeho strany. Počítá se přitom i s tím, že poslanci se neradi rozpouštějí a souhlasem s osobou premiéra se stávají fakticky spoluodpovědní za vládu.
Argentinské prezidentské volby a osoba výrazně preferované kandidátky Cristiny Kirchnerové jsou tématem analýzy španělského El Paísu z 26. října. Manželka současného prezidenta je natolik populární, že nikdo nepochybuje o jejím vítězství. Na druhém místě figuruje další žena: Elisa Carrió. Kirchnerová vede širokou středolevicovou koalici, jejímž jádrem je peronistické hnutí, ale hlásí se k ní i část historických antiperonistů z Radikální občanské unie, strany, jež se ani neodváží kandidovat pod tímto jménem. Tato situace jenom ukazuje pokračující nestabilitu argentinského stranického systému. Kirchnerová si je natolik jista svým vítězstvím, že se ani neobtěžovala v televizi diskutovat se svými rivaly. Její program je velmi vágní a vychází vlastně z intuitivního navázání na velmi populární politiku Néstora Kirchnera, jednoho z nejoblíbenějších jihoamerických politiků. Jeho manželka má volební kampaň velmi usnadněnou účastí na řadě oficiálních vládních aktů, od slavnostních zahajování veřejných prací až po zahraniční cesty, na kterých vystupuje již v pozici nové hlavy státu. Prezidentův mluvčí je faktickým šéfem její kampaně. Paralela s Evou Perónovou je nasnadě, nemluvě o častém srovnávání s Hillary Clintonovou. Jak ale deník ukazuje, na rozdíl od výše uvedených se Kirchnerová vyznačuje menší invencí a její kampaň příliš těží z obhajoby manželovy politiky, jež je v Argentině hodnocena celkem pozitivně.
Kolumbijský El Tiempo informuje o smrti důležitého velitele levicových FARC Gustava Ruedy Díaze alias „Caballera“ při akci, do níž armáda nasadila sedm tisíc mužů. „Caballero“ byl podle deníku jedním z klíčových plánovačů FARC a specializoval se především na složité a efektní operace. Stál za únosem dnešního kolumbijského ministra zahraničí, jehož unesla guerilla v roce 2000 (nedávno se mu ale podařilo ze zajetí uprchnout), a chystal i atentát na Billa Clintona při jeho návštěvě v Cartageně. Současná vojenská akce je výsledkem 232 dnů příprav, a jak se zdá, „Caballera“ zradil někdo z jeho společníků, který armádě oznámil místo, na němž se nacházel velitelův tábor (v karibské zóně). „Caballero“ padl po čtyřiceti minutách boje a jeho tělo identifikovali zajatí spolubojovníci. V průběhu letošního roku podle deníku zahynulo v boji již 1443 partyzánů, z nichž 90 je možné považovat za střední či vyšší velitele.
Hlubokým změnám ve venezuelské ústavě, jež navrhl prezident Chávez a o nichž bude obyvatelstvo hlasovat začátkem prosince, se každodenně věnují tamní deníky. El Universal 24. října informuje mj. o cestě generálního prokurátora Isaíase Rodrígueze do Madridu, kde na konferenci obhajoval navržené socializační a prezidentovu moc posilující změny. Reforma bolívarovské ústavy se týká 33 článků z 350, což je podle Rodrígueze vlastně málo a je nutné, aby se dokument „adaptoval na jinou sociální realitu“. Prokurátor chápe, že reforma budí v zemi „konfrontace“, zejména když „mocenské faktory, jež se cítí odstaveny“ mluví o „hegemonické moci“. Rodríguez přiznává, že ve Venezuele bude opravdu nastolena hegemonie, ale bude to prý hegemonie „lidová“. To dokazuje i fakt, že prezident se těší podpoře 70 procent obyvatel, a to po osmi letech u vlády. Deník také informuje a aktivitách stran z chavistického bloku, především Sjednocené socialistické strany Venezuely, do níž se transformovalo bývalé Hnutí V. republiky. Ta je samozřejmě v čele kampaně za lidovou podporu změnám. Ale jiná chavistická strana, Podemos (Můžeme), již reformu kritizovala jako krok příliš posilující prezidentovu moc a oslabující těžce dobytou lidovou participaci. Chávez ji také ihned obvinil ze zrady.
Ze španělskojazyčného tisku vybíral Radek Buben.