Jak je možné probudit zájem široké veřejnosti o současné architektonické realizace, ukazuje příklad z Londýna.
Open House je ve Velké Británii tak trochu celonárodní svátek. To, že tato akce existuje, totiž ví v podstatě každý. Minimálně ti, kteří v jakémkoliv týdnu již několik měsíců před jejím konáním otevřeli alespoň jednou kterékoliv noviny. Za více než patnáct let její existence se pořadatelům podařilo něco velmi nepravděpodobného: o architektonických plánech hovoří a Open House se účastní statisíce lidí. Asi je co slavit.
Kromě mnoha přednášek, výstav, promítání, exkurzí a akcí pro děti, jež se všechny konají pod jednou hlavičkou, je hlavní součástí Open House, jak název napovídá, otevírání domů. Akce se přitom uskuteční v řadě měst. Jen v samotném Londýně je volně zpřístupněno více než 600 domů. Podtitulem Open House London, která se koná vždy o víkendu uprostřed září, je Architecture in the Flesh. Slogan naznačuje, že se při prohlídce dostanete hluboko do útrob, doslova na maso, nebo spíš česky na kost.
Akci pořádá organizace Open House, podporovaná institucí RIBA (Královský institut britských architektů – Royal Institut of British Architects), Anglickou uměleckou radou (Arts Council England), Sítí centra architektury (Architecture Centre Network), mnoha osobnostmi kulturního života (např. Evou Jiřičnou) a sponzorovaná společnostmi, jako je třeba Tesco. Výčet všech spolupracujících firem, institucí a organizací, včetně městských zastupitelstev jednotlivých čtvrtí, jde do desítek. Jen na praktické organizaci se podílí přes 2000 dobrovolníků. Vzhledem k tomu, o jak prestižní záležitost se jedná, nemusí pak být vyjednávání s majiteli všech nemovitostí o zpřístupnění jejich objektů velký problém.
Pokud člověk není architekt nebo se o architekturu nijak zvlášť nezajímá, má výběr staveb, které navštíví, usnadněný tím, že na seznamech jsou každý rok vyznačeny největší hity – ať už ze čtvrti, kde zájemce bydlí, nebo z celého Londýna. Jde jak o poslední výkřiky architektonické módy, tak o historické skvosty. Jenže právě o takové stavby je největší zájem, a tak je řada z nich přístupná pouze na základě včasné předchozí registrace. Pro ty ostatní, kde není registrace potřeba, platí systém omezeného počtu návštěvníků, který se řídí pravidlem, že kdo dřív přijde, ten dřív vejde.
Vyskytnete-li se v Londýně v čase Open House náhodou, aniž byste si vstup do některých staveb několik týdnů předem zaregistrovali, můžete na prohlídku například St. Mary Axe neboli Fosterova „Gherkina“ rovnou zapomenout. Jste ale v páteční večer donuceni sednout si nad plán města s katalogem Open House, který je k dostání na mnoha místech, včetně velkých knihkupectví, a velmi pečlivě si připravit trasy na víkend. Výběr staveb však může i člověku, který přesně ví, co chce vidět, značně zkomplikovat skutečnost, že je mnoho domů otevřeno právě jen na jeden den víkendu. Plánování prohlídek prstem po mapě se tak může stát záležitostí logisticky dost komplikovanou.
Jedním z vodítek pro méně protřelé je seznam RIBA Awards London. Pro rok 2007 obsahoval 20 staveb, z nichž sedm bylo otevřeno veřejnosti. Ti, kdo se s nimi seznámí či alespoň budou moci tvrdit, že je viděli, se mohou snadno vydávat za znalce oboru.
Jednou z letos vyznamenaných staveb je nová realizace od Petera Barbera, nazvaná Colony Mews, na které se dá poměrně dobře popsat, co v reálu znamená pojem Architecture in the Flash. Pokud vás od její návštěvy neodradilo, že si mnoho lidí vybralo stejně. Pověsí se vám na paty, před vchodem se stačí postavit před vás, jsou schopni vytvořit dvouhodinovou frontu a úplně v klidu ji vystát.
Přístupný byl jeden z celkem pěti rodinných domů, do kterého se jeho majitelé nastěhovali před třemi měsíci. Stáli v kuchyni opření o pracovní linku a usmívali se na ty stovky a stovky neustále proudících, také se usmívajících návštěvníků. V ponožkách se jim v jídelně, koupelně i v ložnici procházeli zvědavci, mezi nimiž byli často architekti. Domácí však byli na podobné hosty zjevně dobře připraveni, jak dokazovaly monografie Franka Lloyda Wrighta a knihy o moderním bydlení pečlivě srovnané na stolku v jejich obývacím pokoji.
Autor je architekt, člen skupiny Archit.cz