V Rusku se blíží parlamentní volby, a není tedy divu, že se politická témata v tisku objevují stále častěji. Jedním z nejčastěji diskutovaných je, co bude po březnu 2008 dělat Vladimir Putin. Ten poslední dva roky nedělá nic jiného, než opakuje, že nehodlá měnit ústavu a opravdu odejde z postu prezidenta. Současně ale tvrdí, že politiku neopustí. Dal již souhlas se svou kandidaturou do parlamentu a nevyloučil, že se stane premiérem. Skutečné plány ale zřejmě zná jen on sám. Mnoho ruských politiků se zjevně s Putinovým odchodem z prezidentské funkce nechce smířit. Jsou za své posty vděčni přímo Vladimiru Vladimiroviči a obávají se, že bez něj mohou tyto pozice ztratit. A tak s blížícím se datem voleb sílí hlasy, že by se Putin na ústavu neměl ohlížet a měl by zůstat v čele státu i v dalším funkčním období. Rossijskaja gazeta například otiskla dopis sochaře Zuraba Cereteliho, režiséra Nikity Michalkova, viceprezidenta Ruské akademie umění T. Salachova a rektora petrohradské vysoké výtvarné školy A. Čarkina, který nechává vzpomenout na nejklasičtější ukázky servilnosti Brežněvovy éry: „Ruská akademie umění se k Vám ještě jednou obrací s prosbou, abyste zůstal na svém postu i příští funkční období. Vyjadřujeme mínění celé umělecké veřejnosti, tedy více než 65 000 umělců, malířů, sochařů, grafiků, dekoratérů, výrobců divadelních kulis, lidových umělců.“ Pochopitelně se záhy ukázalo, že přinejmenším část z 65 tisíc umělců nejenže nevěděla, že Michalkov a spol. hodlají hovořit jejich jménem, ale dokonce se nedomnívá, že by Putin měl ještě zůstat prezidentem. Jejich dopisy redakce ale nikdy neotiskla. „Pro nás je životně důležité, abyste i po roce 2008 pokračoval ve své rozumné a blahodárné politice, což dovolí udržet pozitivní směr státní politiky, garantující stabilitu a rozkvět domácí kultury, nejlepších tradic našeho umění, a zesílit opatření směřující k uchování historického dědictví a muzeálních cenností,“ píše se v otevřeném dopise, kterému se ovšem otištění dostalo.
Dalšími ruskými občany, kteří mají obavy o osud křehké ruské demokracie bez Putina, jsou regionální politici. Ti začali v posledních týdnech organizovat vlnu „lidových“ demonstrací, které mají Putina přesvědčit, aby si odchod přece jen rozmyslel. Deník Kommersant ukázal, jak se podobné „spontánní“ akce inscenují. Novináři získali kopii nařízení západosibiřské železnice, která určila, kolik pracovníků má „dobrovolně“ přijít na demonstraci. Díky Kommersantu tak víme, že opravářské depo č. 8 vyslalo na demonstraci 50 lidí, oddělení signalizace 20 demonstrantů a nádražní nemocnice celých 60 uvědomělých občanů. Organizace akce ovšem trochu skřípala, a tak se aktivistům opozice, kteří přišli s plakátem Putin je lepší než Hitler, podařilo vydržet na demonstraci celých 40 minut, než jim ho tajní policisté zabavili. Podobné, i když často úspěšnější demonstrace proputinovského charakteru se konaly už v Magadanu, Kurganu, Chanty-Mansijsku a Novém Urengoji. Podle zdrojů Kommersantu má kampaň vyvrcholit během dvou týdnů.
Také týdeník Vlasť věnoval dlouhý článek budoucnosti Vladimira Putina a jeho kandidatuře do parlamentu. „Toto rozhodnutí může být vnímáno jako produkt souhlasu obou stran – prezidenta a jeho lidu. Současná hlava státu podle všeho touží zůstat plnohodnotným vládcem Ruska co možná nejdéle. Totéž, pokud věříte nejrůznějším výzkumům veřejného mínění, chce i většina Rusů. Jenže splnit si tuto vzájemnou touhu jim brání maličkost – Ústava, která zakazuje ,stejnému člověku zastávat post prezidenta RF více než dvě funkční období po sobě’. Lid je sice možná ochoten si podobné maličkosti nevšímat, avšak pro Putina coby právníka, důstojníka a člověka je to nepřijatelné.“ Autor článku Dmitrij Kamyšev se nedomnívá, že jde pouze o dodržování principu zákon nade vše. Ústava a zejména princip rotace kádrů jsou podle něj přece vnímány jako symbol ruské příslušnosti k Evropě a demokracii. A ruské elity nejsou ochotné si otevřeně přiznat, že současná ruská praxe nemá s demokracií západního typu příliš mnoho společného. Když už ne duch ústavy, tak alespoň její literu je potřeba dodržovat. Později už se věci mohou seběhnout různě. Kamyšev spekuluje, že pokud se Putin stane premiérem a Zubkov prezidentem, tak se může ukázat, že Zubkov „potřebuje operaci nosní přepážky nebo něčeho podobně životně důležitého“ a bude muset odstoupit z funkce. Pak nebude Putinovi nic bránit v tom, aby se vrátil do Kremlu. Autor ale varuje: „Pokud si vzpomínáte, tak kádrové zvraty současného prezidenta byly zcela nepředvídatelné. Takže nelze vyloučit, že i senzační vystoupení na sjezdu Jednotného Ruska bylo jen krycí operací. A v reálném životě můžeme očekávat cokoli, od parlamentní činnosti po odchod do byznysu typu Gazprom.“
Před 20 lety vyšla v Londýně kniha Back to the USSR od hudebního kritika a organizátora undergroundových koncertů Arťoma Trojického. Byla to vlastně první encyklopedie sovětského rocku. Syn sovětského diplomata, který žil koncem 60. let i v tehdejším Československu, byl prvním sovětským diskdžokejem už na počátku 70. let. Jeho články jak v legálním tisku, tak v samizdatech ovlivnily desetitisíce rockerů. Při rozhovoru pro časopis Russkij reportěr dnes Trojickij říká, že už v sílu rockové hudby nevěří. „V 60. a 70. letech, a v Rusku i o dekádu později, byla hudba, a hlavně rock‘n‘roll, silná, výbušná, podrývala základy všeho-co-není-hudba. Prostě byla více než hudbou. Byla způsobem života, modelovou rolí, příkladem k napodobení, filosofií, náboženstvím. Dnes je všechno jinak. Role hudby klesla na utilitární funkce, kdy na ní jedni vydělávají a druzí za ni utrácejí peníze.“ Současnou popovou hudbu Trojickij rád nemá. „V popu stojí na prvním místě sex, na druhém zábava, na třetím tanec. To jsou všechno skvělé věci. Jenže v našem přihlouplém popu tyhle termíny ztrácejí svůj význam. Za prvé jsou podávány od počátku nepřesvědčivě a za druhé špatná hudba člověka nevyprovokuje ke skutečnému sexu a tanci. Já chápu, že někoho může vzrušit hlas Elvise Presleyho nebo Marie Callasové. Ale odmítám uvěřit, že totéž se může stát při poslechu Britney Spears nebo skupiny Tatu. To je jenom vulgární napodobenina sexu.“
Z ruského tisku vybíral Ondřej Soukup.